Tvrzení, že na Soči bojovali na straně Italů i čs. legionáři je nesmyslné. Bitvy na Soči ukončil průlom u Caporetta na konci roku 1917,který frontu přesunul blíže k Benátkám, na řeku Piavu.
Jedním z důsledků tvrdé porážky Italů na Soči bylo mj. i následné vytváření čs. legií, k němuž došlo zhruba březen-duben 1918. Na frontu se nevycvičené a mizerně vyzbrojené (vesměs ze zestaralé výstroje) čs. legie dostaly až v červnu 1918 a to už se dávno nebojovalo na Soči, ale Piavě. Ale navzdory odvaze se vojenské vystoupení legionářů neslo vesměs ve znamení jejich porážek, zajímání a poprav. Důsledkem byl přesun čs. legionářů na klidnou část fronty, kde se odehrálo pouze jediné drobné střetnutí - přepad na Doss Altu, při němž padlo 7 legionářů (půlka z toho byla zabita vlastní dělostřeleckou palbou) a 4 zajatí legionáři byli následně popraveni. Za první republiky byl tento drobný přepad, nafouknut na mnohahodinovou grandiózní bitvu s mnoha mrtvými.
A čeští vojáci na straně Rakouska? Obrovské, ale zcela zapomenuté hrdinství. Mnohdy jednotky z českých zemí čelily mnohonásobné přesile, aby za cenu tisíců mrtvých dokázaly italské útoky odrazit. Bitvy jako např. u Iamiana, Hudi Logu, návrší San Gabriele (Škabrijel), kde české jednotky obstály na výtečnou, by v každém národě byly oslavovány, děti se učily o nich v dějepise, byly o nich napsány knihy a natočeny filmy. U nás byly vymazány z paměti a nahrazeny poněkud uměle glorifikovanými bitvami jako např. na Doss Altu, ale i Arrasu, Zborova či Bachmače.
Naštěstí po sto letech už se objevují první vlaštovky a začínají narovnávat i tuto část zapomenuté a pokřivené historie. Za všechny alespoň knihy od J. Fučíka "Doss Alto-mýtus a skutečnost" či J. Vričana "Po zapadlých stopách českých vojáků".
Nicméně i přes drobný omyl v popisu účasti čs. legionářů hodnotím tento dokument na Technetu jako přínosný. Minimálně jako připomínku bojů, kterých se čeští vojáci účastnili a na které by se zapomenout nemělo.
