Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Budou trestáni i uživatelé legálního software? Víme na co dávat pozor

aktualizováno 
Softwarové pirátství je žhavé téma. Čtenářská diskuze pod článkem o BSA a pirátství vznesla mnoho dotazů a sporných otázek. A mnoho emocí. Proto přichází druhý článek. Zjistili jsme, co všechno se považuje za softwarové pirátství. Víme, proč k němu dochází, kdo za to může a jaké postihy pachatele čekají. Prověřili jsme, co to vlastně BSA je a jaká má práva.

Počítačová kriminalita | foto: Profimedia.cz

Pod článkem „Sekera na softwarové piráty“ se strhla bouřlivá diskuze. Mnoho příspěvků mělo jedno společné. Dramatizovaly situaci. Představa krvežíznivé organizace, která nejdříve vyhrožuje a pak vtrhne do kanceláří nebohých podnikatelů, kteří bez placení používají předražený software mamonuchtivých výrobců je však zcela mylná.

Skutečnost je o hodně prostší, byrokratičtější, daleko méně akční … a v podstatě jednoduchá.

Jak funguje BSA? Co si může dovolit? Na co má a na co nemá právo? Jak, kdo a proč software krade? Jak postupuje policie? O těchto a mnoha dalších otázkách pojednává následující text.

Hovořili jsme s výrobci software (Adobe Systems a Microsoft), tiskovým mluvčím Business Software Alliance a s nelegálními uživateli software. Předem upozorňuji, že nešlo o samomluvu, ani hovor s kolegou. Sporné otázky jsem prodebatoval i s nezávislým právníkem.  

Co to tedy Business Software Alliance vlastně je?

„BSA je sdružení výrobců software, kteří prostřednictvím této společnosti bojují proti softwarovému pirátství.“ zní zjednodušená definice BSA z úst jejího tiskového mluvčího Jana Hlaváče. „Její záběr je ještě širší. Zabývá se bezpečností digitálního světa.“ doplňuje.

Jak se z rozhovoru dále dozvídám, pod touto trochu megalomanskou PR formulkou se skrývá práce na projektech týkajících se spamu, internetové kriminality a lobbování za vylepšení autorského zákona, na jehož tvorbě se totiž BSA podílí. Zaměřuje se tedy na ochranu duševního vlastnictví (autorských práv) výrobců, především těch softwarových.  

Softwarové společnosti jsou do BSA zapojeny buďto na lokální nebo regionální úrovni, přičemž Adobe i Microsoft jsou celosvětovými členy BSA. Zapojením do BSA hledají výrobci cestu, jak snižovat úroveň pirátství v jednotlivých zemích - BSA proto zastřešuje většinu velkých SW společností.

Jedním z funkcí jednotlivých členů je pomoc při vyšetřování v případech podezření z používání nelegálního software. Výrobci někdy svojí databází registrovaných uživatel dokazují, zda je podezřelá osoba jejich uživatel, či nikol a chrání tak nesprávně obviněné klienty. Firma v BSA funguje v poradní formě (došlo k porušení autorských práv?) a participaci na přípravě lokálních kampaní.

BSA v České republice: jen PR zastoupení

V diskuzi jste často debatovali o postavení a právním statutu společnosti BSA. O tom na co právo mají a co si naopak dovolit nesmí. 

Jedná se o nadnárodní organizaci, která má své pobočky po celém světě, včetně Ameriky a Asie. Evropská centrála BSA je v Londýně, přičemž některé země mají i vlastní zastoupení. BSA se tedy v rámci EU řídí evropským právem.

V České republice BSA samostatné zastoupení nemá. Její aktivity zde zajišťuje pověřená PR (public relations) agentura. Její pracovníci mají od vedení společnosti mandát na jednání s médii a vytváření kampaní. Veškerá činnost je řízena londýnskou pobočkou, samotnou realizaci mají na starost najímané třetí strany (tj. právní společnosti, reklamní agentury…).

Žádná speciální práva BSA nemá!

„Žádná výsadní práva nemáme a ani je nepotřebujeme. Diskuze o právním statutu BSA  v ČR jsou zcela irelevantní“ prohlásil tiskový mluvčí BSA. „Staráme se totiž jen o medializaci, vytváření kampaní a o zprostředkování oznámení Policii ČR. Veškeré vyšetřování, prohlídky a zákroky provádí jen a pouze PČR.“

„Příběhy o tom, jak BSA někam vnikla a provedla razii,  jsou smyšlené“ dodává Jan Hlaváč, „to je věcí policie. Většina oznámení navíc směřuje přímo na PČR."  

