Co by měl umět každý MP3 přehrávač

  • 4
Existují vlastnosti a funkce, které by měl mít každý MP3 přehrávač. Minule jsme si stručně představili jednotlivé zástupce kapesních hudebních skříněk. Dnes si řekneme něco o výhodách a nevýhodách harddiskových, flashových a CD MP3 přehrávačů.

V minulém díle našeho třídílného seriálu jsme vás seznámili se stručnou charakteristikou jednotlivých typů MP3 přehrávačů,  na které se dnes podíváme podrobněji. V následujících řádcích vám poradíme čeho si při výběru všímat a na co se soustředit tak, aby vám výrobek sloužil dlouhé měsíce.

Ať už zvolíte harddiskový, flashový nebo CD přehrávač, některé vlastnosti by měl mít každý přístroj.

Co by měla umět každá hrací skříňka:

  • Přehrávat nejen MP3

Důležitá je široká podpora kompresních formátů. Většina běžné produkce si vystačí s MP3 a WMA. Stále populárnějším  kodekem se však stává OGG Vorbis. Podpora tohoto formátu zatím bohužel není u většiny přehrávačů běžná. A to i přesto, že se mu přisuzuje velká budoucnost díky jeho kvalitě ( zvuková kvalita vs kompresní poměr).

Při výběru se vždy orientujte podle rozsahu datového toku (kbps), který je schopen přístroj přečíst. Ale například mluvené slovo, kde není kladen stěžejní důraz na kvalitu zvuku, bývá co nejvíce komprimováno tak, aby velikost souborů byla minimální. Některé přehrávače nezvládají nižší datové toky (low bitrate) a nižší frekvence.

Rozsah bitrate by měl být pro MP3 alespoň 8 - 320 Kbps, u formátu OGG alespoň 32 - 500 Kbps. Opět zvláště nahrávky s mluveným slovem bývají komprimovány s nižší vzorkovací frekvencí (udáváno v Hz - nejčastěji používaný poměr: 128 Kbps, 44 KHz), doporučujeme proto vyzkoušet zda přehrávač zvládá i je. Oproti konstantnímu datovému toku (CBR - Constant Bitrate) je často používán takzvaný VBR, neboli Variable Bitrate, který optimalizuje velikost souboru (v MB) a jeho zvukovou kvalitu. Podpora VBR by tedy neměla chybět. 

  • Hrát dostatečně hlasitě a dynamicky

S výběrem z několika přednastavených equalizérů se setkáme u každého MP3 přehrávače. Pouze některé modely však nabízejí možnost uložení vlastní křivky, případně doladění těch přednastavených. Hlasitá hudba sice ničí sluch, ale jsou situace, kdy je silná reprodukce nezbytná. Posloucháte-li klasiku, jazz, folk nebo jiný hudební styl prostý výrazných repetetivních basových prvků a jednoduchých syntetizátorových popěvků, oceníte dostatečný hudební výkon přehrávače asi nejvíce.

iAudio M3

  • Umožnit komfortní ovládání

Ovládání musí být přehledné a intuitivní. Harddiskové a CD přehrávače by měly být vybaveny dálkovým ovládáním nejlépe s displejem.

iAudio M3

Přehrávač by měl nabízet orientaci v nahrávkách prostřednictvím stromové adresářové struktury (obdoba Průzkumníka ve Windows) případně podle údajů z ID3 tagů. Pozor: některé přehrávače jsou vás ochotné nutit proklikávat se naslepo celým obsahem paměti až k požadované skladbě.

Některé přístroje nabízejí jak stromovou strukturu adresářů, tak i výběr pomocí hudební knihovny. Pro vytvoření hudební knihovny je k přístroji přiložen software, který z informací z ID3 tagů vytvoří jakýsi seznam ze kterého je možné vybírat podle jména interpreta nebo autora, názvu alba, hudebního žánru apod.

