Začátkem března 1942 vrcholil japonský útok vůči Nizozemské východní Indii, císařští vojáci zaútočili na ostrov Jáva. Už před začátkem útoku začala letecká společnost KNILM (Koninklijke Nederlandsch-Indische Luchtvaart Maatschappij, Královská nizozemsko-indická letecká společnost) s evakuací letounů, svých lidí i VIP do Austrálie. Na této evakuaci se podílel i rezervní kapitán armádního leteckého sboru Ivan Smirnoff, dlouholetý dopravní pilot společnosti KLM.
Motory Douglasu DC-3 s imatrikulací PK-AFV a přezdívkou „Pelikaan“ jsou 3. března 1942 na letišti v Bandungu v 1:00 ráno nahozené. V dálce je již slyšet střelbu, Japonci skrz Jávu postupují vpřed a blíží se i k letišti (obsadí ho o tři dny později, spojenci na Jávě kapitulují 9. března). Osádka kontroluje letoun před startem, když za kapitánem Smirnoffem přijde šéf letiště a předá mu balíček opatřenými pečetěmi Bank of Java. „Dobře se o to postarejte, je to docela cenné,“ řekne mu jen s tím, že v Austrálii si záhadný zapečetěný balíček převezmou zaměstnanci australské Commonwealth Bank. V balíčku, o němž Smirnoff vždy tvrdil, že nevěděl, co obsahuje, byly diamanty v hodnotě zhruba 300 tisíc britských liber, přepočteno na dnešní kurz by byla hodnota okolo 450 milionů korun.
Zera útočí
Smirnoff balíček přidal do skříňky s první pomocí. „Diamantová“ dakota se v 1:15 odlepila od dráhy a zamířila do Austrálie. Zhruba po sedmi hodinách letu se „Pelikaan“ přibližoval australskému pobřeží. Z Broome dostali radiem zprávu: „Dráha je zatím v pořádku.“ To osádku poněkud zaskočilo, vysvětlení se jim však naskytlo vzápětí – z města totiž stoupal kouř, neboť bylo právě po útoku japonských letadel. Když se útočící eskadra vracela zpátky na základnu, trojice zer (letoun A6M2) zahlédla dakotu. Poručík Zendžiro Mijano, poddůstojník Takaši Kurano a vojín Zempei Macumoto okamžitě zaútočili.
Zkušený pilot dakoty, který létal už za velké války, se snaží o nemožné – uniknout trojici stíhačů. Dakotu klopí do střemhlavého spirálového letu, přesto se ocitá v ostré palbě. Smirnoff je zraněn na rukou i nohou, přesto dál předvádí pilotní mistrovství. Střely bičují trup letounu, levý motor začal hořet. Smirnoff dokáže nouzově přistát na pláži tak bravurně, že příboj uhasí hořící motor. Čtyři členové osádky i osm cestujících, včetně ročního dítěte, se snaží dostat z havarovaného letadla. Útok Japonců pokračuje. Smirnoff s dalšími se ukrývají ve vodě pod trupem letounu, další kulky bičují nehybnou dakotu. Útok skončil, tři zera se otáčí a vrací na základnu.
Zásahy japonských zer na trupu „diamantové dakoty“, se kterou kapitán Ivan Smirnoff nouzově přistál na pláži asi 80 kilometrů severně od Broome v Západní Austrálii.
Přeživší ovšem nemají vyhráno. Ocitli se v pustině, nejbližší civilizace je vzdálená víc než 50 kilometrů. Začíná další boj o přežití. Z padáků, které byly v letadle si udělají improvizovaný přístřešek. Pomocí různých nástrojů, které se nacházejí v letadle, vyrobí primitivní odsolovací zařízení, aby měli dostatek vody k přežití. Jedí měkkýše z moře. Radista zprovozní radio a vysílá SOS, bohužel signál je příliš slabý.
