Odposlechy stále aktuální. USA mají vyspělejší techniku než protistrana

aktualizováno 
Od milostných pletek až po mezikontinentální rakety, moře informací, včetně strategicky důležitých, poskytovaly a poskytují odposlechy. A ty jsou stále rafinovanější.

Sídlo americké Národní bezpečnostní agentury ve Fort Meadu v Marylandu | foto: AP

V první polovině šedesátých let dostali členové nejvyššího sovětského vedení do svých aut radiotelefony. A hráli si s nimi jako děti s novými hračkami. Tyto rozmluvy zachycovaly speciální aparatury v rámci operace Gamma Guppy (Gamma paví očko), které dovezli na moskevskou ambasádu USA. Třebaže byly šifrované, američtí kryptoanalytici rychle našli klíč k jejich překládání.

Akce v Moskvě se nazývala Broadside (Boční salva). Krátce po podpisu dohody o omezení strategických zbraní SALT 1 se podařilo zachytit debatu mezi sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a ministrem obrany Andrejem Grečkem o mezikontinentálních raketách UR-100N (SS-19, Stiletto), které se právě stavěly. Ministr ubezpečil generálního tajemníka, že tyto nové střely se vejdou do sil pro lehčí rakety UR-100 (SS-11, Sego), jež smlouva dovoluje. 

Nejvyšší politici většinou tlachali o soukromí kolegů. Probírali zvláště Brežněvovo zdraví, milostné pletky předsedy prezidia Nejvyššího sovětu Podgorného, patálie s nezdárnými vnuky a jiné klepy ze života sovětského vedení. Nicméně zpravodajci si pochvalovali: „Získali jsme mimořádně důležité informace o osobních záležitostech nejvyšších sovětských vůdců.“ Podle slov jednoho důstojníka NSA z roku 1987 „se nepodařilo zjistit nic o invazi do Československa“.

Tyto odposlechy prozradil Jack Anderson článkem v deníku Washington Post 16. září 1971. Tím operace Broadside skončila. V jiných zemích Gamma Guppy pokračovala. Když v květnu 1973 otevřely USA diplomatickou misi v Pekingu, i tam poslaly v diplomatických zavazadlech odposlouchávací aparatury.

KGB zareagovala až za půldruhého roku. Podle deníku US Today z roku 2013 vytvořila okolo americké ambasády v Moskvě neproniknutelnou elektronickou zeď.

Tajné odposlechy protivníka jsou zbraní, která vznikla současně s používáním rádiového spojení mezi jednotlivými velitelstvími vojsk za první světové války. Do obrovské šíře se rozvinuly za druhé světové války. O gigantický rozvoj se zasloužila studená válka.

Základem sdružení UKUSA

Odposlechové stanice, vytvořené ve třicátých letech, a dešifrovací kabinety se staly integrální součástí vojenských štábů. Za druhé světové války se velení armád bez vysílaček neobešlo, ale zprávy byly zašifrované.

Hlavní cíle dnes: USA, NATO, Čína

Strategické cíle Moskvy se nezměnily – prozradil Sergej Treťjakov, plukovník SVR, který přešel v roce 2000 k Američanům. Hlavními cíli číslo 1, 2 a 3 nadále zůstaly USA, NATO a Čína. „Rusko dnes dělá všechno pro to, aby Spojeným státům působilo nesnáze,“ napsal Treťjakov, který před svým přeběhnutím vedl filiálku ruské výzvědné služby SVR v New Yorku. „Naše rezidentury v USA ve své aktivitě nepolevily, v mnoha směrech jsou mnohem činorodější, než v dobách studené války.“

Není divu, že New York Times uveřejnil v květnu 2007 článek pod názvem Putinova válka proti Západu. Podle poradců Bílého domu se dal rozsah tajných ruských operací na americké půdě srovnávat jedině s čínskými. A žádná smlouva o omezení jaderných zbraní jejich počet nesníží.

Britům se podařilo rozlousknout hlavní německý kód, totéž Američanům u Japonců.

Dešifrování sovětských telegramů z USA, Kanady a Velké Británie z doby války umožnilo odhalit rozsáhlé vyzvědačské sítě na atomovém projektu Manhattan a na dalších špičkových výzkumech USA. Třebaže jejich vyluštění proběhlo během operace Venona s odstupem několika let, vedlo k zatčení a odsouzení řady vyzvědačů, jako byli manželé Rosenbergovi, Klaus Fuchs a další.