Některé harddiskové jukeboxy umožňují navigaci pouze prostřednictvím hudební knihovny (např. iPod, Creative). Tento způsob není příliš šťastný a většinou vyžaduje kopírování hudebních souborů pomocí speciálního software a nikoliv např. prostřednictvím file manageru.

Je také smutný fakt, že  stále ještě existují přístroje, které nedokážou zobrazit informace z ID3 tagu. Pozor na ně.

Samozřejmostí by měla být podpora M3U playlistů (playlist vytvořený prostřednictvím programu Winamp) a jednoduchá tvorba vlastních interních playlistů.

  • Podporovat Mass Storage

Harddiskové a flashové mašinky se dají použít i k přenášení dat z počítače na počítač.  K tomu aby se daly využít jako přenosné paměťové médium však musí podporovat Mass Storage. Ten umožňuje připojení přehrávače k jakémukoliv PC s Windows 2000 a výše bez nutnosti instalace ovladačů (pod Win 98 je nutné nainstalovat ovladač).

Pokud přístroj nepodporuje Mass Storage (např. Creative Zen Xtra) není možné do něj nakopírovat žádná data (ani hudbu) bez instalace speciálního softwaru.

  • Spotřebovat co nejméně el. energie

Akumulátor či baterie? Speciální nebo jednoduše dostupný i v Jižní Dakotě? Současným trendem v oblasti spotřební elektroniky je ke každému přístroji dodávat speciální akumulátor. Výrobci to zdůvodňují velkou náročností přístrojů na spotřebu energie a nutností velikostně dimenzovat akumulátorek tak, aby se do výrobku vůbec vešel. Něco pravdy na tom asi bude, nicméně hlavní důvod je asi jiný, spíše ekonomický (Když už nic jiného, tak alespoň baterii si u nás ještě budeš muset koupit, nebo si ji nechat vyměnit.). 

Nejlepší je takový přehrávač, který umožňuje použití jak běžně dostupných baterií (typ AA nebo AAA), tak i případně speciální akumulátorek, který je součástí balení. Je dobré si u prodejce ověřit, zda se vestavěný zdroj energie dá vyměnit a kolik tato výměna stojí (iRiver a iAudio poskytují tuto službu bez problémů). Rozšířené akumulátorky, typu Li-ion nebo Li-polymer používané zejména u harddiskových přehrávačů, totiž nemají neomezenou životnost.

U flashových přehrávačů se začíná prosazovat napájení na jednu tužkovou baterii (AA). Příkladem takových přístrojů může být iAudio G3 nebo MPIO FG100. Vinnou baterie jsou sice oba trochu větší než konkurenční flashky, ale vydrží hrát 30 až 50 hodin.

Samotná výdrž baterií je velmi individuální a u každého typu přístroje jiná. Nejdelší výdrž mají špičkové MP3 discmany (zejména od Sony a iRiveru), která se reálně pohybuje okolo 40. až 80. hodin. Následují flashové přehrávače, kde baterie snese zátěž 10. až 40. hodinového provozu. Největší žrouti energie jsou harddiskové přístroje. Jedno nabití je udrží při životě osm,  maximálně 20 hodin. I zde se však blýská na lepší časy a nové iAudio M3L slibuje až 35 hodin provozu. Aktuálně nejlépe je na tom nový iRiver H300, který díky externímu bateriovému pouzdru na čtyři tužkové (AA) baterie přehraje najednou až 30 hodin hudby.

  • Disponovat širokou výbavou a množstvím uživatelských nastavení

FM tuner se dnes integruje i do myček na nádobí a není proto jediný důvod, proč by neměl být právě ve vašem přehrávači. Důležitý je dostatek volných míst pro uložení rozhlasových stanic. Rozšířeným standardem je 20 pozic, což je ovšem pro pokrytí celého kmitočtového pásma žalostně málo. Například modely Emgeton D Cube mají pro ukládání rozhlasových stanic do paměti vyhrazeno již celých 30 pozic. Neméně důležitá je funkce autoscan, která automaticky vyhledá a uloží nalezené stanice do paměti.

