Štědrý den roku 1994. Airbus A-300 společnosti AirFrance přistává na letišti v Alžíru.
Do této destinace tenkrát létaly pouze posádky složené z dobrovolníků, protože od roku 1991, kdy ve volbách zvítězili islámští fundamentalisté s cílem založit islámský stát a kdy se vlády ujala armáda (poté, co islámské vůdce uvěznila), zuřila občanská válka.
Letadlo bez potíží přistálo, ale když se cestující usazovali na místa, nastoupila do letadla čtveřice mladých mužů v modrých pláštích a představila se jako policie. Tvrdila, že musí zkontrolovat totožnost cestujících. Nebyla to však policie, ale mudžahedýnové - lidé ochotní bojovat a zemřít za Alláha.
První oběti
Jakmile všichni cestující nastoupili, vytáhli útočníci zbraně - pistole, samopaly a podomácku vyrobenou bombu. Cestující a posádka měli přikázáno sedět, dva z teroristů přepadli i pilotní kabinu. Útočníci si oblékli oblečení posádky, aby zmátli případné ostřelovače.
Požadavek teroristů byl strohý - chceme letět do Paříže a uspořádat tam tiskovou konferenci. Avšak alžírská armáda o tomto nechtěla ani slyšet. Letadlo nedostalo povolení k letu, ranvej byla zablokována vojenskými vozidly a navíc byly k letadlu stále přistaveny jezdící schody.
Teroristé se tedy rozhodli své dominantní postavení potvrdit činy. Mezi cestujícími našli důstojníka alžírské policie, a se slovy „předáte vzkaz alžírské vládě“ ho před dveřmi do letadla zastřelili. Jako druhý byl popraven vietnamský diplomat.
Tvrdá pěst nebo mozek?
Zatímco alžírská vláda chtěla situaci vyřešit násilím, Francie se klonila spíše k taktizování. Zaútočit na letadlo by jistě vedlo k velkému krveprolití, zároveň vyčkávat déle také nešlo, protože teroristé rukojmí postupně popravovali.
Ani jedna strana nechtěla ustoupit, cestující a posádka zatím mohli jen sedět a čekat. Během noci byla vyslána francouzská armádní jednotka na Mallorku, která byla vyhodnocena jako strategicky nejvýhodnější. Dostali k dispozici stejné letadlo (Air France, Airbus A-300), aby se v něm perfektně orientovali, až zaútočí na to s teroristy.
Teroristé propustili ženy s dětmi a lidi s vážným zdravotním stavem … i tak zbylo na palubě celkem 170 lidí. Útočníci poněkud nedomysleli fakt, že na alžírském letišti nastoupí především Alžířané. Šlo jim o Francouze, kterých byla na palubě menšina. Alžířany chtěli propustit, ale ti to odmítli (vědeli, že by zabili posádku).
Alžírské policii se podařilo zjistit totožnost jednoho z útočníků a přivedli jeho matku. Ani její konejšivý projev ho nezastavil - naopak, tím, že jí do toho zatáhli, ho ještě víc rozzuřili. To se stalo osudné dalšímu francouzskému pasažérovi.
Konečně změna
Francouzský prezident pohrozil alžírské vládě, že je bude činit zodpovědnými za všechny oběti. To zabralo a alžírská armáda ustoupila … po 48 hodinách dostalo letadlo povolení k letu. Zde se však objevil zásadní technický problém.
Po celou dobu, co stálo letadlo na letišti, byl v provozu APU (Auxiliary Power Unit), což je malý proudový motor v zádi letadla, který udržuje tlak v hydraulice, klimatizaci a pohání generátory elektrického proudu. U Airbus A-300 má APU spotřebu 3 tuny paliva na den ... 6 jich teď tedy chybělo. Letadlu nestačilo palivo na cestu do Paříže, ale pouze do Marseilles.
Díky bohu, že došlo palivo
V Marseilles mělo letadlo doplnit palivo - k tomu však nedošlo. Místo toho bylo odvedeno na vzdálenou ranvej, ze které mělo zakázáno vzlétnout.
