Po dlouhou dobu přibližně 112 let byl rod Brontosaurus považován za vědecky neplatný, teprve v roce 2015 byla jeho správnost potvrzena přehlednou vědeckou studií. Ta ukázala, že brontosauři byli nejspíš skutečně jiným rodem sauropodů než apatosaurus (jak se domníval již paleontolog Charles Othniel Marsh, který na konci 70. let 19. století oba rody popsal). Dále studie popisuje, že tento rod zahrnuje dokonce hned tři různé druhy brontosaurů: excelsus, parvus a yahnahpin. Je však třeba podotknout, že ne všichni paleontologové jsou o správnosti pojmenování brontosaurus zcela přesvědčeni.
Středně velký sauropod
Co tedy o staronovém brontosaurovi dnes víme? Je jisté, že to byl obří býložravý dinosaurus, podobně jako jeho blízcí příbuzní rodů apatosaurus, diplodocus, supersaurus, barosaurus a další zástupci čeledi Diplodocidae. Brontosauři nicméně patřili spíše k menším zástupcům těchto sauropodů, jejich délka zřejmě nepřekračovala 22 metrů a hmotnost přibližně 15 tun (podle jiných odhadů ale až 26 metrů a 32 tun).
Někteří z jejich zmíněných příbuzných přitom dosahovali délky až kolem 35 metrů a hmotnosti téměř 40 tun. Brontosaury tedy můžeme považovat spíše jen za sauropody střední velikosti.
Fosilie všech tří druhů tohoto rodu byly objeveny na území státu Wyoming v USA, a to v sedimentech souvrství Morrison o geologickém stáří kolem 155 až 152 milionů let. To odpovídá období svrchní jury a věku kimmeridž až tithon.
Nejstarším druhem je Brontosaurus yahnahpin, který je se stářím 155 milionů let zhruba o dva miliony let starší než Brontosaurus parvus a o tři miliony let starší než Brontosaurus excelsus.
Typovým druhem je Brontosaurus excelsus, který byl formálně popsán O. C. Marshem v roce 1879. Brontosaurus. parvus byl popsán roku 1902 jako rod „Elosaurus“ a Brontosaurus yahnahpin roku 1994 jako druh rodu Apatosaurus. Teprve zmíněná studie Tschoppa a jeho kolegů z roku 2015 spojila tyto původně odlišně zařazené druhy pod jeden rod s nanejvýš slavným jménem.
Rekonstruovaná kostra druhu Brontosaurus excelsus (AMNH 460) v expozici Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. V roce 1995 byl skelet rekonstruován do moderní pozice s anatomicky správnějším držením těla. Tento sauropod patřil spíše do střední velikostní kategorie, ačkoliv vážil tolik, co tři až čtyři dospělí sloni afričtí.
Brontosauři obývali záplavové nížiny, bažinaté roviny i okolí jezer a velkých říčních toků na území západu dnešních Spojených států a byli součástí proslulé dinosauří megafauny zmíněného morrisonského souvrství. Menší exempláře, mláďata nebo nemocní jedinci se nejspíš stávali kořistí velkých teropodů, jako byl allosaurus, ceratosaurus, torvosaurus nebo saurophaganax.
Kromě dalších obřích sauropodů pak sdíleli své životné prostředí také s ptakopánvými dinosaury, jako byl ornitopod camptosaurus a dryosaurus nebo tyreofor stegosaurus. Živili se vegetací v podobě větví stromů a keřů, ačkoliv příležitostně mohli spásat i větší nízko rostoucí rostliny. Podle odhadů, založených na fosilních otiscích stop, dokázali za den ujít asi 30 až 40 kilometrů při hledání potravy.
K obraně jim mohly sloužit jejich velké drápy na „palci“ přední končetiny, zejména pak ale konce jejich velmi dlouhých ocasů, tvořených až 82 obratli, kterými snad mohli tito dinosauři práskat jako bičem (špička ocasu by překonávala rychlost zvuku) a podle některých odhadů mohl vydávaný zvuk dosahovat hlasitosti až nad 200 decibelů, což odpovídá zvuku výstřelu z děla. Podobným způsobem by si dokázali držet od těla i ty největší teropody.
Paleontologové objevili kostru mláděte druhu Brontosaurus parvus, o rozmnožování, vývoji a stádním chování brontosaurů ale přesto mnoho informací nemáme. Velkou otázkou je také fyziologie dospělých brontosaurů, u kterých je stejně jako v případě jiných obřích sauropodů záhadou například způsob, jakým dokázalo srdce vypumpovat krev do celého obřího těla.
Neznámý je také metabolismus těchto dinosaurů a otázka případné endotermie či spíše gigantotermie (termoregulační schopnost). Ať už však tento ikonický dinosaurus byl platným rodem nebo ne, jisté je, že jméno „brontosaurus“ zanechalo za posledních 140 let od jeho stanovení ohromnou stopu v populární kultuře. Toto slovo natolik zdomácnělo, že někteří paleontologové (jako je Robert T. Bakker) jím dodnes označují souhrnně sauropodní dinosaury a mnozí lidé si ze všech dinosaurů vzpomenou nejdříve právě na brontosaura. O občanském sdružení Hnutí Brontosaurus a někdejší hudební skupině Brontosauři v rámci českých reálií ani nemluvě.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
