Oblasti kolem černobylské elektrárny jsou dnes jedním z nejpustějších míst Evropy. V širokém okruhu kolem jsou omezeny prakticky veškeré lidské činnosti. Situace se ovšem zlepšuje a oblast se začíná otevírat světu. Proces to bude pomalý a dlouhodobý.
Klíčovým bylo dokončení nového sarkofágu, který je označován jako Oblouk (Arc). Kvůli silné radioaktivitě v daném místě se budoval mimo starý sarkofág zakrývající zničený reaktor. I tak se staveniště intenzivně dekontaminovalo, aby se vytvořily dozimetricky přijatelné podmínky pro pracovníky. Zahrnovalo to vybagrování zeminy až do hloubky několika metrů a odstranění kontaminovaných konstrukcí, které se sem dostaly v průběhu havárie i následné likvidace jejích následků.
Po dokončení se celá stavba přesunula po kolejích nad starý, dnes již notně děravý sarkofág. Výška 108 metrů, délka 162 metrů, šířka 257 metrů a hmotnost přes 36 000 tun (i s vnitřním vybavením) vytváří z nového sarkofágu největší pohyblivou konstrukci na souši.
Stavba byla dokončena v roce 2016, v listopadu téhož roku pak došlo k přesunu. V průběhu následujících dvou let 2017 a 2018 byla stavba postupně hermeticky uzavřena, došlo na dobudování propojení konstrukce s některými částmi stávajících budov a postupnou instalaci vnitřního vybavení. Jde hlavně o sestavu jeřábů, které nesou i nástroje pro rozebírání části starého sarkofágu. V novém krytu budou i laboratoře a horké komory, které umožňují kontaminovaný materiál rozkouskovat, vytřídit a bezpečně uložit do kontejnerů.
V lednu 2019 dostal sarkofág povolení k provozu od jaderného dozoru Ukrajiny. Po zprovoznění a otestování vnitřního zařízení proběhla komplexní zkouška trvající 72 hodin. Pracovalo se při ní s maketami konstrukcí a trosek, aby se mimo jiné ověřila kvalifikace a způsobilost personálu.
Nový kryt pro IV. blok černobylské elektrárny v říjnu, kdy byla vnější konstrukce dokonce. O měsíc později byl přesunut k elektrárně.
Století prací
Od té doby probíhá roční zkušební provoz zařízení. Už v jeho rámci by měly být zahájeny práce na demontáži části starého sarkofágu, která je vlivem stáří a povětrnostních podmínek staticky nestabilní. To je v současné době nejdůležitější.
Reálné práce na tomto úkolu by měly být zahájeny už letos. Nedávno byl vysoutěžen tendr v hodnotě v přepočtu 1,8 miliardy korun z rozpočtu Ukrajiny na přípravu a instalaci části potřebného vybavení. Vyhrála jej firma Ukrbudmontaž, která má s pracemi v Černobylské jaderné elektrárně dlouhodobé zkušenosti. Podílela se například na výrobě a instalaci nového ventilačního komínu starého sarkofágu. Nyní provádí řadu prací na novém dlouhodobém úložišti pro vyhořelé palivo z ukrajinských tlakovodních reaktorů, které nedaleko Černobylské jaderné elektrárny buduje americká firma Holtec.
Likvidace prvních nestabilních částí starého sarkofágu by měla být dokončena v roce 2023. Průběh prací na starých silně poškozených a radioaktivních konstrukcích, o jejichž stavu jsou jen velmi omezené informace, bude jistě velmi náročný. Lze tak jen těžko odhadnout přesný časový rozvrh a dokončení se jistě může protáhnout. V první a druhé etapě bude zapotřebí provést důkladný průzkum starého sarkofágu a připravit projekt bezpečného rozebírání jeho nestabilních částí. Ve třetí se pak uskuteční instalace potřebného vybavení a rozebírání příslušných konstrukcí.
