Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Brána do vesmíru je otevřena: přijetí ČR do ESA se blíží. Grün exkluzivně pro Technet

aktualizováno 
Česká republika se dostává přímo k prameni evropského vesmírného programu. Co to bude znamenat a co můžeme od spolupráce s ESA očekávat?

Mezi největší úspěchy ESA patří nosná raketa Ariane.

Brána do vesmíru, jak sama sebe charakterizuje Evropská kosmická agentura, se České republice v minulých dnech zcela otevřela. Rada Evropské kosmické agentury na svém zasedání 18. června jednomyslně schválila přijetí naší republiky, ministru školství to zaslal jako oficiální sdělení ředitel ESA týden poté.

Potěšující informaci vzápětí přinesl i Technet – ano, i v této vybrané společnosti jsme vítáni (ať už si říkáme nepříliš pěkně Česko nebo Česká republika). A nyní záleží téměř už jen na nás. Protože ESA je mezivládní organizace, musíme nejprve zvládnout svůj díl  byrokracie – podepsat přístupovou dohodu a nechat ji ratifikovat v parlamentu.

Text dohody je víceméně standardní, i s krátkou návštěvou generálního ředitele ESA v Praze může předseda české vlády vlády zvládnout podpis už v první dekádě července.

Rozdělení úkolů uvnitř vlády by pro jejího předsedu neměl být problém, takže budeme-li v parlamentě dostatečně pružní, můžeme se opravdu stát 18. plnoprávným státem této prestižní mezinárodní organizace už k 1. lednu 2009.

U pramene být – přec žízní hynout…

Tak by asi charakterizoval náš úděl Francois Villon. Společnou cestu Evropy do vesmíru jsme po dlouhá desetiletí mohli (ehm, s mírnou závistí) jen pasívně sledovat z povzdálí.

Prvních kroků integrace na tomto poli jsme byli svědky od počátku 60. let, kdy se zejména zdařilo společně vybudovat základní a při tom špičková vědecká a technická pracoviště a postavit několik úspěšných družic, vynesených ovšem do vesmíru americkými raketami.

Zkušeností organizace pro kosmický výzkum bylo využito v polovině 70. let, kdy se roku 1972 rozhodlo 10 zemí ustavit Evropskou kosmickou agenturu. Ta zahájila činnost oficiálně roku 1975, i když ratifikování trvalo ještě dalších pět let.

Zakládajícími členy ESA se staly Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Svédsko, Španělsko, Švýcarsko  a Velká Británie a hned vzápětí se k nim připojilo Irsko. Postupně v dalších rocích přibylo Rakousko, Norsko a Finsko, po nich jako 15. členský stát roku 2000 Portugalsko, jako 16. na jaře 2005 Řecko a krátce poté téhož roku jako 17. stát Lucembursko.

Znalci mi snad odpustí poznámku, že ESA není ani totožná, ani podřízená Evropské unii – vytvářela se zcela nezávisle a na jiných principech. Ovšem v některých oblastech s ní může na bázi rovnoprávnosti a komerčních vztahů spolupracovat.

Proces rozšiřování o další členy je sice individuální, ale postupuje se v podstatě podle podobné šablony. Prvním krokem je běžná Kooperační dohoda. Užší spolupráci signalizuje tzv. Dohoda s evropským spolupracujícím státem, nyní obvykle doplněná o účast na pětiletém programu PECS (Plan for European Cooperating States). Pak se spolupráce společně vyhodnotí a obvykle prolonguje, protože třetím krokem je už přijetí za plnoprávného člena ESA…

Začátky v Interkosmos

Poznamenejme, že českoslovenští odborníci by se bývali rádi pokusili zapojit se do evropského úsilí od samého začátku a zájem byl oboustranný. Jenže pro nás byl z politického hlediska přístupný jen program dvoustraných dohod se Sovětským svazem Interkosmos – ne, že by to byla špatná příležitost, a taky jsme jí využívali nejčastěji ze všech zemí tzv. socialistického tábora, jenže to byla jediná přípustná příležitost.

Navíc Interkosmos zůstal vždy jen programem a nikdy se nestal organizací! Kromě jiných omezení bylo neobyčejně obtížné prosadit jakoukoliv vlastní koncepci (hm, přesto se to občas povedlo, ale snad jen Čechoslovákům).

