Mám na mysli chatovací ruletu na adrese Chatroulette.com.
Tenhle web je asi největší internetovou senzací posledních týdnů. Aspoň v kategorii "úchyláren". Když jsem se o něm poprvé někdy na přelomu roku dozvěděl, nevěnoval jsem mu valnou pozornost. Takových i podobných pitomostí jsem za svou kariéru webového veterána poznal i vyzkoušel spousty. Nebo jsem si to aspoň myslel.
Ale když proud zmínek v blozích, tweetech a na Facebooku neustával, nedávalo mi to spát. A když se objevily celé weby složené jen ze screenshotů nebo videí z chatovací rulety, bylo mi jasné, že i tohle budu muset vyzkoušet.
Funguje to následovně. Naťukáte do prohlížeče uvedenou adresu. Vzhled webu je jednoduchý, řekl bych, že je téměř s nádechem retra (člověk se neubrání vzpomínce na "zlaté webové devadesátky"!). Vlevo dvě okna pro streamované video, to dolní vyhrazené pro vaši webovou kameru. Je důležité ji mít a zprovoznit. Ale protože malou webovku má nad monitorem dnes prakticky každý notebook, neměl by to být problém. Co dál? Vpravo velké chatovací okno. To nejdůležitější ovšem nahoře. Tlačítka "Připojit", "Odpojit" a "Další".
Webové setkání naslepo
Asi už chápete, v čem to celé vězí. Program vás náhodně spojí s někým dalším, kdo má zrovna tuhle stránku také otevřenou. Nevíte o něm nic. Jak se jmenuje, kde je. Jen vidíte jeho tvář, případně cokoliv jiného, co zrovna zabírá jeho kamera. Můžete spojení kdykoliv přerušit. Vy i on. To se děje nejčastěji. Vy nebo ten druhý zmáčknete tlačítko "Další" a za vteřinu se v horním okně objeví někdo jiný. Ale také si můžete začít povídat. Tečka. Nic víc a nic míň.
Ale víte co? Ono je to úžasné a hlavně pohlcující. Ta zvědavost (kdo se objeví další?), nejistota (odpojí mě?) i naprostá svoboda (vždyť ono je to vlastně jedno). Nevím, jaký průměr mají ostatní, ale mně se podařilo dopracovat se ke skutečnému chatu tak v jednom z třiceti případů. Všechny ostatní "vztahy" trvaly maximálně dvě až tři vteřiny. Někdy jsem ani nestačil postřehnout tvář toho, s kým mě stránka spojila. Někdy ano, dlužno říct, že často bohužel. V některých případech to ani nebyla tvář. Ale to patří k riziku téhle hry.
Učinil jsem za dvě hodiny na chatovací ruletě podobnou zkušenost jako známý bloger Jason Kottke. Jen on to napsal dřív a líp, tak si ho dovolím citovat: "Můj průměrný chat trval pět vteřin a mohl jsem vidět řadu lidí pít kořalku, dvě dívky, které to spolu dělaly, mnoho a mnoho mužů, kteří se odpojili, hned jak viděli, že nejsem žena, několik dívek, které se odpojily, když viděly mou tvář (ale ne dřív, než jsem já mohl vidět zklamání na té jejich), tři souložící páry a jedenáct ztopořených penisů." Takže tak nějak.
Z Moskvy až do New York Times
Tvůrcem stránky je sedmnáctiletý Rus Alexej Ternovskij. Studuje gymnázium a žije v Moskvě. Svou identitu odhalil zhruba před týdnem listu New York Times. To už bylo poté, co o jeho ruletě vyšel velký článek v časopise New York Magazine a web byl zmíněn v populární televizní show Good Morning America. "Protože jsem nezletilý, tak jsem si nebyl jistý, jestli mám světu říct, kdo jsem. Ale teď si myslím, že bude lepší, když to udělám," napsal Ternovskij v mailu deníku New York Times, když ho požádali o rozhovor.
Zde jsou ty hlavní informace z mailu, který NYT na webu zveřejnily: Ternovskij stránku založil pro zábavu. Nápad dostal, když pro videochat s přáteli používal Skype. Ale protože ho debaty s kamarády přestaly bavit, napsal program, který umožňuje propojovat lidi náhodně. Nejdřív se ke stránce připojovalo pár lidí, pak desítky, počet stále rostl. Dnes v řádu tisíců. Pokaždé, když skokově vzroste, musel Ternovskij program přepsat.
Peníze na rozjezd mu dali příbuzní. Za hosting platí sumy, které ho jako teenagera šokují, ale nedělá si z toho hlavu. Náklady hradí příjmy ze čtyř reklamních linků, které jsou na stránce dole. V současnosti běží stránka na sedmi serverech v německém Frankfurtu. Ternovskij přemýšlí, že by Chatroulette založil jako americkou společnost. "Vím, že stránka je populární v USA. Nikdy jsem tam nebyl, a přitom je většina návštěvníků odtamtud. Rád bych USA navštívil," napsal. No, řekl bych, že se mu to asi brzy povede.
Nevím, jestli má Chatroulette šanci přerůst do nějakého byznysu. Nástup má nepochybně úctyhodný. Už také vznikla první sportovně-webová disciplína. Nemá zatím přesné jméno, ale spočívá v tom, že místo své tváře vystavíte webové kameře obrázek něčeho opravdu šokujícího (zde nechávám prostor laskavé fantazii!) a budete pak fotografovat vyděšené (případně zhnusené, vzrušené či jakékoliv jiné) tváře ostatních. Existují celé blogy, kde se takové fotky zveřejňují.
A byť tuhle službu vytvořil ruský teenager, má v sobě hodně z atmosféry webu, jakou si pamatuju z jeho počátků. Myslím, že to tak cítí hodně lidí. Ona je to svým způsobem vzpoura decentnímu a vydesinfikovanému Facebooku, kde - jak známo - neuvidíte odhalené ňadro ani na fotkách kojících žen. Nebo odpověď starostlivé firmě Apple, která shodou okolností rovněž minulý týden oznámila ještě větší zpřísnění kontroly "nevhodného" obsahu v aplikacích pro iPhone. Napříště už nejspíš neprojdou ani holky v bikinách.
Neříkám, že je nějaký požitek vidět nechtěně desítky pánských přirození. A souhlasím i s tím, že když chcete zahlédnout dvě líbající se holky, jsou jednodušší způsoby, než padesátkrát klikat na nějaké ruletě. A to ještě bez zaručeného výsledku. Ale ta hra v sobě má něco, co vás zaujme. To mi věřte.
Možná se ptáte, jak můj první chat s dívkou před počítačem dopadl. Nebudu nic nalhávat, hezky jsme si popovídali. Napsala mi, že je z Londýna, což jsem jí nemusel věřit. Taky napsala, že vypadám mladší než na jednačtyřicet, což jsem jí chtěl věřit. A taky mi ukázala svého přítele, který zpočátku seděl mimo záběr, a tvrdila o něm, že je její jednovaječné dvojče. Než jsem se stačil rozmyslet, jak se k této informaci postavím, řekla: "Tak ahoj, já už musím".
A pak se odpojila.