Koncem čtyřicátých let, na počátku studené války, se pustily státy Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu do budování speciálních odposlechových stanic po obou stranách hranic. Série příhraničních odposlechových základen monitorovaly rozhovory pohraničníků, vojáků a dalších příslušníků ozbrojených sborů do vzdálenosti několika stovek kilometrů. Většinou žádné důležité informace nezískaly, vojáci a pohraničníci se bavili o holkách, o tancovačkách a pijatykách. Jedině občas proklouzla nějaká zajímavá drobnost – a to byl důvod, proč obě strany tyto neefektivní systémy dál udržovaly.

V roce 1947 založily Velká Británie, USA, Austrálie, Nový Zéland a Kanada sdružení UKUSA (United Kingdom – United States of America Agreement) jako obranu proti komunistické expanzi. Britové se zavázali odposlouchávat komunikace v Africe a v Evropě až po Ural, Kanada severní oblasti včetně pólu, Austrálie Oceánii, zbytek USA. Později k této síti přistoupily Norsko, Dánsko, Německo a Turecko.

Důležitý krok udělal prezident Harry Truman, když v roce 1952 vytvořil Národní bezpečnostní agenturu (National Security Agency – NSA) a přenesl na ni odpovědnost za rádiové zpravodajství zvané SIGINT a veškeré dešifrování.

Sídlo NSA ve Fort Meade v Marylandu. Datum pořízení snímku není přesně známé,...

Sídlo NSA ve Fort Meade v Marylandu

Centrála NSA dnes sídlí v kopcích státu Maryland, necelých 30 kilometrů severozápadně od Washingtonu, na území bývalé vojenské základny Fort Meade. Je to patrně největší špionážní agentura na světě. Koncem šedesátých let zaměstnávala přes 100 tisíc lidí, přičemž 25 tisíc lidí pracovalo přímo v centrále. Po pádu sovětského impéria se jejich počet snížil o čtvrtinu, později se opět zvýšil na 30 až 40 tisíc, přesný stav je tajný.

Hlavním partnerem NSA v rámci UKUSA je ve Velké Británii Vládní spojovací centrála (Government Communications Headquarters – GCHQ), v Austrálii Vojenské spojové ředitelství (Defence Signals Directorate – DSD), v Kanadě Spojovací bezpečnostní útvar (Communications Security Establishment – CSE) a na Novém Zélandu Vládní spojovací bezpečnostní úřad (Government Communications Security Bureau – GCSB). Tyto služby zřídily v roce 1971 i síť Echelon.

Zprávy analyzují počítače

Echelon zachycuje denně na tři miliardy zpráv z družic včetně telefonních a internetových, obojí představuje asi 90 procent údajů. Přes tři čtvrtiny zachycených informací se předávají do centrály NSA, kde je okamžitě třídí obrovské počítače, přezdívané Dictionary (Slovník), podle klíčových slov a adres. V přijatých zprávách dovedou zachytit slova, která používají teroristé či jiné podezřelé osoby, za pouhých 90 sekund. Programy na rozlišení hlasů Voicecast zase umožňují identifikovat vybrané hlasy, a tím mimo jiné sledovat pohyby jejich majitelů. Počítače, které patří k nejmohutnějším na světě, dokážou rovněž rozlousknout většinu cizích kódů.

Klíčovými slovy pro zaznamenání do paměti počítače mohou být názvy organizací, jména osob, místní názvy, témata, ale počítač vybere a nahraje telekomunikační spojení podle volaného telefonního nebo faxového čísla nebo e-mailové adresy. Vyvolávání z paměti počítačů je pak srovnatelné s funkcí internetových vyhledávačů. Systém identifikuje automaticky volající i volanou stanici.

Subsystém Carnivore (Masožravec) čte zase e-maily a sleduje internet, další nazvaný Classic Story, je schopný identifikovat hlas určité osoby v odposlechnutém telefonátu podle barvy hlasu. Nicméně problém se zpracováním obrovského množství takto zaznamenaných hovorů, faxů a přenosů dat zůstává.

Výsledky tohoto druhu špionáže zvaného SIGINT se uveřejňují sporadicky, jinak by se totiž prozradila úroveň techniky. Pouze Britové před mnoha lety sdělili, že tímto způsobem sledovali rozhovory členů irské teroristické organizace IRA, když se z londýnských telefonních budek domlouvali na bombových atentátech v metropoli. A po útoku islámských extremistů na New York a Washington v roce 2001 pročesávaly tajné služby demokratického světa různé telefonické a rádiové rozhovory, depeše a elektronickou poštu podezřelých lidí.

