Pokus je podle mne uplne nesmyslne popsany. To co je videt je flurescence jednoho atomu, ne jeho obraz ziskany svetlem. Atomy ve viditelnem svetle zobrazit nejde - svetlo ma moc dlouhou vlnovou delku a tak male objekty proste preskoci. Jako plavouci vetvicka neovlivni vlnu tsunami. Bezne lze atomy videt pomoci kratkovlneho rentgenoveho zareni, nebo elaktronu / neutronu upravenych nastavenim rychlosti na vhodnou vlnovou delku ....

To nic není. Atomů jsem vyfotil miliardy miliard milard.

Rozbíjím atom olova!

A daří se?

Ani ne, ono hodně záleží na tom, jak se do toho praští...

Takže asi mobilem to nemám šanci chytit ani když ho budu pevně držet :(

A já se tak těšil

Teda to muselo dát hrozný práce...a přitom taková blbost, že jo?

Pokud je vzdálenost mezi hroty 2,3 mm, tak je ten atom podstatně větší, než jsem čekal.

Zvláštní pocit, že jsme všichni složení z těchle ťupliček.

Ale o tom je právě článek. Ten atom není tak velký jak ho tam vidíte. Tak velký je "kužel" od něj odraženého světla.

Postdoktorální student? On je to doktorál, a studuje postdoktorál? Trošku té češtiny by neškodilo. Abychom si za chvíli nepletli ukřižovaného s ukřížovkovaným.

Jste si jisti, že henten bily pixel někdo nedokreslil v malování?

A jak by vypadala fotka 2 atomů vedle sebe? :-D

Jestli to byl klasicky levny objektiv EF 50/1.8 II, tak ten ma makro 1:0.15. Velikost pixelu EOD 5D MkII je zhruba 6.4x6.4 mikrometru, nejmensi fotografovany objekt, vyplnujici prave jeden pixel, bude tedy 0.04x0.04 milimetru. Takze do jednoho pixelu na snimku se vejde zhruba 25 miliard atomu stroncia, naskladanych vedle sebe do ctverce.

Takže vyfotit silážní jámu plnou dynamitu z Měsíce taky není pro obyčejný foťák problém, akorát to nebude konkrétně přesně ten dynamit v jámě, ale jeho výbuch :-D