Definovat ideální notebook na cesty je snadné: model, který váží nula gramů. Což znamená, že v ideálním případě bych nemusel nosit vůbec žádný. V druhém nejlepším případě alespoň tak lehký, že si jej nevšimnu. Jednou třeba bude realizovatelná hmotnost nule se aspoň blížící, až budou existovat komunikátory zabudované za uchem s přímým neurorozhraním. Zatím, žijíc v přítomném čase a v reálném světě, s sebou nosím mnoho nezbytných "přívěšků". Tyhle přívěšky jsou přímo nadité funkcemi, ale jejich váha není zanedbatelná.
Uživatelé notebooků, se svým strojem často v pohybu, se vždy poohlížejí po příslušenství a vybavení, které splňuje ideální triádu vlastností: miniaturní, výkonné a něco vydrží - jak co odolnosti, tak do doby provozu! Pokud máme štěstí, máme volbu dvou ze tří atributů - snaha o získání všech tří je úsilí téměř sysifovské. Ale nelze upřít, že se inženýři, návrháři a designéři snaží o dosažení ideálu mobility. A je radost se na tomhle nekonečném přibližování ideálu podílet - berouc v potaz (značně) negativní vliv na bankovní účet.
Takže co nenechám doma, když vyrážím na cestu? Anachronismus osvědčený časem - zajímavý časopis, v lepším případě tenčí knížku. Ač si zakládáme na rychlosti, moderní společnost zahrnuje množství front a čekání - a pak se příjemně dohání čtenářský deficit.
Univerzální kabeláž a la USB
V případě lidí orientovaných ultrapřenosně, hyperfunkčně a technofilně, není pro začátek lepší udělátko nežli vhodné kabely. Měly by být zatahovací, automaticky na pružinu, s možností roztáhnutí na metr až dva - a kompaktně stáhnutelné do krabičky na cestu. Začněme typickými rozhraními - a pro každé z nich si do aktovky přidám kompaktní "šňůru" v minikrabicovém balení: USB (samozřejmě ve verzi 2.0), Ethernet i klasický telefonní kabel.
Nejužitečnější kabeláž však má na jednom konci konektor USB - a na druhém se chlubí konektorem mobilního telefonu a digitálního diáře. Kabely, které zvládají jak dobíjení, tak komunikaci se zařízením, nejsou ani v době rozhraní Bluetooth anachronismem - naopak, právě Bluetooth vyžaduje další energii z akumulátorů. A na cestách je podstatně pohodlnější mít kombinaci nabíjecího a komunikačního kabelu, nežli nabíjecí adaptér pro každé ze zařízení - tím spíše, že se při komunikaci a synchronizaci připojená zařízení dobíjí (oproti opačnému efektu jinak skvělého Bluetooth). Čím dál tím více přenosných zařízení zvládá nabíjení přes rozhraní USB - notebook se tak může stát doslova napájecím centrem ostatní elektroniky, a neskladné, navzájem nekompatibilní adaptéry mohou zůstat doma.
(Ne)triviální napájení
Aha, napájení - co samotný notebook? Není od věci krátký kabel do brašny a delší v příručním zavazadle, co však skutečně otevírá obzory, je kombinovaný auto- a letadlový adaptér, třeba ještě s výměnnými konektory a nastavitelným napětím pro různé typy notebooků. Špičkou v mobilním napájení je adaptér, který zvládá vše - od 230V zásuvky, přes automobil až po letadlo. Ne že by něco takového neexistovalo, ale cena a hmotnost už tu hrají docela roli - pro začátek možná stačí jen univerzální modulární auto-letadlo adaptér. Kdo si chce být jistý, ten přidá ještě přepěťovou ochranu - napájecí adaptéry jsou sice schopny ledacos odchytit, ale skutečně nepříjemné špičky v elektrické síti zavání spálením notebooku. Naštěstí jsou spíše výjimkou potvrzující pravidlo.
