Je prostě neuvěřitelně, že tentýž člověk, který jako dítě sledoval na tom poli první let bratrů Wrightových, mohl v důchodovém věku sledovat přistání člověka na Měsíci. To je prostě fantastická vizitka toho nejlepšího co je v lidstvu ukryto.

Krásný článek. Přijde mi neuvěřitelné, že začali v roce 1899 s kluzákem na lyžinách a už za 1.SV byly na světě říditelné dvojplošníky s koly, kniplem, výškovkou a směrovkou. A 70 let po prvním letu byl první let na Měsíc. Ta rychlost pokroku byla neuvěřitelná.

Když si člověk k tomu uvědomí, že tenkrát nebyly žádné kreslicí, výpočetní a simulační programy. Na vše musela stačit tužka, papír, pravítko, logaritmické pravítko, tabulky a zkušenosti. Klobouk dolů před generací konstruktérů a vynálezců před 100 lety.

Co řiditelné dvouplošníky - za 1. světové už byly na světě sériově vyráběné celokovové jednoplošníky. Samozřejmě Junkers. A několik dalších, co sice byly celokovové konstrukce, ale na rozdíl od junkersů potažené plátnem, jako Hansa Brandenburg W.29.

To jsem ani nevedel ze takovych muzei je vic, ja osobne byl v US Air Force National Muzeum , Dayton Ohio

A bylo to naprosto Fantasticke , cela historie letectvi od bratru Wrightovych pres 1sv., 2sv., koreu, vietnam, cold war, moderni. vcetne specialu jako Blackbird , konretniho letadla co hodilo atomovku na Nagasaki i Memphiske krasny (ne letadla z filmu, ale te skutecne z 2sv.)

nemaji tam sice lunarni moduly, ale zase je tam raketoplan a i mezikontinentalni rakety schopne nest nuklearni zbrane.

Jo, je jich víc. Větší i menší. Já jsem byl ve Florida Air Museum v Lakelandu. Je to menší muzeum, ale naplánovaný půlden nám nakonec nestačil. No a když už jsme byli na Floridě, tak jsme pochopitelně nevynechali Kennedy Space Center. A čirou náhodou jsem objevil i Navy SEAL Museum poblíž Fort Pierce.

Kasíku Kasíku, co mi to děláte? já už měl dávno pracovat a místo toho tady sedím a půl hodiny listuju krásným článkem! Technet, jediná opravdu dobrá značka na idnes. Díky, dobrá práce!

Rádo se stalo. Tento článek jsem těžce podcenil. Měl jsem pocit, že ty popisky do galerie napíšu zpaměti, možná že si občas něco vyhledám a za pár hodin bude hotovo. A místo toho jsem se asi u čtvrté fotky zasekl, přečetl kapitolu z knihy, dohledal dobový dokument, přečetl vzpomínky bratří Wrightů... a najednou koukám, že ten článek píšu týden a jsem ve třetině... Takže jsem rád, že jsem to vůbec dokončil.

Nádhera, sledoval jsem to se zatajeným dechem.

to uz mate peknou stovku let na krku ;)