Pro doplnění bych ještě uvedl nejnovější informace. Dne 15. února byl do kontejnmentu vyslán druhý typ robota, který je určen kromě vizuální prohlídky i pro měření teploty a radiace. Dostal se na rampu vedoucí k centrální části kontejnmentu. Po ní projel dva metry, které předchozí robot vyčistil. Pak se mu však zablokoval pás. Byl tak odstaven na stranu rampy, aby neblokoval další roboty a oddělil se od řídícího a spojovacího kabelu. Důležité je, že změřená teplot 16,5 stupně Celsia odpovídá teplotě měřené čidly uvnitř kontejnmentu. Ta je okolo 18,6 stupňů Celsia. Odhadnutý dávkový příkon z dat robota je 210 Sv/hod.

Sievert je veličina, která byla vytvořena kvůli posouzení účinku radiace na živou tkáň. Nebylo by lepší udávat dávku v grayích, pokud mluvíme o robotech?

Je to otázka, ale ani v případě robota není podstatný pouhý energetický tok. Když na něj např. posvítíte žárovkou tak ... nic. Každopádně, když budete čipy bombardovat pronikavým zářením, tak to bude dělat psí kusy. Existuje možnost použití redundantních systémů, ale při určité intenzitě poruch nebude fungovat nic. Navíc když se zařízení "nacucá" radiace a stane se samo radioaktivní, tak už nebude spolehlivé ani v čistém prostředí.

V názoru na JE se s panem Wágnerem asi neshodnu. Každopádně děkuji za velice dobře napsaný článek. Lidé, kteří kritizují kvalitu fotek si neuvědomují, že robot fungující v aktivní zóně reaktoru je technický zázrak. V přítomnosti radioaktivního záření totiž přestávají fungovat polovodiče. Nemáme počítačovou technologii odolnou proti radiaci, elektronky se už téměř nepoužívají a řídící počítač vyrobený z takových prvků, by byl obrovský - nic čím byste mohli řídit miniaturního robota.

S tím souvisí taky problematika likvidace jaderných havárií. Naše civilizace není na tak vysoké technologické úrovni aby uměla vyrobit stroje odolné proti radiaci, které by to v případě potřeby za nás mohly udělat. Jediné co můžeme udělat je udělat v uctivé vzdálenosti od roztaveného reaktoru nějaký "sarkofág", jako v Černobylu.

Současné jaderné technologie jsou problematické. Například radioaktivní izotopy Plutonia jsou prudce jedovaté, přičemž jejich poločasy rozpadu jsou velice dlouhé (tisíce i desetitisíce roků), takže jsou těžko odbouratelné. Je otázka, jestli je lepší budovat jaderná úložiště na statisíce roků, nebo se pokusit o aktivní "úklid", tzn. přepracovat to plutonium v nějakém reaktoru na něco méně škodlivého, případně vystřelit to na Měsíc.

Hlavně nikam nestřílet! Když se ve vesmíru netrefíte, tak gravitační síla vám to vrátí jako bumerang.

Co se může pokazit, to se pokazí. Co se nemůže pokazit, to se pokazí taky. (Murphyho zákon)

radiace z Fukusimy zabila zivot v pulce Ticheho oceanu, ale skoro se o tom nemluvi. Kdyby tohle udelali Rusove, tak se bude hystericky kricet celych 6let

Dekuji za skvely clanek. Je minimum citelnych informaci od opravdovych odborniku a naopak, maximum blabolu od lidi, kteri nemaji ani poneti o problematice.

Máme pěkné sebevědomí. Na to, že už k těm vážným nehodám došlo, že následky jsou (radioaktivní kanci na Šumavě, radioaktivní ryby kolem Japonska atd.) a že máme problém i ohlídat firmy, které kontrolují svary v jaderných elektrárnách... Páni tvorstva.

A co by jste chtel? Byt lidstvo partou bezchybnych geniu, tak se radsi samo nejak ekologicky zlikvidovalo.

Děkuji všem za příspěvky do diskuze a pokusím se alespoň na některé reagovat.

1) Řada příspěvků byla k rizikům výroby elektřiny z jádra. Stejně jako libovolná jiná technologie má i ta jaderná svá rizika. A neznám odborníky, kteří by tvrdili, že je bez rizika. Jak už však bylo zmíněno, je počet obětí i škody na jednotku vyrobené elektřiny u jaderných elektráren mezi těmi nejnižšími. Že mají i další technologie rizika se ukazuje třeba právě dnes, kdy kvůli problémům s přepadem přehrady musí být evakuováno 190 000 lidí. To je více, než bylo evakuováno v maximu ve Fukušimě. Doufejme, že přehrada vydrží a lidé se zde brzy vrátí domů. I tak to však ukazuje, že riziko nejde nikdy úplně vyloučit. Havárie ve Fukušimě však ukázala jednu věc. Její primární příčinou byla katastrofa, která měla následky mnohonásobně až skoro nesrovnatelně větší, než samotná havárie elektrárny.

2) V reakci na komentář, který kritizuje kvalitu fotografií pořízených robotem a kamerou endoskopu bych upozornil, že jednak musí jít o relativně malé zařízení, které proleze příslušným potrubím a stejně tak je to i se zařízením, které zajišťuje osvětlení. Důraz je také hlavně na odolnost proti radiaci a i to vede k omezením kvality zobrazování.

3) O stavu aktivních zón uvnitř kontejnmentů je toho opravdu zatím známo málo. Na druhé straně jsou uzavřeny v hermetickém kontejnmentu a příslušně chlazeny. Je sledována atmosféra v kontejnmentu, teploty i tlaky. Nehrozí od nich žádné riziko, takže není třeba příliš spěchat. Lepší je důraz na bezpečnost, než na rychlost.

4) Pokud jde o kritiku gramatických a stylistických nedostatků článku, omlouvám se za ně. Bohužel při psaní článku o aktuálním tématu rozhoduje také rychlost a člověku se nepodaří vše uhlídat. Je pravda, že se snažím co nejvíce dohlédnout na faktické stránky a ty stylistické už pak úplně neuhlídám. Příště se budu více snažit.

Na to, jak obtížná tématem zpracováváte, je ten váš styl ještě hodně dobrý a srozumitelný. Nejsem si jist, jestli kdybyste se zaměřil více na tu stylistyku, jestli by to bylo potom v tomhle o moc lepší, jestli by to sice bylo zvukomalebnějši, ale méně srozumitelné. Za sebe říkám že to, jak to formulujete, to je v podstatě OK.

Přijde mi poměrně zarážející, že po šesti letech od havárie se pořád neví, kde jsou zbytky paliva a kam vlastně proteklo...což je podle článku klíčová informace pro další plánování.

Zajímavý článek. Zajímalo by mě kolik Sv schytali námořníci kteří opravovali primární okruh reaktoru na ponorce K-19?

Většinou kolem deseti, zemřeli do 3 týdnů od nehody.