Už je celkem dobře dokázáno, že komáři dávají přednost některým lidem před jinými, a to z mnoha různých důvodů. Zdá se, že je přitahují silnější osoby (možná jednoduše kvůli většímu povrchu těla a větší produkci CO2, podle kterého komáři oběti hledají), pijáci piva, těhotné ženy a lidé se zvýšenou teplotou (byť asi jen proto, že je lépe objeví). Naopak zřejmě neplatí, že mají v menší oblibě jedlíky česneku nebo vitaminu B, které se v některých částech světa pokládají na „poživatelný repelent“. Obecně zatím nejsou žádné experimentální důkazy o tom, že by konzumace nějakých potravin komáry přitahovala, či naopak.
Celkem jisté naopak je, že komáry na lidech přitahuje jejich specifický pach, a proto je pro ně někdo více a někdo méně přitažlivý. Otázkou je, jak pach vzniká. „Odér“ nemusí být jen produktem metabolismu našich buněk. V těle, a to z velké části na kůži, máme množství bakterií - každý z nás jiných typů a v různém zastoupení. I jejich „vůně“ se tak člověk od člověka výrazně mění a v atraktivitě dotyčného pro komáry by snadno mohla hrát zásadní roli.
Určit přesně, které pachy komáry lákají a jak vznikají, je hodně ambiciózní úkol a pracuje se na něm postupně. V Británii působící entomolog Mandela Fernández-Grandon se zatím rozhodl alespoň zjistit, zda je lidská přitažlivost pro komáry dědičná. A zda je tedy dána geny spíše než např. typem bakterií žijících na našem těle, stravou nebo jinými vlivy, které můžeme zjednodušeně označit jako vliv prostředí.
Vědci skupině komárů druhu Aedes aegypti (u nás se naštěstí nevyskytuje, protože přenáší celou řadu opravdu nepříjemných nemocí) nabídli několik desítek lidských dobrovolníků, a to jak jednovaječných, tak dvouvaječných dvojčat. V opakovaných pokusech měřili, ke kterému člověku kolik komárů zamíří a jak odhodlaně poletí (jak velkou vzdálenost směrem k cíli za danou dobu uletí).
Jak se ukázalo, geny hrají poměrně důležitou roli. Příslušníci jedné rodiny si byli v přitažlivosti mnohem podobnější než náhodní cizí lidé. Ze statistického rozboru výsledků se zdá, že o atraktivitě pro komáry by měly ze zhruba ze dvou třetin rozhodovat právě ženy. Na druhou stranu byla studie tak malá, že toto číslo je pouze přibližné a nemělo by být považováno za „vytesané do kamene“.
Smysl však na první pohled dává. Tělesné pachy dvojčat jsou si opravdu podobné, i když žijí odděleně (studie zde), takže významná role genů v určování přitažlivosti pro bodavý hmyz by nebyla nijak překvapivá. Ale toto zjištění vědcům samozřejmě umožňuje, aby se vydali dále po stopě a pokusili se například identifikovat geny, které by na přitažlivost mohly mít největší vliv (kompletní genetická data dvojčat z pokusu mají k dispozici). A to by je postupně možná mohlo dovést i k objevení nových způsobů, jak se před komáry maskovat.
Ale to zřejmě bude ještě nějakou dobu trvat. Zatím tedy můžete alespoň rodičům děkovat za další nečekaný vklad do života.
