Všichni milovnici záhad a tajemna se už od roku 2001 těšili na výsledky analýz DNA, které prováděl Bryan Sykes ve své oxfordské laboratoři. Posbíral po celém světě vzorky připisované „anomálním primátům“, tedy asijskému yettimu, americkému bigfootovi a dalším podobným mysteriózním tvorům.
Co se stalo s...V nepravidelné rubrice „Co se stalo s...“ budeme přinášet aktuální pohledy na události, objevy či lidi, kteří ve sdělovacích prostředcích zazářili, ale pak se z nich znovu ztratili. |
„Bude to bomba,“ slibovali si „záhadologové“ a těšili se, jak to tentokrát s vydatnou Sykesovou pomocí „seriózním vědcům“ natřou. Sykes je v jejich nadějích utvrzoval. V rozhovoru pro britský časopis New Scientist se nechal slyšet, že vzorek chlupů nalezený filmovým štábem v roce 2001 v bhútánském pralese „nepatří medvědovi, ani ničemu jinému, co bychom dokázali jakkoli identifikovat“.
Ti, kdo si tato prohlášení pamatovali, byli proto loni zaskočeni, když Sykes na třech tiskových stránkách vědeckého časopisu Proceedings of the Royal Society B výsledky analýz DNA konečně po dlouhých letech zveřejnil. Vzorek chlupů odebraný údajně v 70. letech minulého století lovci ze záhadného zastřeleného zvířete v Ladaku a již zmíněný vzorek chlupů z bhútánského pralesa totiž přisoudil dosud neznámému druhu medvěda.
Podle Sykese se DNA z chlupů dvou zvířat stoprocentně shoduje s DNA izolovanou z čelisti pravěkého ledního medvěda žijícího na Špicberkách před více než 40 tisíci let. Lokality, ze kterých vzorky chlupů pocházejí, dělí vzdálenost 1 200 kilometrů. Sykes z toho usoudil, že ve vysokých polohách Himálaje žije obří potomek pravěkých špicberských ledních medvědů, který se tu možná zkřížil s místními medvědy hnědými. Chování tohoto tvora se prý může od chování běžných medvědů lišit natolik, že to zadalo podnět ke vzniku legend o tajemném, člověku podobném tvorovi yettim.
Pět minut slávy a rozpad (nejen) DNA
Nejenže nikdo neotloukl Sykesovi jeho „medvěda-nemedvěda“ o hlavu, ale oxfordský genetik si užíval svých pět minut slávy po celém světě. V televizi byl vzápětí uveden dokument Bigfoot Files filmařů, kteří našli záhadné chlupy v Bhútánu. Televize, rozhlas, noviny a internetové servery hýřily titulky typu „Yetti žije!“ Zprávy o tom, že himálajský yetti měl předky na Špicberkách jsme si mohli přečíst i u nás.
Méně prostoru dostávali odborníci, kteří upozorňovali na slabiny Sykesovy studie. Populární oxfordský genetik založil své závěry na analýzách 104 písmen genetického kódu pocházejících z tzv. mitochondriální dědičné informace. Vybral si navíc oblast DNA, kde nejsou změny příliš časté, a která je proto hodně podobná i u různých druhů zvířat. Závěry o tom, že v Himálaji žije potomek pravěkého ledního medvěda a místní obyvatelé jej považují za yettiho, opřel o záměnu v jednom jediném písmeni genetického kódu.
Časopis Proceedings of the Royal Society B zveřejnil komentář Sykesovy oxfordského kolegyně archeoložky Ceiridwen Edwardsové a odborníka na starou DNA Rosse Barnetta z Statens Naturhistoriske Museum v Kodani, v kterém se tento vědecký tandem netajil silnými pochybnostmi k Sykesovým závěrům. Edwardsová a Barnett například poukázali na fakt, že záměna jednoho písmene není typická zdaleka jen pro DNA z pravěkého ledního medvěda ze Špicberk, ale také pro současné medvědy hnědé z Aljašky. Navíc vyslovili podezření, že ona klíčová záměna jednoho písmene genetického kódu nemusí odrážet stav dědičné informace zvířete (ať jím bylo cokoli), ale mohla vzniknout narušením DNA v důsledku nepříznivých vnějších vlivů. Záměna písmene se totiž objevuje právě v tom místě DNA, kde je vznik takového poškození nejpravděpodobnější.
