Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Bitva u Santa Cruz připravila letadlovou loď Enterprise o sestřičku

  12:00aktualizováno  12:00
Dva měsíce po křtu ohněm ve vodách u ostrova Guadalcanal se Enterprise opět vrátila do služby a zapojila se do dalších bojů s japonským loďstvem. Ve střetu u ostrova Santa Cruz přišla o svou sesterskou loď Hornet.

Nálet japonského bombardéru na letadlovou loď Hornet | foto: Česká televize/History Channel

Letadlová loď Enterprise po bitvě u Guadalcanalu prošla generální opravou. Byly likvidovány následky po třech přímých zásazích u Šalamounových ostrovů, které poškodily její letovou palubu a zničily jednu baterii děl.

USS Enterprise při opravě v docích Pearl HarborUSS Enterprise při opravě v docích Pearl HarborUSS Enterprise při opravě v docích Pearl Harbor

USS Enterprise při opravě v docích Pearl Harbor

"Hangárová paluba na zádi byla úplně roztrhaná. Šest a půl centimetrová ocel byla zmačkaná jako kus papíru," říká technik radaru USS Enterprise Roy E. Blood.

Opravy musely proběhnout co nejrychleji, protože Tichomořská flotila měla v té době k dispozici pouze poškozenou Enterprise a její sesterskou loď Hornet.

V rámci oprav došlo i k modernizaci. Loď dostala nová děla, která nahradila málo účinné protiletadlové čtyřkanóny ráže 28 milimetrů. Na lodi zůstal jen jeden exemplář umístěný na přídi.

Zbytek nahradily nejmodernější protiletadlové čyřkanony Bofors ráže 40 milimetrů. Rychlost střelby nových zbraní dosahovala 160 ran za minutu oproti 150 výstřelům předchozích kanonů.

Projektily však vážily více než dvakrát tolik než ty dřívější. Přesto dosahovaly rychlosti 880 metrů za sekundu a měly teoretický dostřel deset kilometrů, tedy asi dvojnásobek 28mm kanonu.

Obrana USS Enterprise

Jedním z klíčových prvků obrany lodi byly protiletadlové baterie vzduchem chlazených rychlopalných kanónů Oerlikon ráže 20 milimetrů. Tato zbraň měla dostřel 900 metrů a dokázala vystřelit až 450 ran za minutu.

20mm kulomet20mm kulomet

Ze čtyřhlavňových kanónů ráže 28 milimetrů zbyl na palubě po opravě v říjnu 1942 pouze jeden kus.

28mm kanón

28mm kanón

28mm kanóny na lodi na USS Enterprise

Místo 28mm kanonů se na palubě objevily čyřkanony Bofors ráže 40 milimetrů. Boforsy měly dostřel až 10 kilometrů a dokázaly vystřelit až 160 ran za minutu.

40mm kanóny na lodi na USS Enterprise

40mm kanony na lodi na USS Enterprise

40mm kanóny na lodi na USS Enterprise

Enterprise v té době disponovala také dvojúčelovými (proti hladinovým i leteckým cílům) děly ráže 127 milimetrů, zřejmě nejlepšími děly celé druhé světové války. S dokonale vycvičenou obsluhou byla schopna vypálit patnáct tříštivých střel za minutu. Měla dostřel šestnáct a půl kilometru.

127mm dělo127mm dělo127mm dělo

Boj o Guadalcanal pokračuje

V době, kdy Enterprise procházela opravami, pokračoval v Tichém oceánu boj o Guadalcanal. Námořní pěchota se na tomto ostrově snažila uhájit Hendersonovo letiště, které bylo v této fázi války nejdůležitější přistávací dráhou v jižním Pacifiku.

Japonci se samozřejmě chtěli dostat obsazené letiště zpátky. Pokoušeli se tedy pozemními jednotkami dobýt ostrov, ale také zabránit přísunu dalších amerických sil.

Letadlová loď Enterprise

Letadlová loď Enterprise

Letadlová loď Enterprise

Enterprise neboli Big E byla za času 2. světové války jednou z nejslavnějších lodí Námořnictva Spojených států. Do služby vstoupila v roce 1938 a během následujících let se zapojila do nejdůležitějších operací v Tichomoří.

