Psal se 24. srpen 1944. Americké bombardéry uštědřily krátce po poledni těžký úder rafinérii David Fanto v Pardubicích a poškodily zdejší letiště. Nadporučík McGee měl s dalšími kolegy z 332. stíhací skupiny zajistit jejich bezpečnost, což se mu podařilo.
Lokomotivu minul, ale i tak se, aniž by to pochopitelně tušil, zapsal do dějin letecké války nad českými zeměmi, šlo totiž o vůbec první útok spojeneckých stíhacích letadel, pro něž se vžilo označení hloubkaři nebo kotláři, na pozemní cíle v tehdejším protektorátu, konkrétně u zastávky Horky u Čáslavi (tehdy Potěhy) jižně od Kutné Hory.
Na rozdíl od nadporučíků Johna F. Briggse a Williama H. Thomase, kteří během této mise rovněž nárokovali po jednom sestřelu, McGee nebyl vyznamenán Záslužným leteckým křížem (Distinguished Flying Cross).
McGee absolvoval 82 misí ve 12. letecké armádě a poté 54 misí v 15. letecké armádě od 5. května do 17. listopadu 1944. Kromě zmíněného sestřelu mu byl připsán jeden z osmnácti nepřátelských letounů, které na zemi zničila 332. stíhací skupina v Jugoslávii 8. září 1944. Zúčastnil se i korejské a vietnamské války a odešel do výslužby 31. ledna 1973 v hodnosti plukovníka.
Co pilot, to černoch?
McGeeho 332. stíhací skupina byla tehdy jedinou operační jednotkou amerického letectva, u které sloužili piloti černé pleti. Snad ve všech vzpomínkách na hloubkaře v českých zemí zazní od pamětníků zmínka o tom, že v kabinách seděli černoši. Je to však jen hluboce zakořeněný mýtus, který má současně racionální základ.
Postrach železnic jménem hloubkaři. Za jediný den zasáhli 90 lokomotivPřinášeli naději i smrt, budili hrůzu i obdiv. Tak by se dala ve zkratce charakterizovat činnost takzvaných hloubkařů, kteří jsou neodmyslitelně spojeni se závěrečnými měsíci druhé světové války v českých zemích.  P-47 Thunderbolt útočí. |
Lidé pozorující hloubkaře, kteří se nad jejich hlavami přehnali poměrně nízko ve vysoké rychlosti, mohli spatřit na zlomek sekundy nanejvýš hlavu pilota ve tmavé kukle, brýlích a s kyslíkovou maskou. Vše navíc proti světlému pozadí nebe. Právě tak zřejmě vzniknul mýtus o pilotech černoších.
Nicméně i některé další hloubkové útoky u nás můžeme skutečně v několika ojedinělých případech připsat na vrub 332. stíhací skupiny, kde černoši létali. Rozhodně se ale nedá říci, že by se skupina na takové akce specializovala. Ofenziva hloubkařů navíc vyvrcholila v dubnu 1945, kdy do Čech mířily stíhací bombardéry z taktické deváté letecké armády, která Afroameričany ve svých řadách neměla.
Přísná rasová segregace
Kořeny 332. stíhací skupiny sahají do července 1941, kdy zahájilo pilotní výcvik prvních třináct černošských kadetů. V té době v amerických ozbrojených silách platila přísná rasová segregace a také předsudky vůči intelektuálním schopnostem černochů. Proto se na tento projekt pohlíželo jako na experiment.
V březnu 1942 pak bylo na základně Tuskegee Army Air Field u města Tuskegee ve státě Alabama úspěšně vyřazeno pět mužů s křidélky na uniformě, mezi nimi byl kapitán Benjamin O. Davis, Jr., absolvent vojenské akademie ve West Pointu a patrně nejznámější z takzvaných Letců z Tuskegee (Tuskegee Airmen), který se stal později velitelem 332. stíhací skupiny.
Nejdříve byla z černošských pilotů zformována 99. stíhací peruť, která s letouny P-40 Warhawk prodělala bojový křest v rámci 33. stíhací skupiny druhého června 1943 při útocích proti italské posádce na ostrově Pantelleria ve Středozemním moři.