Akční externí média
Lehký 2,5palcový disk s kapacitou kdekoliv od 40 do 120 GB se hodí vždy - notebookové disky jsou daleko spolehlivější než bývaly. To uživatele těší až do první nehody - zálohování dat, kapacitní rezerva, multimediální banka - najděte si svůj důvod, proč jej koupit, ale kupte si jej. Zachráněná data jsou většinou cennější než investice navíc. A pokud už zmíníme důležitost dat, nějaký ten šifrovací software není od věci - nebo alespoň používání zabudovaného šifrování v systému Windows XP. Když už se má lapka těšit z našeho majetku, ať se těší jen z hardwaru a ne z našich dat.
Stále populárnější jsou paměťové klíčenky USB, se stále rostoucími kapacitami, které umožňují velice rychlý přenos dat a případně i možnost rychlého zálohování. Ale též stále více jim v univerzálnosti konkurují ostatní paměťová média - iPaq si libuje s 512 MB kartou SD, fotoaparát také a telefon má alespoň 128 MB kartu MMC. Notebook si do slotu PCMCIA vysloužil čtečku paměťových karet Secure Digital a MultiMediaCard. Díky použití slotu PCMCIA je čtečka vždy při ruce - a zařízení si mezi sebou díky vzájemné kompatibilitě formátů SD a MMC příjemně rozumí (až na Nokii, které se kvůli kompaktnosti "líbí" jen tenké karty MMC, ne však tlustší SD - ale nelze mít všechno, aspoň ne nyní). Nevýhodou je omezení karet PCMCIA pouze na notebooky - proto lze na seznam nezbytností přidat i USB čtečku karet SecureDigital, případně rovnou nějakou kompaktní víceformátovou (něco v rozmezí 4 až 12 formátů v 1 čtečce).
Multimediální svět
Právě díky kapacitě, kterou nabízí paměťové karty, je možné nechat doma méně multifunkční zařízení - proč s sebou nosit MP3 přehrávač, když Nokia i iPaq zvládnou totéž. Dokonce i více - iPaq s vhodným softwarem zvládá přehrávání videa, včetně formátu MPEG4, Nokia si zase libuje v nízkorozlišivém videu 3GP. Namísto hudby tak mám i video, u Nokie také rádio. Jediným problémem obou jsou kvalitnější sluchátka - u iPaqu je lze připojit alespoň přes externí redukci, u Nokie se musím spokojit s podprůměrem těch přiložených, které suplují i kabelové handsfree.
Nokia zvládá jakžtakž i fotografie, a dokonce i omezené video - ale nelze ji srovnávat s kapesním fotoaparátem. Ať již Casio, Pentax, Canon - kterýkoliv fotoaparát ve formátu kreditní karty s několikamilimetrovou tloušťkou zvládá s trojnásobným optickým přiblížením fotografie podstatně lepší - a při troše snahy dokonce i srovnatelné s podstatně většími přístroji. Pět a více megapixelů, velký displej, kvalitní video, přesné ostření, a ještě mnoho dalších možností znamená, že telefony ani diáře s foto-čipy ještě dlouho nenahradí (ani miniaturní) klasický fotoaparát.
Hlas i data na cestách
Datové karty jsou hezké - ale proč je mít, když je tu buď kabel nebo Bluetooth. V zahraničí je to neskutečně drahý luxus, ale v domácích luzích a hájích je paušální GPRS/EDGE v kombinaci s Bluetooth a mobilním telefonem skvělá možnost relativně rychlé a především takřka univerzálně přístupné (cenově i geograficky) mobilní komunikace.
ICQ, Messenger nebo v poslední době tak populární Skype otevírají nové možnosti, jak zatnout tipec vysokým poplatkům za (mobilní) telefon - ať doma nebo především v zahraničí. Namísto roamingu GSM si stačí najít nejbližší bezdrátovou síť WLAN, třeba právě od T-Mobile, a připojit se k Internetu - a volat zadarmo po síti nebo téměř zadarmo na jakýkoliv telefon na světě. Předpokladem jsou dobrá sluchátka a mikrofon - to, co nabízí notebook, je většinou velmi nedostatečné (ozvěny mikrofonu, nízká hlasitost či rušení reproduktoru).
