Virus SARS-CoV-2 sice mezi lidi pronikl ze zvířecí říše, dnes se ovšem po světě šíří především mezilidským přenosem. Ovšem ne výhradně. Pozitivní testy měla i zvířata, která se v lidské blízkosti pohybují. Od běžných domácích psů a koček, přes tygra v newyorské zoo až po norky ve velkochovech ve Španělsku či Nizozemsku.
Nákaza u zvířat ve většině případů probíhá poměrně mírně, v případě většiny zatím zkoumaných druhů snad ještě mírněji než u lidí. (Dodejme, že pro desítky tisíc norků byla nákaza „smrtelná“, ale jen proto, že byli utraceni). Ale jak často se vlastně nakazí? Často, běžně?
To zatím zcela přesně nevíme. Údajů o tom, jak je mezi domestikovanými zvířaty virus rozšířen, je málo – většina vědců se z pochopitelných důvodů spíše zaměřila na problémy lidských pacientů. Mezeru v poznání alespoň v malé míře napravuje nedávno zveřejněná práce mezinárodního vědeckého týmu vedeného Nicolem Decarem z univerzity v italském Bari. Jejich výsledky zatím nevyšly v žádném vědeckém časopise, předběžně byly zveřejněny na severu medRxiv.org.
Tým provedl testy na virus u několika set domácích zvířat z různých italských provincií, především z Lombardie, která byla na jaře zasažena virem nejvážněji. Do průzkumu bylo celkem zahrnuto 540 psů a 277 koček, z Lombardie bylo 306 psů a 175 koček.
Akutní nákaza ne, protilátky ano
Testy se prováděly dvojího druhu: nejprve PCR, které mohou odhalit probíhající infekci. Ta u žádného zvířete nebyla zjištěna. Ani u těch, která v okamžiku testování měla nějaké příznaky dýchacích obtíží, ani u těch, která žila v domácnosti s (kolem doby testování) infekčním majitelem. To by mohlo nasvědčovat tomu, že zvířata nákazu rychle „přechodí“ a virus nešíří dlouho, píší autoři. Dodejme ale hned, že je to pouze hypotéza, která sedí na pozorované skutečnosti, ale nemusí být nutně pravdivá.
V druhé fázi pak probíhalo zkoumání přítomnosti protilátek u zvířat. A tady se ukázalo, že populace zvířecích mazlíčků je do jisté míry promořena. Vědci odhalili protilátky u 13 psů (3,35 procenta z celkového počtu) a šesti koček (cca čtyři procenta zkoumaných).
Podobně jako u některých testování protilátek u (dvounohých) Čechů by se mohlo zdát, že může jít o důsledek nepřesnosti testů, byť autoři v práci neuvádí parametry použitých testů, což se však v tomto případě nezdá příliš pravděpodobné. Autoři nepoužívali „rychlotesty“ z kapilární krve, ale obecně řečeno přesnější testy z krevního séra.
Navíc výsledky nevypadají náhodně, jak by se dalo čekat v případě, že by šlo prostě o chybu testů. Podstatně více zvířat totiž bylo pozitivních v domácnostech, ve kterých měl někdo z jejich pánů testem potvrzenou nákazu virem. Stopy přítomnosti protilátek mělo 6 ze 47 psů z takových domácností (tj. 12,8 procenta). U koček vzhledem k jejich nižšímu počtu není rozdíl tak veliký; pozitivní byla jedna z 22 koček, které žily v covid pozitivních domácnostech (4,5 procenta).
Počty zaznamenaných domácích mazlíčků s přítomností protilátek proti viru SARS-CoV-2 zachycených v rámci průzkumu provedeného vědci z univerzity v italském Bari (modře počty koček, zeleně psů). Na levé mapce jsou vyznačeny jednotlivé italské regiony, vpravo pak jednotlivé oblasti v rámci Lombardie.
Mláďata jsou na tom nejlépe?
Nápadné také je, že testy neodhalily stopy nákazy velmi mladých zvířat (mladších jednoho roku). Což by mohlo naznačovat, že u psů a koček jsou podobně jako u lidí „mláďata“ schopná se viru bránit lépe (není to zcela nečekané, stejný jev se projevil i u zvířat, která byla v rámci jiných pokusů nakažena úmyslně). Na druhou stranu, vzhledem k poměrně nízkým absolutním počtům takto mladých zvířat, to může být náhoda. Zvířat mladších jednoho roku bylo v experimentu jen 30, takže statisticky řečeno není nula nečekaný výsledek.
V případě psů se zdálo, že minimálně u nich byl rozdíl mezi pohlavími. Protilátky měli častěji psi než feny – u lidí bývá vyšší procento zachycených případů nákazy v mužské populaci než mezi ženami, a muži také mívají častěji vážnější průběh.
Výsledky tedy naznačují, že nákaza virem SARS-CoV-2 není u zvířat žijících v domácnosti nic výjimečného. Na základě protilátkových testů se „promoření“ zdá být podobné jako u lidí. Zatím získané výsledky příliš nenasvědčují tomu, že by naši domácí mazlíčci byli důležitými přenašeči; infekce u nich probíhá mírně a virových částic produkují zřejmě méně než lidé. Ale na ně se virus zřejmě šíří vcelku ochotně.
Samozřejmě, jedna studie nám neřekne zdaleka všechno. Výsledky mohou být z mnoha různých důvodů zkreslené např. nějakými italskými specifiky či třeba i chybou autorů. V tuto chvíli tak například nelze říci, zda výsledky platí i pro Česko, ale časem bychom se to mohli dozvědět.
Tým z České zemědělské univerzity chce podobné zmapování rozšíření nákazy provést i u českých mazlíčků. Sběr probíhal již během jara a léta, vzorků se však zatím nesešlo dost, a tak autoři chtějí rozjet „nové kolo“.