Svou roli sehrála například v bitvách u Midway, o Guadalcanal, u Šalamounových ostrovů, u Santa Cruz nebo v bitvě o Okinawu.

Letadlová loď Enterprise

Letadlová loď Enterprise

Enterprise patřila k novému typu letadlových lodí třídy Yorktown, které ve své době byly tím nejlepším, co americké námořnictvo mělo. Toto plavidlo s elegantním trupem o středním výtlaku bylo široké 33 metrů. Vzletová paluba pokrývala téměř celou jeho délku 247 metrů. Při maximálním zatížení měla Enterprise výtlak 26 000 tun a akční rádius 22 000 kilometrů. Dokázala plout rychlostí 60 kilometrů v hodině.

Při spuštění na vodu byla vyzbrojena čtyřiadvaceti kulomety, čtyřmi protiletadlovými kanony a osmi děly, která mohla zasáhnout cíl ve vzduchu i na hladině vzdálený více než 16 kilometrů. V různých fázích války se pak její výzbroj měnila.

Pod vzletovou palubou byly servisní dílny a hangáry, kde se opravovala a skladovala letadla, kterých mohlo být až 90. Loď měla tři výtahy, kterými se letadla zvedala na horní palubu, nebo naopak spouštěla dolů. Posádka lodi čítala okolo 2 800 lidí v průměrném věku 19 let.

Protože každá americká loď, která by chtěla zamířit ke Guadalcanalu, musí proplout kolem ostrovů Santa Cruz, hodlali je právě tam Japonci zadržet.

Do těchto míst mířila i opravená USS Enterprise. Po vyplutí z Pearl Harboru a následné plavbě dlouhé 5 300 kilometrů se k Enterprise připojila ke své sesterské lodi Hornet.

Letadlová loď Hornet

Letadlová loď Hornet

Mohutné letadlové lodě tvořily základ nového operačního svazu TF 61, který zahrnoval 136 letadel, jednu bitevní loď, šest křižníků a 14 torpédoborců Tomuto kombinovanému svazu velel admirál Thomas Kinkaid.

Naproti tomu Japonsko disponovalo v oblasti Santa Cruz čtyřmi letadlovými loděmi, dvěma bitevníky a řadou dalších podpůrných lodí.

Celkem měli Japonci k dispozici 150 letadel a palebnou sílu téměř čtyřiceti hladinových plavidel.

Bitva u Santa Cruz

Dne 26. října 1942 v 5:50 ráno byla na Enterprise vyhlášena bojová pohotovost.

Z její paluby odstartovalo 16 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless, které měly za úkol hledat nepřítele do vzdálenosti 300 kilometrů od svazu. Každé letadlo neslo pod trupem bombu o váze 227 kilogramů.

Zhruba 140 kilometrů od Enterprise byla objeven předvoj císařské flotily složený z bitevních lodí, křižníků a torpédoborců. Ti začaly okamžitě na letadla pálit.

O 160 kilometrů dál našli dva piloti střemhlavých bombardérů letadlovou loď Zuiho. Tu se jim ještě před plným zahájením bojů podařilo dvěma zásahy poškodit tak, že z ní nemohly vzlétnout stroje.

Japonská letadlová loď Zuiho zasaženaJaponská letadlová loď Zuiho zasaženaJaponská letadlová loď Zuiho zasažena

Japonská letadlová loď Zuiho zasažena

Záhy však radary operačního svazu TF61 hlásily velkou skupinu japonských letadel.

Obraná strategie velela, aby letadlové lodě s doprovodem pluly v malých kruzích vzdálených od sebe 15 kilometrů. Obranný kruh tvořily bitevní lidi, křižníky a torpédoborce v těsné blízkosti.

Od prvního útoku ochránila Enterprise nízká oblačnost. Japonci se tak soustředili na druhou letadlovou loď Hornet.

