- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Stava se mi, ze krom deja vu zde popisovanych mivam i takove, kde se nejedna jen o pouhy pocit, ale kde presne vim, ze zazitek pochazi ze snu, ktery se mi zdal ve spanku. Nekdy se mi zda o vecech, ktere se pak stanou skutecnosti, aniz bych ten dej ve skutecnosti mohl nejak ovlivnit. Dokonce nekdy treba presne vim, ze v danou chvili vejde do mistnosti ten ci onen clovek a rekne to ci ono. Ze to neni jen pocit vim proto, ze obsah snu jsem uz nekolikrtat nekomu vypravel jeste pred tim, nez se dej skutecne stal... Casovy odstup mezi takovym snem a realnym odehranim deje vsak ve vetsine pripadau presahuje nekolik let. Mate nekdo podobnou zkusenost? S par lidma jsem o tom mluvim a muzu rict, ze nejsem jediny... Jedna se o pripad, kdy je realita ovlivnena silou myslenek? Nebo je uz budoucnost kazdeho cloveka proste dana a ten sen byl pohledem do budoucnosti?
Kdyz jsem chodil do zakladni skoly, v pate tride jsem spadnul ze zebrin pri telocviku na zada, a trochu jsem se bouchnul do hlavy zezadu. Nic z toho vazneho nebylo, jenom se mi motala chvili hlava. Od te doby jsem ale mel vzdy cas od casu jeden a tentyz celkem intenzivni sen, ze jdu chodbou nejakym starsim domem, a nad dvermi je loukotove kolo (jako na ozdobu) a dovnitr do domu se sestupuje po nekolika schodech, pricemz se ochladi (asi kvuli tomu, ze stavba je z kamene a cihel). Po necelych 20 letech jsme s manzelkou kupovali v Nemecku dum a jak tak jdeme na prvni prohlidku ve Freyungu, vidim nad vchodem do staveni loukotove kolo a dovnitr do chodby jsou to dva kamenne zulove schody dolu a uvnitr nas poleje chlad... v te chvili se dostavilo velmi neprijemne deja vu a rikam si, tady jako bych uz proboha nekdy byl.... Na duchy neverim, na cestovani v case (zatim) taky ne, ale s temito vecmi rozhodne nikdy nezertuji a jsem k vedeckemu vysvetleni v clanku VELMI skepticky!
Ja jsem cetl clanek v nejakem americkem casopisu, ze Deja vu vzika, tak ze informace z jednoho oka je prenesena rychleji nez z druheho a proto mame pocit, ze uz se to stalo.
asi to nebude az takovy zbytecny vyzkum, kdyz jim to vzali do impaktu 7 . By me zajimal Vas HI... Btw. kdyz se objevila DNA, tak co z toho tenkrat bylo??? Nic. Vsichni byli chvilku radi, ze se to vi. A co z toho vzeslo...
Nevím co bylo tenkrát s DNA, nebyl jsem na světě :-) Ale myslím že už tenkrát si museli uvědomovat důležitost toho objevu (molekulární základ dědičnosti). Já jsem zatím young scientist (Ph.D. student v oboru clinical neuroscience), publikace mám zatím jen koautorství, a doufám že se mi brzy podaří publikovat jako první autor (samozřejmě v Nature :-). Nechtěl jsem nějak shazovat daný článek, ale mně ty výzkumy v těch neurovědách přijdou většinou na jedno brdo. Zjistí se nějaká korelace něčeho s něčím, např. že hippocampus je větší u těch, co mají v dotazníku pocity deja-vu. Nebo se zjistí, že při tom nebo tom úkolu je aktivní amygdala nebo že aktivita amygdaly koreluje s hladinou testosteronu atd. Jsou to všechno dílčí poznatky bez zjevných klinických aplikací. Pokud chcete vy nebo někdo jiný dále diskutovat, tak mi napište na zvykackabajo@seznam.cz. Nazval jsem poslankyni TOP09 samicí tura domácího a svědomitý cenzor mi zabil předchozí verzi světlonoše a teď mám jen jeden příspěvek :-(
škoda, že ho nedokážeme využívat naplno
my ho využíváme naplno. To si vážně myslíte že příroda si může dovolit natolik plýtvat energii, že postaví něco, co se nepoužívá? Mozek spotřebovává pětinu veškeré energie lidského těla, tj. je vysocenákladový. To že neuvyužíváme mozek naplno je pravděpodobně největší přežívající mýtus o mozku, něco jako že špenát obsahuje železo.
zda tento "objev" je v souladu nebo naopak vyvrací některé dřívější teorie. Pokud vím, jedno z vysvětlení bylo, že vjemy do mozku přicházejí po vícero různě dlouhých drahách: vjem dorazí po první dráze a zatímco jej mozek zpracovává, dorazí tentýž vjem po jiné (delší) dráze. Mozek má sice s vjemem již zkušenost (rozpozná jej), ale vzhledem k probíhajícímu zpracování jej nedokáže správně utřídit.
Druhá teorie, o které jsem kdysi někde četl spočívá v tom, že nikdy nespící mozek si předem přehrává určité scénáře situací, které mohou člověka třeba následující den potkat. Díky tomu pak dokážeme v reálné situaci reagovat pohotově ("intuitivně"), ve skutečnosti však využíváme jeden z dopředu promyšlených scénářů.
hmmm, to je jako v databazi, jedna transakce se zpracovava a druha se do ni naboura. Proste to neni dobre transakcne osetrene a mozek naraz zpracovava jeden stejny vjem ze dvou ruzne zpozdenych vstupu a chybou se zpracuje jako deja-vu.
Nicmene by me zajimalo, jak je to mozne, kdyz ja nekdy zazivam i deja vu efekt, ktery trva nekolik minut a jsem schopen na pocatku rozeznat, ze se tak deje a popsat, jak ten zazitek o nekolik minut pozdeji skonci.. Mam asi skutecne hodne pohaseny transakcni system ve sve "databazi" a nebo je na deja vu jeste neco dalsiho, co nevzali v potaz.
Všichni přeci víme, že deja vu je chyba v matrixu :))
Jsem asi vzorovým příkladem tohoto tvrzení. Bývalý epileptik, ložisko v pravém spánkovém laloku, každý záchvat začínal silným deja vu. Ložisko před 12 lety odoperováno (shodou okolností právě v Brně ve FNuSA v působišti MUDr. Brázdila) a od té doby jsem naprosto bez problému. Silné deja vu je dost hnusný pocit, nikomu nepřeju.
Deja vu se mi stalo už několikrát a vysvětluju si to velmi jednoduše: Něco se mi stane a já nad tím začnu přemýšlet, mezi tím se mi ta událost zapíše do dlouhodobé paměti, já během přemýšlení začnu hledat v dlouhodobé paměti, a najdu to. Tečka - prostě si vzpomenu na tu samou událost, protože se mi mezi tím uložila.
To není to samé. Deja vu je dost hnusný pocit, kdy víš, že to, co právě prožívaš, je poprvé, ale něco ti uvnitř říká, že už jsi to někdy zažil. Celkem humus.