V popisu fotky jsou dvě chyby:

„Agentura TASS zveřejnila fotografii Komarova ve skafandru, kterou zmátla zahraniční komentátoři. Byli přesvědčeni, že kosmonaut letí ve skafandru a podle pozadí odhadeovali, že kosmická loď je velmi prostorná. Snímek byl přitom pořízen na palubě upraveného dopravního letounu Tu-104 LL během nácviku v napodobené mikrogravitaci.“

Má být „zmátla zahraniční *komentátory*“ a „podle pozadí *odhadovali*“

Hlavně že v Americe ušetřili na O-kroužku. Debilní propagandy a špinění mistři.

Takové věci se stávají. Když postupně spadly dva raketoplány USA, kde bylo v každém asi 7 lidí tak se nikdo nad těmito obětmi nepozastavoval.

No, minimálně se na dost let pozastavil program raketoplánů a nebylo to trapně utajováno.

Super článek díky moc. Škoda lidí jako Komarov, tohle by se nemělo stávat...čest jeho památce

Pridávam sa Nie je čo dodať...Toto nie je priestor na propagandu.

Jako tenkrát, tak i dnes funguje systém, kdy rychlokvaška manager tlačí na nereálné výsledky a termíny, i proto, že je sám často tlačen svými nadřízenými o stejné odborné úrovni. Vtipnou reakcí na tyto tlaky z prostředí strojírenské konstrukce jsem zaznamenal v této podobě: Úkol musí být splněn za poloviční dobu. To se stihnout nedá. Tak na to vyčleníme 2x tolik lidí (pomíjím, kde je vzít a jejich odbornou úroveň) a půjde to. Pane vedoucí, když pošlete místo jedné lodi přes Atlantik dvě, tak tam za poloviční dobu nebudou.

Manažer je člověk, který si myslí, že devět žen porodí dítě za měsíc...

Perfektní článek. Skvěle napsaný. Děkuji.

100 let nic není. Podívejte se, jak dlouhý život mají různá náboženství, přitom polopravda je v nich nedostižnou metou.

Diky za pěkně napsaný napínavý článek. Komarov byl odborník a vynikající kosmonaut.

Dle článku se zdá (a věřím, že článek poskytuje správně informace, které jsou dostupné), že kdyby padáky dobře fungovaly, tak se Komarov mohl zachránit. Komarov tedy alespoň trochu zvládl všechny technické potíže, které se během letu objevily. Nemohl je odstranit, ale minimalizoval je natolik, že udělal pár obletů a začal přistávat. Byl to borec.

Jsem již v důchodu, žiji již 40 v Nizozemsku a 30 let jsem zde pracoval v informatice. Při čtení článku se mi vybavily situace z mé pracovní kariéry, kdy manažeři a vedoucí projektů chtěli nemožné, jak co se týče výsledků, tak co se týče termínů, a bylo moc těžké je upozorňovat na to, že jejich plány jsou nereálné. Nešlo nám o život, ale v důsledku jejich megalomanských plánů projekty trvaly často dvakrát tak dlouho a byly mnohem dražší, než se původně plánovalo. Díky spěchu se jisté věci nedělaly dostatečně pořádně, což se později nevyplatilo a muselo opravovat.

Přitom ještě koncem 70 let a začátkem 80 let se tu pracovalo mnohem serjozněji Zlom začal dle mne v 80. letech, kdy začali nastupovat manažeři, kteří neměli moc odborných znalostí a nevážili si názorů odborníků.

V SSSR byl tlak politiků a prestižní závod v kosmu s USA. Současným západním manažerům jde jen o peníze.

Dobrý manažer poslouchá, co říkají lidi, kteří tu věc skutečně dělají. To ostatně stálo i za havárií Challengeru,kdyby v NASA fungovala lépe zpětná vazba, mohli na problém s O kroužky přijít dřív, než došlo k havárii.

V direktivně řízeném systému to funguje ještě hůř, ale když to skončí tragicky, tak to vyjde nastejno.

Rusky clovek je jiny. Podobny pocit, jako u Komarova, mohl clovek mit i u jinych profesi, namorniku, vojaku. Pro ne je vlast cislo jedna, bez ohledu na okolnosti a osobni bezpeci. "Hrdina Sovetskeho svazu" ma v techto pripadech skutecny obsah, bez patosu a politiky. Smekam pred Komarovem a podobnymi klobouk.

Me to vsechno (s vyjimkou nestastneho kosmonauta) pripada spise zlocineckou mafii.

To je frajer!

Všechna čest!