Už téměř tři čtvrtě století mezinárodnímu trhu s banány vévodí klony. Všechny pocházejí z jedné jediné rostliny, která vznikla náhodnou mutací zřejmě v jihovýchodní Asii, jméno ovšem dostala po vévodovi z Devonshiru, Williamu Cavendishovi, v jehož skleníku vyrostly první exempláře této odrůdy v Evropě.
Což je asi příznačné, protože v Evropě je cavendish de facto synonymem pro banán. Své místo získal na začátku druhé poloviny 20. století, kdy nahradil odrůdu Gros Michel (Tlustý Michal). Podle mnohých dosti chutnější odrůda z trhu zmizela primárně proto, že podlehla tehdy rychle se šířící tzv. panamské nemoci, kterou způsobuje houba Fusarium oxysporum. „Tlustý Michal“ byl vůči houbě prakticky bezbranný; přitom tento patogen nešlo zničit chemicky a zůstává v půdě prakticky trvale. Citlivé odrůdy tak na většině vhodných lokalit nelze pěstovat ani dnes.
Naštěstí pro exportéry se mezi exempláři pěstitelských stanic a botanických zahrad podařilo najít právě cavendishe, který nemoci odolával a měl i další zajímavé výhody. Má vyšší výnosy a snadno se přepravuje, protože jeho plody dozrávají v podstatě současně. U jiných odrůd dojde při transportu celého trsu k rychlému dozrání jednoho nebo dvou plodů. Zralé banány, stejně jako i jiné druhy ovoce, vypouštějí do okolí ethylen, který zase „nastartuje“ zrání ostatních plodů. Do cíle tak dorazí loď plná shnilého ovoce. Když ovšem loď veze cavendishe, dojede náklad v drtivé většině případů v pořádku.
Cavendish je dnes v podstatě jedinou odrůdou vyváženou na vyspělé trhy a tvoří zhruba polovinu světové produkce všech banánů. Už roky se ovšem mluví o tom, že je čas na další obměnu. Jak to tedy je?
Made in Taiwan, doma... už všude
Pokud k ní dojde, bude možné počátky konce dnes nejúspěšnější odrůdy dohledat v 60. letech na Tchaj-wanu. Tam se objevil kmen „panamské nemoci“ známá jako TR4, který si s cavendishem poradí. Na ostrově prakticky v té době zničila produkci pro export, pak se začala šířit dále. Byla zaznamenána v Malajsii a Indonésii. Její objev tehdy pohřbil plány velkých společností, které tu chtěly pěstovat banány pro trh na Blízkém východě.
Pak kmen TR4 putoval na Filipíny a do Austrálie, kde se i přes velmi pečlivou a rozsáhlou snahu nakonec pomalu (během cca 20 let) jistě rozšířil. V roce 2013 pak vykročil mimo oblast jihovýchodní Asie a objevil se v Jordánsku, Pákistánu či Libanonu a zřejmě i v Mozambiku a Ománu. A letos na začátku srpna přišla další špatná zpráva - nemoc se dostala na kontinent, který je největším producentem cavendishe, tedy do Ameriky.
Kolumbijské úřady potvrdily, že kmen TR4 dorazil i na americký kontinent. V červnu byla vyhlášena karanténa na čtyřech plantážích na severu země s celkovou rozlohou 175 hektarů. Zároveň se ovšem obávají, že nákaza je v tuto chvíli již mimo karanténní oblast a může ohrozit produkci banánů na export v oblasti na dlouhé roky dopředu.
Co s tím?
Najít řešení problému s kmenem TR4 tradičními metodami je poměrně pracné. Houba v půdě zůstává dlouhé roky a jednou nakažená plantáž už je pro pěstování cavendishe těžko použitelná. Dnes nejpoužívanější možností je intenzivní nasazení chemické ochrany rostlin, které má zarazit nákazu hned v počátku. Je to ovšem krok, bez kterého by se pěstitelé rádi obešli; cena za chemické ošetření rostliny může ovšem tvořit téměř čtvrtinu koncové ceny banánů pro zákazníka.
Každý, kdo vyrazil poprvé do tropů, je překvapený bohatostí odrůd banánovníku. Na snímku je sladký cavendish, tedy typ, který v posledních desetiletích ovládl západní trh a pro srovnání jeho divoký předek. Cavendish je bez semínek a množí se pouze řízkováním. Všechny dnes pěstované rostliny jsou tedy v podstatě kopie rostliny objevené v 50. letech 20. století v botanické zahradě v Saigonu.
Minimálně výrazně zpomalit šíření nemoci by mohla i změna pěstitelských metod, tedy ústup od velkých plantáží, ale takové řešení se bude obtížně prosazovat. Všechny ostatní pěstitelské varianty jsou totiž dražší.
