Kdo má nastudovanou genezi samotné katastrofy ví, že vedoucí směny Djatlov měl politické ambice a po ubsluze reaktoru požadoval provedení testu za "přísnějších" podmínek, než jaké byly pro daný test vyprojektované. Svévolně snížil výkon reaktoru pro provedení testu pod minimální projektovaný výkon, čímž se reaktor ocitl v nestabilním stavu a samovolně se zastavil následkem xenonové otravy. V tu chvíli měl být reaktor podle předpisů odstavený na dobu nutnou k samovolnému rozpadu xenonu a jódu v aktivní zóně, čímž by se reaktor opět stal stabilním a plně ovladatelným. Na místo toho nařídil obnovení štěpné reakce nestandardními prostředky, které znemožnily obslozu jakkoliv regulovat výkon reaktoru po jeho opětovném nahození. Vina za katastrofu tak zcela zjevně padá na hlavy operátorů a vedoucího směny, protože vědomě uvedli reaktor do stavu, který byl mimo projektované parametry. Stalo se tak porušením bezpečnostních předpisů. Fakt, že nebyli poučeni o následcích svého konání, je nezbavuje zodpovědnosti. Vědomě se dostali za hranice bezpečnostních nařízení, což neměli dopustit. Operátoři plnili nařízení svého nadřízeného, což může být diskutabilní. Pokud věděli, že porušují bezpečnostní předpisy, měli takové jednání odmítnout. Proto je pochopitelné, že byl za havárii odsouzen vedoucí směny Djatlov ale nikoliv operátoři u reaktoru.