Edward Snowden na jednání v Moskvě (12.7. 2013)

Edward Snowden na jednání v Moskvě (12.7. 2013)

Zlom nastal v létě 2013, kdy bývalý technik tajných služeb Edward Snowden uprchl z USA a nejdřív z Hongkongu a potom v Moskvě prozradil spoustu podrobností o elektronickém odposlechu NSA. Tento program, který nese od roku 2007 krycí název Prism (Hranol), kontroluje komunikaci celého světa, přičemž pomáhají i velké internetové firmy, jako Microsof, Yahoo, Google, Facebook a další.

Snowdenovy informace vyvolaly velký odpor proti USA, ale Američané upozornili, že díky těmto odposlechům se podařilo zmařit desítky atentátů ve dvaceti zemích. Například se předešlo útoku na metro v New Yorku v roce 2009 i na newyorskou burzu, na útok na redakci dánských novin, které otiskly karikaturu Mohameda, a díky tomu mohla FBI zatknout v roce 2007 člověka, který chystal na území USA sérii atentátů.

Někteří evropští politici se snažili uklidnit své voliče a proti americké praxi protestovali. Noviny se jim vysmály, když otiskly podrobnosti o francouzském sledovacím programu Frenchelon, jindy zase připomněly selhání německých tajných služeb při sledování teroristů, kteří ve Spolkové republice chystali útok na Ameriku v září 2001. Ostatně i menší evropské státy mají aparatury pro dálkový odposlech cizích komunikací, jenom se o tom nemluví.

Na vrcholu těchto odposlechů jsou družice vybavené obrovskými anténami, jejichž pomocí zaznamenávají všechny rádiové a telemetrické signály. Na oběžnou dráhu je vypouštějí jak Rusové, tak Američané. Vzhledem k úrovni americké elektroniky se předpokládá, že NSA používá kvalitnější techniku než její konkurenti. Kombinací všech těchto prostředků lze nejen zachycovat telefonické a rádiové hovory, e-maily, telemetrii a další druhy komunikace, nýbrž také určovat polohy účastníků této korespondence.

Globální síť antén

Echelon vyžadoval speciální pozemní stanice vybavené gigantickými anténami.

Globální odposlouchávací systém vytvořila NSA v roce 1958. Původní síť se skládala ze stanic na severním cípu ostrova Ellesmere, asi 800 kilometrů od severního pólu, dále poblíž Moorestownu ve státu New Jersey, ve čtvrti Taufelsberg v Západním Berlíně, v Kagnewu v Etiopii a na letecké základně Wheelus v Libyi. Další se stavěly v Bremenhavenu na břehu Severního moře, v Todendorfu poblíž Kielu, v Bad Aiblingu v Bavorsku, v Kamiseji poblíž hory Fudži v Japonsku.

NSA postavila svou hlavní základnu v Yakimě poblíž Seattlu na severozápadě USA. Centrála GCHQ sídlí v Cheltenhamu a má stanice v Morwenstonu poblíž Bude v Cornwallu. Svou největší základnu vybudovali Američané v Menwith Hillu v hrabství Yorkshire v severní Anglii, je to Field Station F 83. Dnes funguje celý systém, jehož součástí jsou i stanice Sugar Grove v Západní Virginii, Leitrim v Kanadě, Bad Aibling v Německu označovaná jako F 81, Shoal Bay na severu a Geraldon na jihozápadě Austrálie, Waihopai na severu Nového Zélandu, Misawa v Japonsku. Kromě toho je podporují Sabana Seka na Portoriku, Skibsbylejren v Dánsku, další v Holandsku a na Kypru. Údajně k nim patří také Denver v Coloradu, Pine Gap u Alice Springs v Austrálii, Rosman v Severní Karolíně v USA a ostrov Guam v Pacifiku.

Agentura rovněž přichystala lodě vybavené odposlouchávacími aparaturami. První z nich, Valdez, vytvořená z rybářského trawleru, namířila v roce 1960 k Africe a Muller k břehům Číny. Druhou generaci představoval Oxford, přestavěný z vojenské dopravní lodi typu Liberty.

