Dnes je už koukám "legendární" kdejaký nepovedený šrot. Sobi byl krám nepoužitelný na normální cyklistiku.

Na bicykel Favorit sa muselo poctivo stáť a mať ešte kopec šťastia. K nám do obchodu vozili tovar /zboží/ raz za 2 týždne. Ale len z času na čas medzi nimi boli aj Favority...

Mne sa podarilo vystáť Favorit na druhý pokus. Ale v rade boli aj takí, čo stáli 4 či 5 krát zbytočne, pretože bicykle jednoducho neprišli.

Ja som svoj vytúžený Favorit kúpil vo štvrtok 19. júla 1984. Ale musel som si vystáť rad od 3:45 ráno (a to som bol druhý v poradí) až do 14:00. Ráno sa totiž preberal tovar a na obed bola dvojhodinová prestávka...

Ale presne si pamätám, aké bicykle vtedy prišli: 5 x Favorit so slabšou výbavou za 1.350 Kčs, 5x Favorit s lepšou výbavou (vyhadzováky na kolesách, pologalusky, iné sedlo, iná pumpa) za 1.530 Kčs a 2x Favorit s rovnými riadidlami - taký predchodca dnešných horákov. Tam som si cenu vtedy nevšimol. V rade však stálo asi 40 ľudí...

Bola to pre mňa taká významná udalosť, že som si tie údaje bez problémov zapamätal...

Ale tým sa starosti neskončili. Osky pedálov sa pomerne rýchlo ohli, oká v kľukách praskli a nové kľuky sa zohnať nedali. Keď mi došli brzdové gumičky, tak som ich zase dlho-dlho nemohol kúpiť. A keď som na ne v inom meste natrafil, tak som ich kúpil asi 20. Možno ešte doteraz niekde sú...

Dětská nostalgie nikoho neuživí .

chceš li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina.

Tak Sobika sem měl a supr! Sice bylo b barvě Magenta, ale pěkně sem si ho vytunil. Dráty propletené do špic, ráchtátko... Řidítka nahoru člověk si připadal jako by měl Harley, když zrovna seděl na nosiči

Měl jsem. Nevím co je na tom legendárního. To kolo bylo tak špatné že se dalo sehnat i za minulého režimu kdy byly ostatní kola podpultovky. Jízda na něm bylo utrpení a ujet 20 km téměř nemožné.

To kolo mělo být na parádu, aby si člověk připadal jako na motorce. Tvůrci jenom zapomněli, že ke šlapání je potřeba zcela jiný posez než rozvalit se na chopperu