Zajímavé je již druhové jméno tohoto dinosaura Novasi, které představuje poctu zasloužilému argentinskému paleontologovi Fernandu Novasovi, rodové jméno Ekrixinatosauruspak doslova znamená „ještěr zrozený z exploze“. To proto, že fosilie tohoto abelisaurida byly z hornin uvolněny prostřednictvím výbušnin, což je ve 21. století již velmi neobvyklé.
Ekrixinatosauři nejspíš neměli lehký život, protože žili ve stejných ekosystémech, jako jeden z největších teropodů vůbec, karcharodontosaurid druhu Giganotosaurus carolinii o délce přes 13 metrů a hmotnosti přes 8 tun.
Naproti tomu ekrixinatosaurus, který byl dříve považován za vůbec největšího zástupce své skupiny s délkou 10 až 11 metrů, byl podle novějšího výzkumu dlouhý „jen“ asi 7,4 metru. V ekosystémech souvrství Candeleros o stáří zhruba 100 až 97 milionů let (geologický stupeň cenoman) tak nepochybně nepředstavoval dominantního nebo přinejmenším nejmohutnějšího dravého dinosaura.
Lebka ekrixinatosaura s charakteristicky zahnutou spodní čelistí a vysokým „krabicovitým“ profilem, typickým pro většinu abelisauridů.
Nápadným znakem ekrixinatosaura byla jeho relativně velmi krátká „krabicovitá“ hlava o odhadované délce asi 83 centimetrů, jejíž spodní čelist se stáčela mírně nahoru (což je znak, který sdílejí i někteří další abelisauridi). Lebka obsahovala množství otvorů a ve své svrchní části byla zdrsnělá, což naznačuje přítomnost keratinových výrůstků na hlavě.
Stejně jako ostatní abelisauridi měl i ekrixinatosaurus velmi krátké přední končetiny, které připomínaly spíše zakrnělé výrůstky, naopak jeho zadní nohy byly silné a relativně dlouhé. Dá se předpokládat, že tento teropod byl schopný poměrně rychle běhat. Nevíme, jakou kořist preferoval, ale je téměř jisté, že útočil na mláďata sauropodů a jiných býložravých dinosaurů ve svém okolí. V úvahu přicházejí například rody Limaysaurus, Nopcsaspondylus a Andesaurus, středně velcí sauropodi, jejichž fosilie známe ze stejného souvrství.
Další možnou kořistí pak byli různí iguanodontní ornitopodi. Objev holotypu druhu E. novasi s katalogovým označením MUCPv-294 byl velmi významný, protože se dochovaly i jinak neznámé části kostry. Díky tomu mohli paleontologové zkompletovat dosud poměrně kusé znalosti o kosterní anatomii abelisauridů. Fosilie ekrixinatosaura byly objeveny na ploše 15 m2 při stavbě prováděné plynárenskou společností Gasoducto del Pacífico v lokalitě Bajo del Añelo.
Tento abelisaurid patřil do klanu Brachyrostra a jeho blízkými příbuznými byly například rody Ilokelesia nebo Skorpiovenator.Více podrobností o tomto zajímavém teropodovi nám snad prozradí až případné budoucí objevy.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