Průzkumný letoun RB-47E

Průzkumný letoun RB-47E

Průzkumné letouny RB-47, vybavené odposlouchávací elektronikou, sloužily NSA v padesátých a šedesátých letech výpravami podél hranic komunistického světa, případně lehce přes ně. Občas jim vypomáhaly upravené dopravní stroje C-97 a C-135. Sověti některé sestřelili.

Dálkové sledování raketových základen

Zpočátku se odposlech soustřeďoval na získávání hlasových či písemných zpráv. V květnu 1954 rozhodl ředitel CIA Allan Dulles: Musíme odposlouchávat rovněž ne-komunikační signály. To znamená zachycovat data vysílaná aparaturami, které se podílejí na sovětských atomových a raketových pokusech.

Tím začal americký projekt TELINT specializovaný na sběr telemetrických údajů. Trvalo však asi deset let, než washingtonští analytici s technickým vzděláním do těchto nových a neznámých údajů pronikli a plně jim porozuměli. Postupně objevili sovětský svět jaderných pokusů, raket všeho druhu, radarů protivzdušné obrany a dalších zařízení, časem i svět čínský.

„Když začali Sověti v roce 1957 zkoušet svou mezikontinentální raketu, museli jsme naši radarovou a telemetrickou techniku, kterou jsme vybudovali v minulých letech ke sledování střel krátkého doletu, rozšířit,“ napsal James Burke, který inicioval americký projekt Ranger určený k přistání na Měsíci. Článek uveřejněný v roce 1966 v interním časopisu CIA Studies in Intelligence byl odtajněn až po 32 letech. Burke přiznával: „Naštěstí jsme měli přístup do některých zemí sousedících se Sovětským svazem a naštěstí si Sověti vybrali jednoduchý telemetrický systém, který už dřív vyvinuli. Když tedy v roce 1960 vypustili první sondu k Marsu, chápali jsme její nosič SS-6 a jeho subsystémy poměrně dobře.“

Americké označení SS-6 či Sapwood patřilo sovětské mezikontinentální raketě R-7, která se stala hlavním tažným koněm kosmonautiky. Sověti R-7 postupně modernizovali a vybavovali novou technikou, takže slouží dodnes.

V průběhu padesátých let vybudovaly NSA a CIA síť výkonných sledovacích stanic podél sovětských hranic, které mohly pomocí obrovských radioteleskopů monitorovat rádiové a telemetrické signály z dalekého vnitrozemí. Mezi nejdůležitější patřily základny v Íránu a v Turecku.

V Turecku přikládaly největší význam stanici na vojenském letišti Pirinćlik u Diyarbakiru na severovýchodě, která dvěma anténami sledovala dění na raketových základnách v Kapustin Jaru východně od Stalingradu (dnes Volgograd) a v Ťuratamu-Bajkonuru v Kazachstánu. Na vzdálenost 8 000 kilometrů dokázali operátoři rozeznávat na radarech až jednometrové objekty. Pirinćlik zaznamenával všechny sovětské komunikace včetně rádiových rozhovorů velitelů tanků.

I další základna Karamürsel na pobřeží Marmarského moře, 60 kilometrů severovýchodně od Istanbulu, monitorovala starty sovětských raket. Kromě toho později zachytila konverzaci prvního kosmonauta Jurije Gagarina se Zemí. Stanice v Trabzonu a v Sinopu na pobřeží Černého moře hlídaly především sovětské námořnictvo.

U íránského Bešáru na jihovýchodě u Kaspického moře postavili Američané koncem padesátých let základnu Tacksman I, určenou k zachycování signálů raket. V roce 1966 ji doplnil Tacksman II u Kabkanu, asi 1 200 kilometrů jihozápadně od Bajkonuru-Ťuratamu, který se stal od roku 1959 nejdůležitějším americkým místem pro sledování této raketové základny. Později tam instalovali rovněž aparaturu pod krycím názvem Lazy Cat, určenou k monitorování pokusů laserových zbraní na sestřelování družic, kterou Sověti testovali ve středisku Saryšagan v Kazachstánu.

Zpočátku se jejím specialistům dařilo dešifrovat pouze pětinu údajů. Přesto už v létě 1959 zjistili o raketě SS-6 zajímavé podrobnosti.

Fotogalerie

Když byl v roce 1979 svržen šáh, USA obě základny ztratily. Kabkanu se zmocnili revolucionáři a zajali 22 Američanů, které později propustili. Personál z Behšaru skončil činnost 31. ledna 1979.