Červenou značkou je označené přibližné místo nouzového přistání letounu DC-3 (PK-AFV).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Následující den nad místem letěl japonský průzkumný létající člun Kawaniši H6K (létající člun typ 97, spojenecké kódové označení Mavis). „Ve 12:05 letěl poručík Jamauči na jih směrem k Broome podél pobřeží. Objevil neidentifikované dvoumotorové dopravní letadlo, které zřejmě nouzově přistálo, jeho posádka mu zamávala. Po chvíli začali posílat zprávy a poručík Jamauči si myslel, že volají australské stíhače. Shodil dvě šedesátikilogramové bomby, ale minuly cíl. Lidé utekli. Letoun poté pokračoval v hlídce,“ uvádí se v záznamech japonské jednotky, pod niž zmíněný hlídkující letoun náležel. Člun se ještě jednou vrátil nad místo a shodil další dvě pumy, opět minul. Toho dne umírá Maria Van Tuynová, manželka jednoho z pilotů KNILM. Ráno zemřel pilot KNILM poručík Dann Hendriksz, který v letounu letěl jako pasažér.
Záchranná mise
Zraněný Smirnoff ještě 4. března vyslal dva muže do vnitrozemí, aby našli nějakou vodu. Neúspěšně. Následující den, 5. března, vyslal Smirnoff dvě skupiny po dvou mužích, aby se zkusily dostat do Broome (vzdáleného přes 80 kilometrů). Na obě skupiny naštěstí narazil záchranný oddíl. Souboj i havárii letounu totiž viděl jeden z domorodců a nahlásil to úřadům v Beagle Bay. Rozběhla se záchranná mise, 6. března přelétly nad místem havárie dva australské letouny CAC Wirraway, které shodily zásoby a zprávu: „Záchranná skupina s lékařskou pomocí dorazí večer. Hodně štěstí.“
Skupina k přeživším dorazila 7. března ve tři hodiny ráno. Bohužel těsně před příchodem záchranářů umírá letecký technik N. J. Blaauw i Johannes, roční dítě paní Van Tuynové. Za úsvitu skupina vyrazila na 50kilometrový pochod do Beagle Bay, odkud byli převezeni auty do Broome.
 |
Příběh ovšem nekončí. Na pláži totiž zůstaly zmiňované diamanty. Smirnoff, který byl vážně zraněn, požádal během čtyřdenní anabáze na pláži jednoho z cestujících, inženýra KNILM H. van Romondta, aby mapy, dalekohled a onen záhadný balíček v pilotní kabině vyzvedl. Když se van Romondt vrátil od letounu, strhla ho nečekaná vlna a diamanty při ní ztratil, balíček zřejmě spláchla voda. Jelikož nikdo neměl o obsahu tušení, nehledali ho, mapy byly v tu chvíli důležitější.
Zástupce Commonwealth Bank po několika dnech po záchraně navštívil Smirnoffa, aby získal zásilku s diamanty. Kapitán mu ovšem sdělil, že zapečetěný balíček ztratil. Zpráva o ztracených diamantech se ihned rozšířila To zřejmě vybídlo i muže, který si říká Jack Palmer, aby se s kumpány Frankem Robinsonem a Jamesem Mulgruemem vydali najít místo havárie. K vraku skutečně dopluli a Palmer diamanty objevil. Kde je našel, ovšem při pozdějších výpovědích několikrát změnil. Když se vrátil na člun, dal každému ze společníků hrst diamantů. „Vezměte si to a nikomu to neříkejte,“ údajně jim špitl. Trojice sebrala z vraku vše, co unesla.
Později se Palmer začal ve městě, kde žil, chlubit, že už nemusí nikdy pracovat a může si jen kouřit doutníky. Následně jej nenapadlo nic lepšího, než narukovat do armády. Při přijímacím pohovoru vysypal na stůl před majora Cliffa Gibsona dva kelímky s diamanty. Byl okamžitě zadržen a podezírán z krádeže. Při výslechu však tvrdil, že odevzdal vše, co našel. Nicméně v Broome a okolí se najednou začaly objevovat diamanty. S největší pravděpodobností to byly diamanty, které schoval či utratil Palmer nebo jeho kumpáni.
Úřadům se nakonec podařilo vypátrat jen desetinu celkového objemu. Palmer, Robinson a Mulgrue byli v roce 1943 souzeni za krádež diamantů, všichni tři však byli zproštěni viny. Palmer stále trval na tom, že vše, co našel, odevzdal a část předal Robinsonovi a Mulgruemu; později se dokonce neúspěšně domáhal nálezného. Osud zbylých diamantů z dakoty je nejasný.
