Zázrak!!!

S dírkovou komorou jsem také kdysi dávno experimentoval. Místo tmavé lepící pásky jsem ale použil alobal, propíchnutý špendlíkem.

Ty barvy by mohl způsobovat jev, který používal pro barevnou fotografii Gabriel Lippmann (https://cs.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Lippmann) - v zásadě interference mezi světlem procházejícím emulzí "zpředu dozadu" a odraženým od zadní stěny "zezadu dopředu". Lippmann používal skleněné desky a rtuť jako zrcadlo, ale bílý fotopapír by mohl, zvlášť při takto malém množství světla, zafungovat podobně.

Já jsem si zase téměř jistý, že v mém solargrafu jsem měl filmové políčko.

To by samozřejmě pak vyžadovalo nějakou chemickou úpravu před skenováním.

Ale určitě jsem někde viděl video, ve kterém ukazovali, že tam dávají rozstříhaný film s perforovanými okraji.

Video už teď najít nemůžu, ale třeba tady mají návod na expozici na film:

http://www.alternativephotography.com/wp/cameras-film/the-pinhole-camera-35-mm-matchbox

Takže je možné, že dříve se používal film a pak se ukázalo, že s papírem je jednodušší práce a lepší výsledky.

Tak nějak mi není jasné - v článku zmiňujete jednou že je exponováno na film a jindy zas na papír.. jak to tedy je?

Taky to skenování mi moc nejde pod vousy.. skener má poměrně jasné světlo osvitové jednotky, to by přece neustálený materiál zlikvidovalo ne?

Validní otázky. Což takhle Google?

Já jsem to dělal taky, ale ten výsledek nebyl tak hezký:

http://www.astromik.org/clanky/c003.htm

Super.