V následujících etapách by se postupně zlikvidoval celý starý sarkofág a posléze i zničená elektrárna i se zbytky roztavené aktivní zóny. Materiál se roztřídí podle aktivity, zpracuje, uloží do kontejnerů a převeze na úložiště. Ovšem tyto práce budou pozvolné a dlouhodobé. Vzhledem k tomu, že nový sarkofág má minimální životnost sto let, je dostatek času a lze využít toho, že s časem se radioaktivita a tím i dávka, kterou obdrží pracovníci, snižuje.
Oficiální předání nového sarkofágu Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj a firmou Novarka ukrajinským představitelům
Uvnitř nového sarkofágu
Velké vypínání
Dalším důležitým úkolem, který ovlivňuje ekologickou situaci v okolí, je vyřazení zbývajících bloků Černobylské jaderné elektrárny, které pracovaly i po havárii. Druhý blok byl odstaven v roce 1991 po požáru na druhé turbíně v jeho strojovně. Opravy by vyžadovaly náklady, které spolu s tlakem na uzavření provozu bloků RBMK na Ukrajině učinily jeho další provoz problematický. První blok skončil výrobu elektřiny v roce 1996 a třetí pak až v roce 2000.
V roce 2010 schválil ukrajinský úřad pro jadernou bezpečnost postup prací při vyřazování těchto tří bloků a po veřejném slyšení v roce 2013 udělil v dubnu 2015 licenci na první etapu likvidačních prací. Při nich by mělo dojít k finálnímu odstavení a zakonzervování budov, které tak splňují podmínky pro bezpečný průběh dlouhodobých prací na vyřazování bloků.
Model dnešního stavu černobylského reaktoru. Uprostřed je vejčitá nádoba reaktoru. Ta bývá plná paliva a technologických prvků. V Černobylu ale výbuch vymetl část materiálu ven, zbytek v tekutém stavu patrně vytekl do nižších pater.
Proběhla obnova rozvodů vody a systému protipožární ochrany, renovace střech a celková rekonstrukce budov, která má zajistit jejich fungování po celou dobu likvidace. Zároveň se demontují tlakovodní potrubí a kontrolní a ochranné rozvody prvního až třetího bloku. Pracuje se i na demontáži zavážecích strojů v reaktorových budovách.
Dále se postupně likvidují systémy a technologie, které už potřebné nejsou. Během vyřazování prvních tří bloků elektrárny bude potřeba roztřídit řadu materiálů. Ty, které nejsou kontaminovány, se budou uvolňovat z elektrárny a mohou být recyklovány a využity. K tomu je však třeba zajistit spolehlivou radiační kontrolu. Pro nás je zajímavé, že zařízení pro radiační kontrolu tohoto uvolňovaného materiálu dodává do elektrárny česká firma VF Nuclear.
Zpracování a uložení radioaktivního odpadu má umožnit dokončovaný průmyslový komplex. Rozkládá se na území elektrárny i na části uzavřené zóny mimo elektrárnu v komplexu Vektor. Skládá se ze čtyř navazujících zařízení a má zajistit roztřídění radioaktivních odpadů, jejich zpracování, uložení do kontejnerů a posléze do meziskladů. První zařízení se využívá od roku 2010 a umožňuje přechodné skladování nízko, středně i vysoce aktivního tekutého a pevného radioaktivního odpadu.
Tekutý odpad se přepracuje na tuhý v zařízení, které se podařilo zprovoznit v červenci 2019. Za první týden se podařilo zpracovat 2755 kilogramů tekutého radioaktivního odpadu. Po zahájení plného provozu by měl zpracovávat denně víc než 8000 litrů. Pevný odpad se bude třídit v dalším zařízení podle aktivity a nízko i středně aktivní se bude přepracovávat. Využívá se při tom spalování a cementování, po kterém se odpad ještě uloží do pevného obalu.
Poslední součástí systému je přechodné úložiště krátkodobého radioaktivního odpadu, které svou životností tři sta let umožní jeho uložení po dostatečně dlouhou dobu, aby se radioaktivní materiál úplně rozpadl.