Sykes v závěru své studie konstatuje, že „ukončil desetiletí nejistot o druhové příslušnosti anomálních primátů a nastavil rigorózní standard, se kterým je třeba srovnávat všechny budoucí analýzy podobných vzorků“. Edwardsová a Barnett jeho názor nesdílejí a považují za „nejpravděpodobnější vysvětlení zjištěných sekvencí, že DNA pochází z medvěda hnědého a je narušená“. Oba Sykesovi kritici tvrdí, že vzorky chlupů pocházejí z himálajských medvědů hnědých a nikoli z dosud neznámého druhu medvěda.
„Ve chvíli, kdy zjistili, že jejich vzorky vykazují shodu s polárním medvědem, měli okamžitě zahájit další analýzy, kterými by toto silně kontroverzní tvrzení podpořili,“ říká na Sykesovu adresu Edwardsová. „Jenže oni místo toho zcela chybně vztáhli data k DNA 40 tisíc let starého ledního medvěda a využili toho k dezinformování veřejnosti, aby ke své publikaci přitáhli pozornost.“
Další zpochybnění
Bryan Sykes se nenechal ve svých tvrzeních Edwardsovou a Barnettem ani trochu zviklat. Další vědecké studie na podporu svých tvrzení už sice nedodal, ale ve sdělovacích prostředcích nadále hovoří o záhadném polárním medvědovi, který se potuluje horstvem Himálaje. Ve stejném duchu je sepsána i jeho nová kniha The Nature of the Beast, která by měla vyjít v dubnu 2015.
Sykesovou sebejistotou neotřásla ani nejnovější studie Eliécera Gutiérreze ze Smithsonian Institution a Ronalda Pinea z University of Kansas, kteří se zabývali variabilitou medvědí DNA. Ve vědeckém časopise ZooKeys dokazují, že „anomálního primáta není třeba nahrazovat anomálním medvědem“. Variabilita medvědí DNA je taková, že Sykesův „důkaz“ o existenci neznámého druhu medvěda v Himálaji, může pocházet jak z medvěda ledního, tak i medvěda hnědého. Vzhledem k tomu, že v Himálaji žije poddruh medvěda hnědého a nikoli medvěd lední, je podle Gutiérreze a Pinea správnější předpokládat, že vzorky chlupů z Ladaku a Bhútánu patří „obyčejnému“ medvědovi hnědému.
„Nejdůležitější je pro nás skutečnost, že DNA nepochází z nějakého primáta,“ tvrdí Sykes v rozporu s tím, co sliboval v roce 2001. „Interpretace Gutiérreze a Pinea mohou být správné, ale také nemusejí.“
Jaroslav PetrJe biolog, pracuje jako vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi, kde se zabývá reprodukční biologií a biotechnologiemi hospodářských zvířat. Přednáší externě na České zemědělské universitě v Praze a dalších institucích. Je také dlouholetým popularizátorem vědy. Píše například pro Lidové noviny, časopis Vesmír i server Osel.cz. |
Není pochyb o tom, že pro sdělovací prostředky a laickou veřejnost je Sykesův „záhadný lední medvěd z Himálaje“ neskonale zajímavější než obyčejný himálajský medvěd hnědý, o němž hovoří jak Edwardsová s Barnettem, tak i Gutiérrez a Pine. Ale ještě přitažlivější je představa, že kromě záhadného medvěda skrývají údolí a hřebeny nejvyššího pohoří světa skutečného „sněžného muže“, záhadného primáta, který by podle spekulativních teorií mohl patřit k potomkům některých pravěkých lidí, např. neandrtálců, člověka floréského nebo záhadných pravěkých lidí označovaných jako denisované. Ještě divočejší teorie vidí v yettim přežívající gigantopiteky nebo křížence člověka s některými jinými druhy savců.
Sykes desetiletí trvající diskuse o yettim rozhodně neukončil. Jezero Loch Ness je vedle Himálaje pouhá kapka v moři, a přesto spousta lidí věří, že se v jeho vodách ukrývá záhadný obří ještěr, který tu přežil z druhohor. Himálaj nabízí pro snění a spekulace podstatně větší prostor, a tak nelze předpokládat, že by zájem o yettiho do budoucna výrazněji uvadal. Je však otázkou, zda by jej měli v honbě za senzací křísit pochybnými výsledky i jinak celkem seriózní vědci.