Francouzi totiž od zpravodajců obdrželi informaci, že teroristé chtějí použít letadlo k útoku na Paříž. Tuto domněnku potvrzovali sami teroristé tím, že požadovali 28 tun paliva - což je podstatně více, než je na let do Paříže potřeba. Ale k případnému odpálení letadla jsou plné nádrže optimální.
Nyní se hrálo o čas a čekalo na speciální zásahovou jednotku letící z Mallorky. Teroristé dostali z řídící věže nabídku, aby uspořádali tiskovou konferenci přímo zde na letišti, kde jsou novináři z celého světa. To utočníci odsouhlasili (je dost možné, že tak chtěli získat "atraktivní náplň" letadla odsouzeného ke zkáze).
Tiskovka, která se nikdy nekonala
Pasažéři byli přesunuti do zadní části letadla, aby nepřekáželi vepředu, kde měla konference probíhat. To bylo pro zásahovou jednotku výhodné - pasažéři byli soustředěni jen do jedné části. Na trup letadla byly instalovány mikrofony, díky odposlechu věděla řídící věž o každém šustnutí uvnitř.
Policejním vyjednavačům v řídící věži se dařilo teroristy zdržovat sliby - letadlo již stálo na přistávací ploše 12 hodin. To však již teroristé nevydrželi a zpanikařili - dali pilotovi pokyn přesunout letadlo k terminálu a dalším letadlům - tím by byla případná exploze daleko závažnější. Tiskovou konferenci odmítli s tím, že chtějí do Paříže a v 5 hodin odlétají.
Po páté hodině, stále bez paliva, začali teroristé střílet na řídící věž – tříštilo se sklo a pracovníci byli pod silnou palbou. Útok již nešlo odkládat. Zásahová jednotka byla na místě, snipeři na střechách letiště, nebyl důvod vyhrocený stav protahovat.
Útok měl být proveden pomocí pojízdných nástupních schodů - ty jednak poslouží jako krycí štít, jednak se po nich útočné policejní komando dostane do letadla. Troje schody, třicet mužů.
Příliš dlouhé schody
Dva týmy měly do letadla vniknout zadními dveřmi (11 zleva, 11 zprava), zlikvidovat hlídku útočníků u cestujících a ty dostat do bezpečí. Třetí osmičlenný tým měl vniknout do letadla předními dveřmi. V pilotní kabině byl totiž vedoucí teroristů – chtěli ho odříznout od zbytku letadla.
Na předních schodech nastal kuriózní problém – schody byly o něco vyšší než práh dveří, které tak zablokovaly a nešly otevřít. Po zacouvání se však jednotce podařilo vniknout dovnitř.
Ačkoli měli ostřelovači dobrý výhled do pilotní kabiny, nemohli zasáhnout, protože jim cíl blokoval druhý pilot. Tomu se však podařilo vyskočit oknem ven a uvolnit tak prostor pro snipery, kteří okamžitě stříleli.
Mezitím byli ze zadní části evakuováni po gumových skluzavkách cestující. Během 4 minut bylo venku všech 170 cestujících.
V tu dobu byl naživu jen poslední terorista. Vzdoroval ještě 20 minut, pak byl zasažen střelou. Záchranáři však nevěděli, kdo je únosce a kdo posádka, takže byl zatčen palubní inženýr a skoro i kapitán. Po identifikaci jinými členy posádky byli pochopitelně propuštěni. Při zásahu nebyl zastřelen žádný cestující.
Ne vždy se to podaří
Pozdější vyšetřování ukázalo, že letadlo mělo opravdu explodovat nad centrem Paříže. Tento scénář však smutně připomíná útok o 9 let později a několik tisíc kilometrů západněji ...
| Článek vychází z dokumentu Letecké katastrofy: Když na palubu vniknou teroristé, který uvidíte dnes od 20:00 na ČT1. Použité snímky pocházejí přímo z dokumentu. |
