Ve spolecnosti, ktera razi heslo Nic nedelejte, my to pak posoudime, se neni cemu divit. Jakakoli vlastni aktivita byva po zasluze potrestana radou chytrych, kteri dodatecne presne vedi, co jste v tu chvili meli delat.

Já si dycky říkám, že platím nehorázné daně, tak ať se starají ti, co jsou za to placeni. Takže volám měšťáky klidně kvůli otevřené pouliční lampě, protože to může nějaká děcko klidně zabít. Zrovna tak, když vidím že opilci večer rozkopávají popelnice po oknem. A je fakt, že se nikomu večer nechce moc jezdit, ale časem dorazí, třeba za 20 minut (i když to mají ze služebny 3 minuty :D)

Ale to jsou nesmysly, naproti tomu když jsem volal záchranku nebo státní policii, tak to byly dycky jenom minuty a většinou ještě volali hned zpátky když podezřelé nemohli najít, tak sem je naved a hned je měli. Taky hasiči perfektní reakce na lince, vždycky chcou přesně vědět adresu nebo místo kde hoří, i když už to dycky bylo nahlášené, tak byla operátorka moc milá a důkladně si ověřovala, že to není jiný požár kousek vedle.

Sám pak pomáhám tam, kde to zvládnu - odtah auta z křižovatky, nahození přes kabely, atd. Takže jde to, není to nijak těžké, chce to podle mě přeskočit body 2 a 3., nic neřešit a prostě jít kousek blíž a prostě se jenom zeptat, jestli je všechno v pořádku. Většinou už jenom lidi čekají např. na odtahovku. Ale jednou jsem takhle zvedal ze země dědu cukrovkáře co měl hypo.záchvat (na první pohled k nerozeznání od opilce). Byl PŘÍMO v obchodě, lidi na něj čuměli, i pokladní, ale prostě NIKDO nic nedělal. Posadil sem ho na židli, koupil mu čoko tyčinku, za chvilku už normálně mluvil. Tak sem ho naložil do auta a hodil domů. Babka byla moc ráda furt mi cpali prachy. To mi bylo 18. Takže fakt to zvládne KAŽDÝ - alespoň se zeptat-zavolat 112.

to je staré, na rušné ulici se tomu říká "padlý kmen", který se překračuje.

Jako ve vlaku, dva kouřící a vyhrožující delikventi. Mě a průvodčí se nikdo nezastal, můj návrh byl vysadit je v první stanici. Cestující jen čuměli. Někteří prohodili, kdyby kouřili a mě se to nelíbilo, tak mi taky jednu vrazí.

Jednoznačně první otázka, když někoho takového vidím: Je pro mě bezpečné, k němu jít?

Bohužel téměř vždy je vcelku jasné, že moje dobrá vůle by mohla s velkou pravděpodobností pro mě špatně dopadnout. Většina lidí, kteří vypadají na to, že by mohli potřebovat pomoc, vypadají také tak, že je lepší se nevystavovat jejich reakci.

Bohužel se mi už stalo několikrát, že jsem někomu nabídnul pomoc a dočkal jsem se nadávek.

Typické NYT, které tak ráda citují naše média. Přitom NYT lžou ráno, lžou v poledne, lžou večer. Pravdivě píší jenom datum vydání a ani to není úplně jisté.

Tentokrát policisté - BORCI! Musím se přiznat, že mne by první napadlo - zfetovaný bezdomovec.... Vím, je to špatně. Obava předem. Kdyby to bylo jinde, volám hned. V Práglu, u hlaváku...sorry.. Šla bych dál. V tomhle případě se za to stydím.

notoricky zname

jn a stejně většina jde dál...

Zažila jsem v Praze, dole v podchodu ležel pod schody chlápek, evidentně spadlý ze schodů, tekla mu krev. Kolem hlouček čumilů. Šla jsem dál a narazila na hlídku VB (Veřejné bezpečnosti; ještě před sametem, nebyly mobily, proto asi byli lidi bezradní). Oznámila jsem jim to a oni se začali zabývat mnou, co prý jsem jako zač...

To odradí...

Zažil jsem takovou situaci dvakrát - jednou člověk ležel na zemi (a lidi ho obcházeli), podruhé chroptěl na lavičce. Ano, autor článku má pravdu - chvíli jsem se rozhlížel a hlavou mi běžely myšlenky typu "určitě už někdo zavolal" nebo "to je nějaká skrytá kamera?". A pak jsem vytáhl telefon a na tu záchranku zavolal. Poprvé o tom nevěděli a hned vyrazili, podruhé mi řekli "již o tom víme, ale přesto děkujeme za zavolání". Takže opravdu platí: Nebuďte lhostejní, hlavu vám nikdo neutrhne.