Fosilie tohoto tvora žijícího v období rané křídy byly objeveny v dnes již proslulé paleontologické lokalitě Dinosaur Cove na jihovýchodě australského státu Victoria.
Jak už rodové jméno dinosaura více než zřetelně napovídá, vzniklo jako pocta a poděkování švédské průmyslové společnosti Atlas Copco, vyrábějící průmyslové stroje a vybavení, která poskytla potřebnou techniku, využitou paleontology při vykopávkách v sezoně 1984 i po dobu dalších deseti let. Právě ona pomohla vykopat nezbytný asi šedesát metrů dlouhý tunel do stěny útesu u pobřeží.
Již v sezoně 1984, ve které byly poprvé objeveny fosilie nového ornitopoda, bylo odkryto celkem asi 85 fosilních fragmentů. Paleontologická manželská dvojice Thomas a Patricia-Vickers Richovi postupně objevili více exemplářů malých ornitopodů, bohužel však žádné dobře zachované a téměř kompletní kostry.
Z vděčnosti pak v roce 1989 nového ornitopoda pojmenovali právě po společnosti, která jim během desetiletí náročných vykopávek nejvíce pomohla. Doslovný překlad rodového jména Atlascopcosaurus zní „Ještěr (společnosti) Atlas Copco“ a druhové loadsi odkazuje k Williamu Loadsovi, který byl v dané době vrchním manažerem zmíněné společnosti ve státě Victoria, přičemž se na vykopávkách sám aktivně podílel.
Tajemství malého ornitopoda z Austrálie
Atlaskopkosauři, jak bychom mohli v českém tvaru jejich rodové jméno přepisovat, žili v období rané křídy, v průběhu geologického věku apt (před 125 až 112 miliony let). Konkrétněji to bylo v pozdní fázi tohoto období křídové periody, asi před 118 až 112 miliony let.
Typový exemplář s označením NMV P166409 byl objeven v lokalitě Point Lewis při pobřeží v sedimentech geologického souvrství Eumeralla. Další exempláře pak byly odkryty také na lokalitách Dinosaur Cove East, Dinosaur Cove West a Slippery Rock. Bohužel byly dosud objeveny pouze izolované fosilní úlomky lebky, zejména čelistí a zubů. Mnoho důležitých informací o tomto dinosaurovi nám tak stále chybí.
Naštěstí je možné na základě charakteristického tvaru dochovaných fragmentů určit, že se jednalo o malého ornitopodního dinosaura, patrně vývojově spadajícího do báze kladu Iguanodontia s blízce příbuznými rody Anabisetia a Gasparinisaura z argentinské Patagonie a zároveň i s dalším australským rodem Qantassaurus.
Z hlediska velikosti nebyl atlaskopkosaurus nijak zajímavým druhem, při délce asi 2 až 3 metry vážil odhadem kolem 125 kilogramů. Byl tak zhruba stejně velký jako další australský rod Leaellynasaura (pojmenovaný také Richovými, v tomto případě podle jejich dcery Leaellyn) s délkou až 3 metry, ale větší než Qantassaurus (délka 1,8 metru) nebo Fulgurotherium (délka 1 až 1,5 metru).
Bohužel z posledního jmenovaného dinosaura se nám dochoval pouze opalizovaný konec fosilní stehenní kosti, mnoho informací tedy o tomto zástupci dinosauří fauny ze souvrství Griman Creek nemáme.
Život za tehdejším polárním kruhem
Atlaskopkosauři byli každopádně součástí tzv. polární fauny, neboť v době své existence žili na území jihovýchodní Gondwany za tehdejším jižním polárním kruhem. Museli tak pravděpodobně snášet podmínky dlouhých a temných polárních nocí, sněhu a ledu i krutých mrazů.
Autory formálního popisu byl Atlascopcosaurus původně zařazen do nyní již vědecky neplatné čeledi Hypsilophodontidae, později pak byli označeni za bazální zástupce skupiny Ornithopoda. V roce 2010 byla publikována odborná práce mezinárodní skupiny paleontologů, ve které je vzhledem k chatrnému a nepříliš diagnostickému fosilnímu materiálu (zuby nejsou druhově specifické a fragment čelistní kosti je jen málo informativní) druh Atlascopcosaurus loadsi označen dokonce za nomen dubium (pochybné vědecké jméno).
To by ovšem znamenalo, že se vůbec nemusí jednat o platný taxon druhohorního dinosaura, a že není na základě dostupného fosilního materiálu možné bezpečně určit, zda šlo o samostatný druh ornitopodního dinosaura. O pět let později však americký paleontolog Clint A. Boyd (známý také jako spoluautor popisu „našeho“ burianosaura z roku 2017) publikoval práci, ve které vrací atlaskopkosaurovi statut platného taxonu a systematicky jej umísťuje jako vývojově primitivního iguanodonta.
Vzhledem k tomu, že zatím nemůžeme s jistotou přiřadit fosilie atlaskopkosaura k postkraniálnímu kosternímu materiálu jiných australských ornitopodů, nemůžeme s jistotou říci, zda stejným zvířetem nebyl například druh Diluvicursor pickeringi, známý rovněž ze souvrství Eumeralla a formálně popsaný v roce 2018.
Není divu, že na „svého“ dinosaura je dnes hrdý také management společnosti Atlas Copco, na jejíchž webových stránkách nechybí od roku 2014 (kdy bylo oficiálně oslaveno 30. výročí objevu) stručná informace o objevu a výzkumu tohoto stále poněkud záhadného ornitopoda.
Článek vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.