V současné době už také značně pokročilo vyřazování umělých nádrží, které se využívaly k chlazení a zajišťovaly dostatek chladící vody pro areál.
Zahájení provozu nového sarkofágu, komplexu Vektor a pokrok v pracích na vyřazování elektrárny mají z celé oblasti udělat uzavřený, z ekologického hlediska bezpečný systém.
Betonové kóje pro uložení kontejnerů s vyhořelými palivovými soubory z Černobylské jaderné elektrárny
Až do centra
Významným krokem je postupná likvidace aktivní zóny, tedy samotných „středů“ reaktorů, kde probíhala štěpná reakce. Prvním krokem bylo vyvezení palivových souborů nejdříve do bazénů u bloků a pak do centrálního mokrého meziskladu (mokrého pochopitelně proto, že se v něm palivo stále skladuje v bazénech – pozn.red.). Mezi lety 2010 a 2015 tři „nevybuchlé“ reaktory opustilo všechno palivo.
V současnosti probíhá další fáze, při které se odstraňují další části. Na konci roku 2018 tak byl z prvního reaktoru vytažen první takzvaný technologický kanál, tedy de facto „roura“, kterým se z reaktoru odvádělo teplo a ve kterém bylo umístěno palivo v podobě svazků dlouhých kovových tyčí s kousky paliva uvnitř – dohromady se označuje jako palivový soubor. Všechny tyto díly jsou samozřejmě ozářené a aktivní, takže se k nim musí přistupovat opatrně.
Je to veliký a dlouhodobý úkol. V aktivní zóně existuje u jednotlivých reaktorů v Černobylu od 1661 do 1693 těchto kanálů a také 227 kanálů pro řídící a havarijní tyče. Všechny se postupně vytáhnou, rozkouskují a uloží do speciálních kontejnerů. Tato etapa by měla probíhat až do roku 2028. Pak se vyřazované tři bloky zakonzervují až do roku 2045, než dostatečně poklesne radioaktivita jejich vnitřních částí. Následně by do roku 2064 měly být bloky úplně zlikvidovány.
Dokončování budovy, kde se budou upravovat vyhořelé palivové soubory z Černobylské jaderné elektrárny a vkládat do kontejnerů a ukládat v suchém meziskladu
Kam s palivem
Cesta paliva ke konečnému „odpočinku“ není přímočará. Vyhořelé palivové soubory se tedy nejprve ukládají v „mokru“, pak by se měly přepravit do nedávno dokončeného dlouhodobého suchého meziskladu. Skládá se z budovy, kde se v horkých komorách budou palivové soubory upravovat a umisťovat do speciálních kontejnerů.
Palivové soubory se nejprve musí vytáhnou z bazénu, vysušit, pak uložit ve vodorovné poloze do vagónu a převézt do suchého meziskladu. V jeho vstupní části se jeřábem překlopí do svislé polohy a dírou ve stropě se přesunou do horních prostor, kde jsou takzvané horké komory, tedy prostory pro práci s radioaktivním materiálem.
V komorách se palivové soubory oříznou. Kovové kontejnery pro suchý mezisklad s dvojitou stěnou, do kterých se budou palivové soubory umisťovat, vyrábí americká firma Holtec International v Pittsburgu. Mezi stěnami je inertní plyn a uvnitř je nádoba a systém pro vkládání palivových článků. Každý kontejner s vyhořelými palivovými soubory se pak v horizontální poloze ukládá do betonových oddělených modulů, kde se zafixuje.
Zařízení, které vybudovala také zmíněná firma Holtec, by celkově mělo být schopno pojmout 21 000 palivových souborů.
V současné době probíhají komplexní testy jeho funkčnosti. Od poloviny května se realizují zkoušky s maketami palivových souborů, které mají komplexně ověřit funkčnost celého procesu a všech zařízení. V říjnu 2019 by měly proběhnout zkoušky s reálnými palivovými soubory. Půjde o práce v omezeném režimu s počtem palivových souborů, který zaplní pouze dvě betonová lože. Na základě jejich průběhu pak dostane zařízení licenci pro provoz. Předpokládá se, že by mohl být zahájen v květnu příštího roku. Přemisťování palivových souborů z mokrého do suchého úložiště bude probíhat zhruba deset let.
