Omezování využití bisfenolu A je obecný trend. Ne vždy se ovšem používají...

Omezování využití bisfenolu A je obecný trend. Ne vždy se ovšem používají bezrizikové náhrady. | foto: (redakce)

Z bláta do louže. Bisfenol A se někdy nahrazuje jiným jedem

  • 15
Bisfenol A je bezesporu nebezpečná látka a jeho používání by se mělo omezit, domnívá se biolog Jaroslav Petr. Ale stejně velký problém podle jeho názoru je, že v některých případech bisfenol A nahrazujeme látkami, které nemusí být o nic bezpečnější.

Jsou účtenky nebezpečné? Možná ano

Nové vědecké výsledky naznačuji, že bisfenol A se zřejmě může dostat do těla i přes kůži. Pokud se výsledky skutečně potvrdí, možná bude čas přistoupit k opatřením na ochranu těch, kdo s účtenkami a dalšími možnými „zdroji“ této látky pravidelně zachází.

Když se stal z bisfenolu A pro jeho schopnost narušovat hormonální rovnováhu v organismu lidí i nejrůznějších živočichů „vyhlášený padouch“, začal být jako přísada do mnoha materiálů nepřijatelný. V některých plastech, například ve fóliích vystýlajících vnitřky plechovek pro konzervy nebo nápoje, však zůstává i nadále nenahraditelný. Bez bisfenolu A tyto fólie lacino vyrábět nelze.

S konzervovanou potravou a nápoji tak tuto látku konzumují nejen lidé, ale i zvířata. Například psi živení krmivem z konzerv mají v těle zvýšené hladiny bisfenolu A, a to dokonce i v případech, kdy výrobce, garantuje, že bisfenol A pro obal nepoužil. Pití studených nápojů z umělohmotných láhví obsahujících bisfenol A má za následek vzestup koncentrace této chemikálie v moči o bezmála 70 procent.

Kromě toho, že bisfenoly jíme a pijeme, vdechujeme je také se vzduchem a do našeho těla pronikají z mnoha materiálů přes kůži. Jde o velmi malé dávky, ale zrádnost bisfenolů a mnoha dalších látek ze skupiny tzv. endokrinních disruptorů spočívá právě v tom, že působí i v překvapivě nízkých koncentracích.

Tato skutečnost nemá nic společného s homeopatií. Je to jen důsledek toho, že endokrinní disruptory imitují účinky hormonů a ty jsou od přírody předurčeny k působení v nepatrných množstvích. Další zrada tkví ve faktu, že životní prostředí je znečištěné koktejlem různých endokrinních disruptorů a jejich účinky se mohou vzájemně posilovat. Například bisfenol A v kombinaci s desinfekčním činidlem triklosanem mají na plodnost mnohem razantnější dopad než každá z těchto látek sama o osobě.

S za A

Hledání bezpečných náhražek za endokrinní disruptory není snadné, ani levné. Někteří výrobci se z této svízelné situace vyvlékli tím, že vyhlášeného hříšníka bisfenol A nahrazují „bílým koněm“ - látkou, o jejíchž neblahých účincích na hormonální rovnováhu se ví jen málo, nebo vůbec nic. K oblíbeným „náhradníkům“ patří bisfenol S. Chemickou strukturou jako kdyby bisfenolu A z oka vypadl, ale pověst má zatím celkem neposkvrněnou. Zatímco čistý bisfenol A nese jako chemikálie na obalech celou sérii výstražných značek včetně těch, které varují před narušením plodnosti, rizikem vzniku nádorů či škodlivostí pro životní prostředí, bisfenol S se v upozorněních na obalech tváří jako neviňátko a nese výstrahu pouze před „dráždivými účinky“.

Výrobci nejrůznějších produktů často garantují spotřebitelům nálepkami „BPA-free“, že jejich výrobek bisfenol A neobsahuje. A nelžou. Pravda je však taková, že tyto výrobky nejsou vždy prosté bisfenolů jako takových. Mnohdy se v nich skrývá právě „bílý kůň“ bisfenol S. Zdaleka nejde jen o papíry, na které se tisknou v tepelných tiskárnách jízdenky, účtenky či vstupenky.

Bisfenol S dodává na pevnosti bankovkovému papíru mnoha světových měn. Vyskytuje se dokonce i v „ekologickém“ recyklovaném papíru. Ofenziva bisfenolu S je jasně patrná z jeho výskytu v životním prostředí. V prachu domácností už začíná vytlačovat bisfenol A. Najdeme ho proto v organismu obyvatel řady zemí. Z nepříliš jasných důvodů jsou bezkonkurenčními světovými rekordmany v obsahu bisfenolu S v těle Japonci.

