Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

B97ř69e86t79i39s58l64a67v 78K50r34e14j80s37a 3274985657286

Díky za skvělý článek. Myslím, že mně i řadě lidí pomůže.

Taky mám v hlavě situaci, kdy jsem chtěl pomoci a musel jsem přemoct svůj stud před desítkami dalších lidí. Dva kluci se pravděpodobně prali a když jeden ležel na zemi, tak z mého pohledu do něj druhý chtěl kopnout. Bylo to před zahrádkou plnou lidí. Někteří možná mladíky znali.

Že se někdo pere ještě není neobvyklé, ale když dochází ke zjevně nevyrovnanému souboji stojícího a ležícího, tak je to alarmující. Jako jediný jsem se zvedl a šel klukům vstříc s pohledy spousty lidí v zádech.

Kluci se zvedli a se smíchem šli dál a já slyšel posměšky řady lidí na co si to hraju...

Do teď to cítím jako na živo. Takovéhle situace posilují "bystander effect" a myslím, že přesně tohle je jeden z důvodů, proč se rozhodne řada lidí nepomoct. "Co když jsem situaci vyhodnotil špatně? Je tu určitě někdo kompetentnější, kdo to vyhodnotil líp. Všichni stojí a nic nedělají, tak se asi nic neděje..."

Docela pak dává smysl, že když jste ve skupině, kde máte ujasněné role a znalosti navzájem, tak víte, že někdo začne jednat a někdo spíš druhotně pomůže. Když jste na veřejnosti, tak to prostě tak jasné není.

A tak se mi líbilo to co psal autor: "Nebojte se, co řeknou ostatní, a nabídněte pomoc!" Díky za to!

+50/0
doporučit
10.8.2018 12:22

J29o41s40e84f 28U24l68m29a76n 8630830328785

Podobný efekt se vyskytuje i jinde. Když k nám na střední přišel jako učitel angličtiny rodilý mluvčí, nějaký Christopher Anderson z Minnesoty, byli jsme z něj úplně paf. Jeho angličtina byla úplně jiná než ta naší učitelky a my mu rozuměli velké prd. On byl hrozně snaživý, pořád se snažil s náma komunikovat, ale my jen hleděli a nic. Postupem času jsme mu začali trochu rozumět, jenže on dělal zásadní chybu při práci s davem. On oslovoval ten dav a ne jednotlivce a z našeho pohledu neměl nikdo tendenci na jeho otázky odpovídat. Každý si pro to, proč neodpovědět, našel svou výmluvu. Někdo se bál, že odpoví s chybou a ztrapní se, někdo jinej zase "proč bych na jeho otázku odpovídal právě já, ať odpoví někdo jinej, však správnou odpověď zná jistě mnoho z nás". Takže ten učitel stál a kladl otázky, na které si pak musel odpovědět sám. Já jsem samozřejmě věděl, v čem spočívá chyba jeho přístupu, ale řekl jsem si "sakra, proč bych zrovna já mu měl říkat, jak to má dělat, ať mu to řekne někdo jinej, beztak na to časem přijde sám". A opravdu...Chris na to časem přišel sám. Položil otázku sice do davu, ale když nedostal odpověď, oslovil konkrétního studenta a odpověď dostal. No a časem, až se naše angličtina zlepšila, jsme již komunikovali normálně. :-)

+24/0
doporučit
10.8.2018 12:44

H88e66l21e22n21a 14Č30í96ž26k33o92v32á 9391101922638

Ta věc je širší.

Jakkoli se to zdá "vzdálené", tak podobný duševní proces se uplatňuje i v mnohem méně závažných (zato však mnohem běžnějších) situacích, jako je třeba udržování čistoty (na čisté ulici málokdo odhodí smetí na chodník, na špinavé si řekne "už je to jedno").