Kvalita příjmu je samozřejmě zásadním parametrem, který však v obchodě těžko ověříte do detailů. Zatím neexistuje kapesní MP3 přehrávač podporující RDS.

Diktafon, nahrávání přes linkový vstup a přímé kódování do MP3 jsou zatím výsadou pouze flashových a harddiskových přehrávačů. Některé flashové přístroje bývají vybaveny i slotem pro přídavné paměťové karty (nejčastěji SD/MMC nebo CF), což je při stále klesající ceně paměťových karet velkou výhodou. 

Pomocí funkce sleep lze na přístroji nastavit čas po jehož uplynutí se přehrávač sám vypne. Obdobou je automatické vypnutí přístroje při nečinosti, kdy opět dochází k deaktivaci po vypršení určitého časového intervalu, při němž nebyla zaznamenána žádná aktivita přehrávače. Vhodné využívání těchto režimů vám ušetří baterie a tím i peníze za jejich nákup či nabíjení. U novějších přehrávačů nechybí ani hodiny a budík. Co se výbavy týče vynikají zejména značky: iRiver, iAudio, MPIO, IOPS. Naopak chudší výbavou disponují značky: iPod, Creative, RIO.

  • Umožňovat upgrade firmware

Každý lepší výrobce se stará o své výrobky i určitou dobu po jejich uvedení na trh. U MP3 přehráváčů má tato starost podobu nového firmware, který vylepšuje některé funkce, přidává nové, případně odstraňuje nedostatky. Soubor s firmwarem je ke stažení na stránkách výrobce. Stačí tedy pouze zkontrolovat, zda opravdu nějaký firmware vychází a s jakou periodicitou se tak děje (vzorně se stará například iAudio a  iRiver, který je v dodávání nových vylepšení přímo přeborníkem).

Výhody a nevýhody digitální hudby

  • MP3 discmany - CD neumírá

Pvní z přenosných MP3 přístrojů, se na trhu objevily MP3 discmany. Nejprve pouze s číselným displejem, později s podporou ID3 tagů, dnes třeba i s možností zobrazování celých textových souborů případně i textů jednotlivých písní.

Většina MP3 discmanů chodí na běžné tužkové baterie (AA). Extrémně ploché přístroje (iRiver iMP 400, 450, 550  nově i iRiver iMP 900) s tloušťkou 13,7 mm využívají ploché NiMh akumulátorky. Ty sice nekoupíte v každé trafice, ale jsou běžně dostupné v prodejnách s elektrospotřebiči. Navíc jsou tyto discmany dovybaveny pouzdrem na dvě tužkové baterie.

Dražší přístroje jsou vybaveny FM tunerem a mají malou spotřebu el. energie. Některé přehrávače umí vložené baterie i dobíjet.

Výhody:
MP3 discman ocení každý kdo má doma větší knihovnu MP3 nahrávek na cédéčkách. Zálohování hudby na CD, při vhodném způsobu vypalování a zacházení s nosičem, je pořád nejjistějším a nejlevnějším způsobem uchování hudby (a nejen hudby). Navíc ráno, když vstanete a dostanete chuť si poslechnout to či ono (jak by řekl V.K.), jednoduše sáhnete po CD a vložíte jej do přehrávače. Nemusíte nic propojovat a nikam nic kopírovat. Sbalit si větší množství hudby na dalekou cestu také není žádný problém (Dobrá jsou speciální pouzdra na více kusů CD.) a tužkové baterie mají opravdu všude.

Vekým plusem je dlouhá výdrž baterií a příznivá cena. Za prázdné CD s kapacitou 700 MB dnes nezaplatíte více než 20 Kč, programy pro převod hudby do formátu MP3 nebo OGG jsou zdarma dostupné na internetu a cena samotného i špičkového přístroje o mnoho nepřesahuje 5.000 Kč. 

