Americké ozbrojené síly již řadu let podporují výzkum velmi malých řízených střel. Například Lockheed Martin pro americkou armádu vyvíjí velmi malé střely země-vzduch MHTK (Miniature Hit-to-Kill) určené k ničení raketové, dělostřelecké a minometné RAM (Rocket, Artillery and Mortar) munice. MHTK měří na délku pouze 72 cm (průměr 4 cm) a má startovací hmotnost 2,5 kg. Je tedy zhruba o polovinu menší a o 0,5 kg lehčí než z ramene odpalovaná střela FIM-92 Stinger.
MHTK je jedna z mnoha vyvíjených a testovaných střel země-vzduch, které chce americká armáda nasadit k ochraně pozemních jednotek proti RAM munici, ale také proti střelám s plochou dráhou letu, ale i proti letecké munici a dronům. Najít finální řešení potrvá ještě několik let. Do té doby americká armáda v rámci urgentní potřeby zavede izraelské systémy protiraketové obrany Iron Dome.
S ministřelami experimentuje také americké letectvo ‒ letectvo poskytne koncernu Raytheon 93 milionů dolarů na vývoj nových miniaturních obranných střel. Potenciální výše podpory může ale dosáhnout 375 milionů dolarů. Raytheon v zakázce porazil nejmenovaného konkurenta, zřejmě koncern Lockheed Martin.
Raytheon naváže na práce vykonané v rámci programu miniaturních střel MSDM (Miniature Self-Defense Munition). Úkolem Raytheonu je vyvinout a vyrobit prototypy střel, které podstoupí ostré testování na bojových letadlech. Vývojový projekt (zřejmě včetně ostrého leteckého testování) potrvá do října 2023.
Samotný program MSDM běží pozvolným tempem od roku 2015 a podle předešlých plánů mělo dojít k začátku testování jednotlivých komponentů MSDM ve fiskálním roce 2021.
V předešlých letech na projektu MSDM pracoval konkurenční Lockheed Martin. V pojetí Lockheedu měla mít MSDM (stejně jako MHTK) vlastní radiolokátor (převzatý ze střely PAC-3 MSE). Lockheed chtěl nasadit MSDM nejen proti střelám, ale i proti nepřátelským letounům (jako náhrada za AIM-9 Sidewinder).
V každém případě otěže ve vývoji MSDM nyní převzal Raytheon (i když nic nebrání Lockheedu rozvíjet vlastní řešení za vlastní peníze). Raytheon při vývoji MSDM nepochybně zužitkuje know-how z vlastního programu perspektivní střely vzduch-vzduch Peregrine.
Grafikova představa o podobě budoucí střely Peregine
Vyvíjená střela Peregrine měří na délku jen 1,8 metru a má 68 kg. Naproti tomu AIM-9X Sidewinder měří na délku přes 3 metry (85 kg) a AMRAAM 3,6 m (152 kg). Klasické taktické bojové letouny mohou unést dvakrát až třikrát více střel Peregrine. Například F-15E Strike Eagle teoreticky unese 30 až 40 těchto střel. Peregrine půjde použít proti dronům, letadlům i střelám s plochou dráhou letu.
MSDM od Raytheonu bude velmi agilní malá střela bez bojové hlavice, s velmi krátkým reakčním časem. Střela získá levný pasivní senzor, zřejmě infračervené optoelektronické čidlo a možná také pasivní radiolokátor.
Délka střely má být maximálně jeden metr, což je třikrát méně než v případě střely Sidewinder. O zachycení a sledování nepřátelských střel, určení jejich přesné trajektorie a navedení MSDM se postará radiolokátor bojového letadla nebo palubní optoelektronika.
Hlavním úkolem vývojářů bude zkrotit rozměry MSDM a dosáhnout nízkých výrobních nákladů. Letectvo totiž požaduje, aby MSDM velmi málo, nebo ideálně vůbec ovlivnilo užitečnou nosnost letadla. Stejně tak je nutné při obraně letounu odpálit minimálně dvě MSDM proti jedné hrozbě.
Porovnání MSDM s klasickými střelami vzduch-vzduch
MSDM je jen jednou částí mnohovrstvé ochrany bojových letadel. Již nyní se letouny před střelami brání prostředky elektronického boje, flérami nebo koutovými odražeči. Čím dál častěji se také uplatňují směrové laserové rušičky. Výhledově chce americké letectvo nasadit také obranné lasery SHiELD (Self-protect High Energy Laser Demonstrator) nebo výkonnější útočné / obranné střely krátkého dosahu SACM (Small Advanced Capabilities Missile). Nasazení těchto zbraní je roky daleko, například s testy laseru SHiELD se počítá v roce 2023.
Vývoj MSDM spadá do úsilí amerického letectva bojovat s nepřátelskými systémy protivzdušné obrany, resp. systémy odepření přístupu do chráněného prostoru A2/D2 (Anti Access/Area Denial). Další taktikou boje s A2/D2 je vývoj zbraní velmi dlouhého dosahu. Americké letectvo například vyvíjí střelu s plochou dráhou letu SiAW (Stand-in Attack Weapon) nositelnou uvnitř zbraňové šachty F-35, kterou lze vypustit mimo dosah systémů A2/D2.
Text vznikl pro Armádní noviny. Před vydáním byl redakčně upraven, originál naleznete zde.