Jiný příklad: za mého dětství se stávalo, že nikoli vzácně vypadla elektřina, příp. i voda (myslím tím, že se to stalo např. v celé ulici či bloku domů). Já se dožadovala rodičů, ať se zavolá na pohotovostní linku (ta kupodivu existovala i za socíku), ale oni říkali "tam už dávno zavolal někdo jiný"; a mně napadalo, že takhle asi uvažují i jiní, takže nikdo nezavolá nikam... a když jsem už byla dost velká na to, abych se od toho telefonu nedala odehnat (asi tak v 14 či 15 letech), ukázalo se (opakovaně), že jsem měla pravdu, neboť jsem vždy (podle operátorů) byla první, kdo volal.

Zapomněla jsem, jak se tenhle psychický jev nazývá odborně, ale myslím si, že jde o jakýsi pocit "rozmělnění zodpovědnosti" ("určitě to zařídí někdo jiný"), spojený se snahou "nebýt trapný" (neplašit, zachovat klid...).

Dále pamatuji, jak táta opakovaně měl tendence (a většinou je i realizoval) ptát se každého ležícího opilce před hospodou, zda mu není zle a nepotřebuje zavolat lékaře ... a máma se na něj vždy za to zlobila. Usoudila jsem postupně (už jako malá), že správněji se chová táta; a snažím se následovat jeho příkladu, takže občas volám policii, když slyším, že někdo na ulici křičí o pomoc; nechci být alarmista, ale když si představím, že by někdo utrpěl vážnou újmu kvůli mé lhostejnosti, a jak by se mi s tím pak asi žilo...

+20/0
doporučit
10.8.2018 14:43

M65a67r85e84k 64Š34t87ě75t23k50a 4711208192813

Jeden mladík včera na koupališti v Dubí nebyl apaticky k bezpráví, které viděl kolem sebe, a se zlou se potázal:-/

+30/−3
doporučit
10.8.2018 13:51

J11a82k56u70b 45B46o68h24o15n94ě45k 8305136189467

Bohužel musím sám za sebe říct, že na mě tohle platí. Moje racionalizace v tu chvíli většinou je, že někdo jiný je blíž než já, tak proč bych to měl být právě já. Realita je spíš v trestuhodných mezerách v poskytování první pomoci, které se už nějakou dobu odhodlávám zaplnit.

V článku mě ale překvapily dvě věci. První, že v laboratorním experimantu reagovalo jenom 85% osamocených respondentů. Tam bych plně čekal 100% a docela mě zajímá, co dělalo těch 15%. Jenom tam seděli a čekali až pro ně někdo přijde?

A druhý bod, že ochota pomoci se zvyšuje, pokud je přítomen pachatel násilí. Tady bych to dokázal pochopit jedině v případě, že pomocí se myslí i zvednutí telefonu, protože - a za tohle se popravdě ani nestydím - já bych se třeba fyzicky nevložil do situace, kde třeba někdo do někoho bodá nožem a beru to jako přirozený bud sebezáchovy člověka, který není cvičený na takhle konfliktní situace.

+14/0
doporučit
10.8.2018 12:37

K62r87i23s75t65ý20n94a 97R47o24u63t77n45e98r69o41v19á 8871442321199

Stalo se mi několikrát, že jsem viděla někoho upadnout, tam je to jasné, hned pomůžu. Volala jsem policii na pár ožralců, kteří leželi na cestě nebo na jiném špatném místě atd. Nicméně i já si zpětně říkám "co když ten člověk, co ležel na trávě" (nebyla tam žádná cesta, ležel s rukama pod hlavou, bylo hezky) nechytal sluníčko. Čas už ale nevrátím.

Nicméně ten příkad z nádraží v Praze... každý rozumný člověk, který prochází Sherwoodem, zapne tunelové vidění, přidrží si kapsy/tašky a zrychlí krok.

+12/0
doporučit
10.8.2018 19:06

M75a68r64t55i94n 50H62o90r48á43k 8317797385

Spousta lidí vůbec neví jak se zachovat, když někdo potřebuje první pomoc a proto se bojí něco dělat, když vidí člověka který zkolaboval. Je to strach z vlastní neschopnosti. První pomoc se školí všude stejně stylem "však to všichni znáte, nějak pumpovat, viděli jste pobřežní hlídku" je to něco jako školení BOZP, taky ho skoro nikdo nezažil kompletní, tak jak má být, protože "však to určitě všichni znáte".

