Blogovat, nebo facebookovat?

Blogovat, nebo facebookovat? | foto: Profimedia.cz

Čermák: Mám zrušit svůj blog? Konkurence je jednodušší

Školní třída někdy v polovině jednadvacátého století. "Objevily se koncem devadesátých let, staly se velmi populární a přibližně po deseti letech zase zanikly. Co to bylo? Třeba ty, Nováku?!" Novák se kroutí, neví a zkouší hádat.

"Digitální hodinky? Papírové kapesníky? Polévky v pytlíku?" Učitelka kroutí hlavou. "Všechno špatně, Nováku! Byly to přece blogy!"

Tak moment, on má snad někdo pocit, že blogy zanikají? A děje se tak opravdu? Nemám žádná konkrétní čísla. Ale čím dál častěji slyším, že ten nebo onen člověk přemýšlí o zrušení blogu. Ono se to dělo vždycky, spousty lidí si blogy zakládaly, ale mnozí pak zjistili, že vlastně nemají o čem psát. "Vstal jsem a vypucoval si zuby," napsali ráno a v poledne buď popsali oběd, anebo je postihl "spisovatelský blok". Ten pak trval několik dní nebo i týdnů, kdy blog postupně přešel do stavu klinické smrti.

Ale dnes o zrušení blogu přemýšlí i mnozí ti, které psaní baví a na webu si našli své publikum. Proč? Protože jim profil na sociální síti (nejčastěji Facebooku) nabídne stejný, ne-li větší komfort než klasický blogovací systém. A nejen to: Facebook je mnohem více uzpůsoben komunikaci, takže se autor mnohem spíše dočká zpětné vazby a reakcí. A to je často ten jediný a hlavní honorář, který za psaní má.

Udělal jsem podobnou zkušenost. S různými přestávkami a v různé formě bloguji zhruba od roku 1998, kdy jsem si zaregistroval doménu Extra.cz. Teď naposled si vedu blog soustavně od září 2007. Ale je to spíš archív článků a delších textů než skutečný osobní blog. Asi před půl rokem jsem Extra.cz "propojil" s profilem na Facebooku. Znamená to, že cokoliv publikuji na blogu, se automaticky objeví jako "poznámka" na Facebooku.

Ty pravé diskuse jsou na Facebooku

A dočkal jsem se překvapení. Byť je průměrná denní návštěvnost blogu vyšší než počet mých přátel na Facebooku, ty pravé diskuse a debaty probíhají právě na Facebooku. Výjimkou nejsou ani desítky komentářů. Já vím, ve srovnání se stovkami nebo tisíci komentářů na iDNESu to nic není. Ale ty na Facebooku nejsou anonymní, a tak i když nejsou souhlasné, zůstávají vždy věcné a v mezích slušnosti. Baví mě to, hrozně mě to baví, musím se přiznat.

Nemám v úmyslu Extra.cz rušit, ale dokážu pochopit, proč se řada autorů blogů takovou myšlenkou vážně zabývá. Facebook i jiné sociální sítě umožňují navíc snadné publikování fotografií, videí i odkazů. Nebo jen krátké, několikaslovné poznámky. To, co by na blogu působilo nepatřičně, je na Facebooku jedním ze základních kamenů komunikace. Ano, řeč je o takzvaných statusech.

A tak jsem se v jednom z nich svých přátel na Facebooku a followerů na Twitteru zeptal, jestli mám svůj blog zrušit. Konkrétně jsem jim položil následující otázku: "Na Facebooku se snadněji publikuje, zpětná vazba a diskuse jsou zajímavější. Vést si osobní blog pomalu ztrácí smysl. Mám ho zrušit?" 

Nechal jsem je dokonce hlasovat v anketě, na výběr byly tři odpovědi:

a) Ano, blogy jsou přežitek
b) Nevím, záleží na tom, jak se bude Facebook vyvíjet
c) Ne, blogy jsou stále důležité.

Za několik dní hlasovalo zhruba 400 lidí, a to 70 procent pro c), 16 procent pro b) a 14 procent pro a). Významná většina lidí tedy blogům stále věří. A vy? Můžete taky hlasovat zde

Když poskládám všechny argumenty, vychází mi následující.

Proč zrušit blog:

- Facebook umožňuje snadné publikování textů, fotografií či videí, čímž může blog nahradit,

- na Facebooku čtenáři více reagují a komentují, asi proto, že si v tomto prostředí připadají jako "doma", kdežto na blogu jsou spíš "na návštěvě",

- reakce lidí jsou věcnější a (většinou) bez invektiv, protože nejsou anonymní,

- na Facebooku je snazší publikovat zejména krátké texty (na blogu by měl mít každý text hlavu a patu, případně ctít nějakou formu, zatímco na Facebooku nebo na Twitteru můžete "vypálit od boku" třeba jen několikaslovnou poznámku,

- na Facebooku lépe víte, pro koho píšete (pro své přátele, případně jejich přátele), texty se k těmto lidem dostanou rychleji (objeví se jim v jejich newsfeedu),

- můžete jednoduše využívat další nástroje nebo aplikace (třeba pro pořádání akcí, sdílení informací o knihách či filmech atd.).

Proč blog naopak nerušit:

- je to vaše území, zatímco na Facebooku jste "v pronájmu", navíc s nejistou nájemní smlouvou (může se kdykoliv změnit, váš profil může provozovatel dokonce zrušit),

- neovlivníte vzhled stránky a jen omezeně formát textu (dlouhé články se špatně čtou),

- obtížně oslovíte jiné publikum než své přátele (což může být za jistých okolností výhoda a za jiných nevýhoda),

- texty na blogu mají mnohem delší životnost (pokud jsou úspěšné, vedou si velmi dobře ve vyhledávačích - naproti tomu texty publikované na Facebooku "nevygooglujete"), lze je lépe archivovat,

- na blogu máte lepší přehled o návštěvnosti a čtenosti,

- na úspěšném blogu můžete zkusit prodávat reklamu, případně ho jinak komerčně využít.

Výsledek?

Pro hodně lidí opravdu může blog ztratit smysl. Zvlášť pro ty, kteří ho brali spíše jako způsob komunikace a nikoliv coby literární nebo novinářský žánr. Nepochybně budou mizet "blogísky" dospívajících dívek i další vyloženě osobní blogy. Kdo chce vystavovat fotky a publikovat vtípky či odkazy na další stránky, asi celkem ochotně přejde na Facebook.

Naopak "seriózní blogeři" nemají ke stěhování důvod, skoro všechny podstatné argumenty jsou proti. A můžou snít i svůj sen o úspěchu, možná i komerčním, vždyť v Americe dnes vidíme řadu takových blogů. Podobně ti, kteří zase blogují například na redakčních blogovacích systémech při tradičních médiích, dělají svým způsobem novinařinu. Kolega z Technetu Pavel Kasík si dokonce myslí, že Facebook a další sociální sítě pomůžou blogosféru "očistit" a vrátit k ideálům, se kterými před deseti lety vznikala. Tedy že se stane více relevantním a nepominutelným zdrojem informací i názorů. Souhlasím.

Takže abychom se vrátili k fiktivní historce z budoucnosti, kterou jsem tenhle článek začal. Když si Novák po zkoušení o blozích sedne, zašeptá sousedovi Horákovi o učitelce: "Ta bába pěkně kecá a ví o tom prd." Horák jen pokrčí rameny. "Jako vždycky."