V únoru 1944 do boje poprvé zasáhla také 332. stíhací skupina, kterou původně tvořily tři perutě: 100., 301. a 302. Její sestavu později rozšířila právě 99. peruť. Společně pak od června 1944 dostaly nový úkol: doprovázet americké bombardéry 15. letecké armády z Itálie při náletech na cíle v hloubi nepřátelského týlu na Balkáně i ve střední Evropě, včetně českých zemí.
Pro ilustraci, P-51 Mustang z 356. stíhací skupiny USAAF
Proto byla 332. stíhací skupina, která sídlila na základně Ramitelli na pobřeží Jaderského moře, vyzbrojena letouny P-51 Mustang s podstatně delším doletem než předchozí typ - P-47 Thunderbolt. Pro červené zbarvení zadní části trupu a ocasních ploch se jednotce přezdívalo Red Tails (Červené ocasy). Mimochodem, mnohokráte publikované tvrzení, že 332. stíhací skupina „neztratila“ žádný ze „svých“ bombardérů, jednoznačně vyvrátil badatel Daniel L. Haulman.
Druhý úder v Protektorátu
Ju 87 Stuka
Podruhé dali o sobě Letci z Tuskegee v protektorátu vědět 27. srpna 1944. Při návratu na základnu napadli letiště v Prostějově a v sousedním Kostelci na Hané nárokovali zničení čtrnácti dopravních Junkersů Ju 52, čtyř střemhlavých bombardérů Ju 87 (Stuka) a čtyř dvoumotorových bombardérů Heinkel He 111, devět Ju 52, po čtyřech Ju 87 a He 111 a jeden šestimotorový dopravní Messerschmitt Me 323 Gigant byly poškozeny. Pamětníci ovšem uvádějí dokonce dva zapálené Messerschmitty Me 323 a stejný počet u této jednotky přiznali sami Němci.
Na uvedeném skóre se podílelo patnáct pilotů. Nejlépe si vedl nadporučík Wendell O. Pruitt (tři zničené Ju 87 a dva He 111), kapitán Dudley M. Watson (čtyři Ju 52 a jeden He 111) a nadporučík Luther H. Smith Jr. (tři Ju 52 a jeden He 111).
Tři sta třicátá druhá stíhací skupina u nás naposledy prokazatelně zaútočila na pozemní cíle 15. dubna 1945. Vedl ji tehdy plukovník Benjamin O. Davis, Jr. Cílem se tentokrát staly lokomotivy v Mladoticích a na tratích u Horaždovic, Nezvěstic a Protivína. Útoky zapadají do hlášení uvádějící, že operační prostor skupiny se měl rozkládat mezi Plattlingem, Pasovem a Klatovy.
„Neznámý“ souboj
O autoroviFilip Vojtášek Absolvoval Filozofickou fakultu UK. Zajímá se o letectví za druhé světové války. Je spoluautorem knih Praha v plamenech (2008) a Bomby na Květnou neděli (2012). Příběh nadporučíka McGee se objeví v autorově knize s detailním přehledem o všech známých útocích hloubkařů v českých zemích, která má vyjít v příštím roce. Na Facebooku najdete Hloubkaře zde. |
Ještě 26. dubna 1945, krátce po poledni, narazilo jižně od Prahy šest Mustangů z 332. stíhací skupiny, které chránily neozbrojený průzkumný letoun, na pětici Messesrchmittů Bf 109.
Výsledek byl jednoznačný ve prospěch amerických pilotů, kteří sestřelili čtyři protivníky bez vlastní ztráty. České ani německé prameny tento výsledek však nepotvrzují, dosud nejsou známa ani místa, kde se měly Messerschmitty zřítit. Bez ohledu na to bylo to poslední střetnutí stíhaček z 15. letecké armády s nepřítelem na českém nebi.
V oficiální statistice u 99. stíhací peruti a 332. stíhací skupiny figuruje 112 vzdušných vítězství (včetně tří nad obávaným protivníkem - proudovým Messerschmittem Me 262) a dalších 150 zničených letadel na zemi. Devadesáti pěti Letcům z Tuskegee byl udělen Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross).
Hlavní zdroje:
