Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bezpilotní letouny řízené z USA útočí na dálném východě jako v počítačové hře

  17:01aktualizováno  17:01
V klimatizované místnosti ve Spojených státech sedí piloti bezpilotních letadel. Dálkově řídí stroje, které brázdí nebe v Afghánistánu či Iráku. Snímají a bombardují cíle a večer se vracejí k rodinám.

Bezpilotní letouny americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) zabíjejí teroristy (a civilisty) v Pákistánu prakticky denně. Stroje bez lidské posádky se stávají nejoblíbenější zbraní v boji proti Al-Kajdě a jejím spojencům.

Ovšem jejich politické, vojenské a morální dopady jsou nevypočitatelné, napsal na svých internetových stránkách německý list Der Spiegel.

Jaké jsou náklady na zneškodnění teroristy jeho zabitím? Během 14 měsíců využila CIA bezpilotní a důkladně vyzbrojené malé letouny k patnácti úderům na cíle, kde se údajně ukrýval vůdce pákistánské odnože Talibanu. Při šestnáctém pokusu, 5. srpna 2009, Baitulláha Mahsúda bezpilotní letouny konečně zabily.

Toho dne se letoun typu Predator vznášel asi tři kilometry nad domem Mahsúdova tchána kdesi v pákistánské kmenové oblasti Jižní Vazíristán.

Infračervená kamera letadla poslala v reálném čase mimořádně ostrý obrázek na vrchní velitelství CIA v Langley v americkém státě Virginie. Na záběrech seděl vůdce pákistánského Talibanu na střeše domu ve společnosti své manželky, strýce a lékaře.

Právě v té chvíli kdosi tisíce kilometrů vzdálený ve Spojených státech stiskl knoflík a z letounu se odpálily dvě rakety typu Hellfire. Mahsúd byl zabit a s ním i dalších 11 lidí. Avšak "lov" na Mahsúda stál životy mnohem víc než jen jedenácti lidí. Během oněch šestnácti pokusů o jeho zabití zemřelo podle odhadů 207 až 321 lidí a je jisté, že ne všichni byli bojovníky Talibanu.

Jak bojují bezpilotní letouny

Piloti bezpilotních letounů sedí v klimatizovaných místnostech za sedmero horami od protiteroristických válek v Afghánistánu či Iráku. Své zbraňové systémy řídí s pomocí ovládacích pák a monitorů. Jejich vzdálení bojovníci vykonávají příkazy přesně, a za zlomek nákladů na stíhačky

Piloti řídí své bezpilotní letouny přes monitor

"Dva cestující včetně cíle číslo pět vyšli z budovy," oznamuje odhmotněný hlas. "Rozumím," odpovídá žena. Sedí před počítačovou klávesnicí s pěti monitory a joysticky v obou rukou. Muž vedle ní má před sebou stejnou sestavu vybavení. "Mám na dvou predatorech osm raket a dvě bomby," hlásí.

"Zbraně připraveny." Hlavní monitor ukazuje letecký záběr na ulici přenášený živě a ze značné výšky. Dva lidé právě vycházejí z budovy, nasedají do nákladního automobilu a odjíždějí sledováni zaměřovacím křížem na obrazovce počítače. "Tři, dva, jedna," odpočítává muž a pak stiskne červené tlačítko: "Zásah." Náklaďák v explozi mizí. "Skvělá práce," říká muž.

Celá mise trvala dvě minuty. "Zabití nepřátelského cíle" provedené armádou Spojených států amerických na anonymním nepříteli a vykonané na dálku ovládaným bezpilotním letounem známým v technickém žargonu jako UAV nebo RPA. Nahrávka, která je k dispozici na serveru YouTube, ukazuje tuto konkrétní misi sledovanou z pozemní stanice v USA, kde pilot a jeho operátorka snímacích systémů sedí na opačném konci světa než jejich cíl.

Celá záležitost vypadá jako počítačová hra, ovšem bez zvukových efektů.

Jenže to pochopitelně má ke hře daleko. Stále větší využívání bezpilotních letounů v boji proti Al-Kajdě a Talibanu vytváří virtuální válku, v níž si bojovníci nemusejí špinit ruce. Jejich akce jsou ale stejně smrtící. "Tohle je daleko za hranicí evoluce," říká P.W. Singer, odborník na moderní vedení války z washingtonského výzkumného ústavu Brookings Institution. "Tohle je revoluce." USA mají dva programy bezpilotních letounů řízené ze dvou velících středisek. Piloti bezpilotních letounů CIA jsou na východním pobřeží v katakombách komplexu CIA v Langley ve Virginii. Jsou vzdáleni 11 000 kilometrů od afghánského hlavního města Kábulu. Piloti bezpilotních letounů spadajících pod americkou armádu jsou ještě dál na západě na vojenské letecké základně Creech v nevadské poušti, zhruba hodinu jízdy od hráčského ráje Las Vegas.