Nevýhody:
Discman je poměrně velký a menší než CD nikdy nebude. Do kapsy u jeansů se tedy nevejde. Může být náchylný k přeskakování hudby při běhu nebo prudším pohybu. Nové modely však mají již dostatečně velký antishock (antishock = ochrana proti přeskakování hudby při otřesech), takže k narušení poslechu prakticky nedochází.

Nevýhodou, oproti flashovým a harddiskovým přehrávačům může být chudší výbava. Žádný MP3 discman nedisponuje diktafonem nebo možností nahrávat skladby přes linkový vstup. Je to samozřejmě dáno tím, že není vybaven zapisovatelnou pamětí.

Přehrávače s flashovou pamětí - malý, ale drahý

První flashové přístroje byly vybaveny směšnou pamětí o velikosti 32 nebo dokonec pouze 16 MB. Dnes se hranice pohybuje okolo 1GB a je zřejmé, že bude i nadále stoupat. Nejrozšířenější variantou však zůstává přehrávač se 128MB úložnou kapacitou. Většina flashových přehrávačů je napájena jednou mikrotužkovou (AAA) baterií, i když i sem zasahuje trend speciálních firemních akumulátorů (např. nové iRivery iFP 1000). U větší kapacity je dobré, aby byl přístroj vybaven rozhraním USB 2.0 pro spolehlivý a rychlý download dat.

Stále populárnější je speciální slot pro externí přídavné paměťové karty (SD/MMC, CF atd.). Některé modely jsou prodávány pouze s minimální nebo žádnou vestavěnou pamětí za nižší cenu a uživatel může použít svou paměťovou kartu z fotoaparátu nebo jiného přístroje. Na trhu se pohybuje několik takových přehrávačů např. Canyon SYCNMP11 se 128MB vestavěné paměti se slotem pro SD/MMC karty nebo Daisy Multimedia Diva se 64MB paměti se slotem pro karty typu CF. I některé  dražší a vybavenější modely podporují paměťové karty: např. MPIO FL 100 nebo Emgeton Toplux M-800.

Důležitou vlastností je podpora UMS neboli USB Mass Storage. Zařízení, které podporuje UMS se po připojení k PC ohlásí jako externí pevný disk a je s ním možno i stejným způsobem komunikovat. Pokud však vlastníte Windows starší než 2000,  je potřeba nejprve nainstalovat ovladače (drivers) z  přiloženého CD a teprve po instalaci se přehrávač ohlásí jako výměnný disk. 

Výhody:
Hlavní předností jsou malé rozměry, hmotnost a univerzálnost. Některé přístroje nejsou větší než krabička zápalek nebo plastový zapalovač. Navíc si nemusíte dělat starosti s otřesy. Bohatá výbava může být dalším důvodem, proč se rozhodnout právě pro tento typ přehrávačů. Nejen FM tuner, ale i diktafon, nahrávání do MP3 přes linkový vstup, budík, hodiny a další funkce naleznete v základní výbavě těchto trpaslíků.  

Nevýhody:
Zcela zásadní nevýhodou je vysoká cena. Za 256 MB zaplatíte podle výbavy od 3.800 do 9.190 Kč. V porovnání s cenou za prázdné CD (700 MB za 20 Kč) nebo s harddiskovým přehrávačem, kde za 9.000 Kč pořídíte 20 GB, je cena flashových přístrojů stále velmi vysoká.

Výdrž baterií také není nijak závratná (výjimkou je MPIO FG 100 a iAudio G3, u kterých se výdrž baterie pohybuje za hranicí 30 hodin). I když vzhledem k malé paměti a tím i hubenému hudebnímu obsahu je celkem adekvátní. Vinnou malé kapacity také přístroj neustále potřebuje spojení s PC, odkud získá nové neoposlouchané nahrávky.

Flashový přehrávač je spíše stroj do města a na kratší cesty do práce, když má uživatel častý přístup k počítači.

