Více než třicet dní trvala cesta vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST), než se dostal 1,5 milionu kilometrů od Země k druhému Lagrangeovu bodu (L2). Aktuální polohu můžete sledovat zde.
Cesta vesmírného dalekohledu Jamese Webba do bodu L2.
Nebyla to jednoduchá cesta. Dalekohled se během ní musel rozložit do provozního stavu, což někteří vědci nazývali jako období hrůzy.
Na takové označení už jsme tak trochu od inženýrů NASA zvyklí. Podobně například popisovali přistávací manévr roveru Perseverance na Marsu letos na jaře.
Ostatně není se co divit, stačí jediný pokažený okamžik a mnohaleté úsilí je vniveč a následovat může už jen prohlášení, že neúspěch přinesl alespoň poučení.
V případě JWST bylo takových momentů, kdy mohlo dojít k nějakému selhání, několik set. Vše muselo klapnout podle plánů do nejmenšího detailu. Navíc zde hrála roli určitá úroveň nejistoty, když některé charakteristiky vesmírné observatoře nešlo dostatečně napodobit v simulacích.
Nakonec se však zdá, že se vše podařilo tak, jak má, a JWST má roztažené solární panely a také všech pět vrstev slunečního štítu. Následně se podařilo poskládat primární zrcadlo z pozlaceného beryliového kovu, které se skládá z 18 šestiúhelníkových segmentů a má celkovou plochu 26,3 m².
Teleskop Jamese Webba se na svou pozici dostal pomocí svého motoru, který provedl manévr pro korekci kurzu. Ten byl označen jako MCC-2 a navedl JWST na jeho dráhu u bodu L2. Ceá akce trvala zhruba pět minut.
Home, home on Lagrange! We successfully completed our burn to start #NASAWebb on its orbit of the 2nd Lagrange point (L2), about a million miles (1.5 million km) from Earth. It will orbit the Sun, in line with Earth, as it orbits L2. https://t.co/bsIU3vccAj #UnfoldTheUniverse https://t.co/WDhuANEP5h
Motory byly aktivovány inženýry řídicího střediska mise ve Space Telescope Science Institute v Baltimoru a pozemní tým pomocí rádiových signálů potvrzoval, kdy byl Webb na oběžnou dráhu u druhého Lagrangeova bodu naveden.
U tohoto bodu již v roce 2009 parkovala infračervená observatoř Herschel s 3,5 metrovým zrcadlem. Dalo by se tak říci, že s podobným manévrem má již NASA zkušenost.
Přesto to nebylo jednoduché i s ohledem na to, že se muselo maximálně efektivně využít palivo, aby dalekohled mohl fungovat co nejdéle. Vzhledem k velké vzdálenosti teleskopu od Země v podstatě nepřipadá v úvahu, že by bylo možné zařízení opravit nebo mu doplnit palivo.
Teleskop bude muset mírně upravovat svou polohu, aby zůstal na kýžené oběžné dráze, přičemž paliva by měl mít dostatek na nejméně deset let provozu, ale při úspoře paliva by mohl vydržet pracovat i déle.
25. prosince 2021 |
Po umístění teleskopu na jeho dráhu bude následovat několik měsíců velmi jemných kalibrací a testů, jež zajistí, že bude zrcadlo správně zaostřeno.
Nastavení zrcadla začne namířením dalekohledu na izolovanou hvězdu, označovanou jako HD-84406, která se nachází v oblasti souhvězdí Velké medvědice, ale je příliš slabá na to, aby se dala ze Země vidět pouhým okem.
„Inženýři pak budou postupně ladit segmenty Webbova zrcadla tak, aby „poskládali“ 18 samostatných odrazů hvězdy do jednoho,“ řekl podle Reuters na tiskové konferenci Lee Feinberg, člen týmu Webbova optického dalekohledu.
Také se aktivují další přístroje, jako je spektograf nebo kamera a další. První fotografie bychom pak mohli očekávat zhruba v polovině tohoto roku.
Právě díky umístění v bodě L2 může teleskop udržovat stabilní pozici s minimální spotřebou paliva a zároveň je dostatečně daleko od Slunce na to, aby dokázal zachytit velice slabé infračervené záření, které dorazí na jeho zrcadla z prvních hvězd a galaxií, jež vznikaly před 13,5 miliardami let.
Teleskop bude při svém fungování natočen permanentně štítem ke Slunci a jeho obří zrcadlo a detekční přístroje budou naopak na odvrácené straně. Na „horké“ straně zařízení může teplota vystoupat až na 110 stupňů Celsia, druhá strana však musí pro zdárné fungování observatoře udržovat teplotu pod minus 223 stupni Celsia.
Podle NASA bude přímo pozorovat dosud neviděnou část prostoru a času. Zařízení je navrženo tak, aby „vidělo“ infračervené záření, jež k nám díky posunu v této podobě od nejvzdálenějších objektů nyní míří. K tomuto posunu dochází v důsledku rozpínání vesmíru, při němž mají velmi vzdálené objekty velký červený posuv (jejich světlo je posunuto směrem k červenější části spektra), a proto je k jejich studiu zapotřebí infračervených dalekohledů.
„Zatímco Hubble dokázal nahlédnout do batolecích let vesmíru, JWST může ukázat jeho kojenecká léta,“ připomněli již dříve vědci z NASA. Bude to o zhruba čtyři sta milionů let vzdálenější minulost, než dohlédl Hubble, tedy doba, kdy se z prvních hvězd formovaly galaxie.
Aktualizováno: Aktualizovali jsme text o úspěšné provedení manévru.
