Na fotografiích pořízených aukční síní si zájemci mohli prohlédnout stopy po...

Na fotografiích pořízených aukční síní si zájemci mohli prohlédnout stopy po extrémním namáhání hodinek Bulova při práci na Měsíci. | foto: RR Auction

Omegy ho zklamaly, nasadil si hodinky českého emigranta. Příběh Apolla 15

  • 57
Je to přesně 45 let, kdy zástupce lidské rasy počtvrté úspěšně přistál na Měsíci. Expedice Apollo 15 byla první ze zdokonalené série, ale současně i předzvěstí blížícího se neodvratného konce přitom tak úspěšného programu.

Mise Apollo 15 plně využila zvýšené užitečné zatížení. Umožnilo nejen prodloužit let a především pobyt dvojice David Scott a James Irwin na měsíčním povrchu (třetí člen posádky Alfred Worden na své druhy čekal ve velitelské lodi na oběžné dráze), ale poprvé byl použit i elektromobil Rover, umožňující kosmonautům průzkumné cesty do větších vzdáleností od místa přistání.

Již první den ujeli 10,7 km. Při druhé procházce, která začala prvního srpna, ujeli 12,5 km a prozkoumali místa jižně od lunárního modulu Falcon. Třetí procházka je druhého srpna zavedla západně od místa přistání a Rover ujel dalších pět kilometrů. Nakonec ho Scott a Worden zaparkovali asi 100 metrů od výsadkového modulu a jeho kamera zprostředkovala záběry startu Falconu z Měsíce.

Příliš předčasný odchod z Měsíce

Měsíc se pak dočkal ještě dvou výprav, přestože se původně v programu Apollo počítalo v první etapě s lety až do pořadového čísla 20, přičemž v atmosféře nadšení a optimismu po historickém úspěchu výpravy Apollo 11 v červenci 1969 byl nastíněn rozsáhlý program Apollo Applications, v němž nechyběly další výpravy s výrazným prodlužováním délky pobytu na měsíčním povrchu, starty nákladních modulů a začátek stavby malé vědecké základny.

Ze všeho sešlo. Po bez nadsázky drastickém snížení rozpočtu NASA v roce 1970 bylo nutno přikročit k zásadním změnám původně zamýšleného programu. Tři plánované mise Apollo 18, 19 a 20 byly škrtnuty. V roce 1971 vypustili Sověti první orbitální stanici, a třebaže kremelská propaganda zdůrazňovala její výlučně mírové úkoly pro potřeby národního hospodářství, bylo jasné, že jde především o významnou vojenskou pozorovatelnu na oběžné dráze.

Program Apollo byl nejen zkrácen o tři původně zamýšlené lety, k nimž už byly de facto nominovány i posádky a připravovala se programová náplň, ale potřebné finance byly převedeny na urychlený vývoj raketoplánu Space Shuttle. Jako jediný bod z původního slibného programu Apollo Applications zůstala jen orbitální stanice Skylab.

Veškeré další úsilí mělo být věnováno přípravě mnohonásobně použitelného raketoplánu. Na něm měli zájem vojáci, které Měsíc z hlediska strategického ničím nepřitahoval. Nad financemi ze státní pokladny bděli nejen politici, ale také velice všímaví novináři. Nevděčná byla ostatně také veřejnost, pro kterou už další přistání lidí na Měsíci přestalo být přitažlivé. Veřejnost, to jsou daňoví poplatníci, takže nesourodý koktejl všech těchto důvodů nakonec vedl k předčasnému odchodu lidí z Měsíce.

Úchvatné panorama v místě přistání expedice Apollo 15 – vpravo je David Scott u elektromobilu Rover, vzadu stojí lunární modul Falcon, který Scotta a Irwina dopravil na Měsíc.

