Bohužel situaci ovládli mladočeši, staročeši by raději říši reformovali po vzoru třeba USA. Jenomže nenávist Němců vyvolala opět nenávist Čechů, do toho Maďaři a Poláci, takže situace byla nejspíš jinak neřešitelná, Benešův odsun můžeme dnes odsuzovat, byla to však reakce na válečnou zkušenost.

Tam, kde se etnika nesnáší, pomůže jenom důsledná separace. Neznamená to, že nelze dojít v několika generacích ke smíru. Ale zamezit násilí jinak nelze.

Rozbíjet Rakousko-Uhersko byla chyba.

byla to nezbytnost - od r. 48 se tehdy ještě Rakousko rozjelo k rozpadu, nikdo nebyl schopný ten trend zastavit, za tehdejšího obecného stavu vzmachu nacionálního cítění se to zřejmě nedalo rozumně uřídit

(a pokud současní obyvatelé ČR pláčou nad rozpadem R-U, tak je to ilustrativní příklad double thinku - ti samí obvykle mají plné zuby ošklivé EU a zcela iracionálně touží po její demontáži, přitom jí můžou vyčítat tak stonásobně méně než by byli mohli začátkem 20. století nebo dokonce během války Rakousku-Uhersku..., vrcholem absurdity je, když pořád ti samí blábolí něco o Visegrádu (nebo rovnou o jakési restauraci podunajské říše) - nebyli jsme schopní soužití ani se Slováky, nejsme ochotní se přizpůsobovat měkkým a minimalistickým požadavkům EU, ale kupodivu nebudeme mít žádný problém s integrací v rámci V4 (V5), přestože jde o značně odlišné společnosti, a to v mnoha směrech, nemluvě o historických resentimentech...)

Pokusy tu byly, ale vždy selhaly na odporu českých Němců. Také Berlin byl proti. A v té době už bylo mocnářství zcela pod vlivem Německa.

Proc se vlastne krome rakousko-uherskeho vyrovnani nekonalo i rakousko-ceske vyrovnani?

.Pokusy tu byly, ale vždy selhaly na odporu českých Němců. Také Berlin byl proti. A v té době už bylo mocnářství zcela pod vlivem Německa....