Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: iDNES.cz

Budoucnost internetu: splní vaše sny, ale nebude pro každého

  • 41
Web zítřka bude rychlý, aby zvládal multimédia vysoké kvality. Bude mobilní a neopustí vás ani na chvíli. Vtrhne do Afriky a Asie. Velké množství obsahu budou organizovat stroje i samotní uživatelé. Jak na tom ale bude s nezávislostí na zájmech velkých firem, to ještě jasné není.

S tím, jak bude při připojení na internet stoupat důležitost mobilních zařízení, dočkáme se přílivu nových milionů uživatelů internetu, především z Asie a Afriky. Mobilní zařízení také umožní doplnit naše vnímání světa o jakýsi šestý smysl, rozšířenou realitu. Hranice mezi reálným světem a on-line světem bude stále méně viditelná a čím dál více společenských i intimních komunikací a vazeb bude na síť více či méně vázáno. Vnikají a vzniknou nové služby, které obrovských možností využijí, ale ne vždy budou zdarma.

Buďme upřímní, internet a vše kolem něj je pořád svým způsobem fascinují a tajemné. Spojením celé škály technických metod, standardů, postupů a nápadů vznikají i po dvou desetiletích nové a nové aplikace využívající nesporné síly tohoto elektronického komunikačního prostoru. Na druhou stranu, i nevýhody a nesváry tohoto velmi tolerantního a svobodného "média" jsou čím dál viditelnější. Web, navržený prapůvodně pro akademickou obec, využívá dnes 1,668 miliardy lidí z celého světa. Bezplatnost, anonymita, volný přístup a absolutní svoboda projevu přinesly a přinášejí mnoho dobrého. Do budoucna se ale počítá s jejich omezením. Dobrovolným i vynuceným.

V tomto článku chceme poukázat na některé z trendů, které se v budoucnu mohou stát "příštím Facebookem", zkrátka úspěšným průkopníkem masového trendu, který zase významně přispěje k proměně dosud mladé tváře internetu. Je pravděpodobné, že naše předpovědi se nenaplní, ale tak už to ve světě inovací s věštěním bývá. Věříme, že tyto trendy stojí za povšimnutí bez ohledu na to, zda se o nich naše děti budou učit ve škole, nebo nikoli.

Hledat neznamená objevovat

Při poslechu rádia měli příjemci jen malou kontrolu nad tím, co se k nim z reproduktorů linulo. Mohli sice přeladit na jinou stanici, ale jinak byli vystaveni toku pořadu, který k nim byl "tlačen". Absolutní kontrolu nad obsahem měli pracovníci rozhlasové stanice, tedy hrstka lidí kolem programového ředitele. Současné uspořádání internetu se podobá spíše obrovské knihovně, kde si každý může kdykoli vyhledat a přečíst cokoli, sledovat souvislosti i konzumovat obsah bez ohledu na kontext. Díky fulltextovým vyhledávačům jako Google nebo Bing můžeme v obrovském oceánu internetu najít i ty nejkonkrétnější údaje. Ovšemže zde existují tradiční, velmi mocné struktury těch, kteří obsah vytvářejí, nalézají ovšem zdatnou konkurenci v uživatelsky generovaném obsahu Webu 2.0.

Co když ale nevíme, co přesně hledáme? Co když se naše obzory díky této bezbřehé svobodě volby budou zužovat, ne rozšiřovat? Zatímco "stará", masová média nás zásobovala širokou škálou informací, aby vyhověla co nejvíce lidem i zpravodajským zásadám, na webu si každý svou agendu určuje sám. Pozitivní důsledky jsou jasné: zevrubnější informace i z velmi úzce specializovaných oborů. Negativní důsledky už tak jasné byt nemusí: internet je živná půda pro senzace, radikalismus a konspirační teorie, neboť konzumentům umožňuje přistupovat pouze k informacím, které jejich pohled podporují. Ale i další důsledky nás mohou mrzet: nic nás nenutí dozvědět se informace, které jsou pro nás důležité nebo podnětné, ale my o nich vůbec nevíme...

