Od vzletové dráhy základny RAF North Witham se odlepuje dvacítka dopravních letounů C-47. Je 5. června 1944 přesně 23:20. Měsíc je téměř v úplňku a zbývá necelá hodina do dne, který se stane možná nejdůležitějším okamžikem druhé světové války. Letouny jsou trochu zvláštní. Na břiše stoje je znát malá kopule zvláštního radaru. Na zeleném nátěru mají pouze černobílé invazní pruhy, žluté číslo na ocase a velké bílé číslo v přední části. Žádná jména členů posádky pod oknem, žádná malba pin-up girl pod kokpitem.
Poslední briefing před odletem na misi, která prakticky zahájila den D. 5. červen, 1944. Pilot David Hamilton zcela vlevo. Dnes pplk v.v. a poslední žijící pilot letounu C-47 tzv. Pathfinders, který vysadil první americké výsadkáře na území Francie v noci z 5. na 6. června 1944
„Byla to má první bojová mise a občas se mě ptají, jestli jsem měl strach. Ne. Cítil jsem úzkost z pocitu zodpovědnosti. Jako stíhač máte zodpovědnost jen sám za sebe. Já měl ale na palubě 26 lidí. Já, kopilot, navigátor, radista, velitel výsadku, dvacet výsadkářů a pozorovatel“, říká dnes v řadě rozhovorů (a také v této přednášce z roku 2009: "„Sie Kommen“ (They’re Coming)“ by David Hamilton (erau.edu) ) podplukovník letectva Spojených států ve výslužbě David Hamilton. Jeho letoun nesl na sobě číslo 14.
„Po startu jsme letěli ve výšce 1 500 stop (asi 457 m, pozn. red.), rychlostí 155 mph (asi 250 km/h, pozn. red.). Když jsme se dostali na vodu, sklesali jsme na 50 stop (15 m, pozn. red.).“
Letouny letěly nejdříve od severu, ale nad kanálem La Manche pak odbočily západním směrem, aby se posléze obrátily zpět a k francouzskému poloostrovu Cotentin, nízko, pod dosahem německého radaru, přilétly od západu. Devět stojů mělo připravit prostor pro první zónu výsadku, dalších devět pro druhou zónu výsadku a dva letouny nesly muže, kteří měli zajistit přistávací zónu kluzáků.
Pilot David Hamilton v roce 1944. Dnes pplk v.v. a poslední žijící pilot letounu C-47 tzv. Pathfinders, který vysadil první americké výsadkáře na území Francie v noci z 5. na 6. června 1944
„Před francouzským pobřežím jsme to zvedli na 900 stop (asi 270 m, pozn, red.) a asi za dvě minuty jsme vlétli do pásu mraků, které nikdo nečekal. Táhl se asi 5 mil ve výšce 800 až asi 1 400 stop. Nemohli jsme to hlásit, nemohli jsme porušit radiový klid. Museli jsme se s tím nějak vypořádat.“
Pathfinder
Muži z jednotky Pathfinder (průzkumník, či stopař) měli za úkol seskočit na vytipovaných bodech a zajistit tato místa pro přistání více než 13 tisíc výsadkářů a více než pěti stovek kluzáků. Pro tento účel měli vojáci k dispozici také naváděcí vysílač Eureca. Bylo něco po 1:15 v noci. Na celou akci měly tyto dvě stovky mužů jen asi hodinu. Celá operace Neptune byla kvůli počasí opožděna o 24 hodin, přesto nízká oblačnost nad kritickým místem v danou chvíli nadále zůstávala.
Posádka letounu č. 14 před startem, odpoledne 4. června 1944. 21letý kapitán letadla David Hamilton vpravo dole.
„Němci po nás stříleli, naslepo do mraků. Ve skutečnosti tam byla celá divize německých výsadkářů, o které nám neřekli, nebo o ní nevěděli. Nakonec se mraky trochu rozestoupily, rozsvítil jsem zelené světlo a během deseti sekund byli všichni výsadkáři venku. Později jsem se dozvěděl, že šest z našich chlapců dostalo zásah, než dosedli na zem. Jeden zemřel a ostatní byli zraněni.“
Pád do bažiny
Seskok mimo vytyčený cíl či nepřátelská palba bohužel nebylo jediné nebezpečí, které na výsadkáře v Normandii čekalo. Doslova pastí se později staly zaplavená údolí řek La Dovue a L´Aure.
Výsadek při oslavě 100. narozenin Davida Hamiltona
„Je škoda, že jsme nemohli porušit radiový klid a ohlásit mraky nad zónou výsadku. Zachránilo by to hodně životů. Hodně výsadkářů se utopilo v rozvodněné řece. Snímek z výšky 20 tisíc stop vypadal jako tráva, Modlili jsme se, aby se našel někdo dost šílený na to, aby tam udělal pár fotek ze Spitfiru z výšky 800 stop. To by pak viděli, že se tam leskne vodní hladina. To ale neudělali a hodně chlapců se tam utopilo,“ vzpomíná veterán.