Po dohodě s Nory postavila v prosinci 1954 CIA odposlouchávací stanici Metro u městečka Korpfjell, poblíž Kirkenes, tři kilometry od sovětských hranic. Norští technici registrovali signály ze sovětských raketových a kosmických středisek jako Pleseck na ruském severu a telemetrii ze zkoušek námořních raket středního doletu SS-N-18 a SS-N-20 v Bílém a Barentsově moři.

Fyzici Albert D. Wheelon a Sydney N. Graybeal si koncem roku 1961 v časopisu Studies in Intelligence libovali, že nejvíc údajů o samotné raketě vytěží z telemetrie při její havárii, stejně jako Sověti. „Avšak my jsme dokázali využívat tento unikátní zdroj méně efektivně než Sověti, protože zaprvé jsme nevěděli, které měření je přiřazeno kterému kanálu, zadruhé jsme neměli ani kalibraci, ani jsme neznali absolutní hodnoty měření na mnoha kanálech a zatřetí kvůli omezením, daným rádiovým horizontem, jsme nebyli schopni zachycovat vysílání po celou dobu letu. Velmi pečlivou technickou analýzou jsme postupně vyřešili mnoho problémů s identifikací kanálů a slušně jsme pokročili v oblasti kalibrace.“ Dále autoři upozornili, že je důležité, aby se jinými prostředky včas zjistil okamžik startu, to pak umožní včas zachytit telemetrii.

Kontrola sovětských družic

Američtí zpravodajci si uvědomovali, že oficiální zprávy agentury TASS o družicích vážících stovky kilogramů nejsou propagandistickou lží, jak se někteří pozorovatelé na Západě domnívali. Spojené státy totiž vypouštěly družice mnohem lehčí, protože jim chyběly silné rakety. Příliš jim to nevadilo, díky modernější elektronice, která je lehčí a spolehlivější, mohly získávat o blízkém vesmíru neméně vědeckých údajů, často i více.

„V říjnu 1960 jsme si mohli na základě velmi pomalého zrychlení, naznačeného telemetrií, odvodit, že obě rakety nesly dosud nejtěžší náklad,“ pokračoval Burke, když popisoval neúspěšný pokus o vypuštění automatů k Marsu a k Venuši. Přitom američtí specialisté pozorovali, jak se v obou případech od druhého stupně oddělily čtyři postranní motory prvního stupně SS-6, ale potom motor třetího stupně v plné rychlosti zkolaboval.

Příhraniční stanice rovněž zaznamenaly úspěchy. Nejdřív start Veněry 1 určené průzkumu Venuše v únoru 1961 a její oblet okolo Země, kde se zapálil poslední stupeň, aby sondu vyvedl na meziplanetární dráhu. Získaly také údaje o startu Marsu 1 v listopadu 1962. Avšak let obou automatických průzkumníků vzdálenějším vesmírem nebyli Američané schopni sledovat, chyběli jim radary dalekého kosmického dosahu.

Teprve na Lunu 4 směřující v dubnu 1963 k Měsíci se NSA připravila. Měla k dispozici improvizovaný monitorovací systém na radioteleskopu o průměru 45 metrů z Námořní výzkumné laboratoře v Marylandu u Washingtonu. Přijímala její signály i po 88 hodinách během průletu okolo Měsíce. Američtí operátoři popsali její telemetrii jako „komplikovanou a plnou rozmanitostí“. Není divu, sovětské řídící středisko se z ní marně snažilo vyždímat nějaké informace.

Třebaže měla americká armáda od května 1950 odposlouchávací stanici na své základně v Asmaře v Etiopii, teprve od května 1965 ji začala používat ke sledování sovětských kosmických experimentů. Asmara, krycí název Stonehouse (Kamenný dům), měla velkou přednost – ležela takřka na stejném poledníku jako středisko dálkových spojů v Jevpatorii na Krymu. Proto tam v polovině šedesátých let instalovali dvě antény – o průměru 26 a 45 metrů. Některé sovětské sondy sledovaly současně Asmara, Diyarbakir a buď íránská, anebo kalifornská stanice, takže Američané přesně zaměřovali jejich dráhy.

NASA postupně vybudovala síť stanic pro kontrolu svých meziplanetárních automatů, kterou samozřejmě používal i pro monitorování sovětské konkurence. Od roku 1961 zaznamenal všechny pokusy včetně řady neúspěšných.

