V diskuzním studiu Rozstřel Jaroslav Batista tentokrát zakotvil lodní kapitán remorkéru RIO 2. Vzpomněl si mimo jiné na své začátky v Havířově. Kdy mu nikdo nevěřil, že bude na lodi a byl tak trochu za exota.
Když studovat, stál jednou v uniformě na nádraží, což samozřejmě vyvolalo pozornost. „Jé, to je Pepek námořník, pojď s náma na guláš,“ popisuje ve studiu halekání čekajících horníků Batista. Kolemjdoucí slečny si jej zase chtěly vzít domů.
Moderátor pořadu se jej zeptal, zda je pravda, že má námořník v každém přístavu ženu. Batista s úsměvem odvětil: „Dneska už na to není čas.“
Na druhou stranu již na vodních cestách není tak hustý provoz. „Když jsme před lety přijel do Děčína, musel jsme se ptát dispečera, kam zakotvit. Nyní je občas přístaviště prázdné,“ říká Batista.
Současnou trasu z Děčína do Hamburku tak nyní podle jeho odhadu brázdí kolem 30 lodí. Na vině je podle kapitána lodi Rio konkurence, ale třeba i to, že se nelze spolehnout na splavnost. „Hlavní překážkou je voda na Labi, když se v daném termínu nemohu spolehnout na dostatečnou výšku hladiny,“ popisuje problém Batista.
Když jsou podmínky vhodné, dokáže se s lodí pohybovat rychlostí maximálně kolem 27 - 28 km/h, jinak je běžná rychlost kolem 15km/h.
Propojení vodních cest je podle kapitána již nyní takové, že se zájemce dostane v podstatě do kanálů po celé Evropě. Batista sám se může díky povolení označované jako „labský patent“ plavit v Česku, části Německa či Nizozemí, pokud by ale chtěl třeba na Rýn, musel by získat ještě rýnský patent.
Na dotaz čtenáře, zda již narazili na vodníka, kapitán vzpomíná: „Na vodníka jsme nenarazili, ale na divoženku opalující se na břehu již ano.“
Vozí vás přes Slow TV
Pokud sledujete SlowTV, pak víte, že právě jeho loď vozí naši kameru a diváci mohou putování po vodní dálnici Děčín - Hamburk sledovat každý den v přímém přenosu. Otázky na kapitána můžete pokládat už nyní ZDE.
Na sever Německa už vezl leccos. Mezi suverénně nejméně oblíbené náklady patří ječmen. „Štípe to, práší. Člověk se potí, lepí se to na něj. Druhý den ráno pak skoro ani nemůžete otevřít oči, jak je máte zalepené,“ popisuje kapitán.
Jak se stát kapitánem
Pokud chce člověk pracovat jako loďmistr, vyučí se lodním mechanikem nebo vystuduje lodní průmyslovku. Na pozici kapitána musí absolvovat pět až šest let praxe a složit kapitánské zkoušky. Jaroslav Batista dělá kapitána už 36 let, od svých dvaadvaceti.
Tenkrát ještě stačily pouze tři roky praxe před zkouškami. „Hodně jsem četl Jacka Londona a Johana Fabricia a další autory, kteří psali o námořnících. To mě lákalo, chtěl jsem to zkusit. Byl jsem z Havířova, kde na mě všichni koukali jako na exota, protože většina kluků šla na horníka. Můj sen byl ale kapitán a to se mi splnilo,“ vzpomíná.
„Já jsem tady takový inventář,“ říkává často o svém působení na remorkéru RIO 2. Je tady doslova jako doma. „Skutečně, domů se dostanu spíš příležitostně, když jsme v Čechách. Nebo o dovolené,“ říká kapitán.
Evropou rychlostí 15 km/h
Všechno má své kouzlo. I mnohdy zdánlivě monotónní cesta po německých lodních kanálech. Jednou se například na přepravovaném šrotu usadili dva konipásci. Batista to v živé on-line reportáži na SlowTV okomentoval: „To mám právě na téhle práci rád, že jsem neustále v přírodě. Na který jiný dopravní prostředek vám jen tak sedne pták? Naučily se sem létat vrány, které vyzobávají obilí. I ledňáček se mnou občas jel a vezl se třeba tři kilometry. To je náš nejkrásnější pták,“ říká kapitán. „Pořád vidíme srnky, bobry, norky, lišky, různé druhy hus, divoké kachny, potápky, roháče, racky. Ale viděl jsem už i mývala, vlka. V Německu vidíte hodně orlů,“ vyjmenovává. Kdyby se býval nestal kapitánem, chtěl by prý být zoologem.
V kormidelně kapitán neotáčí kolem, ale má tzv. rajčáky - dvě kormidelní páky. Na délku máme přes 134 metrů, což je jen o tři metry méně než maximální povolená délka lodě na Labi. Jak se takový kolos řídí? „Teď už mi to jde samo, je to jen o praxi,“ říká kapitán.
„Nejobtížnější je to, když je loď prázdná, to jsme lehcí, vysocí. Je to pak jako když auto jede stále smykem, klouže to. Člověk s tím musí počítat, víc si najíždět,“ vysvětluje. Běžně se RIO plaví rychlostí 15 km/h. „Když to ženu, tak jedeme i 20, ale když je méně vody, tak třeba jen 12 km/h. Záleží na vodním stavu a nákladu,“ vysvětluje kapitán.
Když bylo loni málo vody a stav se ani podle předpovědi neměl zlepšit, kapitán to okomentoval: „Podle zítřejší předpovědi vodočtu je v Ústí 150 cm. Tím pádem pojedeme nejdál do Děčína. Dál už bychom museli mít kolečka.“
Celý Rozstřel s lodním kapitánem Jaroslavem Batistou:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