Podstatná je medializace 

BSA se v ČR zaměřuje především na propagační akce a medializaci případů. S tím souvisí i zveřejňování odhalených případů softwarového pirátství, které jsou na webu BSA zveřejňovány, stejně jako reklamní spoty a internetové bannery.

Upozorňujeme především větší případy, leckdy probíhající pouze mezi pachatelem a policií. To znamená, že v některých těchto případech BSA ani nijak nefigurovala.  

„To, co je na tom webu  je důkazem toho, že to, co říkáme, se opravdu děje. Mnoho lidí má pocit, že to je nějaká propagace, jen nějaké mluvení. Ale tyto případy tady jsou, ty rozsudky padají a soudy to takto soudí“ doplňuje mluvčí BSA.

Ne všechna oznámení se k policii dostanou

BSA samozřejmě Policii ČR nepostupuje všechna oznámení, mnoho jich končí v „odpadkovém koši“. Řeší se totiž jen důvěryhodná hlášení.

Samotné oznámení, že firma či osoba XY používá nelegální software sama o sobě nestačí a vůbec k ničemu nevede. Je potřeba, aby byly uvedeny podrobnosti – čím více, tím lépe. Důležitý je počet počítačů ve firmě, jaký software, v jakém počtu a na kterých počítačích je provozován. Takže kupříkladu: “na třech počítačích v účtárně používají MS Office a licence je jen na jeden počítač“.

Takovéto hlášení je pak ve formě trestního oznámení podáno na policii. A ta zahájí vyšetřování.

Policie nejprve podezření prověří u výrobců ...

Zpravidla se nejprve obrátí na výrobce software, aby ověřil, zda má daná společnost jejich produkt zakoupen a v kolika exemplářích. „V těchto případech s policií aktivně spolupracujeme, máme záznamy o všech registracích našich produktů a všech licencích, které šly přes náš prodejní kanál. Chráníme tak naše legální uživatele“ vysvětluje Michal Metlička ze společnosti Adobe Systems.

... a v případě neúspěchu přímo v sídle firmy

Pokud se doklady o legálním nabytí produktu nikde nenajdou, je to podnět pro policii k zahájení trestního stíhání.

V případě, že dojde k důvodnému podezření, že v sídle firmy je "věc nebo osoba důležitá pro trestní stíhání" dojde k tomu, čemu se lidově říká „razie ve firmě“. Řečí trestního řádu jde o "prohlídku jiných prostor" ve smyslu § 82 odst. 2 trestního řádu. 

Příkaz k prohlídce má právo vydat předseda senátu, státní zástupce (v přípravném řízení) nebo policejní orgán. Prohlídku lze provést i bez příkazu, pokud věc nesnese odkladu, nebo pokud uživatel dotčených prostor prohlásí, že s prohlídkou souhlasí (§ 83a trestního řádu).

Ohledně podnětu k trestnímu stíhání si dovolím upozornit na několik ustanovení § 158 trestního řádu:

  1. Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
  2. Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
  3. O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, možné i provádět ohledání věci a místa činu.

Zásadní je, že firma do svých prostor policii s povolením k prohlídce pustit musí, jinak činí proti znění zákona.

Uniformovaní příslušníci zajistí, aby všichni zaměstnanci odstoupili od počítačů a nijak s nimi nemanipulovali. A to v celé firmě najednou, po celou dobu zásahu.

Poté nastoupí kriminalisté a další pracovníci PČR, kteří počítače zaevidují a speciálním programem proskenují. V případě komplikací je možné vyjmout pevný disk a prověřit ho v jiném počítači. Zkoumají se nejen stroje, které jsou aktuálně v provozu, ale i všechny odstavené, vypnuté, či přímo do provozu zapojené stroje.

Pokud policie nic nenajde, ale dodržela při postupu zákon (tzn. byly dodrženy zákonné podmínky pro nařízení prohlídky jiných prostor), tak k ničemu jako "neoprávněná razie“ nedošlo. Domáhání se škody (náhrady ušlého zisku) by pak zřejmě nevedlo k cíli.

"Pokud by však podmínky dodrženy nebyly, pak se lze domáhat na státu náhrady způsobené škody." dodává právnička Dagmar Hartmannová.

Nepořádek v účtárně: nejčastější průšvih

Protokoly s výpisem instalovaného software (a jejich licenčními klíči) se pak porovnávají se účetními záznamy a firemní dokumentací. Pokud firma nedokáže prokázat, jak software získala, je to považováno za nelegální užívání.