Suvenýry na Měsíci a vzpomínka na ty, kteří nedoletěli

V místě přistání posádka mise Apollo 15 nezanechala pouze elektromobil Rover a vědeckou stanici ALSEP 15, ale také drobné soukromé vzpomínky na svůj pobyt.

James Irwin položil do měsíčního prachu stříbrné medailony s otisky prstů manželky a svých dětí, ale také malý kousek lávy. K tomu ho inspiroval geolog Floyd E. Watson, s nímž se Irwin potkal při geologické přípravě, která byla součástí výcviku pro lety na Měsíc. Poslal mu malý kousek lávy z Oregonu, který Irwin položil spolu s dalšími drobnými suvenýry na měsíční povrch.

Drobné soukromé vzpomínkové předměty, který zanechal na měsíčním povrchu James Irwin.

O další zajímavost se postaral David Scott. Když vešla ve známost jeho nominace na místo velitele lunární výpravy, debatoval s ním ředitel newyorské galerie Waddell o možnosti umístit na Měsíci nějaké umělecké dílo. Na mysli měl některou ze soch belgického malíře, grafika a sochaře Paula van Hoeydoncka, který tehdy v galerii vystavoval své práce. Zůstalo však jen u nápadu a teprve po dvou letech, kdy se David Scott potkal s Van Hoeydonckem při soukromé večeři na Kennedyho kosmodromu, oba myšlenku oživili.

Jenže už nezbývalo mnoho času. Do startu mise Apollo 15 zbývaly pouhé dva měsíce. Přitom požadavky NASA byly velice přísné. Plastika musela být dostatečně malá a lehká, nesměla být vyrobena z materiálu, který by jakkoli mohl ohrozit kosmický let, musela odolat extrémnímu mrazu i horku, nesměla vyjadřovat muže nebo ženu, důležitá byla i její barva, aby nediskriminovala jediné etnikum, anebo nevedla k dohadům o politickém přesvědčení. Byla to nejen estetická, ale také technická výzva.

David Scott přesvědčil vedení NASA, že půjde o hold odvážným mužům, kteří zahynuli v USA i tehdejším SSSR, když se bezprostředně podíleli na kosmickém programu. Jejich jména měla být uvedena na nevelké tabulce. Van Hoeydonck hovořil o svém díle 12. prosince 2013 ve Smithsonově Národním muzeumletectví a kosmonautiky. Řekl tehdy:

„Podle přání kosmonautů to byla tichá pocta, ale já jsem se v práci pokusil ztělesnit, že šlo také o velkou výzvu pro celé lidstvo dosáhnout na hvězdy.“

V belgických novinách Le Soir v roce 2013 také prohlásil, že jeho dílo mělo od počátku reprezentovat touhu celého lidstva po ovládnutí kosmu, nikoli připomenout muže, kteří na této cestě zahynuli, a že postava měla být uložena ve vzpřímeném postoji, neměla ležet. Plaketa se jmény však přisvědčuje verzi Davida Scotta o dohodě mezi ním a belgickým umělcem.

Fallen Astronaut se vzpomínkovou plaketou na měsíčním povrchu v okolí Hadleyovy rýhy.

Z umělecké Milgo Bufkinovy slévárny v Brooklynu vzešla osm centimetrů vysoká stylizovaná soška člověka v kosmickém skafandru dodnes nazývaná Fallen Astronaut (Padlý astronaut). Dodnes je také jediným uměleckým dílem, které spočívá na Měsíci. Na nevelké tabulce jsou jména mužů, kteří ve snaze ovládnout kosmický prostor obětovali svůj život:

Charles Basett, Pavel Beljajev, Georgij Dobrovolskij, Theodore Freeman, Jurij Gagarin, Edward Givens, Gus Grisssom, Roger Chaffee, Vladimír Komarov, Viktor Pacajev, Elliot See, Vladislav Volkov, Edward White, Clifton Williams.