Toto úložiště umožní bezpečné skladování všech palivových souborů z černobylských bloků po dobu i sto let. V suchém meziskladu bude vyhořelé palivo do doby, než se rozhodne o jeho přepracování nebo konečném uložení. V současné době se na Ukrajině začíná s mezinárodní pomocí připravovat projekt konečného úložiště vysoce aktivního radioaktivního odpadu.
Co se děje okolo
Dne 10. července 2019 se uskutečnilo symbolické předání klíčů od nového sarkofágu, který zakryl zničený černobylský reaktor, z vlastnictví Evropské banky pro obnovu a rozvoj ukrajinské vládě. Symbolický klíč převzal nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Zároveň byli nejvyšším státním vyznamenáním Řádem zlaté hvězdy oceněni Alexej Anenko a Valerij Bespalov, dva dosud žijící pracovníci elektrárny, kteří v potápěčském úboru otevřely ventily a umožnili vyprázdnit nádrž pod reaktorem v době havárie. Vyznamenání pro již zemřelého Borise Baranova byla předána jeho synovi Alexandrovi.
Pro budoucnost je důležité, že ukrajinský prezident využil události k vyhlášení nového dekretu, kterým mění status oblasti. Vyhlašují se jím nové plány na revitalizaci a rozvoj regionu. Velká část dosud uzavřené zóny by se měla stát místem s intenzivním rozvojem turistiky. Předpokládá se zřízení nových tras a posílení pokrytí mobilním signálem. Mělo by dojít i k brzkému zrušení nadbytečných zákazů, jako je třeba zákaz fotografování na územích určených k turismu.
Opuštěné město Pripjať - autodrom
Revitalizace zasažených území v Černobylu probíhá ve čtyřech směrech. Nejvíce zasažené části nejblíže elektrárně se budou využívat průmyslově. Velká část méně zasažených území bude využita pro již zmíněný turismus. Jde dominantně o území, kde je po odchodu člověka panenská příroda a největší nedotčený evropský prales. Tuto část by využívali pro svůj výzkum také přírodovědci. Menší část by byla využita jako památník černobylské jaderné katastrofy. Jistá část, zvláště v Bělorusku, které má vůči své celkové rozloze zasaženu relativně největší oblast, by se pak vrátila k normálnímu využívání.
Soláry a továrny
První objekt budovaný v průmyslové zóně okolo elektrárny, jejíž celková rozloha by měla být okolo 320 km2, souvisí s jadernou energetikou. Zmíněná firma Holtec nyní pracuje na dalším suchém meziskladu, podobnému tomu dokončenému. Není ovšem určen pro Černobylskou elektrárnu, ukládaly by se sem palivové soubory z ukrajinských tlakovodních reaktorů (tj. reaktorů „temelínského“ a „dukovanského“ typu, pozn.red.). Mělo by tu spočívat 458 kontejnerů typu HI-STORM s 16 529 vyhořelými palivovými soubory.
Místo je výhodné, protože už nyní jde o uzavřenou a kontrolovanou oblast. Pro dopravu palivových souborů do tohoto meziskladu byla vybudována v uzavřené zóně nová železniční trať spojující mezisklad s tratí Vylča Janin. Budování v Černobylu i příprava technologií v USA probíhají zatím podle plánu. Dokončení přechodného úložiště se plánuje v roce 2020.
Další součástí průmyslové zóny bude velká fotovoltaické elektrárna, která využije připojení a vysokonapěťové vedení do Kyjeva. První část s výkonem 1 MW sestavená ze zhruba 4000 fotovoltaických panelů na rozloze zhruba 1,6 ha byla uvedena do provozu na začátku října 2018 zhruba sto metrů od sarkofágu. Provozuje ji firma Solar Chernobyl, která je společným ukrajinským a německým podnikem.
