Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvKonec první světové války a porážka Rakouska-Uherska a Německa znamenalo rozbití velkého mnohonárodnostního státu. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 požadovali sudetští Němci právo na sebeurčení.
Zakládali samostatné provincie a chtěli rozdělit území nově vzniklého Československa podle etnického původu a následně se připojit k Rakousku nebo Německu. Čechoslováci ale od začátku věděli, že jejich stát bez převážně německy hovořícího pohraničí by neměl nárok na delší přežití.
Podél československých hranic vznikaly sudetoněmecké provincie Německé Čechy (Deutschböhmen), Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau) a Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren). V doutnajícím sporu však do velké míry rozhodovaly výsledky první světové války, o čemž svědčí například i komentář prvního československého ministra financí Aloise Rašína: „Právo na sebeurčení je pěkná fráze, ale nyní, když spojenci zvítězili, rozhoduje moc.“
Čechoslováci odmítli vzdát se pohraničních území a rozhodli se obsadit sporné části vojenskou silou. Obsazení provedly hlavně rekonstruované české pluky, 30. Vysokomýtský, 35. Plzeňsky a 28. Pražský.
Po přestřelkách, které začaly už zkraje listopadu 1918, vypukla v Sudetech hlavní vojenská operace 29. listopadu 1918 v Mostě, 7. prosince byly obsazeny Teplice, o den později Mariánské Lázně, 10. prosince Litoměřice, 11. prosince Tanvald a Jablonec nad Nisou, 12. prosince Karlovy Vary, 14. prosince hlavní město Deutschböhmen, Liberec, 16. prosince Trutnov, Cheb a Chomutov, 18. prosince Opava a Znojmo.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvK největším bojům došlo hned na začátku během obsazování Mostu 27. až 29. listopadu 1918. Bitvu ukončilo až nasazení dvou československých děl. 29. listopadu 1918 přišlo o život na tržišti v Moravské Třebové šest německých civilistů.
16. prosince 1918 byla liberecká zemská vláda provincie Deutschböhmen donucena ukončit svou činnost a přesunula se do Vídně. Do konce roku 1918 bylo pohraničí v rukou československého vojska. Přesto protesty německy hovořícího obyvatelstva pokračovaly i nadále. 4. března 1919 svolali Čeští Němci demonstrace za právo na sebeurčení, které spojili s všeobecnou stávkou.
Během demonstrací docházelo na mnoha místech ke střetům s československými vojáky, při nichž přišlo o život několik desítek Němců a dva českoslovenští vojáci. Mluvilo se dokonce až o 150 zabitých sudetských Němcích. K nejtěžšímu střetu došlo ten den v Kadani. Hádku o vyvěšení vlajky tam nepřežilo 26 Němců.
Křivdy, které vnímaly obě strany konfliktu rozdílně, nemohly být zapomenuty ani v dalších letech. V československých volbách roku 1935 dostala nejvíce hlasů Henleinova strana SdP a 12. září 1938 vypuklo Sudetoněmecké povstání. Sudetští Němci byli ve své velké většině fascinováni Adolfem Hitlerem.
Po konci druhé světové války a porážce nacistického Německa došlo k vyhnání německých obyvatel z Československa, ale i z dalších zemí. Ani to však národnostní problémy nevyřešilo. Ke zklidnění došlo až podpisem Smlouvy mezi Spolkovou republikou Německo a Československem v roce 1992. V myslích mnohých obyvatel na obou stranách česko-německého konfliktu však stále ještě neutichla národnostní nevraživost minulého století.