David Scott později s politováním konstatoval, že chybí jména Bondarenka a Něljubova, které tehdy kremelská cenzura utajovala. Někteří kritici namítali, že také chybí jména Američanů Adamse a Lawrence, kteří zahynuli v roce 1967 při leteckých haváriích. Tak už to ale bývá, jak ostatně konstatuje i moudré přísloví: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“.

Žádné kopie!?

Posádka Apolla 15 udržela „tajemství“ sošky pod pokličkou až do úspěšného ukončení mise Apollo 15. Prý proto, aby nebyl poškozen zájem Národního leteckého a kosmického muzea, které jako jediné obdrželo kopii sošky.

Když však galerie Wadel i Van Hoeydonck v roce 1972 prohlásili, že by chtěli umožnit veřejnosti, aby si mohla koupit až 950 kusů kopií, každou za 750 dolarů, bylo vedení NASA ostře proti s tím, že činnost národní agentury nelze spojovat s žádnou podobnou komerční akcí. Z korespondence mezi novinářem Janem Stalmansem a belgickým umělcem z roku 2007 vyplynulo, že nakonec bylo přece jen vyrobeno 50 kopií, ale rozhodně prý nebyly prodávány.

Svým způsobem je na celé věci pikantní, že proti prodeji kopií byl také David Scott, který prosazoval, aby nebylo zveřejněno ani Van Hoeydonckovo jméno.

Co je na tom tak pikantního? Vše pochopíme, jakmile si přiblížíme poněkud odlišné Scottovy zájmy, na které se hodí – když jsme už jednou použili lidové rčení – stará známá pravda o lidech, kteří „kážou vodu a sami pijí víno“.

Lunar Rover parkuje v blízkosti Hadleyovy brázdy.

Poštovní úřad na Měsíci - podvod se známkami

U příležitostí startu Apolla 15 vydal Státní department pošt USA soutisk dvou osmicentových známek s jedním obrázkem, rozděleným uprostřed perforací. Na obrázku byl v levé části měsíční modul a v nadhledu vyobrazení Země a Slunce, v pravé části byl poprvé použitý elektromobil Rover s anténami nasměrovanými k lunárnímu modulu.

Posádka s sebou vezla poprvé v historii i malý mimozemský poštovní úřad. V nevelké kazetě měli kosmonauti vše potřebné, první měsíční razítko i nezbytný razítkovací polštářek s barvou. Po přistání na Měsíci pak Scott s Irvinem orazítkovali připravené příležitostné obálky. Vše uložili do hliníkovo-azbestové kazety a odvezli zpátky na Zemi.

Výbava pro měsíční pošťáky –razítko, polštářek s barvou a nehořlavý obal na obálky.

Až potud by vše bylo v pořádku podle programu. Jenže posádka neodolala pokušení. Po dohodě s německým obchodníkem s poštovními známkami totiž kosmonauti orazítkovali další obálky, které vedení NASA neschválilo a ani o nich nevědělo. Zisk z tohoto ryze soukromého kšeftíku byl prý určen pro založení svěřeneckého fondu pro děti všech tří kosmonautů.

Nad nepříliš častými podobnými „obchodními úlety“ svých kosmonautů až do té doby ve vedení NASA přivírali oči. Když se ale tentokrát všeho ujal tisk a začal upozorňovat na podivné praktiky za zavřenými dveřmi v americkém kosmickém týmu, ututlat se už nic nedalo a na hlavu trojice z Apolla 15 se z centrály NASA ve Washingtonu sneslo učiněné hromobití.

Pro další kariéru trojice měla aféra tvrdý dopad. Třebaže jejich jednání nebylo oficiálně nezákonné, pracovní postih byl přísný. Všichni tři byli vyřazeni z přípravy k dalším kosmickým letům. Vedení NASA neskrývalo, že jde o trest exemplární pro výstrahu všem dalším.