Dobře tyto poměry vystihuje následující historka: když ukázalo, že na Lunochodu jsou jednoduché detektory slunečního rentgenového záření, vznesl jsem dotaz, zda by se býval neuplatnil analyzátor český, který byl dokonalejší a už dobře pracoval na družici Interkosmos. Odpověď byla kladná, ale s poznámkou, že jsme o takové příležitosti oficiálně nevěděli a že ruští soudruzi nám to nenabídli…

Přes všechny problémy jsme patřili k nejaktivnějším a naši specialisti realizovali v rámci programu Interkosmos nejvíce experimentů – a bez ztráty jediné kytičky, protože všechna zařízení “Made in Czechoslovakia“ ve vesmíru fungovala!

U nás jsme v té době byli schopni vytvořit nejlevnější malé vědecké družice na světě (samozřejmě jako jediní z komunistických zemí) a některé systémy uměli kromě nás snad jen v USA…

Ani za let prvního interkosmonauta světa se naši odborníci nemusejí „stydět“: i když rozhodnutí bylo věcí politickou, vlastní vědecký program na našem přístrojovém vybavení jasně ukázal směr, jakým se pozdější mezinárodní lety západoevropských kosmonautů začaly ubírat (zcela odlišný charakter měl výlet např. mongolského, kubánského nebo afghánského vojenského pilota)…

Začínáme znovu

Politické změny v zemích tzv. socialistického tábora na sklonku 80. let umožnily poohlédnout se i jinde a vedly hned počátkem 90. let k několika dohodám československých vědců s odborníky ze zemí tradičních demokracií, což však obvykle nevedlo k dlouhodobým vývojovým programům.

Za situace, která vznikla, nastal určitý chaos a poté, co ČSAV přestala mít zájem být kosmickému výzkumu gestorem, chyběla i jakákoliv koordinace. Nicméně řadě těch, kteří se v minulosti mohli zapojit do reálného kosmického výzkumu bylo jasné, že další rozvoj kosmonautických aktivit bude vyžadovat intenzivní mezinárodní spolupráci a pouhé nadšení nestačí.

Přesto první cenné krůčky patří historicky několika „kosmonautickým aktivistům“, na základě jejichž inciativy se gesce ujalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Byl to jeho odbor mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, který počátkem roku 1994 navázal kontakt s odborem mezinárodních vztahů ESA.

Po vzájemném vyjasnění možností dlouhodobé spolupráce výše zmíněné ministerstvo koncem roku 1994 předložilo vládě ČR návrh na sjednání rámcové dohody s ESA. Vláda svým usnesením ze 4.1.1995 návrh odsouhlasila a mj. zmocnila ministra školství podepsáním této dohody.

Mezivládní Dohoda o spolupráci mezi Českou republikou a Evropskou kosmickou agenturou (ESA) byla podepsána v Praze 17.11.1996 ministrem I. Philipem a generálním ředitelem ESA (tehdy J.-M. Lupenem). Tato dohoda byla významná především tím, že položila základ k začlenění ČR do evropské kosmonautické infrastruktury.

Následně byl doc. Ing. Jan Kolář jmenován zástupcem ČR, odpovědným za koordinaci plnění této dohody a předsedou malé skupiny českých expertů, která se počátkem roku 1998 stala poradním orgánem ministra školství, mládeže a tělovýchovy s názvem Rada pro spolupráci s ESA. Zvolna byla rozšiřována i o zástupce průmyslu i jiných rezortů a od r. 2004 působí jako Rada pro kosmické aktivity.

Tato Rada je poradním odborným orgánem Mininsterstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Nyní je složena z předních českých odborníků na kosmický výzkum z Akademie věd ČR a vysokých škol spolu se zástupci průmyslových podniků a firem a resortů Ministerstva dopravy, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zahraničních věcí.

Má za úkol navrhovat opatření, která budou posilovat koordinaci kosmických projektů v různých oblastech vědy a výzkumu stejně jako projekty zaměřené na využívání kosmické technologie v "pozemských" oborech národního hospodářství.

Rada navrhuje formy spolupráce s mezinárodními partnery, posuzuje předkládané návrhy projektů, sleduje jejich provádění a napomáhá rozšiřování potřebných informací o možnostech spolupráce.