Obě střediska vypadají podobně: počítačové místnosti, sterilní, izolované a do krajnosti zabezpečené. Příslušníci 42. útočné jednotky vojenského letectva, kteří řídí bezpilotní letouny v Afghánistánu ze základny v Nevadě a většinou žijí v Las Vegas, se označují za "dojíždějící bojovníky". Odbudou si své vojenské povinnosti pro daný den a jedou autem domů. A ještě si přitom stihnou vyřídit e-maily nebo odskočit na hamburger.

"Ráno společně nasednete do auta nebo chytnete autobus a jedete do práce na osmihodinovou směnu, a pak jedete domů," říká sedmatřicetiletý major Bryan Callahan. Z Nevady létal s bezpilotními letouny čtyři roky a dnes je pobočníkem velitelství v Langley.

Navzdory vzdálenosti si ale piloti stejně připadají, jako by byli v první linii. "Dostane vás to víc, než byste si mysleli vzhledem k tomu, že jste v Nevadě," dodává Callahan. "Zabít někoho s pomocí RPA není jiné, než zabít ho se stíhačkou F-16. Jsme si velmi dobře vědomi, že pokud zmáčkneme tohle tlačítko, někdo může zemřít. Není to počítačová hra. Bereme to velmi vážně."

Jaká je tedy cena za eliminaci jednoho teroristy?

S bezpilotní válkou začal předchozí prezident George Bush. Ovšem jeho nástupce, nositel Nobelovy ceny za mír Barack Obama, v tomto programu nejen pokračuje, ale povýšil ho na preferovanou metodu zabíjení Al-Kajdy a jejích spojenců.

Během prvních 13 měsíců Obamovy vlády bylo z bezpilotních letounů odpáleno víc raket než za celých osm let dvou Bushových prezidentských mandátů. A letos armáda USA pravděpodobně poprvé vycvičí víc pilotů bezpilotních letounů než stíhaček, říká P.W. Singer, odborník na moderní vedení války z washingtonského výzkumného ústavu Brookings Institution.

Podle Singera bude až třetina všech letadel, které armáda v budoucnu pořídí, bez lidské posádky.

Predator a Reaper - stroje, na nichž závisí úspěch USA ve válkách

Bezpilotní letouny (Unmanned Aerial vehicles UAV) - jsou letouny bez posádky. Mohou být řízeny na dálku nebo naprogramovány tak, aby létaly samostatně. Americká armáda je využívá k průzkumným i útočným letům.

Používají se i k civilním a komerčním účelům; jednotlivé typy letounů se liší podle funkce. První bezpilotní letoun byl podle internetové encyklopedie Wikipedie vyvinut britským inženýrem Archibaldem Lowem v roce 1916. První moderní bezpilotní letoun vyvinul Izrael v 70. letech 20. století. V 80. a 90. letech se do vývoje bezpilotních letounů intenzivně zapojily Spojené státy, které dnes využívají různé druhy těchto strojů.

Bezpilotní bojové letouny (Unmanned Combat Aerial Vehicles UCAV) - Jsou řízené na dálku z pozemních řídících center, kde většinou operují minimálně dva lidé - pilot a navigátor. Díky moderním senzorům letouny posílají do řídících středisek fotografie s vysokým rozlišením, které pořídily z výšky několika kilometrů. Podle médií je využívá jak americká armáda, tak tajné služby. Patří mezi ně například známé typy Predator nebo modernější Reaper.

MQ-1 Predator - Americká armáda ho používá od roku 1995. Letoun může sloužit pro průzkumné účely, zároveň je vyzbrojený dvěma řízenými střelami.

Plně operační systém, jehož je MQ-1 Predator součástí, zahrnuje čtyři letouny, pozemní řídící základnu a satelitní komunikační sadu. Letoun je přes osm metrů dlouhý, rozpětí křídel má téměř 15 metrů. Běžně létá rychlostí kolem 130 kilometrů v hodině, může vzlétnout maximálně do výšky 7,5 km. Byl zapojen ve vojenských operacích v Afghánistánu, Pákistánu, Bosně, Srbsku, Iráku a Jemenu.

MQ-9 Reaper - Byl vyvinut v USA v roce 2002 jako větší a modernější verze letounu MQ-1 Predator. Je určený pro pohyb ve velkých výškách (běžně ve výšce 7,5 kilometru, maximálně vzlétne do 15 kilometrů). Vydrží ve vzduchu 14 až 28 hodin. Je využíván v Iráku a Afghánistánu. Nese různé typy zbraní včetně řízených střel a bomb naváděných laserem.

Infografika (po rozkliknutím se zvětší):

Ameriské bezpolotní letouny Predator a Reaper

V kterýkoli okamžik kteréhokoli dne je na nebi nad Pákistánem několik bezpilotních letounů zapojených do protiteroristické akce. Další jsou na obloze nad Jemenem, Irákem, Afghánistánem a Somálskem. Připsaly si dosud řadu úspěchů: raketou odpálenou z nich byl zabit například Nadžmiddín Džalolov, vůdce Svazu islámského džihádu (IJU), skupiny, která je aktivní v Afghánistánu a jejíž němečtí členové plánovali sérii pumových útoků v Německu.

