Osmého prosince 2020 bylo bohužel oznámeno, že Chuck Yeager zemřel v požehnaném věku 97 let. My si ho připomínáme zatím alespoň tímto starším článkem o jeho nejslavnějším rekordu.
Téměř bez nadsázky lze konstatovat, že nejslavnějším pilotem v historii letectví se stal Charles Elwood Yeager zvaný Chuck. A pokud ne, tak si ho na tento post dovolíme dnes neskromně pasovat, aniž bychom snižovali zásluhy Blériota, Lindbergha, Earhartové a dalších a dalších. Ano, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co se proti tomu dá dělat.
Za věhlasem a mezi veřejností všeobecnou známostí Chucka Yeagera stojí nejen pokoření zvukové bariéry v roce 1947, ale hlavně film The Right Stuff z roku 1983, který Yeagera zpopularizoval i mezi lidmi o letectví se nezajímající. Jmenovaný má však za sebou mnohem více kousků a zásluh, než je neustále připomínaný rekordní let. Zde je příběh opravdového člověka, tedy minimálně druhého opravdového po Meresjevovi (který byl ve skutečnosti Maresjevem).
Charles Elwood Yeager spatřil světlo světa 13. února 1923, jako druhý potomek z celkem pěti dětí Susie a Hala Yeagerových. Rodina žila ve skromných podmínkách na venkově, ve farmářské oblasti lincolnského okresu v Západní Virginii. Během Charlesova dětství se museli Yeagerovi párkrát stěhovat, i když pouze v rámci okresu. V té době by nikoho ani ve snu nenapadlo, že se jednou stane pilotem a ani on sám neměl choutky létat. Na první letadlo si nezávazně sáhl až v patnácti letech, když jim „za barákem“ do kukuřice nouzově přistál jeden beechcraft. Žádné následky to však na něm nezanechalo.
Vstup k letectvu a cesta do války
Tím hlavním impulsem k Yeagerovu směřování vzhůru se staly až sladké řeči náboráře od armádního letectva. Yeager podepsal nástup k výcviku na leteckého mechanika od září 1941. Jednou se nechal vyvézt do vzduchu letadlem, ale jeho žaludek se se zlou potázal. Na nepříjemnou příhodu později víceméně zapomněl, a když probíhal nábor adeptů do programu „flying sergeant“ (létající seržant), neváhal se přihlásit. Mimo jiné to znamenalo hodnostní postup a konec nepopulárních služeb v kuchyni. Vyměnit nejen šroubovák, ale i škrabku na brambory za knipl, byla lákavá představa.
Při leteckém výcviku sice z počátku určitými žaludečními indispozicemi trpěl, ale postupně tento stav zcela překonal a dokonce si oblíbil leteckou akrobacii. Další devizou pro stíhací řemeslo byl jeho ostříží zrak. Výcvik stíhače absolvoval na stroji Bell P-39 Airacobra. Ještě než byl vyslán do bojů nad západní Evropou, tak se potkal s o téměř dva roky mladší dívkou Glennis Faye Dickhouse. Krátce po návratu ji pojal za manželku. Chuck Yeager po okouzlující Glennis pojmenovával i své letouny, které pak také vypadaly o trochu lépe.
V Evropě začal létat na stíhacím letounu P-51B Mustang. Při svém devátém bojovém letu byl 5. března 1944 nad okupovanou Francií sestřelen. To už měl za sebou své první vzdušné vítězství. Naštěstí nepadl do rukou Němcům, neboť využíval své schopnosti nenápadného pohybu v zarostlém terénu získané v dětství při loveckých výpravách na veverky v západovirginských lesích. Pomocí francouzských odbojářů se časem dostal do Španělska a pak zpátky do Velké Británie. Není bez zajímavosti, že odbojářům díky své technické erudici dokonce vyráběl svépomocí různá výbušná zařízení. A vyznamenání si zasloužil za to, když pomohl jinému letci, který přišel o část dolní končetiny, překonat Pyreneje.
Jako navrátilec z okupovaného území, kterému pomáhalo podzemní hnutí, měl zapovězen návrat k bojové jednotce operující nad okupovaným územím. Při dalším seskoku či nouzovém přistání a odchycení Němci by hrozilo vyzrazení ilegální sítě zachraňující sestřelené letce. A tak Yeager a ještě jeden stejně postižený kolega orodovali u samotného generála Eisenhowera, aby se mohli vrátit ke svým jednotkám. Generál byl zaskočen už jenom tím, že nějací nadšenci vyžadují návrat do boje, když se jim naskytla lákavá příležitost odcestovat domů. Mezitím však došlo k invazi v Normandii a omezující předpis ztratil smysl.
Za války bojoval Chuck Yeager nad západní Evropou na stíhačkách mustang. Toto je jeho třetí stroj (druhý verze P-51D).
A tak se Chuck Yeager opět ocitl ve víru bojů. To už měl k dispozici lepší stíhačku P-51D Mustang. Nad Německem a okupovaným územím létal až do začátku roku 1945. Na svém kontě měl více než šest desítek bojových vzletů obnášejících 270 letových hodin. Připsal si celkem 11,5 přiznaných sestřelů německých letadel. Jednou se mu podařilo během jediného dne sestřelit pět Messerschmittů Bf 109, jindy zase čtyři Focke-Wulfy Fw 190. Husarským kouskem byl i sestřel proudového Messerschmittu Me 262.