Letecké eso velké války
Na závěr se ještě vraťme ke kapitánovi „diamantové dakoty“ Ivanu Smirnoffovi, naturalizovanému Nizozemci původem z Ruska, jehož život by vydal na zajímavý film. Mimochodem, dva se o něm měly dokonce točit, ale Smirnoffovi se nelíbily scénáře a tak z natáčení sešlo.
Budoucí letecké eso velké války se narodilo 30. ledna 1895 do rolnické rodiny. Válku začal – tehdy ještě „Smirnov“ – u pěchoty, po těžkém zranění nohy koncem roku 1914 však požádal o zařazení k letectvu. Výcvik začal v srpnu 1915 v Petrohradě a pokračoval v Moskvě. Od poloviny roku prodělával stíhací výcvik, který zakončil v září 1916. Následně byl převelen k elitní letecké jednotce 19. korpusnoi aviatsionniy otrad (KAO), kde zpočátku létal na dvoumístných Nieuportech 10.
První ze svých jedenácti vzdušných vítězství si připsal 2. ledna 1917, kdy sestřelil Aviatik C. I (C2775/16) u Lucku. Statusu leteckého esa, tedy pěti potvrzených vítězství, dosáhl 8. září téhož roku. Když v Petrohradu vypukla velká říjnová socialistická revoluce, měl Smirnov na svém kontě již sedm vzdušných vítězství; další dvě si nárokoval krátce poté, 10. listopadu 1917. Jednou z jeho obětí se stal i brandenburg českého pilota Bohumila Landy. Smirnov sice nárokoval sestřel, který mu potvrdily i ruské jednotky, ovšem ve skutečnosti Landa svůj stroj dovedl za vlastní linie, kde nouzově přistál a následně pokračoval v letecké činnosti.
Ani po bolševické revoluci nedošlo ke klidu zbraní a Smirnov se svými druhy dál bojoval s rakousko-uherskými letci na svém Spadu S.VII (výrobního čísla 1546). Své konto uzavřel 26. listopadu jedenáctým sestřelem.
Jelikož mu hrozilo nebezpečí ze strany bolševiků, raději se vydal na dobrodružnou cestu přes celé Rusko až do Vladivostoku, kterou podnikl se svým bojovým druhem Longinem Lipským (při souboji 10. listopadu 1917 ho Landa s pozorovatelem sestřelili) a dalšími. Ve Vladivostovoku nabídl své služby Američanům a Francouzům, kteří ho odmítli. Nakonec ho přijali až Britové.
Následně absolvoval další pozoruhodnou pouť, která trvala devět měsíců. V Singapuru byl dokonce zatčen, přesto se dostal do Egypta, kde létal s britskými piloty na DH.9. Nakonec dorazil do Británie, kde 30. října 1918 vstoupil i s Lipským do RAF a byl přidělen k Central Flying School. Ovšem v červenci 1919 oba z RAF odešli. Chtěli se vrátit zpátky do Ruska, aby se připojili k bílé armádě. Po její porážce se ovšem vrátili zpátky do Británie, kde Smirnoff začal pracovat pro leteckou firmu Handley Page.
Ivan Smirnoff
V roce 1920 nastoupil u belgických aerolinek SNETA, aby od roku 1922 začal pracovat pro KLM. U KLM létal Smirnoff nejen po Evropě (v roce 1938 podle ruzyňské knihy letů navštívil i Prahu), ale i do Nizozemské východní Indie. Po vypuknutí druhé světové války dále létal na Dálný východ, zároveň byl aktivován i v nizozemském letectvu. Po napadení Jávy Japonskem se podílel na evakuaci nizozemských žen, dětí a VIP do Austrálie. O příběhu z 3. března jsme se již zmiňovali, proto tuto část v tomto medailonku přeskočíme.
Smirnoff později, po začlenění KNILM pod americké velení, působil u 317th Troop Carrier Group. Po válce se vrátil ke KLM, kde byl nakonec uzemněn ze zdravotních důvodů. Do té doby nalétal přes 30 tisíc hodin. U KLM pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1949. Od roku 1952 žil na Mallorce, kde v roce 1956 zemřel. Na Mallorce pravděpodobně už v té době žil jeho přítel z carského letectva Longin Lipskij, který na tomto ostrově zemřel o třináct let později, v roce 1969.
