Jméno Standa Kamba mi připomíná jednoho spolužáka na pevných látkách v 80 letech. I když sám mám doktorát z elektronových spektroskopií, tak jsem stejně nepochopil, co a jak to vlastně udělali.

Jen tak mě napadlo: Když bychom dokázali "vyfotit" elektronový obal atomu, tak by se měl projevit schrödingerův jev a měli bychom zjistit, kde se elektrony nacházejí, přesněji nacházely v době focení. A když bude takových "fotek" hodně ...

To právě ne. Focením tu kočku zabijete

Gratulace! Pánové se posunuli před IBM, ti umí zatím jenom s molekulou oxidu uhelnatého, které je nehorázně větší než atom vodíku.

Identifikovat pozice vodíků pomocí difrakce rtg nebo neutronů je rutinní záležitost, běžně používaná v materiálovém a farmaceutickém výzkumu. Na článku je inovativní, že podobného výsledku lze dosáhnout i pomocí elektronů, což bylo doposud pod hranicí přesnosti metodiky elektronové difrakce.

Ja jsem vzdy jako laik s lasku sledoval:

https://www.youtube.com/watch?v=r1AjT0Z7Qe4

Tihle lide to naplnuji, diky moc.

Taky se mi tahle komunistická agitka vždycky líbila, i když tehdejší skutečnost popisuje lépe spíš tahle verze

https://youtu.be/ev2a8cbV_wg

James D. Watson , zmíněný v článku jako objevitel struktury DNA, měl před několika lety malér. Byl zbaven všech funkcí v akademii protože pronesl politicky nekorektní výrok o tom, že všechny studie ukazují nižší průměrné IQ u černochů

A dneska už se to vcelku uznává. Spíše je to ale způsobeno tím, že IQ testy jsou dělané na náš způsob myšlení.

Osobně se mi nejvíc líbí konstatování, že do značné míry šlo o poskládání střípků které odděleně již byly známé: mám pocit, že zde je největší problém vědy. Existuje šílená spousta výsledků měření, odborníci se na ně dívají a netuší co ve skutečnosti vidí. A tak se dál měří, měří, vymýšlí co a jak a v podstatě se často vyráží klín klínem.

Mám pocit, že zde jde o jednu z těch nečetných výjimek kdy se daří objasnit, oč ve skutečnosti jde a dokonce snad i co s tím.

Na jednu stranu mate pravdu...

Na druhou stranu zakladem nalezeni optimalniho reseni problemu je mit dostatek informaci...

Takze kdyz se podivate na problem a informace a nevidite reseni, je logicke snazit se zvysovat mnozstvi infromaci, dokad vas nejaka z novych informaci nenavede tim spravnym smerem.

Kdyz budete hledet na problem, a stale stejne mnozstvi informaci, je velmi pravdepodobne, ze se nikam neposunete.... reseni najdete casto i tak, ze se vidate na spatnou cestu a ziskate tak nejakou rozhodnou informaci....

No Lukášova práce je tu líčená dost bombasticky. Ve většině případu se nechá problém řešit mikrofokusovaný synchotronovým zářením a výsledky jsou lepší a snáze interpretovatelné. Metoda kterou vyvijí se podle mne uplatní jen v hodně speciálních případech ...

Röntgenové goniometry jsme budovali v šedesátých letech v Ústavu Fyziky pevných látek ČSAV, v Cukrovarnické ulici. Jeden z prvních badatelů byl prof. Bačkovský, který měl ještě röntgenové popáleniny na ruce z dob, kdy se o škodlivosti měkkého (t.j. s energiemi kolem 10 keV) roentgenového záření nevědělo.

Mladší generace byla pak vedena prof. Adélou Kochanovskou, prof. Míškem, prof. Bohunem a řadou dalších, nehněvejte se, když si na mnoho jmen už nevzpomínám.

Právě teplotní závislosti byly v šedesátých letech aktuální, šlo o metalografické bádání třeba o stárnutí hliníkových slitin a rekrystalizaci za zvýšené teploty. Důležité třeba v raketové a letecké technice. Tento celý výzkum pocházel původně z fyzikálního výzkumu Škodových závodů, kde přežila celá generace českých fyziků druhou světovou válku a okupaci.

Já osobně jsem v tom výzkumu pokračoval, po r. 1969 v II. Phys. Institutu university zu Köln, tam se röntgenovou spektroskopií zabývaly skupiny prof. Hausera a von Brentano. Od r. 1975 jsem se zabýval v Garchingu u Mnichova spektroskopií s barvivovými lasery, tam jsem také ukončil svoji dizertaci. Vývoj vedl ke spaktroskopii na jednotlivých iontech, sledovaných v "pastičkách" v podobě quadrupolu, napájeného vf. proudem, který nám ty ionty udržoval v minimálním prostoru. Nobelovku získal na to téma můj svěřenec Wolfgang Ketterle, kterému jsem pomohl s vf. generátorem, dále i prof. Theodor Hänsch.

Právě v těch "pastičkách" bylo možné sledovat chování iontů rubidia při teplotách blízkých absolutní nule. Chlazení obstarával stabilizovaný laser (předmět mé dizertace) který odebíral iontům kinetickou energii tím, že na každý přechod musel iont odevzdat nepatrnou část své pohybové energie.

Obrázky si můžete prohlédnout zde: http://www.steiner-dr.de

Jednotlivé elektrony je možné zesílit miliónkrát v t.zv. multichanelplatte, t. j. mnohonásobný fotomultiplier, za nímž jsou pak vidět ty elektrony už jako světlé body na stínítku.

Well done! Muj vnuk by rekl "husty"!

Vědci jsou pravá elita země a pokud si nebudeme vážit vědy a vzdělanosti, tak se nám to v budoucnu nepěkně vrátí

Tohle se mi na naší civilizaci líbí - že si může dovolit podporovat základní výzkum, který posouvá hranice známého stále dál. Převážná většina veškerých současných civilizačních technologických vymožeností by bez předchozího základního výzkumu prostě nemohla vzniknout. Dík i za tuto dobrou zprávu.