Navíc existují i další řešení. Cavendish se rozmnožuje výhradně nepohlavně, takže klasické křížení je prakticky nepoužitelné, biologie si dnes již ví rady. V roce 2017 mezinárodní tým v časopise Nature publikoval popis geneticky upraveného cavendishe s odolností proti TR4. Do jeho DNA vědci vpravili gen RGA2 z jiného typu banánu, který rostlinu proti nemoci chrání. Technicky nejde z pohledu dnešních biotechnologií o nic přehnaně složitého, byť samozřejmě aplikace na nový druh s sebou nese jisté svízele.
Ovšem GMO plodiny mají z vědecky zhola nepodložených důvodů a k věčné frustraci genetických inženýrů špatnou pověst u zákazníků, a to nejen v Evropě a USA, ale i ve velké části Asie. Podléhají na většině vyspělých trhů přísné regulaci a schvalování. Zákazníci k nim prostě nemají důvěru, a tak se toto v podstatě jednoduché řešení složité situace nejspíše ve větším měřítku nikdy nevyužije.
Částečně, alespoň pro některé trhy, by problémy mohlo zmírnit využití metody „editace genů“ CRISPR. Tady by totiž nemělo dojít k vnesení nového genu do rostliny, ale pouze úpravy jednoho genu v rostlině. Z hlediska odborného jde o postup jednodušší a levnější. Mnohem důležitější ovšem je, že v některých zemích, např. v USA, se CRISPRem upravené organismy nepovažují za geneticky modifikované, tedy za GMO, nemusí tak být označovány a nepodléhají stejné regulaci. Jejich cesta k zákazníkovi je tedy podstatně rychlejší, levnější a jednodušší.
Evropy se to ovšem toto řešení týkat nebude, protože Soudní dvůr EU v roce 2018 rozhodl, že použití metody CRISPR se v Evropě bude považovat za genetickou modifikaci a bude podléhat stejným předpisům. Samozřejmě, kdyby „CRISPR banány“ vznikly a pěstovaly se, bude jen těžké je od normálních plodů rozeznat.
Nějak to zvládneme
I kdyby se upravené banány neuchytily, není se totiž třeba obávat, že by za několik let banány nebyly. O konci cavendishe se již před lety mluvilo v souvislosti s jiným patogenem, houbou Mycosphaerella fijiensis. Katastrofické scénáře se ovšem nenaplnily. Choroba se sice stále šíří, ale její postup se daří zpomalovat a některými „sýčky“ ohlašovaný kolaps pěstitelů této odrůdy zatím nepřišel.
Pěstitelské programy velkých společností sice v podstatě všechny selhaly, v posledních letech se ale i tak začínají objevovat zajímavé nové odrůdy, které mohou minimálně pomoci problém vyřešit. V Asii, například na Tchaj-wanu a Filipínách, mají údajně velcí i malí pěstitelé také dobré zkušenosti s některými variantami cavendishe (konkrétně především varianty 218), jež mají údajně zvýšenou odolnost proti nemoci (PDF s popisem vzniku varianty).
Vznikla díky tomu, že ani klony nejsou zcela totožné. Rozdíly mezi nimi jsou samozřejmě malé, ale existují. DNA není všeurčující, navíc její funkce se může měnit bez přímého přepisu (tzv. epigenetika). Mohou se na ni například vázat různé chemické sloučeniny, které třeba potlačí funkci jednoho konkrétního genu. Ostatně již číselné označení varianty vám naznačí, že existují různé „typy“ cavendishe.
Jak se nové odrůdy osvědčí, se neodvažujeme odhadnout. Podle autorů geneticky GMO cavendishe byla při zkouškách v Austrálii varianta 218 prakticky stejně náchylná k nákaze TR4 jako jiné typy tohoto banánu (informace je ve stejné práci, jako popis GMO banánu). Ovšem při jejich zkoušce byly rostliny vystavené větší zátěži než za běžných podmínek, a bude si tedy lepší počkat, co ukáže příštích pár let praxe.
Cavendish se také může snadno udržet na plochách a v oblastech, kde je tlak patogenu malý (tedy kde nejsou ideální podmínky pro TR4, což jsou třeba ty nejteplejší tropické oblasti), podobně jako se v některých oblastech udrželo pěstování odrůdy Gros Michel. Navíc existují stovky dalších odrůd, které se budou určitě pěstovat i nadále pro lokální konzumaci. Studii těchto odrůd se dlouhá desetiletí prakticky nikdo nevěnoval a mění se to poměrně pomalu. Byť tedy „král Cavendish“ rozhodně není po špatných letošních zprávách v záviděníhodné pozici, odepisovat ho je předčasné.