+13/−1
doporučit
10.8.2018 12:06

P59e61t58r 43S53t70a15n84i19k 5565808687333

Mé osobní zkušenosti. Na ženu v obchodňáku spadla nějaká skříň, žena odletěla pár metrů, zůstala ležet a chrčela. Nebyl jsem blízko ani daleko, bylo tam dost lidí a přiběhli tam k ní hned tři lidé a mně se udělalo šoufl, tak jsem se otočil a mizel pryč. Pak jsem se za to několik dní styděl, jedna část mozku říkala, stejně bys tam překážel,už jí někdo pomáhal a ty nic ze záchranářských prací neumíš, druhá že se vždycky dá nějak pomoci nebo se alespoň o tom přímo přesvědčit.

Druhá událost měla trošku souvislost s tou první, protože jsem pak poučen svým svědomím u pána opřeného o dům, který se svalil jak rulička na zem, byl první, ikdyž jsem byl poměrně daleko a lidé nereagovali. Vytočil záchranku a postupoval podle pokynů operátorky. Po odečítání aktuální rychlosti tepu mne operátoka sdělila, že mám někoho oslovit, kdo bude masírovat srdce a já mu budu počítat. V tu chvíli kolem mne stálo už dost čumilů a poprosil jsem (bohužel ne konkrétně), zda by mne někdo nepomohl s masáží srdce. Ti bázlivější neregovali, ti méně bázliví začali teorie, že mu zlomíme žebra a stejně je beztak opilý, takže jsem se dostal do defenzívy proti zbytku chytráků. Musel jsem dát telefon na handsfree a dost se mně ulevilo, že pán po přiložení rukou otevřel oči, takže jsem mu znovu mačkal tep a operátorka odstoupila od té masáže. Záchranka, co přijela rychle, byla velmi profesionální, poděkovala a pána si okamžitě brali.

Jinak by stálo za to zanalyzovat ještě jeden zajímavý fenomén, že třeba napadení lidé mají vlastně často docela smůlu. Protože všichni ti, co tam měli zásahem božím na místě být, se vyskytují vždycky pak až na diskuzi na interentu. :-)

+10/0
doporučit
10.8.2018 21:14

O24n44d62ř36e42j 67Š84r37u85b29a58ř 1305691695426

Je dobre ze technet siri osvetu, ale obavam se, ze je to malo. Tohle (a dalsi podobnw veci napr. syndrom skupinoveho mysleni) se ma ucit ma zakladni skole (treba misto rozdeleni ptaku na vrubuzobe a bezzobakove, kterezta vedomost ma na prakticky zivot takrka nulovy vliv)

+9/0
doporučit
10.8.2018 17:05

P17e97t79r 41J97a17n48í17č82e74k 1444729270341

ještě to pochopím u některých situací, popsaných v článku, kdy si ten člověk doopravdy může myslet, že je daná osoba opilá ... ale co jsem totálně nepochopil, byla situace, kterou jsem zažil před lety na vlastní kůži, kdy v McDonaldu v jednom z místních obchodních center jeden pán sletěl na hlavu asi z 5ti metrové výšky ze žebříku pří výměně žárovek a s velkou krvavou ránou na hlavě zůstal ležet pod ním, načež se většina osazenstva McDonaldu (bylo kolem oběda, takže v podstatě plno) prostě zvedla a šla, ani nezavolala záchranku!!

