Obrnění dinosauři skupiny tyereoforů byly opravdu impozantní tvorové, kteří byli chráněni před útoky predátorů kostěnými tělními pancíři. Celá jedna čeleď těchto obrů dostala jméno podle Ankylosaura magniventris, živočicha, který byl současníkem opravdové celebrity dinosauřího světa, obřího teropoda druhu Tyrannosaurus rex.
Pozůstatky Ankylosaura magniventrisV současnosti je známo pouze několik fragmentárně zachovaných jedinců druhu A. magniventris, jde například o exemplář AMNH 5895 (holotyp) a AMNH 5214 (nejlépe zachovaný exemplář i s ocasní palicí) nebo obří exemplář lebky CMN 8880. Množství izolovaných fosilních zubů a zkostnatělých kožních destiček (osteodermů) je rovněž známo z nalezišť pozdně křídového stáří na jihu Kanady a ve státech Wyoming a Montana v USA.  Částečně zachovaná lebka dosud největšího známého exempláře druhu A. magniventris s kat. ozn. CMN 8880, včetně fragmentu spodní čelisti (E-F) a zubu s kořenem (G). Délka lebky činí v nejvzdálenějších bodech krania 67,1 cm a její maximální šířka pak přesně 77 cm. |
I když byl Ankylosaurus magniventris opravdu veliký, máme problém s tím, že je fosilní materiál tohoto tyreofora velmi nekompletní, a tak představa o jeho velikosti a anatomii nebyla dosud příliš dobrá.
Nyní se ale na druh jako součást fauny ekosystémů souvrství Hell Creek zaměřila odbornice na ankylosaury Victoria M. Arbourová a její kolega Jordan C. Mallon. Dvojice kanadských paleontologů se rozhodla, že ačkoliv fosilní materiál ankylosaura nemá kvalitu a kvantitu srovnatelnou se zkamenělinami geologicky starších rodů Euoplocephalus nebo Anodontosaurus, musí se postarat o jeho řádnou revizi. A k té skutečně došlo s vydáním jejich studie v periodiku FACETS.
Uplynulo již 13 let od doby, kdy byl tento tyereofor naposledy detailně zkoumán, a významné množství nových fosilních objevů i celkově lepší pochopení taxonomie a evoluce této skupiny umožnily podívat se na dostupný fosílie detailnějším pohledem.
Autoři studie v ní potvrzují, že druh A. magniventris byl největším, nejmladším a vývojově nejodvozenějším ankylosaurem. Zajímavým zjištěním však bylo, že oproti starším laramidijským ankylosaurům prošel jejich největší zástupce významnými anatomickými změnami v oblasti nozder (nasální části lebky) a vykazuje různé adaptace, související s navýšením tělesných rozměrů.
Rozdíly mezi ankylosaurem a příbuznými druhy objevila Arbourová zejména ve stavbě nozder, ve vzorování tělního „pancíře“ především v oblasti krku i ve stavbě a tvaru ocasní palice (která je proporcionálně menší než například u rodu Anodontosaurus).
Díky identifikaci dalšího fosilního materiálu, který byl dosud neoznačen nebo nesprávně určen, bylo možné vytvořit nový model distribuce osteodermů (zkostnatělé kožní destičky) a také stanovit přesnější odhad celkové velikosti a tvaru těla ankylosaura. Zatímco původně byla délka dinosaura odhadována asi na 7,5 metru, Arbourová s Mallonem ankylosaurovy rozměry značně navyšují.
Na základě rozměrů lebky exempláře označeného jako CMN 8880 (maximální délka 67 cm a šířka 77 cm) docházejí autoři studie při porovnání s exemplářem AMNH 5214 k závěru, že délka tohoto jedince dosahovala 7,56 až 9,99 metru.
Nejpravděpodobnější je rozmezí 8 až 9 metrů, i to je ale podstatně více, než se obecně předpokládalo. Hmotnost tohoto velkého exempláře byla za použití speciální počítačové metody hrubě odhadnuta na 7,95 (± 2,04) tuny, což opět překonává dřívější odhady (které se pohybovaly kolem 3 až 6 tun).
Ankylosaurus magniventris tedy skutečně mohl patřit k největším býložravcům svých ekosystémů a hmotností zřejmě překonával i velkého samce slona afrického (a blížil se odhadům hmotnosti velkých exemplářů druhu T. rex).
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