V budoucnu se plánuje růst instalovaného výkonu až do řádu gigawattů. Vyčleněno je na to 1172 ha půdy a zájem mají japonské, francouzské, čínské, španělské i další firmy. Využije se jednak nízká cena pronájmu plochy a také zmíněná existující infrastruktura pro vyvedení výkonu a jeho dopravu do Kyjeva. I zde je oplocený a uzavřený areál, který je na jinak těžko využitelném území, velmi vhodný.
S postupem dekontaminace a rekonstrukce oblasti se určitě objeví i další možnosti využití těchto ploch. Uvažuje se například o vytvoření polygonů, kde by se cvičila činnost při krizových situacích vzniklých následkem přírodní nebo průmyslové katastrofy. Mohly by zde cvičit i další evropské státy a organizace. Podobné cvičení zde v roce 2018 už absolvovaly německé složky zasahující v krizové situaci.
Za památkami. Ale opatrně
Ale významnějším „průmyslem“ oblasti by se mohla stát turistika, jejíž důležitost rostla v posledních letech ostatně již tak. Za posledních pět let se totiž počet návštěvníků zvětšil řádově. V roce 2014 jich bylo 8 000, v roce 2016 přes 36 000, v roce 2017 přes 49 000 a v roce 2018 více než 63 000. Letos by se měl snad počet návštěvníků zvýšit na zhruba sto tisíc.
Jak vidí fyzik seriálSeriál Černobyl je umělecké dílo filmové dílo a ne dokument, a není tedy překvapivé, že i přece jen v řadě míst od reality odchyluje. Jaderný fyzik Vladimír Wagner podrobně jednotlivé rozdíly mezi seriálem a realitou rozebral v článku „Černobyl – film, realita a současnost“. |
Jako zajímavost je možné ještě nakonec uvést, že seriál Černobyl zvýšil i počet turistů do Litvy na jadernou elektrárnu Ignalina, kde jsou také uzavřené bloky RBMK. Právě tato elektrárna a blízké městské čtvrti byly využity k natáčení seriálu HBO. Dnes se elektrárna využívá právě k turistickým účelům.
Ale vraťme se do Černobylu, kdy by využití zasažených území mělo mít dvojí charakter. Zatím je největším lákadlem právě havárie jaderné elektrárny a její následky. Mezi hodně navštěvovaná místa bude do budoucna určitě patřit nový sarkofág a samotná elektrárna i město Pripjať a řada známých budov a míst v něm.
Především tato nejnavštěvovanější místa se ovšem musí změnit. Od havárie v Černobylské jaderné elektrárně uběhlo už více než 30 let, během kterých řada opuštěných budov a zařízení chátrala. Postupně je tak třeba jejich část odstranit a ty, které by se měly zachovat jako památka na havárii, restaurovat a stabilizovat.
Pripjať, město, které vzniklo v roce 1970 na příkaz shora. Stejně tak o šestnáct let později zaniklo.
Zároveň v oblasti probíhají pokusy o „normalizaci“ turistiky. Zvyšuje se počet kontrolních stanovišť pro vstup na uzavřená území. Postupně se otevírají nové oficiální turistické trasy, které umožňují bezpečně navštívit řadu symbolických a známých míst v zasažené oblasti. Příkladem může sloužit otevření čtyř tras v září 2018. Jde o cesty zaměřené dominantně na poznávání opuštěných míst spojených s havárii a historií regionu.
Postupně se však dá očekávat, že bude růst význam tras zaměřených na poznávání krásné divoké přírody v těchto oblastech. Tímto směrem se ubírá i příprava vodních turistických cest, které využijí řeky Pripjať a Už. Pro všechny nové cesty je zajištěna kontrola radiační bezpečnosti a potřebná infrastruktura včetně nových kontrolních vstupů. Došlo také k umístění dozimetrů na hraniční přechody Ukrajiny s Ruskem a Moldávií, které zabrání možnosti, že by se kontaminované předměty z Černobylu dostaly za hranice.