Policie totiž nemusí dokázat, že je produkt nelegální, ale jeho provozovatel musí dokázat, že legální je. K tomu slouží faktury a jiné dokumenty potvrzující legální nabytí, či obecně původ software.

A to právě bývá kamenem úrazu. Díky chybám v evidenci účetnictví se tak snadno mohou dostat do potíží i ty společnosti, které vše zakoupily legálně.

V případě, že se firmě původ věcí prokázat nepovede, vše se řeší soudní cestou. Buďto dojde k mimosoudnímu vyrovnání s poškozenými společnostmi, nebo soud určí výši trestu. Tím může být pokuta, zabavení věci či odnětí svobody v délce až pěti let.

Legalizovat je možné, dokud je čas

Obě oslovené softwarové společnosti – Adobe i Microsoft – shodně prohlašují, že jejich cílem není trestat nelegální uživatele, ale snižovat jejich počet – tedy přesvědčit je k legalizaci.

V případě, že ve vaší firmě nelegální software používáte, nemusíte mít dle slov zástupců obou softwarových společností obavu se na ně obrátit. Pomohou s legalizací potřebného množství licencí a věc hlásit policii nebudou.

"Pokud se na nás například obrátí firma, že používá větší počet instalací software, než kolik má zakoupených licencí, pomůžeme jí problém vyřešit a software legalizovat. Určitě to nepostupujeme policii, snažíme se zákazníkům pomoci" ubezpečuje Markéta Zemanová ze společnosti Microsoft.  

Na druhou stranu, pokud se již případ k policii dostane, ani výrobce, ani BSA s tím již nemůže nic dělat. Vše probíhá dle standardních policejních postupů, v rámci pravidel stanovených zákonem. S výrobcem je pak projednána jen výše a způsob náhrady škody. Ostatní je na soudu.

Registrace produktu se vyplatí: předejdete potížím

Mnoha potenciálním problémům lze předejít registrací produktu u výrobce. Jednak se vyhnete případné návštěvě policie, navíc tak "zálohujete" doklady o nabytí pro případ jejich ztráty a zničení.

Michal Metlička z Adobe Systems zavzpomínal na situaci po ničivých povodních v roce 2002. Tehdy se mnoha firmám utopilo celé účetnictví, včetně faktur a dokladů o nabytí. Registrovaným uživatelům společnost Adobe na požádání vystavila doklady nové, ale neregistrovaní měli bohužel smůlu a produkt si museli zakoupit znovu. V opačném případě se stali nelegálními uživateli.

Microsoft, BSA a PČR versus Mironet

Další diskutovanou kauzou je policejní zásah ve společnosti Mironet. Celý příběh se odehrával v letech 1999 – 2003.

Jelikož se již jedná od událost v podstatě historickou, nabízím odkazy na relevantní dobové materiály a podrobné články. 

 Kauza Mironet versus MS a PČR
Historie případu (dokument spol. Mironet)
Sedm proseb (článek na Mobil.cz)
Karta se obrací (článek na BonusWeb.cz) 

Zastrašování a kazety v pytli na odpadky

Velká debata vznikla i okolo 6 let staré reklamní kampaně, ve které BSA rozesílalo v igelitových pytlích na odpadky podnikům videokazety s nahrávkou fingovaného zásahu ve firmě podezřelé ze softwarového pirátství.

Tento postup vyvolal značnou nevoli jak v adresátech, tak u veřejnosti. Problémem byla jednak forma, díky které se poctiví uživatelé legálního software cítili kriminalizováni a uraženi, tak obsah. Zásah byl totiž poměrně brutální, což lze chápat u zátahu na usvědčené zločince, nikoli však na zaměstnance podezřelé z užívání nelegálního software.

Nepodařilo se mi sehnat oficiální vyjádření k této akci, protože BSA zde tenkrát zastupovala jiná PR agentura. Podle Jana Hlaváče však byla kampaň statisticky velmi úspěšná a vyvolala vzestup legalizací instalací.

Dalším pozitivním výsledkem byla dle tiskového mluvčího BSA její široká medializace. "Bylo to poprvé, co se do masových medií dostalo téma rizik nelegálního užívání software. Mnoho lidí se poprvé se dozvědělo, že za software se musí platit a nelegální využívání je trestné." shrnuje výsledek kampaně Jan Hlaváč.

Za software se platí?

Pro mnoho z nás jistě zcela nesmyslná otázka, která je však bohužel na místě.

Naprostou většinu čtenářů jistě nenapadne ukrást z regálu plechovku ančoviček či sklenici višní v rumu. Ale v nainstalování cizího software či okopírování půjčeného instalačního disku nepovažují za nic nemorálního. A přitom mezi oběma prohřešky není nijak zásadní rozdíl.