Pravě s tím hodlají zatočit různé "objevovací služby", aby tak doplnily řady novinářů a blogerů, kteří tuto filtrovací službu tradičně zastávají. Už dlouho působí na webu stránky digg.com nebo slashdot.com, určené k upozorňování na zajímavé novinky a hromadné diskutování a hlasování o nich. Sofistikovanější jsou pak záložkovací služby jako delicious.com, kde mohou uživatelé navíc vložit tagy (štítky) upřesňující, čeho se stránka nebo článek tyká, čímž dávají počátek jakémusi sémantickému vyhledávači, navíc s komunitními funkcemi. Vidíte, kolik lidí stránku uložilo do svých záložek a jakými klíčovými slovy ji ohodnotilo; jde bezesporu o důležitý koncept, který může pomoci objevit zajímavé, prověřené stránky bez znalosti konkrétních slov, která byste potřebovali, kdybyste chtěli využít služeb fulltextového vyhledávače.

Ještě dále jde služba StumbleUpon, která sleduje, co prohlížíte, a nabízí vám podobný obsah od "statisticky podobných" lidí. Může to vést k průměrování a stádovosti, nebo také k užitečným objevům - to už záleží na konkrétních algoritmech a počtu uživatelů. Podobné koncepty mohou časem implementovat i velké vyhledávače, které tak nabídnou uživatelům vysokou míru personalizace.

Dalším zajímavým konceptem se může ukázat "vyhledávač snů" - Dorthy.com, projekt spoluzakladatele serveru about.com. Dorthy je zatím v alpha verzi, ale slibuje kombinaci sémantického vyhledávání, umělé inteligence, real-time obsahu a především komunit budovaných automatizovaně kolem určitého tématu - vašich snů.

Pro někoho může být jen představa, že s někým sdílí svoje prohlédnuté stránky, noční můrou. Jiní ale budou možností sdílet své sny a svoje nápady a pokroky s ostatními nadšeni. Na podobném principu ostatně již nyní funguje 43Things.com, kde se uživatelé navzájem svěřují, jak pokročili v honbě za svým snem.

Konec anonymity?

"Wikipedia je nejlepší věc všech dob," libuje si popletený šéf Michael Scott v americkém seriálu The Office. "Kdokoli na světě může napsat cokoli o jakémkoli tématu. Takže víte, že se k vám dostanou jen ty nejlepší informace." Abychom byli féroví, Wikipedia je skutečné malý zázrak Webu 2.0, ukazuje, že kolaborací uživatelů může vzniknout velmi užitečný obsah na extrémně široký rozsah témat. Ovšem anonymita a on-line vandalismus jsou stálými problémy Wikipedie a jinde je to ještě horší. Nejenže se nemůžete spolehnout na pravdivost informací, které se dočtete na fórech, v diskuzích, blozích, článcích nebo wikistránkách, ale nemůžete ani vyloučit, že nejde o úmyslné klamán, motivované ziskem - falešné blogy propagující konkrétní produkty firmy jsou jen jedním příkladem. Anonymita prakticky vylučuje odpovědnost a nahrává tak lajdáctví při ověřování informací i záměrnému klamání.

S velkou pravděpodobností se stále častěji setkáme s ověřováním identity, zvláště v případech, kdy to zvýší důvěryhodnost v rámci dané komunity. Zmiňme třeba CouchSurfing.net, kde jsou cestovatelé ověření pomocí adresy dopisu a kreditní karty, Scholarpedii, "Wikipedii" psanou vědci, nebo prodejce na aukčních stránkách, kteří zakládají na své spolehlivosti a nechávají se tedy ověřit, aby si mohli kupující byt jisti, že nejde o podvodníka.

Neznamená to, že by se příští rok na celém webu vyžadoval váš otisk prstu a rodné číslo. Nicméně dá se předpokládat, že v zájmu udržení vzájemné důvěry bude stále více komunikace neanonymní anebo šifrované.

