Že jednou věnujeme většinu recenze notebooku pouze touchpadu, to by nás před letošním veletrhem IFA nejspíše nenapadlo. Asus tam však představil nové notebooky ZenBook, ve kterých touchpad dostal úplně novou podobu. Celou jeho plochu totiž tvoří LCD zobrazovač s dotykovou plochou nazvaný ScreenPad. A aby tam nebyl jen pro „srandu králíkům“, výrobce jej vybavil sadou na míru ušitých aplikací.
Neodolali jsme a ZenBook Pro UX580GD si půjčili do redakčního testu.
Co ScreenPad bude či nebude dělat, uživatel volí funkční klávesou F6, přičemž přepíná mezi čtyřmi režimy. Prvním z nich je režim „ScreenPad“, druhým „rozšiřující displej“, třetím „klasický touchpad“ a čtvrtým „vypnutý touchpad“. Vezmeme je popořadě.
ScreenPad jako ScreenPad
V režimu ScreenPad vypadá ScreenPad jako klasický touchpad, s tím rozdílem, že je na něm zobrazena grafická tapeta (lze vypnout, pak vidíte v celé ploše slabý svit podsvětlení displeje) a v horní části zobrazenou krátkou čárku. Když přes ni přejedete prstem, objeví se menu s ikonami aplikací určených pro tuto malou obrazovku.
Jakmile si dotykem vyberete aplikaci, spustí se na celé ploše touchpadu, přičemž ten v tu chvíli přestane ovládat kurzor ve Windows, dotyky pak řídíte jen aktuálně zobrazenou aplikaci. Ve Windows můžete pracovat dál díky dotykovému displeji, touchpad se ke své základní funkci vrátí, jakmile aplikaci zavřete.
První je hudební přehrávač s jednoduchým přehledným ovládáním, zobrazením přebalu právě přehrávaného alba a bohužel naprostým minimem funkcí. Přehrává vše ze složky Hudba v počítači a neřeší ani adresáře, ani alba/interprety v ID3 tazích - celý obsah systémové složky tak udělá jeden dlouhý playlist. Skladby jsou v pořadí podle tagů, vybírat je možné pouze listováním. Je to samostatná aplikace, s hudebním přehrávačem ve Windows není nijak spjatá. Dobré je, že i když aplikaci shodíte a ScreenPad používáte jinak, běží na pozadí a hudba stále hraje.
Další aplikací je kalendář, respektive zobrazení kalendáře. Ten můžete synchronizovat s kalendářem ve Windows a pak se rychle dostanete k přehledu plánovaných schůzek. Pro editaci záznamů však musíte do aplikace ve Windows. Na rychlé mrknutí do kalendáře například během telefonního hovoru je to dobré. Škoda, že nelze synchronizovat například s kalendářem Google.
Naprosto logickou aplikací pro ScreenPad je kalkulačka. Má spíše základní funkce, ale je rychle po ruce a funguje. Hodnoty výpočtů udrží i po shození do pozadí.
Trochu rozpačití jsme byli z další aplikace, která je ovládacím rozhraním pro streamovací hudební službu Spotify. Ta funguje jen v případě, že jste předtím spustili aplikaci Spotify ve Windows jako takovou. Do té doby se na ScreenPadu zobrazí jen logo a nápis „Nainstalujte si prosím Spotify a přihlaste se k vašemu účtu ...“, což je matoucí, protože tento úkon stačí udělat jen poprvé. Jakmile aplikace běží, můžete na ScreenPadu ovládat základní přehrávací funkce. Procházet lze skladby uložené do knihovny, ale nijak netříděné, stejně jako u hudebního přehrávače. Pro výběr alba je stejně potřeba velká aplikace.
Výborná je možnost udělat ze ScreenPadu numerickou klávesnici. Sice chybí haptické odezva jako u klasického klávesového numerického bloku, ale i tak je to na „vyťukávání“ čísel fajn. Jen je potřeba pro další používání počítače používat dotykové rozhraní displeje nebo myš, protože na ScreenPadu pak fungují jen tlačítka.