Oblíbil jsem si své sluchátko Bluetooth - za jedno jej lze využít s mobilním telefonem (když zrovna nemůžu použít Skype), za druhé funguje skvěle s notebookem právě na telefonování. A navíc je možné ho díky 5V napětí nabíjet přes rozhraní USB. I sluchátko má své limity - vyplatí se otestovat jeho maximální hlasitost (v hlučném prostředí, třeba automobilu nebo hlavní třídy nákupního centra) a schopnost eliminovat okolní zvuky a šum.
Váha slušného servisu
Jediný kousek vybavení, co zatím ještě nevyrazil na odlehčovací kůru, je můj notebook - sice se od dob čtyř kilových monster dopracoval na dvě třetiny hmotnosti, ale pořád to není ono. Samozřejmě, výkonnostně je někde jinde než ten minulý a úplně jinde než předminulý - ale váha zůstává relativně neměnná. Co naopak neváží nic - ale v nesnázích na Vás dolehne naplno - je rozsah záruky. A to není jen délka - stačí si zkusit představit rozdíl mezi mezinárodní zárukou známé značky - a lokální zárukou místního výrobce-montéra. Plus tak specifická záležitost jako rychlost vyřízení opravy - co naplat, že notebook má mezinárodní záruku, ale jakákoliv i sebejednodušší oprava trvá notoricky dlouho... Na cestách tak nízká pořizovací cena nemusí být zdaleka jediný argument - a s notebookem budete na cestách často (i kdyby jen z práce domů).
Ticho opačné frekvence
Do letadla či autobusu není špatné pořídit si kousek exotického vybavení, které si však jeho uživatelé velice pochvalují - jenom se těžko shání v nejbližším DataArtu nebo Electroworldu. Zkuste si nasadit sluchátka (Aiwa, Bose, Sennheiser,a mnoho dalších), která umí "číst" akustickou charakteristiku okolí a zpracovat/upravit zvuk posílaný do sluchátek tak, aby eliminovala hluk motoru. Namísto omračujícího hluku, který především na delších cestách opravdu negativně ovlivňuje nejen náladu, je slyšet ticho - a zvuk DVD, které sledujete na notebooku. "Noise-cancelling" či "rušení šumu" posílá do sluchátek stejný zvuk, kterou "vysílá" motor autobusu či turbíny letadla, ale s jinou fází, kdy se po součtu signály vyruší - a produkuje tak osobní "zónu ticha".
Kam s ním - a v čem
Aby však vůbec dostal notebook a jeho cenný doprovod šanci, musí cestu přežít - nejlépe ve vhodném obalu. Podle stylu cestování rozhoduje výběr brašny. Na lehko cestující globální nomád ocení co nejlehčí aktovku, která sice skýtá jen minimum ochrany, za to se nepronese v ruce - a pokud se Váš styl cestování omezuje jen na přesuny mezi kancelářemi s taxi a letadlem do luxusního hotelu, s brašnou vždy při sobě, tolik nebezpečí notebooku nehrozí.
Většina cest je ovšem náročnějších - stačí se vydat kamkoliv v MHD ve špičce. Alespoň minimum ochrany se hodí - u citlivého displeje stačí jediný tvrdší náraz a může odejít podsvícení, v horším případě praskne matice LCD. Mimozáruční oprava je drahá a rychlá oprava ještě více (pokud nepřiplatíte na záruku kryjící neúmyslné poškození, což lze jen doporučit). Investovat do brašny se vyplatí - a to i v případě, že výrobce notebooku již dodal brašnu vlastní. Brašny dodávané s notebooky jsou většinou jen velmi levné jednoúčelové produkty s nízkou ochranou notebooku.