Radar dostal neštovice
Letoun C-47 jednotky Pathfinder byl vybaven zcela zvláštním vybavením. Na břichu stroje byla rozpoznatelná kopule, která podle Hamiltona ukrývala radar SCR 717 vyvinutý Brity a postavený v USA. „Ve 100 stopách ukazoval řeky, silnice, kanály, elektrické vedení. V kombinaci se zařízením G-Box jste na sto mílích (160 km, pozn, red.) mohli určit svoji polohu na 75 yardů (asi 68 m, pozn. red.). A naši navigátoři byli nejlepší v letectvu, trénovaní v RAF. Měli jsme letadlo za 100 tisíc dolarů a dalších 500 tisíc stál radar. A vyplatilo se to,“ doplňuje Hamilton.
 |
Ostatní letouny, které měly následně vysazovat další muže, ale musely kromě běžné srovnávací navigace spoléhat jen na naváděcí signál pozemních vysílačů Eureca. Pro posádky stojů Pathfinder však akce končila a nyní šlo o to dostat se co nejrychleji pryč.
„Dal jsem plný plyn a vymáčkl z toho snad 200 mph (321 km/h, pozn. red.). Velmi nízko. Kopilot mi řekl, raději to trochu zvedni, nebo s sebou vezmeš věž kostela Sainte-Mère-Église, což je prý fakt blbý způsob, jak se stát katolíkem,“ směje se po 78 letech pilot.
Když se letoun dostal nad moře, zavolal na kapitána operátor radaru. Měl obavu, že se jejich radar rozbil, něco takového ještě nikdy neviděl.
„Obrazovka vypadala, jako by radar dostal neštovice. Svítilo na něm tolik teček, že byste klidně mohli přejít z Francie do Anglie suchou nohou.“
Vylodění v Normandii
Přesné zařízení se ovšem nemýlilo. David díky němu viděl invazní lodě, které se blížily k francouzskému pobřeží. Bylo asi 1:45. Na pláže se Američané, Britové a Kanaďané vylodili až kolem 6:30 ráno.
„Poslal jsem svého kopilota, aby se na radar taky podíval. Když to viděl, vyhrkl, ‚proboha, Dave, co tady děláme?‘ Já jsem mu na to odpověděl, že letíme domů, jak nejrychleji můžeme.“
Letový záznam a Individuální letový záznam pilota Davida Hamiltona z letu z 5. na 6. června 1944, kdy v severní Francii vysadil první výsadkáře (Pathfinders).
V trupu Hamiltonova stroje C-47 bylo asi 300 děr. Jedna špička křídla byla ustřelená.
„Když jsme přistáli, nemohl jsem vypnout motory, protože vypínače magnet byly ustřelené. Musel jsem pozavírat přívody paliva a počkat. Kdo zná C-47, ví, že to chvíli trvalo, tak dvě tři minuty.
Z války do války a předek na bankovce
David Hamilton se později jako dopravní pilot účastnil bojů v Belgii, Francii a Itálii. Evakuoval zraněné, shazoval zásoby, vysazoval výsadkáře, vozil palivo. Na sklonku roku 1944 pak přišla zpráva o otcově infarktu a Dave dostal dovolenku na cestu domů.
Pilot David Hamilton slaví své 22. narozeniny. Řím, 20. červenec 1944.
Je nutno poznamenat, že David pocházel z velmi prominentní americké rodiny. Jeho otec, pilot první světové války, působil v meziválečném období ve filmovém byznysu a malého Davida učil prý tančit sám Fred Astaire. I Hamilton senior sloužil pak v druhé světové válce a ve vysoké armádní funkci byl dokonce vyznamenán Medailí cti. A když bychom se ponořili hlouběji do rodu Hamiltonů, najdeme jejich předka, politika Alexandra Hamiltona, na desetidolarové bankovce.
Alexander Hamilton na desetidolarové bankovce.
Když už byl Dave doma, rovnou se oženil. Stále čekal, že ho pošlou zpět do Evropy nebo do Pacifiku. Namísto toho se stal armádním důstojníkem pro styk s veřejností na základně Baer Field ve státě Indiana. Později, po odchodu z armády, pracoval jako dopravní pilot. Nicméně za války v Koreji opět narukoval a absolvoval jako dopravní pilot 50 misí.
Pilot David Hamilton v roce 1943
„A také jsem odlétal nějaké mise v Kanadě, kde jsme létali společně s kanadským letectvem. Pozorovali jsme Sověty. Fotili jsme si je, oni si fotili nás a navzájem jsme si mávali,“ směje se Hamilton.
Letectvo definitivně opustil v roce 1963 a podnikal v oblasti reklamy. Létat, alespoň soukromě, však nepřestal.
„Měl jsem své letadlo až do svých 90. Pak jsme ale dali s dětmi hlavy dohromady a řekli si, myslím, že je čas, a prodal jsem ho. Byl to nádherný dvoumotorový Piper Navajo B.“
Pplk. v.v. David Hamilton u letounu C-47 při oslavě svých 100. narozenin, Frederick, Oklahoma, USA
Od chvíle, kdy 21letý poručík na své první bojové misi vysazoval první americké vojáky, kteří v druhé světové válce vstoupili na území okupované Francie, uběhla dlouhá doba. Podplukovník ve výslužbě David Hamilton se 20. července dožívá 100 let. Toto jubileum oslavil jak jinak než za kniplem letounu C-47. A ke gratulacím z celého světa se připojila i redakce Technetu.
Redakce Technetu přeje panu Davidu Hamiltonovi vše nejlepší ke 100. narozeninám. Zleva: Roman Všetečka, Aleš Vašíček a Václav Nývlt.