Nakonec jsme na situaci reagovali jen já, kolega (bývalý policista) a jeden klučina, který tam pracoval za pultem, zbytek se prostě zvedl a šel pryč ... pán naštěstí po pádu dýchal a po chvíli nabyl vědomí, takže jsme mu jen přikryli krvácející ránu a počkali dojezdu sanitky, kdy jsme ho s pomoci záchranářů přeložili na nosítka a hotovo, ale doopravdy si nedokážu představit, co by se dělo, kdyby jsme tam nebyli, jak dlouho by trvalo, než by se vůbec někdo podíval, jestli ten člověk vůbec ještě žije8-o

+8/0
doporučit
10.8.2018 16:20

B65l22a82n85k71a 35P27i37c21h11o62v94á 5116729422980

Toto se mi stalo v koloně jedoucích vozidel. Jedna paní nevydržela, začala na plné čáře předjíždět, bohužel zároveň začalo jiného vozidlo odbočovat vlevo. Poprvé jsem viděla, jak umí létat BMW X5. Na poli ještě min. 50 metrů provádělo kotrmelce. Celá kolona zastavila a všichni jsme čekali, co bude. Nevím, jak dlouho to trvalo, zdálo se mi to neskutečně dlouho. Nevydržela jsem a šla k havarovanému vozu. Mezitím tam již běželi lidé z auta, které odbočovalo. Přiznám se, že jsem se bála, co uvidím. Pak to vše bylo nějak samozřejmé, domluvili jsme se, volali záchranku, policii, rychle vypnuli motor havarovaného auta, pomohli paní, která naštěstí byla pouze v šoku a měla jen drobná poranění. Ostatní řidiči hned, jak viděli, že k nehodě někdo jde, jeli dál.

+8/0
doporučit
10.8.2018 14:30

J23o82s11e72f 76U20l75m48a69n 8250750368785

Jednou z důležitých příčin je také to, že většina situací, kdy na ulici vidíte někoho ležet je ta, že je dotyčný opilý. Neříkám, že je to hlavní příčina toho, že lidé nepomohou, ale hraje to dost podstatnou roli.

+8/0
doporučit
10.8.2018 11:50

V60o97j94t67ě12c30h 17R74ů43ž97e43k 1247782854782

Jak dopadne ten, kdo chce pomoci, se ukázalo na jednom koupališti. Dostal cigánskou férovku a pravděpodobně to skončí podmínkami nebo ani nebude vzneseno obvinění proti útočníkům protože "neměl provokovat, bílá hlava"

+12/−5
doporučit
10.8.2018 11:51

I77v13a 16D74o74l83a61n60s71k53á 2563556450430

Je zajimave, ze o tehle prihode dnes pisu ve dvou ruznych clancich tady na idnes.Az do ted jsem nevedela, ze ten fenomen ma dokonce jmeno. Ja ho nedavno zazila na vlastni kuzi. Na tramvajove stanici u Andela lezel v bezvedomi opilec. Slunce do neho bilo a cekajici se tvarili, ze nic nevidi. Nekteri ho prekracovali jako kladu. Ten den jsem si zapomela telefon, ale doufala jsem, ze nekdo jiny zavola. Dlouho nic dokud jsem velmi nahlas nerekla, ze jestli nekdo nezavola policii, ten clovek dostane uzeh. Jen co jsem to dopovedela, najednou byl telefon v kazde ruce. Nemohla jsem si to vysvetlit. Ted konecne vim, co tem lidem branilo se angazovat.

Druha vec, ktera mne na tom clanku zaujala je to, ze se vseobecne povazuje za tragicke, kdyz clovek zemre sam. Premyslela jsem jestli by mi to vadilo a dosla jsem k zaveru, ze vubec ne. Dokonce by mi asi vadilo kdyby me nekdo drzel za ruku a mluvil mi do umirani. To je ovsem muj nazor.

+5/0
doporučit
11.8.2018 7:35
Foto

M25a55r59u89š58k60a 13S67t36e97r52n34o33v78á 3830660572976

To vykládejte p. Velíškovi či Hrůzovi...

+5/0
doporučit
10.8.2018 15:10

J33i96ř70í 66S19c10h61m94i98d46t 5330233554735

Člověk, který si je vědom svých schopností a umění pomoci pomáhá ihned bez ohledu na okolí, lidé ze zdravotnictví, záchranáři, hasiči, policisté, tím myslím ty v civilu mimo službu, pomáhají protože jsou v tom školeni a mnohdy mají s tím i zkušenosti, ostatní lidé si v tomto nevěří, když jsou sami, tak jdou na to, protože vědí, že lepší alespoň nějaká pomoc, než žádná, když je ovšem kolem více lidí, tak doufají nebo předpokládají, že mezi nimi jsou lidé znalejší, než oni sami a tak se laicky do toho nechtějí plést a tedy vznikne nějaká prodleva v rozhodování a také přichází do hry jistý alibismus.