Obsah spolupráce zahrnuje všechny stávající oblasti kosmického výzkumu i jeho aplikace, proto je složena především z odborníků, kteří garantují úroveň zapojení výzkumných a technických pracovišť ČR ve svém oboru.

Předsedou Rady je Doc. Ing. Jan Kolář, CSc., sekretariátem České rady pro kosmické aktivity a jejím kontaktním místem je Česká kosmická kancelář.
Po dvouletém jednání byla v červnu 2000 podepsána deklarace programu Prodex, což umožnilo přípravu a provádění menších vědeckých a vývojových experimentů s možností využívání vnitřní podpory infrastruktury ESA. Toho odborníci začali hned využívat.

Česká republika podepsala Dohodu o evropském spolupracujícím státě (ECS) 24.11. 2003 jako druhý stát, jen tři týdny po Maďarsku. Dohodu podepsala za ČR ministryně Petra Buzková a za ESA ředitel odboru strategie a vnějších vztahů Jean-Pol Poncelet.

Souběžně bylo ukončeno členství ČR v programu Prodex a podepsán formální přístup k novému programu pro usnadnění spolupráce na evropských kosmických projektech, nazvaný Plán pro evropské spolupracující státy (PECS).

Jeho smyslem je poskytnout i nečlenskému státu možnost připojit se ke stávajícím programům ESA a to v rozsahu, který nemusí dosahovat hodnoty předepsané ústavou ESA pro členské země. V pětiletém období ale musí celkové finanční náklady vynaložené na práci tuzemských pracovišť v tomto programu dosáhnout minimálně 5 milionu Euro.

Po rok trvajících jednáních bylo zahájení programu PECS podepsáno 24.11.2004. Práce na prvních projektech se rozběhly v roce 2005  - ČR se z 49% zaměřuje na kosmický výzkum, z 21% na spolupráci při vývoji pozemního segmentu a z 15% na programy pozorování Země (např. vývoj geoinformační služby při mapování povodňového rizika s využitím stávajících ESA infrastruktur v oblasti pozemního segmentu pozorování Země).

Roku 2006 (17.02.) podepsalo dohodu ECS s přístupem k PECS rovněž Rumunsko. Směrem k ESA zvolna postupuje i Polsko: první dohodu o spolupráci s ESA uzavřelo již roku 1994, tedy ještě dva roky před námi, druhou roku 2002 a loni, 27.04.2007 přistoupilo rovněž k Dohodě o evropském spolupracujícím státě. Základní rámcovou dohodu o spolupráci s ESA uzavřelo v červenci 2007 Estonsko a  letos v květnu rovněž Slovinsko.

Účast České republiky v programu PECS zařadila české výzkumné a průmyslové organizace do výrazně „vyšší“ kategorie se snažším přístupem k projektům Evropské kosmické agentury. Otevřela nové možnosti pro česká vědecká a vývojová střediska i pro špičkový český průmysl.

Včetně uplatnit se v prestižních evropských projektech kosmického výzkumu a kosmických technologií. Program PECS byl pro Českou republiku dalším krokem na cestě k dosažení plného členství v ESA.

Nezávislé audity prokázaly, že práce našich laboratoří i drobných specializovaných pracovišť je nesporně na vysoké úrovni, vyžadované evropským kosmickým průmyslem a má výrazně vzestupný trend.

Závěr: není důvodu jakkoliv nás opomíjet, spíše naopak.  Dobrá pověst, která předcházela z dvoustranné spolupráce a programu PECS i kapacita pro další rozvoj jsou dnes tím nejlepším doporučením…

Finále

Jednání o plném členství ČR v ESA se rozeběhlo loni na základě oficiální žádosti o zahájení vyjednávání, zaslané v lednu ministryní M.  Kopicovou generálnímu řediteli ESA. 15. března 2007 Rada ESA schválila základní principy i dílčí kroky celého procesu vstupu České republiky do ESA. 12. června 2007 bylo zahájeno první kolo rozhovorů o podmínkách vstupu ČR do ESA a byl připraven první návrh smlouvy o vstupu.

"Nelze si představovat, že by to bylo do roka, ale zároveň bych byl rád, kdyby to nebylo o moc déle," řekl loni v létě generální ředitel ESA Jean-Jacques Dordain na tiskové konferenci v Praze po jednání s naším předsedou vlády.

