Legendární náklaďák z Kopřivnice
Velká veřejná premiéra prototypu slavného náklaďáku Tatra 138 se odehrála na podzim roku 1956 v Brně. V hmotné funkční podobě však musel alespoň jeden prototyp existovat minimálně již koncem roku předchozího.
Ve dnech 5. až 8. ledna 1956 se v montážní hale vývojového oddělení Tatry konala výstava nazvaná „Dny automobilové techniky“. Časopis Svět motorů při této příležitosti mimo jiné uvedl: „V expozici nákladních automobilů budil největší pozornost prototyp nového dvanáctitunového valníku neobvykle nízké vlastní váhy. Hned vedle byly postaveny dva prototypy sedmitunových valníků stejné typisační a stavebnicové řady...“
Prototyp valník Tatra 137
Tatra 138, třístranný sklápěč
Zmiňovaná dvanáctitunka byla beze vší pochybnosti Tatra 138 a sedmitunky byly dvounápravové Tatry 137. Ty menší vozy se potom v sérii vyráběly jako typ Tatra 138 4x4 pouze ve verzi tahače návěsů, protože v našem centrálně řízeném hospodářství patřila výroba sedmitunových náklaďáků LIAZu, což si severočeská automobilka uhájila.
Stoosmatřicítka samozřejmě ctila tatrováckou koncepci, tj. byl použit páteřový rám s centrální nosnou rourou, výkyvné polonápravy a vzduchem chlazený motor.
Sériová výroba byla zahájena v roce 1959 a do roku 1971, kdy byla ukončena, jich výrobní závod opustilo 45 996 kusů v mnoha verzích s pohonem 6x6 a 2 226 kusů tahačů 4x4. Všechny verze nelze ani vyjmenovat: valník, sklápěč jednostranný, sklápěč třístranný, různé cisterny, hasičské vozy, autojeřáb, autobagr a další.
Tatra 138 byla významným exportním artiklem, celkem se vyvážela do 40 zemí. Našla si kupce i v rozvinutých zemích západních. Nejvýznamnějším působištěm pak byly nekonečné sibiřské pláně, kdy zdejší těžký terén a v zimě nechutné mrazy zvládala tatra díky své koncepci podvozku a vzduchem chlazenému motoru bravurně. Na Tatru 138 pak navázala s veškerou slávou Tatra 148.