I když byl letecký útok na Hornet ukázkovým příkladem kombinovaného leteckého útoku, stal se v podstatě posledním takovým útokem, který byli Japonci schopni v této válce uskutečnit.

Celkem se na tuto letadlovou loď z oblohy řítilo 21 střemhlavých bombardérů Val a 27 torpédových bombardérů Kate.

Americké lodě zahájily palbu z děl ráže 127 a menších ráží. Nebe se ihned pokrylo tmavými obláčky po vybuchlých projektilech.

Z výšky 1 500 metrů nad Hornetem zahájily Valy svůj smrtonosný útok. První bomba dopadla na letovou palubu a její střepiny se rozlétly všude kolem. Výbuch v podpalubí usmrtil téměř 60 mužů.

První zásah letadlové loďi Hornet v bitvě u Santa Cruz

První zásah letadlové lodi Hornet v bitvě u Santa Cruz

I přesto, že byl jeden ze střemhlavý bombardérů poškozen, mířil dál na palubu Hornetu. Po několika sekundách narazil do komína letadlové lodě. Bombardér se odrazil od komína a v podobě obrovské hořící koule zprohýbané oceli dopadl na palubu.

Letadlová loď Hornet po zásahu

Letadlová loď Hornet po zásahu letadlem

Letadlová loď Hornet zasažena letadlem

Sedm Američanů zemřelo na místě. Sebevražedné letadlo zničilo stožár antény a jedno jeho křídlo se zaseklo do komína. Rozlité hořící palivo propálilo dřevěnou palubu.

Další škodu způsobily zásahy dvou torpéd, která zasáhla trup letadlové lodi. Výbuchy v něm vytvořily otvory o rozměrech 4,5 x 12 metrů.

Loď se zastavila a následně ji zasáhly další tři bomby.

Letadla z Hornetu musela nyní přistávat na Enterprise. Loď se však velmi rychle plnila, tak musela být všechna vážněji poškozená letadla shazována do moře.

Paluba letadlové lodi Enterprise při bitvě u Santa Cruz

Paluba letadlové lodi Enterprise při bitvě u Santa Cruz

Ostatní letadla na palubě poslední funkční americké letadlové lodě v Tichém oceánu musela rychle natankovat, naložit novou munici a odletět.

Mezitím se blížilo dalších 25 střemhlavých bombardérů. Začaly útočit na Enterprise, ale řadu z nich zničila účinná palba z nových 40mm kanonů Bofors.

Přesto se dvěma japonským bombardérům podařil proletět a přesně Enterprise zasáhnout. První čtvrttunová bomba prolétla letovou palubou v levé části přídě a vybuchla. Druhá prorazila letovou palubu hned za předním výtahem a rozpadla se na dvě části. Polovina nálože explodovala na hangárové palubě a zničila vše, co jí stálo v cestě. Druhá polovina prolétla až na druhou palubu a přímo uprostřed lodi zabila 44 mužů.

O několik sekund později vybuchla další bomba těsně vedle pravého boku. V trupu, pod čárou ponoru, vznikla patnáctimetrová trhlina a z nádrží začalo vytékat palivo.

Zatímco se stahovaly střemhlavé bombardéry, začal útoku torpédových bombardérů.

Byl to klasický útok ve stylu "kladivo a kovadlina". Osm torpédových bombardérů zaútočilo z pravoboku, zatímco druhých osm z levoboku.

Naštěstí se Enterprise díky manévrovacím schopnostem podařilo uniknout devíti torpédům. „"Všem jsme se vyhnuli. Naše loď uměla prudce zatočit. Hrozně se při tom naklonila – báli jsme se, že se převrátí – ale vyhnuli jsme se mu," říká technik radaru Roy E. Blood.

Letadlová lodi Enterprise uhýbá torpédům

Letadlová lodi Enterprise uhýbá torpédům

Na japonská letadla celou dobu útočily jednomotorové stíhačky F4F Wildcat. Byly vyzbrojeny šesti kulomety ráže 12,7 milimetru, které měly na hlaveň palebný průměr 240 nábojů a dosahovaly rychlosti až 514 kilometrů v hodině.