10. – 12. října 2007 proběhl v ČR průmyslový audit ESA s cílem zhodnotit na celonárodní úrovni kapacity českého průmyslu, uplatnitelného v kosmickém výzkumu a vývoji.

V březnu 2008 byla členům Rady ESA přednesena zpráva o kosmických kapacitách českého průmyslu, vypracovaná na základě průmyslového auditu ESA České republiky a 18. června 2008 proběhlo na dalším zasedání závěrečné hlasování o vstupu ČR do ESA. Jak už bylo řečeno: vstup naší země byl jednomyslně schválen všemi členskými státy agentury.

Pár slov o budoucnosti, která pro nás nyní začíná
Že se členstvím v ESA můžeme konečně plně zapojit se do výzkumného a technického rychlíku, je zřejmé. Stala se z ní renomovaná organizace, která nesporně patří k předním kosmickým agenturám na světě a opírá se o roční rozpočet v celkové výši téměř tři miliardy euro.

Sídlo má v Paříži, výzkumné ústavy jsou v mnoha zemích Evropy. V nizozemském Noordwijku je umístěno Evropské centrum výzkumu vesmíru a technologií ESTEC (European Space Research and Technology Centre) s unikátním vybavením.

V německém Darmstadtu je umístěno řídicí středisko ESOC (European Space Operations Centre), odkud jsou řízeny družice a kosmické sondy. V Německu (Köln am Rhein) je zřízeno rovněž Středisko pro výcvik astronautů EAC (European Astronaut Centre).

Ve Frascati u Říma je výzkumné středisko ESRIN (angl. European Space Research Institute), jehož úkolem je mimo jiné shromažďovat, ukládat a dále distribuovat data z družic a sond. ESA provozuje kosmodrom v Kourou (Centre Spatial Guyanais), výhodně ležící ve Francouzské Guayaně poblíž rovníku.

Startují odtud především společně vyvinuté spolehlivé a výkoné nosné rakety Ariane a od příštího roku to budou i Sojuzy. Ostatně, díky společnosti Arianespace má nyní Evropa důležité místo na trhu kosmických dopravců a brzy se dokončí vývoj relativně malé a levné rakety Vega. ESA rovněž provozuje síť sledovací stanic sledujících družice a sondy ESTRACK (European Space Tracking Network). Není vyloučeno, že síť navigačních družic Galileo bude mít své ředitelství právě v Praze…

ESA má samostatný osmičlenný oddíl kosmonautů, které vysílá na základě smluv s Ruskou kosmickou agenturou na  Mezinárodní kosmické stanici ISS. Při příštím náboru nových kosmonautů mezi nimi určitě nebude chybět občan ČR.

ESA postavila a provozuje vědecký modul Columbus, který je trvalou součástí ISS, vyvinula rovněž bezpilotní zásobovací kosmickou loď ATV (Automated Transfer Vehicle),  další zařízení pro ISS se připravuje. Ovšem v ESA se nemusí každý podílet na všem – např. program ISS je záležitostí jen pěti států v čele s Německem (41%). Francií (28%) a Itálií (20%).

Několik rozpracovaných projektů je zaměřeno na průzkum Země, např. CryoSat (průzkum a výzkum kryosféry, zmrzlé vody ve formě sněhu, ledovců, plovoucích ker či trvale zmrzlé půdy) či EarthCARE pro pochopení vztahů mezi oblačností, radiací a aerosolem a procesů, jakými se podílejí na globálním klimatu.

Mezi praktické aplikace patří i program EGNOS – systém vyhodnocující přesnost navigačních systémů GPS a Glonass a dále GMES - satelitní systém monitorující životní prostředí a bezpečnost a Galileo, což je autonomní satelitní navigační systém.

Velmi zajímavý je ucelený program kosmické astronomie. Evropské sondy obíhají kolem Venuše  a Marsu (Venus Express a Mars Express), na dlouhé cestě ke kometě je sonda (Rosetta), připravuje se komplexní výzkum Merkuru (koncem příštího desetiletí) a kolem roku 2013 bude na Mars dopraveno výzkumné vozidlo, určené k hledání stop života. Program Aurora počítá s pilotovanými lety na Mars někdy ve 30. letech tohoto století.

Za vším stojí peníze...