Odpověď od experta na slovo vzatého

Zajímavou službou, která příjemně koexistuje vedle současných vyhledávacích technologií, je začínající komunitní server Vark.com. Slibuje zodpovědět prakticky jakoukoli otázku. Nejde však o vyhledávač nebo o další pokus o umělou inteligenci. Aardvark je služba, která vám najde člověka schopného právě teď vaši otázku zodpovědět. Používání je velmi přirozené, neboť je založeno na komunikačních nástrojích, které tak jako tak používáme - e-mail a chat. Když Aardvarkovi položíte otázku, určí tato služba podle klíčových slov, o jakou oblast vědění se jedná, a poté otázku rozešle příslušným uživatelům, kteří dané oblasti rozumí. Právě na ochotě odpovídat na otázky ostatních služba stojí, a ač by skepse radila od takovéto služby nic nečekat, výsledky jsou kupodivu velmi dobré. Uvidíme, s jakým business modelem přijdou, až se rozrostou.

Aardvark - otázka ohledně GPS navigace

Aardvark - otázka ohledně GPS navigace

Aardvark - otázka ohledně angličtiny

Aardvark - otázka ohledně angličtiny

Je samozřejmě nutné pochopit výhody této služby a naopak její limity. Nejde o náhradu vyhledávače ani encyklopedie a pokládat otázky jako "Jaké je hlavní město Litvy?" nebo "Kolik stoji XBox?" je zbytečné a kontraproduktivní - kdybyste je bývali zadali do Googlu nebo Wikipedie, odpověď už dávno máte. Zato otázky týkající se tipů, rad a preferencí ukazují sílu Aardvarku. "Jsem v Londýně na dva dny a centrum už mám projité - co byste mi doporučili navštívit?", "Rád bych začal číst knihy od Stephena Kinga, kterou mám začít?", "Překládám text do angličtiny a nevím, zda je tato věta gramaticky v pořádku, pomůžete mi?" nebo "Jak v Praze nejlépe rozměnit šek na hotové peníze?" je typ otázek, ve kterých Aardvark exceluje. Či spíše, ve kterých je porozumění skutečného člověka na druhé straně důležitější než počet vyhledávačem indexovaných stránek. Důležité je také propojení se skutečnými strukturami přátel - váš dotaz může být přednostně přesměrován lidem, které znáte, a jejich přátelům.

Podobných služeb je pochopitelně plný web už od devadesátých let, vzpomeňme třeba Yahoo Answers nebo české ptejse.cz, případně již ukončené Google Answers. Výhodou Aardvarku je ovšem jeho neanonymita, okamžitost a bezprostřednost - rada je určena přímo vám a nebude nikde vystavena, s autorem odpovědi jste navíc spojeni a můžete odpověď upřesnit nebo alespoň přímo poděkovat.

Mobilní internet

Téměř všichni experti se shodují, že v příští dekádě bude hrát mnohem větší roli přístup k internetu pomocí mobilních zařízení. O těch již nebudeme přemýšlet jako o "telefonech", ale jako o další bráně do světové sítě. Zvláště obyvatelé rozvojových zemí pravděpodobně využijí tuto levnou a flexibilní cestu a internetová populace naroste o stovky milionů nových uživatelů.

Ale i v anglofonní části světa se mobilní internet proměňuje. Se stoupající úspěšností strojového rozpoznávání řeči a převodu řeči na text vznikají čím dál užitečnější aplikace, které pomalu přecházejí z kategorie "zajímavá hračka" do kategorie "užitečná drobnost". Příkladem může být třeba začínající Dial2Do, služba, která svým uživatelům umožňuje vykonávat základní internetové úkony jako posílání e-mailů nebo zjišťování informací bez jakéhokoli psaní či čtení, jen na základě hlasové komunikace. Po registraci čísla si on-line vytvoříte adresář kontaktů a pak už na vše stačíte s mobilním telefonem. Posílat e-maily pomocí rozpoznávání řeči se může zdát, zvláště po populárních selháních této technologie, poněkud riskantní, nicméně máte-li alespoň průměrnou schopnost komunikovat anglicky, zjistíte, že úspěšnost je překvapivě dobrá.