Nevýhodou některých přístrojů může být nutnost nabíjení přes USB port.

Jukebox s harddiskem - stovky hodin hudby v kapse

Obdobně jako jeho flashový kolega bývá velmi šikovný a všestranný. Nechybí rádio ani diktafon, pravidlem je linkový vstup s kódováním do MP3, navíc většina HDD playerů umí zobrazovat textové soubory ve formátu TXT. Rozdíl je ve velikosti a hmotnosti. Zatímco u flashových přístrojů se jedná o desítky gramů (od 25 do 60 g), u harddiskového přehrávače musíte počítat s až 300 gramy (cca. od 100 do 280 g). Zpravidla by HDD jukebox měl být vybaven portem USB 2.0 pro rychlý přenos dat. Představa, že kopírujete 20 GB hudby do přehrávače po kabelu přes USB 1.1 celých šest hodin, jistě není nikterak příjemná. Za pomoci USB 2.0 to však stihnete průměrně za 37 minut.

Výhody:
Obrovská kapacita: 20 až 40 GB za relativně nízkou cenu: 9.000 Kč respektive 12.000 Kč. Všestrannost stejná jako u flashových přehrávačů, pouze některé funkce bývají někdy poněkud osekány (aktivace diktafonu hlasem, automatické ladění a ukládání stanic do paměti apod.).

Novinkou jsou mini HDD přehrávače inspirované světově úspěšným iPod mini (např MPIO HD200). Nabízejí kapacitu v rozmezí 4 - 5 GB a cenu okolo 7 až 8.000 Kč. Předností těchto harddiskových drobečků jsou jejich miniaturní rozměry (např. iPod mini  51 x 91 x 13 mm, 103 g) kterými se blíží flashovým přehrávačům.

HDD player je vhodný pro ty, kteří se nemohou rozhodnout co právě chtějí poslouchat. Díky značnému úložnému prostoru (1MB = cca. 1 minuta hudby tj při 40GB cca. 666 hodin hudby) mají neustále při sobě tolik hudby, že by vystačila na 29 dní nepřetržitého poslechu.

Nevýhody:
Nevýhod není mnoho.  Je zde i určitá možnost poničení přístroje příliš velkými otřesy. Relativně krátká výdrž baterie vám rozhodně nedovolí přehrát si na jedno nabití celý obsah disku. Navíc akumulátor bývá u naprosté většiny přehrávačů vestavěný a jeho výměna znamená návštěvu specializovaného servisu a jisté finanční náklady.

Přenosné videopřehrávače - novinka s budoucností?

Na našem trhu se začali ve větší míře objevovat až letos. Mezi jejich základní funkce patří přehrávání filmů komprimovaných do DivX a Xvid.  Některé se dají použít i jako fotobanka (např. iRiver PMP 140 nebo Archos AV 400). Archos dokonce funguje i jako videorekordér.

Výhody:
Přenosné videopřehrávače (PVP - Portable Video Player) umožňují přehrávaní filmů kdekoliv a kdykoliv. Dají se připojit k televizi a uložené fotografie a filmy promítat přímo na obrazovku TV. Přehrávají hudební soubory MP3, jsou většinou vybavey diktafonem i linkovým vstupem.  Vyspělejší přehrávače dokonce nabízí možnost záznamu televizního vysílání přímo do DivXu (Archos AV400). 

Nevýhody:
Krátká výdrž baterie - při promítání filmů vydrží akumulátor maximálně 4,5 hodiny. Nutnost konvertovat filmy - aby byl film na přehrávači promítnutelný musí splňovat několik parametrů (audio a video bitrate, rozlišení, maximální fps apod.). Pokud yto parametry nesplňuje, je nutné jej překonvertovat přiloženým softwarem. Vysoká cena - přehrávače tohoto typu, vybavené 20 GB harddiskem stojí okolo 18.000 Kč.