Raketa odpálená z bezpilotního letounu údajně zabila i Baitulláhova nástupce Hakimulláha Mahsúda, jakkoli to Taliban zatím popírá. Při podobném útoku v Severním Vazíristánu byl usmrcen také jeden z vrcholných představitelů Al-Kajdy v Afghánistánu abú Lais Libí. A tento seznam by mohl pokračovat. Odborníci věří, že pouze 50 skutečně významných vůdců Al-Kajdy je stále naživu, a bezpilotní letouny se považují za nejúčinnější zbraň proti nim.

Není nijak překvapivé, že jsou ozbrojenci stále paranoidnější a snaží se ještě víc zneviditelnit. Pronásledují také místní informátory a zabíjejí kohokoli, na koho padne podezření ze spolupráce s Američany.

Bezpilotní letouny CIA daly takzvané globální válce proti teroru doslova křídla. O tom není pochyb. Ale jiné otázky zůstávají a další se nově objevují. Je správné, aby demokratický, ústavou se řídící stát zabíjel kliknutím myši? Kdo hlídá agenty CIA, kteří jsou do akcí zapojeni, a kdo dohlíží na soukromé společnosti, od nichž pochází část odvedené "špinavé práce"?

V pravomoci koho jsou připravovány seznamy "terčů", o nichž se předpokládá, že aktuálně obsahují jména 367 teroristů plus zhruba 50 afghánských drogových baronů, kteří jsou pravděpodobně rovněž v hledáčku? Krom toho nikdo nedokáže říct, kolik civilistů umírá spolu s teroristy, nebo místo nich, pokud zamýšlený terč stihl před útokem změnit místo pobytu. Odhady toho, kolik procent obětí útoků bezpilotních letounů tvoří civilisté, se velmi liší a sahají od deseti do 90 procent. Peter Bergen, analytik New America Foundation, odhaduje, že zhruba třetina mrtvých jsou nevinní civilisté. Je toto číslo přijatelné? Odpověď je sporná a třeba podle Bergena je program bezpilotních letounů "jen tou nejméně špatnou možností".

Jak CIA využívá Pákistán k bezpilotním leteckým útokům

Nebe nad pákistánským městečkem Mir Alí v oblasti Severní Vazíristán je zářivě modré. Znepokojeni bzučivým zvukem vycházejí místní obyvatelé z domů. Když zahlédnou malé letadlo vzdálené několik set metrů, zpanikaří a ti, kdo mohou, prchají do nejbližší vesnice. To letadlo je bezpilotní Predator vypuštěný z tajné základny v Pákistánu a na dálku ovládaný CIA z Virginie v USA.

Je to právě Pákistán, kde se na utajených polních letištích bezpilotní letouny připravují a odkud startují. A tady také převážně provádějí své útoky, především v Severním a Jižním Vazíristánu; dvou kmenových oblastech sousedících s Afghánistánem, které jsou baštou neznámého počtu ozbrojených skupin.

Navzdory úspěchům v boji proti pákistánské odnoži Talibanu zůstává používání bezpilotních letounů Američany v Pákistánu kontroverzní. Podle průzkumu Gallupova ústavu je podporuje jen devět procent Pákistánců a dvě třetiny je naprosto odmítají.

Existuje pro to hned několik důvodů. Lidé žijící v pohraničních oblastech si pravidelně stěžují, že rakety zabíjejí i civilisty, kteří neměli s ozbrojenci nic společného. Krom toho Islámábád nemá rád zahraniční vojenské aktivity na svém území, alespoň ne oficiálně. A proto tvrdí, že americké akce představují porušení pákistánské svrchovanosti. Pákistánský premiér Júsuf Ráza Gílání dokonce loni zašel tak daleko, že je označil za "kontraproduktivní".

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Eureka Park a část startupů z Francie.
Deset českých startupů pojede v lednu do Las Vegas. Můžete to být vy

Agentura CzechInvest vybere deset začínajících firem, které budou vystavovat v obřím start-up pavilonu na veletrhu CES 2018 v Las Vegas. CES je největší...  celý článek

Testovací dodávku StreetScooter německé pošty poznáte zejména podle...
Nová poštovní dodávka nepotřebuje řidiče. Svezli jsme se, nepřejela nás

Mnichov (Od zpravodaje Technet.cz) Autonomní poštovní dodávku, která může bez řidiče za volantem popojíždět po městě, nyní testuje společnost Deutsche Post. V rámci ukázkových jízd na konferenci...  celý článek

Paul Otellini
Zemřel Paul Otellini, bývalý šéf, který upevnil pozici Intelu

Ve věku 66 let zemřel Paul Stevens Otellini, bývalý ředitel americké společnosti Intel. Ve firmě pracoval od roku 1974, od roku 1998 byl v jejím vedení.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.