Dial2Do - úvodní stránka

Dial2Do - úvodní stránka

Dial2Do - Výběr modulů, které lze ovládat hlasem

Dial2Do - Výběr modulů, které lze ovládat hlasem

Dial2Do - Ačkoli rozpoznání řeči proběhlo bez větší chyby, překlad bych stejně zatím doporučoval brát s rezervou, pokud nechcete skončit v německé vyšetřovací vazbě pro podezření z obchodování s narkotiky.

Dial2Do - Po nadiktování textu k překladu vám jej Dial2Do zašle smskou. Ačkoli rozpoznání řeči proběhlo bez větší chyby, překlad bych stejně zatím doporučoval brát s rezervou, pokud nechcete skončit v německé vyšetřovací vazbě pro podezření z obchodování s narkotiky.

A samozřejmě i zde se projevuje důležitost komunity - otázky vám zodpovědí kolegové ze služby mosio.com, podobné Aardvarkovi, jen zaměřené na praktické dotazy, které obvykle klade řidič používající handsfree, jako "Jsem v Los Angeles a potřebuju číslo na autobazar, kterému nevadí rudé skvrny na předním nárazníku."

Je jisté, že mobilní internet otevře cestu novým způsobům platby - právě v zájmu obchodníků a bank totiž bude, aby utrácení bylo pro uživatele co nejpohodlnější a aby si ho pokud možno ani nevšimli. Právě tak se mohou ujmout placené sekce serverů nabízejících služby i informace - bezproblémové mikroplatby. Spojení s mobilním telefonem je účinné, jak demonstruje Apple AppStore, dá se tedy předpokládat, že podstatná část budoucího webu bude moci být místo cílených reklam financována mikroplatbami za obsah a služby.

Vylepšená realita

Mobilní internet prý spolu s technologiemi jako GPS, RFID a rozpoznávání obrazu nabídne uživatelům zážitek nazývaný "rozšířená realita" (augmentovaná realita). Na konceptu pracuje více laboratoří a firem, takže jasná je zatím jen všeobjímající myšlenka - výstupy mobilních zařízení budou uživatelům nabízet užitečné informace, srozumitelnou formou a přímo na místě a v čase, kdy je potřebují. Příklad: v knihkupectví vaše oči spočinou na nově vyšlé knize. Vytáhnete mobil a namíříte objektiv na tuto knihu, jako byste ji chtěli vyfotit. Mobil knihu rozpozná (ať už podle čárového kódu, QR kódu, obrázku nebo OCR) a okamžitě vám nabídne informace o cenách, dostupnosti, recenzích a souvisejících titulech. A nejen to. Dozvíte se také, kteří vaši přátele z Facebooku již knihu četli a co jí říkali, zda máte doma v knihovně nějaké podobné knihy a zda je kniha dostupná v místní knihovně.

Přestože tento koncept může vypadat velmi vzdáleně, rozšířenou realitou v zárodku je v podstatě každá GPS navigace nabízející vám pohled na okolí doplněný o užitečné a relevantní informace, vizuální vodítka a někdy i aktuální události. Není těžké si představit, že v budoucnu bude turistům k dispozici navigace v brýlích, sluchátkách nebo jinou, ještě "bližší" formou.

Open source komunita

A nesmíme zapomínat na open source komunitu, která je na internetu velice aktivní. Nejde přitom o nějakou centrálně organizovanou masu lidí, spíše o myšlenku, ideu svobodného šíření a sdílení informací. Přestože se v souvislosti s open source setkáme s mnoha vyhraněnými názory - od pohrdlivého "jsou to příživníci" až k zaslepenému "open source na věčné časy a nikdy jinak", je nesporné, že sdílení, modifikace a rozšiřování idejí na internetu se k open source zkrátka tak nějak hodí. Přestože open source software, hardware nebo informace nepřevezmou v nejbližší době vládu nad internetem a nechystají se stát se dominantní silou v jeho pozadí, myslíme, že je dobré s nimi počítat jako s důležitým činitelem. I velké korporace jako Sun, Google a Microsoft už to pochopily, a místo aby se snažily s komunitou nadšenců bojovat, snaží se tento koncept rozumně využít.