Na software je nutné pohlížet jako na výsledek náročné a dlouhé intelektuální práce, nikoli jako na médium (CD) s výrobní cenou pár korun. Licenční poplatek musí firmě vrátit vynaložené náklady - platy vývojářů, provoz a náklady podniku včetně energií a pochopitelně i propagaci.

Když si uživatel koupí licenci software, musí si uvědomit, že nezískal jeho 100% užívací právo.  Získal "pouze" souhlas s konkrétní možností jeho užití. Nikoli však jeho distribuci, další instalace či půjčování. Samozřejmě teď hovoříme o komerčním software, nikoli o GNU, OpenSource či dalších formách volného SW.

Proč se software krade?

"Lidé si neuvědomují, že se jedná o duševní dílo chráněné autorským zákonem" vysvětluje Markéta Zemanová ze společnosti Microsoft.

Dalším důvodem je mylná představa nezkušených uživatel, že software je "tak nějak" nedílnou součástí počítače. Příčí se jim představa, že draze zakoupený počítač je vlastně jen pouhou hromádkou křemíku - a že vlastní funkci zajistí až dokoupený software.

Mnoho uživatelů s tímto nepočítá, prázdný počítač zakoupí. Pak mu však již často chybí prostředky na pořízení software a tak poprosí kamaráda/známého o instalaci software, případně zakoupí levnou pirátskou verzi.

"Často si při tomto konání ani neuvědomí, že porušují zákon. I když jim programy nainstaluje třetí osoba, reálně se přestupku dopouštějí sami - nelegálně používají software." upřesňuje Lukáš Křovák ze společnosti Microsoft.

U firem, na které se legalizační aktivity prioritně zaměřují, jde často o opomenutí ze stran managementu, ušetření nákladů, a vytvoření konkurenční výhody (snížení nákladů). 

Pirát bez pásky přes oko: software je moc drahý

Zatímco z úst zástupců softwarových společností zazněl jednoznačný nesouhlas s tím, že je software předražený, oslovený uživatel nelegálního systému má názor zcela opačný.

Podle výrobců odpovídá nákladům a předpokládanému užití. Jestliže je například Adobe Photoshop či Premiere pracovním nástrojem grafických studií, na kterém vydělávají zisk, pak ani není důvod, aby byl levný.

Softwarový pirát se k situaci staví takto: ten software potřebuji, peníze musím investovat do jiných věcí - a tak používám nelegální programy.

Proč je software leckdy dražší u nás než v některých jiných zemích?

Protože jsme malou zemí. "Produkty musí být lokalizované do češtiny, vytvořena česká mutace jejich dokumentace a provozování českého servisu. Jde o náklady, které se rozdělují mezi relativně málo zákazníků (v porovnání s  velkými zeměmi)" vysvětlil Lukáš Křovák.

Koupit či nekoupit?

Jsem přesvědčen, že za komerční software se platit má, musí a je to správné. Jde o produkt komerčního výrobce, který za jeho využívání požaduje určité peníze a má na ně nárok.

Výhodou poslední doby jistě je, že volný software (např. OpenSource či freeware), který smíte používat legálně a zdarma, leckdy dosáhl kvalit komerčních produktů. Někdy je dokonce přesáhl.

Díky tomu má v podstatě každý uživatel počítače možnost volby.   





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Aplikace nahradí zapomenutou myš.
Aplikace pro tablety: náhrada myši či bezpečné připojení k wi-fi

V dnešním výběru aplikací poradíme, jak nahradit zapomenutou počítačovou myš, jak se bezpečně připojit i k volné wi-fi síti, jak dostat stejný e-mailový klient...  celý článek

Aplikace Uber
Apple nechal Uberu vlastní funkci, která umí nahrávat obrazovku uživatelů

Apple umožnil taxikářské aplikaci Uber kvůli aplikaci pro hodinky iWatch snímat obrazovky mobilních zařízení.   celý článek

Google Home - domov pro Asistenta Google
Vyberte si pohlaví. Google Assistant nabídne i mužský hlas

Digitální asistentky měly zatím vždy ženský hlas, ale nyní si u Googlu můžete vybrat, stačí v nastavení přepnout z Voice 1 na Voice 2. A ozve se chlap.  celý článek

Dumrealit.cz/Exclusive
Specialista na poptávky pro Prahu, Prahu-východ a Prahu-západ

Dumrealit.cz/Exclusive
Praha, Středočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 200 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.