Poslední aktuálně dostupnou volbou je „Launcher“, což je prostor, kam si můžete naskládat ikony jakýchkoli aplikací, které se pak po jednom stisku spustí. Přiznám se, že po této funkci jsem po dobu testování neměl potřebu sáhnout.
Zajímavé jsou rozšíření pro některé aplikace, například kancelářský balík MS Office. Po spuštění Wordu se na ScreenPadu zobrazí rozhraní s často používanými funkcemi. V místech, kde zrovna nejsou zobrazeny ovládací prvky, se ScreenPad nepřestává chovat jako touchpad a tak se dá s aplikacemi hezky pracovat. Které funkce ve výběru budou, si z předvýběru v menu vyberete sami.
Vyzkoušet jsme chtěli i rozšíření pro ovládání přehrávání videí z YouTube a dalších serverů v prohlížeči Chrome, to se nám však nepodařilo.
ScreenPad jako druhá obrazovka
ScreenPad lze využít jako druhý „monitor“ pro běžné zobrazení. Při velikosti 5,5" to má samozřejmě limity, ale díky rozlišení 1920 x 1080 pixelů (tj. plné HD) jsou i drobné znaky dobře zřetelné. ScreenPad v tu chvíli funguje jako touchpad pro obě obrazovky a s trochou cviku není s ovládáním problém.
Připraven je i rychlý nástroj pro přehazování obsahu mezi displejem a ScreenPadem, takže můžete snadno měnit to, na čem pracujete na velké ploše a co vidíte v malém níže.
ScreenPad jako touchpad
V režimu běžného touchpadu pracuje ScreenPad dobře. Splňuje kritéria pro „precision touchpad“, má na dotyk velmi příjemný povrch a je vícedotykový.
Hlavní odlišností je větší tloušťka desky touchpadu, což je nejspíše důvodem trochu tužších „tlačítek“ ve spodních krajích. Je to patrné, ale nijak nám to nevadilo.
Zbytek stroje
Zbytek notebooku vezmeme tentokrát trochu stručně. Testovali jsme vyšší konfiguraci s procesorem Core i7-8750H, 16 GB operační paměti, 512GB SSD od Toshiby, grafickou kartou GTX 1050 od NVidie, lesklým dotykovým displejem s rozlišením 1920 x 1080 pixelů od Chi Mei a 70 Wh akumulátorem. V prodeji je za 44 990 korun.
Asus ZenBook 15
Asus ZenBook 15
Již ze specifikace je jasné, že je to poměrně výkonný stroj, v PC Mark 10 obdržel 4 727 bodů, při práci rozhodně zdržovat nebude. V 3D Mark TimeSpy 1.0 dosáhl 1884 bodů, což je slušné, ale je třeba mít na paměti, že to není herní notebook. Z hlediska hlučnosti je docela v pořádku, v běžném provozu je tichý, v zátěži se projeví aerodynamický hluk, ale ve snesitelné míře i tónině. Horší je to s výdrží akumulátoru, ta se při běžné práci bez úsporných opatření přiblíží čtyřem hodinám.
Příjemně nás překvapil zvuk notebooku. Na tom Asus spolupracoval se společností Harman/Kardon a výsledek je velmi dobrý. Zvuk je výrazný, barevný, hutný a obsahuje i náznaky hloubek. To s sebou sice přináší citelné vibrace šasi, které cítíte v dlaních položených na palmrestech, na druhou stranu je to jeden z mála notebooků, které hrají „nenotebookově“ dobře.
Jako výborný musíme hodnotit mikrofon, zachytí i barvu hlasu a je dostatečně citlivý i na zaznamenání hlasů dále v místnosti. Naopak kamera je spíše průměrná, obraz je sice dobře zřetelný i za horších světelných podmínek (včetně protisvětla), ale je zašumělý a ne moc ostrý a detailní.