Podle stupně požadované ochrany a účelu se pak vyplatí vybírat brašnu či aktovku. Šíře nabídky je takřka neuvěřitelná. Vhodnou brašnu lze vybírat podle několika kritérií - například:
- 1. dle požadované velikosti a hmotnosti,
- 2. dle univerzálnosti použití - brašna čistě pro notebook nebo brašna pro všechno, od dokumentů, psacích potřeb až po notebook,
- 3. dle nabízeného stupně bezpečí - tloušťka polstrování a množství výztuh je dobrá indikace odolnosti živlům,
- 4. dle možnosti nošení - v ruce, přes rameno, na záda, na kolečkách
- 5. dle variabilnosti vnitřního prostoru - členění, množství přihrádek a oddělení, přizpůsobení pro diář, mobilní telefon, atd.
- 6. nelze zapomenout na vzhled a materiál - kůže je přeci jen něco jiného než levná látka, a černá osloví jinou skupinu než zářivě oranžová...
Aktovkové rady laika
Zobecněná (a těžce vydobytá) zkušenost říká, že černá je pro většinu účelů dobrá, polstrování by mělo být, ale nemusí být s extrémní tloušťkou, že víceúčelové brašny s polstrovaným oddělením pro notebook jsou pro běžný život použitelnější než ty určené pouze pro notebook, že plastové přezky praskají snáze než kovové, že se hodí brašna přes rameno a do ruky (případně s popruhem pro posazení na kufr s kolečky) s velikostí nepříliš přesahující notebook samotný - a s rozumným množstvím přihrádek pro pár složek, adaptér, kabeláž, diář, mobil, tužky a různé drobnosti. Kůže je krásná, ale odře se a je na ni potřeba dávat více pozor. A pro cenu lze jen doporučit rozumný střed - zřejmě s novým notebookem koupíte i novou brašnu, takže se nevyplatí investovat do ní ve víře v předání příštím generacím. Na druhé straně, měla by stát alespoň tolik, aby v ní přežil svých pár let s Vámi ten současný notebook - 10 procent ceny notebooku může sloužit jako hrubé vodítko.
Dejte šanci i dalším
Nakonec stojí za zmínku i příslušenství, které se většinou nepropracuje do aktovky - ale vezu si je často někde hlouběji ve větším zavazadle. Miniaturní myš, optická a zatím s ocáskem USB - i když do budoucna možná přijde upgrade na Bluetooth (a dobíjení přes USB) - se hodí kdekoliv ve stabilnějším prostředí, na cestě musí stačit touchpad nebo ukazovátko. Dvě rozhraní USB v notebooku jsou fajn, ale zavání málem - miniaturní nenapájený USB hub s osvíceným konektorem pomůže, když se nedostává portů. Úplně obyčejná sluchátka-špunty se hodí všude tam, kde by větší "mušle" rušily. A lampička napájená přes USB, ať už v bílém či modrém provedení, s teleskopickým krčkem - to je nutnost na jakýkoliv večerní výlet (i když Vás možná sousedi budou považovat za mimozemšťana, případně Vás rovnou nebudou mít rádi pro rušení jejich spánku). Externí numerická klávesnice připojovaná přes USB se hodí, když zrovna plánujete dodělávat účetnictví - nebo připravit tu Excelovou tabulku pro šéfa na chatě. A jako retro-hit z minulosti, disketová USB mechanika Vás zachrání všude tam, kam ještě nedorazila modernizace, rozhraní USB a novější počítače.
Óda na techniku
Toto je možná neúplný, leč aktuální seznam "hraček", jak mé nezbytné příslušenství označuje přítelkyně. Aktuální bude tak dlouho, dokud se neobjeví něco, co si zcela rozhodně a naprosto nutně zaslouží místo v mé brašně. A sázejíc na současnou rychlost inovace - a zkušenosti z minulosti - tento seznam nebude aktuální příliš dlouho. Na to jsou ty nové, stále lepší hračky prostě příliš neodolatelné...