Řada vědců před bisfenolovým „bílým koněm“ varuje. Dat, o která by se mohli opřít, není zatím mnoho. Je jasné, že bisfenol S je s to narušit vývoj ryb. Pokusy na laboratorních potkanech naznačují, že má negativní dopad na tvorbu spermií. Náš tým z České zemědělské univerzity v Praze vedený Terezou Žalmanovou a Kristýnou Hoškovou prokázal, že bisfenol S vážně poškozuje savčí vajíčka.

Testovali jsme účinky „bílého koně“ na vajíčkách prasnic, která se v mnoha ohledech podobají vajíčkům člověka. I ve velmi nízkých koncentracích (dokonce nižších, než jaké byly naměřeny v organismu Japonců), páchal bisfenol S na dědičné informaci vajíček takové škody, že bylo prakticky vyloučené, aby z nich po oplození spermií vznikla životaschopná embrya. V řadě ohledů poškozuje bisfenol S vajíčka více než jeho předchůdce bisfenol A.

Zdaleka ne všichni jsme vystaveni účinkům bisfenolu A či jeho náhradníka bisfenolu S stejně. Například práce v papírem obsahujícím tyto látky zvyšuje zátěž lidského organismu zhruba padesátkrát. Zkušenosti s bisfenolem A ukazují, že například pokladní v supermarketech čelí skutečně enormní zátěži. Bisfenoly se do jejich těla nedostávají jen z účtenek tištěných tepelnými tiskárnami pokladen, ale i z bankovek nebo z obalů nejrůznějšího zboží. Ochrana, například nošením nitrilových rukavic, by tu zřejmě byla namístě.

I ti, kdo nejsou vystaveni masivnímu průniku bisfenolů do organismu, se mohou před těmito endokrinními disruptory chránit. Nejmenším dětem významně pomůže například návrat ke skleněným kojeneckým lahvím. Na trhu jsou už ale plasty, které neobsahují ani bisfenol A, ani bisfenol S. Tyto materiály jsou navíc testovány na přítomnost dalších endokrinních disruptorů a výsledky testů vyznívají pro nás spotřebitele velmi příznivě.

Politováníhodné náhrady

Ve světle záplavy informací o škodlivosti bisfenolů se ani nechce věřit, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin vyhlásil v roce 2015 bisfenol A za látku, která neškodí lidskému zdraví. K podobnému závěru došel i americký Úřad pro potraviny a léčiva. Jak je to možné? 

Oba úřady berou v potaz jen tradičně provedené studie. Když například v roce 2014 hodnotil Úřad pro potraviny a léčiva bezpečnost bisfenolu A, zohlednil ze 165 dostupných vědeckých studií pouze čtyři. Z nich byla minimálně polovina provedena soukromými laboratořemi na zakázku výrobců plastů. Tyto studie žádná rizika neodhalily, a úřad tak dal bisfenolu A zelenou. Mnohé z nezohledněných studií dokazují, že bisfenoly zasahují do hormonální rovnováhy živočichů i v extrémně nízkých koncentracích považovaných oficiálně za bezpečné. Bisfenol S a další bisfenoloví „bílí koně“ takovou prověrkou zatím vůbec neprošli.

O autorovi

Jaroslav Petr je vzděláním biolog. Pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší externě na České zemědělské universitě v Praze a dalších institucích. Je také dlouholetým popularizátorem vědy. Píše také pro Lidové noviny, časopis Vesmír i server Osel.cz.

Příběh bisfenolu S je jen jedním z mnoha příkladů tzv. politováníhodné náhrady, kdy je škodlivá chemikálie vystřídána jinou, často stejně škodlivou nebo ještě škodlivější. Aby mělo máslo „máslovější“ chuť, přidávali do něj v mlékárnách chemikálii diacetyl. Ten se v mléce běžně vyskytuje v nízkých koncentracích, ale na počátku 21. století se u něj prokázala schopnost poškozovat tkáň plic. Proto byl nahrazen podobnou molekulou alfa-diketonu. U toho se však o deset let později ukázala stejná nectnost jako u diacetylu. Poškozuje plíce.

Aby se těmto „politováníhodným záměnám“ předešlo, volají vědci po systému hodnocení zdravotních rizik, který by u nebezpečných látek zajistil tzv. informovanou náhradu. Při ní budeme o náhražkách škodlivých chemikálií vědět tolik, že se nestane, abychom sáhli po náhražce škodlivější než původně používaná látka. Že to jde, dokládá názorně náhrada karcinogenního arseničnanu chromito měďnatého, používaného dříve celkem hojně ke konzervaci dřeva, za neskonale bezpečnější přípravky.