Osmipalcové diskety v americkém systému na odpalování mezikontinentálních balistických střel nahradilo podle podplukovníka Jasona Rossiho z USAF „velmi bezpečné SSD digitální řešení“. Co to přesně je, letectvo nespecifikovalo.
IBM Series/1 na fotografii z roku 2016
Počítače IBM Series/1, na nichž od sedmdesátých let minulého století systém běží, disponují standardními sériovými porty RS-232. Při troše snahy se k nim nejspíš dá připojit běžný přenosný SSD (Solid-State Drive) flash disk, které známe z moderních počítačů.
Mezikontinentální balistické střely ICBM (Inter-Continental Ballistic Missile) jsou bezpochyby jedny z nejstrašnějších zbraní, jaké kdy člověk vymyslel. Slouží k dopravě jaderných hlavic na vzdálenosti přes pět tisíc kilometrů. Poslední generace střel nesou obvykle víc než jednu hlavici. Každá z nich je schopná zabít desítky milionů lidí. V dobách studené války se Spojené státy a Sovětský svaz držely pomocí ICBM navzájem v šachu.
Každá z těchto dvou velmocí měla v podzemních silech připravenou tisícovku raket schopných odstartovat v řádu minut. Když studená válka skončila, atomové zbraně ztratily část svého významu. Spojené státy dnes disponují jen asi čtyřmi stovkami ze země odpalovaných raket LGM-30G Minuteman III. Jinak se toho příliš nezměnilo.
Minuteman III
Revoluční osmipalcové médium
Koordinaci jejich odpalu má na starosti špičková výpočetní technika z doby prezidenta Jimmyho Cartera. Počítač IBM Series/1 se začal prodávat v roce 1976. Stejný rok vydala švédská skupina ABBA svůj hit Dancing Queen. Sonda Viking 1 přistála na Marsu. Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne založili společnost Apple. V Československu začala sériová výroba automobilů Škoda 105 a 120. Britský biolog Richard Dawkins vydal svou nejvlivnější knihu Sobecký gen. V Americe měly premiéru filmy Všichni prezidentovi muži a Rocky.
Osmipalcové diskety, což byla první velikost disket vůbec, se prodávaly už pět let. Na první z nich se vešlo osmdesát kilobajtů. Z dnešního podhledu to není mnoho. Například tříminutová písnička ve formátu mp3 má asi 3 000 kilobajtů (takže byste k jejímu uložení potřebovali 38 osmipalcových disket). Na začátku sedmdesátých let však osmdesát kilobajtů znamenalo revoluci.
K uskladnění stejného objemu dat by ještě donedávna byly potřeba tři tisíce papírových děrných štítků. Potřebám systému na koordinaci jaderných útoků proto osmipalcové diskety zcela vyhovovaly. Systém se jmenuje SACCS, což je zkratka z výrazu Strategic Automated Command and Control System (Strategický automatický systém velení a řízení).
Bez IP adresy nejde hacknout?
„Často si dělám legraci, že je to nejstarší IT systém letectva,“ prohlásil Rossi na webu c4isrnet.com. „Je to však právě jeho stáří, co ho dělá tak bezpečným.“ SACCS není připojený k internetu. „Nemůžete hacknout něco, co nemá IP adresu,“ uvedl Rossi (leckdo by ovšem mohl namítnout, že zrovna v tomhle bodě je přehnaně optimistický, hackeři se samozřejmě umí zaměřit i na počítače nepřipojené k internetu).
„Je to velmi zvláštní systém,“ popsal Rossi SACCS. „Je starý a velmi dobrý.“ V minulosti se už několikrát objevily zprávy o náhradě SACCS něčím novějším. Zdá se však, že z těchto záměrů pokaždé sešlo.
Hlavním úkolem SACCS je koordinace mezi velitelstvím amerických strategických vzdušných sil a odpalovacími středisky LCC (Launch Control Center). Každé z nich kontroluje deset raket. Nejdůležitější součástí jednotlivých LCC je pět podzemních krytů. V každém krytu sedí dva raketoví specialisté.
Kryty jsou umístěny v určité vzdálenosti od samotných sil s ICBM. Jsou s nimi propojeny jen elektronicky. Toto uspořádání má zabezpečit, že v případě jaderného útoku přežije dostatek osádek a odpálí své mezikontinentální střely. Povel odpálit ICBM dostávají důstojníci v podzemních kobkách prostřednictvím speciálních kódovaných rádiových zpráv. Americké letectvo tyto zprávy označuje EAM (Emergency Action Messages; pohotovostní akční zpráva).
Klíčky k apokalypse
Letectvo je vysílá v síti krátkovlnných vysílačů, která pokrývají celý svět. Skládají se z písmen ve fonetické abecedě NATO (Alpha, Bravo, Charlie a tak dál) čtených lidským hlasem. Obvykle jich mívají okolo 150. Radioamatéři občas zprávy EAM nahrávají a nahrají na internet.
Posádky podzemních krytů LCC mají za úkol porovnat kód obsažený ve zprávě s kódem v zapečetěných obálkách. Obálky jsou zavřené v sejfech, které musí napřed odemknout. Kdyby kódy souhlasily, zadají do počítače číslo předem připraveného odpalovacího plánu a doplní ho vlastním kódem k odjištění raket.
Nakonec oba oficíři zasunou do přístroje klíč, jímž musí ve stanoveném čase startu rakety otočit. K odpálení raket stačí, aby svými klíči otočili oba raketoví důstojníci jen ve dvou z pěti podzemních kapslí. Systém má spoustu pojistek, které brání nechtěnému odpálení raket.
Starat se o systém z doby, kdy bylo disco ještě cool a John Travolta pořád štramák, není zrovna jednoduché. Práce s ním vyžaduje dovednosti, které už dnes nejsou mezi informačními specialisty úplně běžné, jako je třeba přesné pájení pod mikroskopem. V moderních počítačích a dalších elektronických zařízeních se porouchané součástky většinou vyměňují.
Diody a rezistory
Pro počítače IBM Series/1, které tvoří jádro SACCS, se však náhradní díly už nevyrábějí. Všechno je potřeba opravovat. Zatímco software pro systém píší programátoři amerického letectva, údržbu mají na starosti civilní zaměstnanci. Někteří z techniků dosáhli podle Rossiho za víc než čtyřicet let fungování SACCSu skutečného mistrovství v jeho údržbě. „Mám tu chlapy, kteří znají obvody, diody a rezistory nazpaměť,“ prohlásil. „Používají technickou dokumentaci, aby se ujistili, že mají pravdu, dělají to však tak dlouho, že dokážou poznat, co je špatně, jen z chybového kódu.“
Počítače IBM Series/1 pracují s délkou slova šestnáct bitů. Montovaly se na ně dva typy procesorů, které dokázaly za sekundu vykonat buď 1,25 nebo 1,52 milionu operací. Stroje Series/1 používaly operační systém EDX vyvinutý za účelem řízení laboratorních zařízení. K tomuto operačnímu systému patřil speciální nižší programovací jazyk EDL (Event Driven Language).
Na počítačích se dají používat i jazyky vyšší úrovně. Může to být například FORTRAN, vymyšlený pro vědecké výpočty, výukový Pascal nebo Cobol, stvořený hlavně pro obchodní a databázové aplikace. Počítače Series/1 byly určeny pro náročné zákazníky, kteří potřebovali zpracovávat velké množství dat. Svědčí o tom i skutečnost, že si k nim bylo možno přiobjednat pevný disk o závratné kapacitě 9,3 megabajtu.
Článek vyšel na ArmádníNoviny.cz a byl redakčně upraven.