Pokoření zvukové bariéry
Do Států se vrátil v únoru 1945, uniformu ale mladý muž odložit nehodlal. Místo do civilu zamířil mezi vojenskou leteckou elitu, mezi zkušební piloty.
V prvním období působil především jako zalétávací pilot na základně Wright Field v Ohiu. Zde si vyzkoušel ke své radosti řadu různých letadel, včetně z Německa přivezeného Me 262. A aby toho neměl málo, vystupoval pro zpestření i na leteckých dnech.
A pak se to stalo. Yeager se přihlásil do programu letových zkoušek experimentálního stroje Bell X-1 s raketovým motorem. V té době totiž zalétávací pilot firmy Bell, jakýsi civilista Slick Goodlin, příšel s nehoráznými finančními požadavky. Letectvo se proto rozhodlo využít vlastní piloty a z přihlášených dobrovolníků byl Yeager pro své schopnosti vybrán jako hlavní pilot X-1.
Na pouštní základně Muroc (od roku 1949 Edwardsova letecká základna) v Kalifornii postupně proběhla řada testovacích letů X-1, buď klouzavým letem nebo se zapnutým motorem. Rychlost se při motorových letech dle programu zkoušek postupně zvyšovala, ale zatím se jednalo o lety při rychlostech těsně podzvukových.
Létání s X-1 přinášelo jistá úskalí. Kokpit v přídi nebyl příliš pohodlný, spíše naopak, a letadlo navíc vynášel do vzduchu upravený bombardér B-29. Teprve během letu se vždy v určité letové výšce pilot X-1 soukal přes pumovnici B-29 na své místo.
Nastal den plánovaného nadzvukového letu. Jenže hlavní hrdina o to málem přišel. O víkendu si totiž vyjel na noční projížďku na koni, v jukovém porostu ze zvířete spadl, zlomil si dvě žebra a pohmoždil si pravou ruku. Koně odvedl do stájí a sám se vydal ke zvěrolékaři, aby mu dal něco na bolest. Lékař na základně se to nesměl dozvědět, v podstatě se to nesměl dozvědět nikdo. Jinak hrozilo, že v úterý nepoletí.
Sice se ještě svěřil manželce, ale ta nikomu nic neřekla, a svému velkému příteli a kolegovi Jackovi Rydleyovi, který mu před letem schoval v kokpitu X-1 kus násady od koštěte, aby mohl za sebou zavřít průlez, protože kvůli bolesti a omezené pohyblivosti mu to rukama jednoduše nešlo.
Chuck Yeager a experimentální raketový letoun Bell X-1 pojmenovaný Glamorous Glennis. Dne 14.10.1947 na tomto stroji Yeager jako první v historii překročil ve vodorovném letu rychlost zvuku.
Památného úterý v dopoledních hodinách odstartoval nosič Boeing B-29. Na palubě nesl především zkušebního pilota Yeagera a pod trupem raketový letoun Bell X-1 s násadou od koštěte. Rekordnímu letu nestálo nic v cestě.
Ve výšce 2,5 km přelezl Yeager z B-29 do letounu X-1. Nechal se vynášet až do výšky 6,1 km. Zvláštní malý stroj s nápadným oranžovým nástřikem se odpoutal od mateřského čtyřmotoráku a začal padat k zemi. Yeager rychle zapíná dvě ze čtyř spalovacích komor raketového motoru a X-1 získává dopředné zrychlení. V zápětí pilot zapaluje zbývající komory, letounek zrychluje jako šílený a míří vzhůru. Ve výšce 11 km snižuje tah motoru, převádí X-1 do téměř vodorovného letu a připravuje se na velké finále. Pilot zvyšuje tah, X-1 zrychluje, pak se začíná otřásat, ale to nemůže Yeagera rozhodit a nikdo jiný tam s ním není. Ručička rychloměru překročila hodnotu Mach 1. Pro rekord byly důležité hodnoty získané měřením externími přístroji, ve výšce 13 kilometrů letěl X-1 rychlostí Mach 1,06.
Rekordní stroj se klouzavým letem vrátil na základnu. Večer byla událost decentně zapita ve skromném letištním baru. O zdolání zvukové bariéry věděly asi tři desítky lidí, USAF zatím vše tajilo. Říjnový Yeagerův nadzvukový let pronikl na veřejnost až v prosinci, když o něm napsal článek časopis Aviation Week.
Jenže mezitím program letů X-1 samozřejmě pokračoval. Již 6. listopadu dosáhl Yeager rychlosti Mach 1,35 a 23. března roku následujícího se přiblížil technickým možnostem stroje, když dosáhl rychlosti Mach 1,45. Stejný pilot vyzkoušel s X-1 i jediný start ze země. Stroj vzlétl při rychlosti 273 km/h a po 700 metrech rozjezdu. Během času 1 min a 40 s vystoupal do výšky 7000 m.
V 50. letech se Chuck Yeager vrátil ke stíhačům, prošel velitelskými pozicemi v Německu a jihovýchodní Asii, včetně vietnamské války. Penzionován byl v roce 1975, s letectvem ale zůstává čtyřiadevadesátiletý Yeager dodnes v kontaktu a dění kolem létání také pravidelně komentuje.
