Hláška na Twitteru zničila dotyčnému dosavadní život

Hláška na Twitteru zničila dotyčnému dosavadní život

Čermák: Dvakrát měř, zamysli se … a pak teprve tweetuj

Tak tady končí legrace. A přitom jsme si mysleli, že právě tam legrace začíná. Aspoň někdy. Řeč je o Twitteru, který svým 140znakovým formátem přímo láká k nějakému tomu vtípku. Jenže pozor, po pondělním rozsudku soudu v Doncasteru v severní Anglii bude možná lepší, když všechna legrace skončí.

Už v lednu přinesla média pozoruhodný příběh šestadvacetiletého Brita, který byl zatčen kvůli jedinému tweetu. To když uprostřed sněhové kalamity 6. ledna pěkně naštvaný napsal: "Do hajzlu. Robin Hood je zavřený. Máte týden na to se pochlapit, anebo to letiště vylítne do vzduchu." Pro kontext je důležité, že Robin Hood je letiště v Doncasteru, odkud měl Paul Chambers odletět na výlet do Irska.

Místo toho ho týden poté zatkla policie. Dotyčný tweet měli detektivové vytištěný na papíru. Prohledali Chambersovi byt a zabavili mu počítač. Pak ho sedm hodin vyslýchali, přičemž ho obvinili na základě zákona pro potírání terorismu. Byl propuštěn na kauci. "Za tisíc let by mě nenapadlo, že se něco takového může stát kvůli jedné větě na Twitteru. Jsem ten nejmírumilovnější člověk na světě," řekl britským novinám. Že ovšem nepůjde jen o zábavný příběh do sobotních rubrik, bylo jasné poté, co se dozvěděl, že má na dotyčné letiště doživotní zákaz vstupu.

A byl to jen začátek. Paul Chambers přišel o místo účetního ve firmě prodávající auta a soud ho teď navíc odsoudil k pokutě 385 liber. Společně se soudními výlohami, které také musí zaplatit, bude celá legrace stát mladého muže tisíc liber. A ještě musel podle tisku přestát nepříjemné chvilky, když soud během přelíčení četl nahlas některé jeho další tweety. Lidé v soudní síni se prý velmi dobře bavili.

Většina lidí, hlavně uživatelů Twitteru, považuje rozsudek za bizarní. Každému normálnímu člověku přece muselo být jasné, že Chambers ve skutečnosti žádnou bombu na letišti neodpálí. Nepochybně to muselo být jasné jeho 600 followerům, které v té době měl. A chápal to tak i zaměstnanec letiště, který s týdenním zpožděním tweet náhodně objevil. Letiště podle výpovědi u soudu nevyhodnotilo žertík jako reálnou hrozbu, ale vzhledem k platným zákonům muselo tweet nahlásit na policii. K přerušení provozu nedošlo.

Dokážu si celkem představit, jak následně celá věc probíhala. Policisté údajně Twitter neznali. Nechali si vysvětlit, jak funguje a jaký může mít dopad v reálném životě. Pak dali hlavy dohromady ... no a dospěli k závěru (podobně jako lidé na letišti), že to je sice nejspíš nějaký vtípek, ale podle zákonů musí muže zatknout, vyslechnout a obvinit. Což se stalo, pokračování známe.

Prý žijeme v době, kdy se prostě o některých věcech nežertuje.

Podle stejné logiky pak celá věc dospěla až k pondělnímu rozsudku a pokutě. Najdou se přitom právní experti a odborníci na terorismus, kteří kauzu i její výsledek schvalují. Prý žijeme v době, kdy se prostě o některých věcech nežertuje.

Nevím, nevím. Líbí se mi, že Chambersův obhájce hájil čin svého mandanta jako typický "výlev Basila Fawltyho". Nevím, jestli znáte nebo si pamatujete hoteliéra ze seriálu Fawlty Towers, geniálně ztvárněného komikem Johnem Cleesem. Je to zlý, nenávistný a morálně vykolejený člověk, který je však zároveň nekonečně komický a bezbranný. Jeho etuda, kdy německým hostům ukazuje pochodující nacistické vojáky, patří k nejlepším televizním scénám vůbec. A řekl bych, že tohle srovnání může s dotyčným "potrestaným" tweetem sedět. Můžeme nad ním kroutit hlavou nebo ho i nepovažovat za vtipný, ale neměli bychom ho probírat před soudem.

Je ironií osudu, že Chambers měl jet na dotyčný výlet do Irska na schůzku na slepo, s dívkou, se kterou se seznámil právě prostřednictvím Twitteru. Dobré znamení je, že na Twitter nezanevřel.

"Chci poděkovat státnímu zastupitelstvu za co nejlepší snahu posrat život obyčejného občana. Miluju Británii."

Proč taky, vždyť kauza z něj udělala malou celebritu a mimo jiné mu pomohla k novým asi 1800 followerům (a další budou jistě přibývat). Takže píše dál. Po vynesení rozsudku utrousil: "Chci poděkovat státnímu zastupitelstvu za co nejlepší snahu posrat život obyčejného občana. Miluju Británii."

Mimochodem, při čtení o téhle kauze jsem si vzpomněl na svůj tweet z minulého týdne. Napsal jsem ho poté, co sklenice utopenců hanebně zaútočila na předvolebním mítinku na Jiřího Paroubka. Zněl: "Nekdo hodil na Paroubka utopence. ´Musel to byt hnusny clovek. Predstava, ze by se trefil, nas strasne vydesila,´ rekli tisku utopenci."

Doufám, že mi u dveří nezazvoní policajti a nebudou chtít vědět, jak se ti utopenci jmenovali a kde jsem se s nimi sešel.