Pomůže i připravované nové mapování radiační situace a vytvoření aktuální radiační mapy s využitím dronů, které je připravováno spolu s odborníky Univerzity v Bristolu. Vytvoření přesných map rozložení radioaktivity, označení míst se zvýšeným dávkovým příkonem a případná jejich likvidace nebo zabezpečení zaručí bezpečnost pohybu návštěvníků v současné uzavřené zóně.
Hodnoty ukazují, že s výjimkou některých specifických míst radiace z havárie návštěvníky neohrožuje. Zvláště, když v blízkosti silněji kontaminovaných míst pobývají jen krátce. Ostatně hodnoty přírodní radiace na řadě míst v České republice často převyšují hodnoty, které se měří v Černobylu.
Černobylský III. a IV. blok přes domy opuštěného města Pripjať, které leží jen několik kilometrů od elektrárny.
Vzhůru do lesa
Obrovský význam národního parku na zakázaném území okolo Černobylské jaderné elektrárny pro zachování evropské přírody bude postupně ještě víc růst. Vzniklo území o rozloze 2 300 km2, kde měla příroda úplně volný prostor. Vysadily se další plochy lesů, na území se i s pomocí odborníků ze ZOO Praha přivezli koně Převalského.
Razantně se tam zvýšily populace vzácných evropských zvířat, například zubrů, losů, jelenů, vlků, medvědů, lišek, vyder, orlů a dalších. Počty vlků zde významně převyšuje počty v jiných chráněných oblastech. Nedávná mezinárodní studie pohybu vlků pomocí GPS v běloruské části ukázala, že se někteří vzdalují za hranici zóny až do vzdálenosti několika stovek kilometrů.
Na běloruské straně je z velké části silně zasažených území Poleská státní radiačně-ekologické rezervace. Její hlavní část o rozloze 1 313 km2 byla vyhlášena již v roce 1988, v roce 1993 byla rozšířena na 2 150 km2. V něm bylo opuštěno 96 obcí, ze kterých se vystěhovalo 22 tisíc obyvatel. I tato část se má více otevřít – což mimo jiné znamená, že dnes dochází na přesnější vytyčování ukajinsko-běloruské hranice.
Vladimír Wagner
Je český jaderný fyzik. Pracuje na oddělení jaderné spektroskopie v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži u Prahy. Zabývá se výzkumem horké a husté jaderné hmoty pomocí srážek relativistických těžkých iontů a možnosti transmutace jaderného odpadu intenzivními toky neutronů Byl členem Nezávislé energetické komise II, která pod vedením Václava Pačesa a Dany Drábové připravovala pro Ministerstvo průmyslu a obchodu analýzu stavu a perspektiv vývoje české energetiky. |
Společně s ukrajinskou částí tvoří největší evropský prales a nedotčené území panenské přírody, čehož už velmi dlouho využívají biologové, ekologové a přírodovědci z Evropy i celého světa, třeba i od nás. A právě oni vyjadřují největší obavy z přicházejícího otevření dosud uzavřených oblastí. V běloruské části se například po 32 letech otevřel úsek řeky Pripjať pro rybolov, byť pouze se speciálním lístkem. Zájmy rostoucího turismu i ochrany velmi cenného přírodního prostředí by bylo dobré skloubit co nejcitlivěji.
Území lze těžko ovšem nechat zcela bez péče člověka. Hromadění suché dřevní hmoty totiž zvyšuje riziko a následky požárů, které přirozeně v takových rozsáhlých nedotčených lesích v průběhu jara a léta vznikají. Příkladem může být třeba nedávný požár začátkem dubna 2019 na ploše zhruba 20 hektarů. V roce 2014 hořelo zhruba 400 hektarů, v v červnu 2016 pak oheň zasáhl i oblast známého „rudého lesa“. (Les v bezprostřední blízkosti elektrárny, který po havárii na rozloze asi 10 km2 uhynul. Dnes je z velké části zarostlý novou vegetací, pozn.red.).