Luna 9

Luna 9

Když v únoru 1966 dosedlo výsadkové pouzdro Luny 9 jako první těleso vyrobené lidskou rukou měkce na povrch Měsíce a odvysílalo odtamtud snímky, zachytily je Asmara, Námořní výzkumná laboratoř v Marylandu, britská armáda a radioastronomická observatoř Jodrell Bank u Manchesteru. Američané nechtěli, aby Sověti věděli, že je bedlivě sledují, a proto kořist utajili. Naproti tomu šéf Jodrell Banku profesor Bernard Lovell, který měl výborné styky se sovětskými kolegy, záběry zveřejnil. Moskva se sice trochu čertila, ale ve skutečnosti byla ráda, že toto její prvenství potvrdil nezávislý zdroj.

Lovell sledoval sovětské sondy už dřív. Například když uprostřed května 1961 náhodou zachytili na Jodrell Banku signály ztraceného automatu Veněra 1, oznámil to do Moskvy. Do Británie okamžitě přiletěli astronomové Alla Masevičová a Jurij Chodarev, aby asistovali při dalších – už neúspěšných – pokusech s jejich příjmem.

V únoru 1964 zaznamenali Američané rozpad Kosmosu 57 na oběžné dráze. Havárie se stala už na konci prvního obletu Země, kdy pozemní obsluha zřejmě nezvládla jeho řízení. Byla to bezpilotní zkouška lodi Voschod 2. Vzhledem k tomu, že závadu by snadno odstranila případná posádka, mohl pilotovaný stroj následující měsíc odstartovat – uvedli Frank A. Whitmire a Edward G. Correll v časopisu Studies in Intelligence. Z Voschodu 2 v březnu 1965 vystoupil Alexej Leonov do volného prostoru.

Konec prvního dílu, zavěrečný druhý díl vyjde zítra.

Autor:

Nejčtenější

Alza to zase zkouší. Zákazníkům do košíku „tajně“ přihodí nechtěné věci

Stačí chvilka nepozornosti a obchod vám do košíku přidá něco, co jste si...

Před odesláním objednávky v e-shopu si dobře zkontrolujte obsah košíku. Je možné, že vám tam bez vašeho vědomí něco...

Alza dostala pokutu za přidávání zboží do košíku. A není jediná

Česká obchodní inspekce pravomocně rozhodla o udělení pokuty pro společnost...

Společnost Alza.cz bude muset zaplatit 150 tisíc korun za to, že zákazníkům přidávala do košíku zboží, na které sami...

Známe tvář mrtvé dívky z obleženého Tábora. Kdy zemřela, napověděla mince

Zrekonstruovaná podoba dívky (18 až 19 let) nalezené ve společném hrobě v...

Téměř 400 let ležela v zapomenutém společném hrobě, než její pozůstatky při stavbě rodinného bazénu náhodou objevili. V...

Vyzkoušeli jsme nejlepší způsob, jak sledovat televizi. Poradíme i vám

Test set-top-boxů pro televizi přes internet

Nezajímá vás kdy pořad jde, ani kolik je v něm reklam. Pustíte si jej kdykoli během i po odvysílání a reklamní bloky...

Poslechněte si vítr na Marsu. Je to první nahrávka zvuku z této planety

Jak zni vitr na Marsu

Sonda InSight, která na konci listopadu přistála na Marsu, poslala vůbec první nahrávku zvuku z této planety.

Další z rubriky

Nedávno o ní nikdo nevěděl. Odlitek zdi z fotografií atentátníků je v ČR

Cihlovou zeď z vnitrobloku jednoho londýnského domu zná každý, kdo viděl...

Stáli před ní všichni. Kubiš, Gabčík, Opálka i další hrdinové, kteří v roce 1942 vykonali atentát na Heydricha nebo...

Sovětský svaz neplánovaně bombardoval Helsinky. Začala zimní válka

Helsinky po náletu sovětských bombardérů prvního dne zimní války 30. listopadu...

Posledního listopadu roku 1939 napadl Sovětský svaz malé Finsko a tím začala zimní válka. Ještě ten den zažily Helsinky...

Munici a svačinu povezou americkým pěšákům do boje robotická vozidla

Logistické robotické vozidlo MUTT (Multipurpose Unmanned Tactical Transport)

Americká 10. horská divize testuje čtveřici logistických robotických vozidel. Jedno z nich se stane prvním robotickým...

Najdete na iDNES.cz