Letoun F4F Wildcat při útokuStíhací letoun F4F Wildcat z USS EnterpriseStíhací letoun F4F Wildcat z USS Enterprise

Stíhací letoun F4F Wildcat

V leteckých soubojích se vyznamenal letec s českými kořeny Stanley Vejtasa, který si připsal na své konto sedm zničených japonských strojů.

Konec Hornetu

Admirál Kinkaid na palubě Enterprise se rozhodoval, co podnikne dál. Pokud na ně Japonci znovu udeří, nemusejí to přežít a Spojené státy přijdou o poslední bojeschopnou letadlovou loď v Tichém oceánu.

Musel se tak rozhodnout zda zůstat na místě a pokračovat v bitvě nebo opustit Hornet a vydat se na jih, aby zachránil zbytek operačního svazu TF 61.  

V prvním případě by ohrozil Enterprise a životy členů její posádky.

Nakoc byla vybrána druhá možnost a Enterprise zamířila k americké základně na Nové Kaledonii.

To již letělo z japonských letadlových lodí na místo bitvy sedm torpédových bombardérů Kate.

Jedno z vystřelených torpéd zasáhlo letadlovou loď Hornet přímo doprostřed. Byla to smrtelná rána. Kapitán Mason nařídil posádce: Opustit loď!

Na lodi zůstalo více než sto mrtvých těl námořníků a příslušníků námořní pěchoty.

Američané chtěli Hornet potopit, ale ani devíti torpédům a 400 granátům ráže 127 mm se to nepodařilo. Nakonec ji poslala ke dnu jedna japonská loď, která ji později večer objevila.

Letadlová loď Hornet se potápí

Letadlová loď Hornet se potápí

Japonsko přišlo o elitní letce

V bitvě o ostrovy Santa Cruz (Santa Krůz) přišlo o život více než 400 amerických důstojníků, námořníků a příslušníků námořní pěchoty. V následujících dnech zemřelo na marodce dalších nejméně šest námořníků z Hornetu na následky těžkých zranění.

Přestože potopení Hornetu a smrt mnoha námořníků a vojáků byla pro americké válečné loďstvo velkou ztrátou, Japonci těžko mohli považovat tuto bitvu za své vítězství.

Paluba letadlové lodi Enterprise po bitvě u Santa Cruz

Paluba letadlové lodi Enterprise po bitvě u Santa Cruz

Zahynul totiž výkvět jejich námořního letectva - více než 130 zkušených pilotů. Tyto ztráty už Japonci nebyli schopni nikdy nahradit.

Více můžete vidět dnes ve 20:00 na ČT1 v seriálu "Letadlová loď Enterprise: Krvavé ostrovy Santa Cruz".

Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise

Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla sledovanosti 1,8 milionu diváků.


Čtvrtý díl seriálu Letadlová loď Enterprise, který nese název Krvavé ostrovy Santa Cruz, uvede Česká televize dnes, tedy 12. května, od 20:00 na prvním programu.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

WD MyPassport SSD
Gigabajt za pět sekund. Externí 1TB SSD se vejde do kapsičky u košile

Maličký lehoučký externí disk s elektronickou pamětí pojme až 1TB dat a ukládat i číst je můžete extrémně vysokou rychlostí. Vyzkoušeli jsme nový WD MyPassport...  celý článek

Audi A8 je první vozidlo, které nabídne autonomní řízení třetí úrovně. Jednotku...
Nový počítač od Nvidie zcela nahradí řidiče. Objeví se příští rok

Mnichov (Od zpravodaje Technet.cz) Společnost Nvidia představila na konferenci GTC Europe první superpočítačový systém zabudovatelný do automobilu, který bude schopen zcela nahradit (a vynechat)...  celý článek

Tento Šmolík Š.2 je exponátem Leteckého muzea Kbely.
První vojenský letoun československé konstrukce nepotěšil Francouze

První vojenský letoun československé výroby vznikl v roce 1920 v budoucím Letovu a jeho konstruktérem byl Alois Šmolík. Z typu byla odvozena i civilní létající...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.