Nové způsoby spolupráce

Jednou z nedávných ukázek je i nový koncept komunikace z dílny Google, který bude k dispozici i jako open source a má ambice stát se příštím e-mailem, či alespoň velmi mocnou a užitečnou komunikační platformou - Google Wave. Při první veřejné prezentaci Google Wave bylo v sále cítit nadšení. Upřímný obdiv a potlesk sklízeli předvádějící vývojáři od kolegů z celého světa za zdánlivě banální věci: editace vlastních zpráv probíhala v reálném čase, aktualizovala se u všech účastníků konverzace, do rozhovoru se mohlo zapojit neomezeně lidí s různými právy a problém nebyl ani s implementací všech možných pomůcek – map, hlasování nebo obrázkových galerií.

Google Wave - na hlasování a přehled účasti si vývojáři napsali jednoduchý "Yes/No/Maybe" gadget

Google Wave - na hlasování a přehled účasti si vývojáři napsali jednoduchý "Yes/No/Maybe" gadget.

Google Wave - základní rozložení aplikace s otevřenou aktivní "wave" v pravé části. Zelená a fialová popiska ukazuje v reálném čase, co kolegové píší.

Google Wave - základní rozložení aplikace s otevřenou aktivní "wave" v pravé části. Zelená a fialová popiska ukazuje v reálném čase, co kolegové píší.

Zatím je ovšem k dispozici jen "tech preview", cosi jako alfa verze pro vývojáře a programátory. Redakce Technet.cz dostala pozvánky a párkrát jsme si s tímto novým nástrojem pohráli. Naše rozpačité pocity (jistě, je to preview, ale pocity jsou pocity) jsme shrnuli do kolaborativního dokumentu, které se díky Google Wave vytvářejí opravdu pěkně.

Google Wave - shrnutí výhod a nevýhod jsme vytvořili kolaborativně

Jinak je ale pro běžnou komunikaci dvou nebo tří lidí často lepší a přehlednější použít třeba Jabber nebo Skype. Používat Google Wave na komunikaci v reálném čase se všemi, od kterých mi chodí e-maily, potřeboval bych tisíc očí. Pokud má Google Wave uspět, bude muset zapracovat nejen na funkčnosti a robustnosti, ale i přehlednosti, bude muset nabídnout uživatelům to, co využijí, aniž by museli strávit dlouhé hodiny učením se různých možností, jak toho v novém rozhraní docílit.

A co dál?

Velký souboj nás čeká na poli soukromí a zabezpečení. Ve hře jsou stovky milionů dolarů, a tak se nemůžeme divit, že velké společnosti vynakládají nemalé prostředky na ovlivnění zákonodárců a dalších autorit ve svůj prospěch. Proti nim stojí třeba neziskové organizace i některé kontrolní úřady bojující za právo na soukromí.

Uvidíme, jak bitva dopadne a jaký to bude mít vliv na uživatele internetu. Dá se očekávat, že síť se bude v některých směrech sjednocovat (vidíme to na poli internetových vyhledávačů), v jiných naopak třepit do dlouhého chvostu (long tail), podle toho, o jaké odvětví se jedná a jaký k němu mají uživatelé přístup. Firmy bude hnát vidina cílených reklam, obrovského množství mikrozisků a získávání konkurenčních výhod. Uživatele bude lákat multimediální produkce vysoké kvality, obsah lokalizovaný místně i jazykově a velké množství různých způsobů komunikace stírající rozdíly mezi on-line a reálným životem.

To se máme na co těšit.