Našince samozřejme zajímá nejen „co z toho budeme mít“, ale snad ještě více, co za to zaplatíme. Nuže, nejsou to žádné astronomické sumy, které by zruinovaly rozpočet našeho státu. Samotné jednorázové „vstupné“ se bude pohybovat maximálně kolem 2,5 milionu Euro.

Výpočet výše „povinného“ ročního příspěvku členských států je poněkud složitější a odvíjí od GNP ČR v posledních rocích a relaci k ostatním členům. Tomuto příspěvku do  společné pokladny se říká mandatorní: obsahuje položky na správní a organizační výdaje a položku na společný vědecko-výzkumný program.

V současnosti bude náš základní příspěvek maximálně kolem 5,5 milionů Euro ročně /kolem 1% mandatorního rozpočtu/. Pro srovnání: mandatorní výdaje Irska tvoří 0,95% rozpočtu ESA  a s opčním programem dohromady představují asi 12,8 millionů euro, což je 0,46%.

Dalším platbám se meze nekladou, ale nikdo k nim nikoho nenutí. Jsou to příspěvky na společné projekty, pro které se v minulosti ESA již rozhodla a jednotlivé státy si z nich vybírají dle svého vlastního uvážení.

Strategické úvahy v tomto směru kalkulují samozřejmě s tím, co země samy považují za potřebné (např. máme sami finančně podpořit rozvoj dálkové průzkumu Země nebo raději vývoj nové, relativně levné rakety) a současně zvažují, v jakém oboru mají co nabídnout (třeba proto, že jejich letecko-raketovému průmyslu se nedostává finanční injekce).

Podobné úvahy totiž úzce souvisejí s celkovým státním příspěvkem. V ESA totiž dosud platí pro nás začátečníky velkmi výhodná zásada, zvané „geo-return“. V kostce řečeno asi 95% prostředků, vložených českým státem do ESA se musí vrátit v podobě zakázek českým firmám a laboratořím.

Proto ony průběžné audity před vstupem, které v předchozích odstavcích toto zprávy mohly mnohému připadat jako ponižující: Peníze českého státu se v garantované výši vrátí do domácího průmyslu, který za ně vyrobí potřebné kosmické vybavení. Klasická výběrová řízení by totiž nás - zejména jako začátečníky - mohla drtivě znevýhodňovat…

Sen jedné generace se v těchto dnech stává realitou. Jsem si jist, že na cestě do vesmíru se už neztratíme.

Hl. zdroj: www.esa.int 

ing. Marcel GrünO autorovi:

Ing. Marcel Grün

Narodil se 20. listopadu 1946 v Chebu. Vystudoval fakultu strojní ČVUT a pokračoval pedagogikou.
Astronomií a kosmonautikou se zabývá téměř celý život; od 15 let byl demonstrátorem Štefánikovy hvězdárny. Od roku 1967 pracuje v Planetáriu Praha, nyní je ředitelem Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy.

Věnuje se zejm. výuce a popularizaci astronomie, kosmonautiky a kosmického výzkumu. Na svém kontě má několik knih a byl oceněn i jako popularizátor vědy; od r. 1999 nese jeho jméno planetka č. 10443. Desítky let působil v různých funkcích v České astronomické společnosti, nyní je mj. členem Rady pro kosmické aktivity při MŠMT, předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a  předsedou dozorčí rady České kosmické kanceláře, u jejíhož zrodu stál.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kolize dvou neutronových hvězd (umělecké ztvárnění)
Nový úspěch lovců gravitačních vln. Odhalili, kde se v kosmu rodí zlato

Astronomové se mohou radovat ze zrodu zcela nového oboru: gravitační astronomie. Jejich detektory znovu prokázaly svou přesnost, a tak se nám poprvé podařilo...  celý článek

Sputnik 1 byl do vesmíru vynesen raketou R-7 Semyorka z vojenské oblasti...
Zajali jsme špatné Němce! Co se stalo, když Sověti vypustili Sputnik

Závod o vypuštění první družice dospěl do finále. Sovětům se podařilo díky osekání programu připravit ke startu před Američany. Když přišel okamžik startu,...  celý článek

Známky vydané sovětskou poštou na počest projektu Veněra (1968)
Před 50 lety sovětská sonda poprvé změřila teplotu pekla na Venuši

Před padesáti lety se sovětská sonda Veněra 4 dostala jako první automat vyrobený lidmi do atmosféry planety Venuše a zjistila, že tam panuje peklo. Byl to...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.