„České“ hodinky z Měsíce

Loni v říjnu byly v USA vydraženy hodinky, které měl David Scott na ruce během svých toulek po Měsíci. Šlo o hodinky Bulova Chronograph od firmy Bulova Watch Company. Znalci a patrioti jistě nadšeně kývnou hlavou. Zakladatelem firmy byl totiž Čech Josef Bulova, který v devatenácti letech odešel za vidinou lepšího života do USA, kde v roce 1875 hodinářskou firmu založil (od roku 2008 je jejím vlastníkem známý japonský koncern Citizen).

Firma Bulova se na sklonku 60. let ucházela o čest, aby první lidé na Měsíci nosili její hodinky, a zpočátku vše dokonce vypadala velmi nadějně. Nakonec však dostala přednost firma Omega a její hodinky Sper Professional. Protože je však známo, že hodinky všem členům posádek lodí Apollo dodávala NASA jako součást výbavy pro kosmický let a že zůstaly jejím vlastnictvím (dnes jsou cennými exponáty různých muzeí), vypadá zpráva o dražbě Scottových hodinek Bulova jako výmysl.

Nikoli. Hodinky Bulova skutečně na Měsíci byly! A dokonce z vážného důvodu. David Scott sice dostal zapůjčené Omegy, ale rozhodl se vzít s sebou jako zálohu své osobní hodinky Bulova. Tak to alespoň vysvětloval aukční síni RR Auction, která hodinky převzala do dražby.

Bulova Chronograph byly jeho soukromé hodinky. Jedná se tak o jediné hodinky v soukromém vlastnictví, které se podívaly na Měsíc. Scott samozřejmě odletěl na naši jedinou přirozenou družici se Speedmastery, které NASA intenzivně testovala, zda odolají náročným podmínkám panujícím na povrchu Měsíce. Jenže během výstupu mimo modul mohla nastat situace, během níž by pro astronauta byla funkčnost hodinek životně důležitá. Scott se tak rozhodl vzít si ještě záložní.

Posádka Apollo 15 (zleva Scott, Irwin a Worden) na nafukovacím člunu krátce po úspěšném přistání. Scott má na levé ruce hodinky Bulova Chronograph. Tehdy ještě ani v nejmenším nemohl tušit, za jak ohromující částku se v říjnu 2015 prodají.

Po druhé pracovní procházce po měsíčním povrchu prý zjistil, že se sklíčko na jeho hodinkách Omega Speedmaster rozbilo. Bez hodinek nemohl rozhodně být, protože ho informovaly nejen o průběhu vycházky mimo kabinu lunárního modulu, ale také mohl přesně sledovat například spotřebu kyslíku nebo vody ze zásob svého skafandru.

Proto si na ruku nasadil záložní a při třetím výstupu z lunárního modulu je používal. Měl je na ruce i během zpáteční cesty k Zemi, ale prý si toho nikdo nevšiml. A on sám firmu Bulova neinformoval. Vše vyšlo najevo v roce 1972 při vyšetřování aféry s prodejem orazítkovaných poštovních obálek. Jenže jméno výrobce nebylo ani tehdy uvedeno a prohlášení NASA pouze lakonicky konstatovalo, že David Scott vzal své soukromé hodinky na misi bez předchozího povolení z opatrnosti jako záložní.

Ještě v roce 1996 Scott v dotazu na výrobce těchto hodinek - možná v omylu, blíže to nevysvětlil – uvedl firmu Waltham. V roce 2011 hodinky dokonce prodal soukromému sběrateli z Bostonu. Později je však získal zpátky a svěřil je do dražby aukční síni. Zájemci byli upozorněni, aby si na detailních fotografiích povšimli zjevných odřenin, k nimž došlo při práci během výstupu na měsíční povrch. Hodinky byly bez řemínku ze speciálního nehořlavého suchého zipu. Výsledek aukce překonal veškerá očekávání. Hodinky se totiž prodaly za 1,625 milionu dolarů, což je v přepočtu kolem 40 milionů korun.