Je to vždy úhel pohledu - pravda se pro nás stává to, co chceme aby pravdou bylo.

Právě tato studie je příkladem toho, že si za toto můžeme sami. Protože si nemáme klást otázku zda má tato studie pravdu. Bude tato studie brána jako základní postulát v našich dalších úvahách o pravdě či lži? Nehledě na to, že takovýto postulát může hrát velkou roli v omezovaní svobody kyberprostoru.

Jo proto rad utikam v praci do toho IT sveta, kde je pravda a lez celkem dokonale definovana..

Celá ta studie je podfuk. O tom, jestli zvítězí "pravda" nebo "lež", rozhoduje autor studie, a to tím, jaké pravdy a nepravdy zvolí. Atraktivní fáma se vždy bude šířit rychleji než nudná "pravda". V tomto případě si autoři zjevně přáli, aby zvítězila lež, a celý výzkum tomu přizpůsobili.

Je jasné, že výrok "Neexistují žádné statistiky o Romech" (pravda) prohraje s výrokem "82% dospělých Romů bylo někdy odsouzeno pro trestný čin" (nepravda).

Při troše dobré vůle to ale mohlo dopadnout obráceně. Kdyby výzkumníci postavili pravdivý výrok "Janička (9) za záhadných okolností zemřela v Anglii" proti nepravdivému výroku " Milan (65) čekal na přepážce VZP půl hodiny na vystavení duplikátu průkazky" pak věřím, že by pravda zvítězila.

Všiml jste si v článku na jak velkém výběru zpráv byla studie dělaná? To by se autoři pěkně zapotili, než by si v nich ještě našli takové, aby to vyhovovalo požadavku o atraktivnosti.

A máte kromě výsledku nějaký důvod, proč je z toho podezíráte?

Jeden z problémů vidím v přílišném zjednodušování. Do určité míry je podle mého potřeba, ale co je moc, to je moc. Myslím, že většinu věcí lze zjednodušeně popsat v přibližně 10 větách, přičemž dojde k uvedení laika do tématu a vystihnutí podstaty. Přijde mi ale, že se dneska z těch 10 vět víc jak půlka vyhodí a místo nich se dá bulvární balast.

Mrzí mě, když se např. na motoristickém serveru v článcích nerozlišují různé druhy emisí a míchají se dohromady, tím spíše, že je to na specializovaném webu, kde bych očekával ještě větší míru odbornosti. Nebo když se něco, co je ve fázi "na papíru to teoreticky funguje" prezentuje ve stylu "zítra to bude v obchodě a nic jiného nemá smysl".

Na technetu se mi líbí, že zde většinou nejsou jednoznačné závěry, ale shrnutí kladů a záporů, které si každý může zhodnotit podle svého hodnotového systému. Tak by to podle mého mělo v médiích vypadat. Napsat úderný článek zvládne každý, ale projít několik různý zdrojů, několik studií (včetně zahraničních), zajistit grafiku a napsat o tom srozumitelný článek, to chce pravého novináře.

Chápu ale, že úderný závěr zajistí více reklamy a média nějak přežít musí. Dnes je navíc problém, že i kdyby došlo u mainstreamu k nějakému kodexu, tak si v tu ránu může někdo založit blog, který se údernými senzacemi dostane nahoru (ale nějaký efekt by to mělo). Kdyby se mainstream hromadně zpoplatnil, pak by ještě více lidí čerpalo z alternativních webů, takže tudy podle mého cesta nevede.

Co je lež, názor? Co je pravda, směr odkud informace přišla? Která je ta správná studie, ta, která má nejblíže zadavateli? Jací respondenti byli vybráni, takoví kteří byli loajální? Žádný redaktor iDnes nemůže tvrdit, že zná absolutní pravdu na každou informaci, dezinformaci, konspiraci. Víte, že mnoho vědců v historii bylo za konspirátory a dokonce byli lynčování?

Chceš něco říct, nebo se jen potřebuješ vyfňukat?

v okamziku, kdy pracuji s tim, ze snopes (a podobne) je duveryhodny zdroj pro overovani informaci - ziskava cela studie trhlinu......asi tak velikosti Grand Canyonu ...

Snopes svoje ověření vždycky velmi důkladně zdůvodní a uvede zdroje. Jaký konkrétní problém s nimi máte? Nějaký odkaz, kdy pochybili?

Přečetl jsem slušnou část diskuze. Několikrát se narazilo na problém se zjišťováním, co je vlastně pravda. Nikde jsem ale nenašel ani zmínku o tom, že danou informaci si nemusíte v hlavě zařadit jen jako pravdu nebo nepravdu. Můžete pokrýt celý prostor, kde na jedné straně je pravda, na druhé nepravda a uprostřed je "nevím, jestli se tomu dá věřit.

Příklad: Narazíte na Technetu na něco obzvlášť neuvěřitelného a řeknete si "To je podezřelé, ale je to z kvalitního zdroje, budu to považovat za pravdu s pravděpodobností 75%". Pak si to nezávisle přečtete na Oslu a řeknete si, že to teda bude pravda tak na 85%. Potom si všimnete, že každý článek je založená na jiné studii, která nezávisle došla k tomu samému, načež se tomu už provozně dá říkat pravda (přestože úplně jistí si stejně být nemůžete, ale velmi nadstandardně jistí ano).

Když takhle aplikujete důvěryhodnost (zdroje i zprávy jako takové), není takový problém, že nevíte přesně, jestli je to pravda, nebo ne. Když více neúplných jistot míří stejným směrem, tak to tak prostě nejspíš bude, a naopak. A pokud takhle potkáte rozporuplné zprávy, víte, že jim nemáte moc věřit, protože nejmíň jedna byla špatně, takže se to obecně nejspíš neví.

Nejlepší pak je tu míru nejistoty vyjadřovat, i když se o tom s někým bavíte. Snažím se třeba "počítat ruce", rozlišuju zprávy z první ruky (od člověka, jemuž se to stalo), z druhé ruky (stalo se to kamarádovi člověka, co mi to říká), z třetí ruky a "někomu se prý stalo". Případně když vyprávím, co jsem četl, snažím se zhodnotit důvěryhodnost, a pokud to není důvěryhodné, ale dost zajímavé, abych to přesto zmínil, tak na to upozornit. Nevím, možná je to otravné. Ale nevím, jak lépe předat informace, u nichž si nejsem jistý přesností.

.

Každopádně je hlavní si uvědomovat, jak moc je informace důvěryhodná, když už nevíte přesně, jaká je pravda.

A už vůbec nevzali v potaz, že kdyby obnovily svoji činnost noviny Hrom, tak že bych si začal číst nepravdivé, resp. pravdivé články v poměru cca 3:1...

Jo, sazka na blbost byla vzdycky sazka na jistotu.

Přiklonit se k faktům vyžaduje vlastní studium, zapojení rozumu a celkově více času, než když člověk prostě přijme nějakou populární myšlenku, která může být zcela nepravdivá. Navíc pro lidi obecně je rozum až na druhém místě. Rozhodují se pocitově.

Lid chce být klamán, protože pravda je moc složitá. To není z mé hlavy, ale takhle nějak ten citát zní. A myslím, že pro dnešní dobu to sedne jak pr... na hrnec. Nějaké ověřování v době soc. sítí, SMS, apod.? Zbytečné, zdržující.