+5/0
doporučit
10.8.2018 15:03

F71i41l27i52p 83T34ř30e35b75a 6203750178316

Za mě, úplně férově:

Pokud se k pomoci nemá nikdo jiný, udělám, co můžu, jenže:

1) Nemám to nacvičené zase tak dobře, abych na to vsadil něčí život, pokud by mohl pomoct někdo zkušenější

2) Mám prostě trému. Nechci se k tomu hrnout, když pořádně nevím, co a jak, nechci poslouchat chytré rady ostatních (a řešit, který z protikladných povelů je správný) a zejména, nechci být na Youtube, ani jako idiot, ani jako případný hrdina. Takže pokud to může udělat - a správně udělat - někdo jiný, já řadím zpátečku.

Záchranku ale zavolám, to snad ještě zvádnu...

+5/0
doporučit
10.8.2018 15:02

L49í59d82a 76V14š95e58t32e47č72k58o45v58á 5370623619656

Před 10 lety jsem byla na brigádě v jednom obchůdku v obchodním centru, a najednou koukám kousek před vchodem se složí mladá holka a začne se na zemi klepat. Je tam s ní kluk. Kolem chodí lidi a nic. Tak sem zamkla obchod a vyběhla ven a šla se zeptat co se děje. Kluk nic moc nevěděl oboum bylo asi 18, nevzala jsem si z prodejny telefon, kousek od nás stal sekuriták jiného obchodu tak jsem mu řekla ať zavolá záchranku a vrátila se k k nim. Nikdo se u nás za celou dobu nezastavil a ten sekuriták by taky sám nikoho nezavolal protože nevim proč. Zavolal až když sem mu to řekla. Byla to silná hypoglekemie.

+3/0
doporučit
17.8.2018 17:57

L44i23b52o78r 62N91e60v41r82k33l76a 7962311599904

Asi pred mesicem se mi stalo, ze jsem poprve presel kolem na chodniku leziciho chlapka bez zastaveni. Jen jsem letmo zkontroloval, ze dycha, kolem neni ani krev ani zvratky, a pokracoval dal. Lezel totiz asi 15 metru od venkovniho posezeni jedne hospody, kde sedela hromada lidi s mobilama v rukach a koukali smerem k nemu. Rikal jsem si, ze urcite uz volali zachranku. Nevolali. Kdyz jsem sel asi za hodinu zpatky, tak tam zrovna jedna pro pana prijizdela. Doufam, ze ne pozde.

Doted to mam pred ocima a v duchu se za sebe stydim. Volal jsem zachranku nebo policii uz mnohokrat, ale tentokrat jsem to neudelal. Opravdu nevim proc.

+3/0
doporučit
16.8.2018 21:16

A12l77e22š 45K25o69z28e27l96s51k33ý 5671680160344

Když jsem kdysi dávno chodil do sedmé třídy, poprali se o přestávce dva spolužáci. Ze začátku se trochu pošťuchovali, ale potom se jeden z nich doslova rozběsnil. Udeřil druhého vší silou do břicha, potom do hlavy, a když ho srazil na zem, tak do něho ze všech sil kopal a byl u toho tak rozzuřený, až mu stříkaly od úst sliny. Bylo nás u toho nejméně dvacet kluků, ale nikdo bitému nepomohl. Nevím, co si mysleli ostatní, ale já jsem byl v tu chvíli úplně ztuhlý - nechtělo se mi věřit, že to, co vidím, se opravdu děje, že je to skutečnost.

+3/0
doporučit
10.8.2018 22:42

M95i66l73a19n 74Z61e64i52d86l67e31r 2442301726809

Diky za vyborne pojaty a kvalitne zpracovany clanek o jednom z konceptu socialni psychologie. Ano, rozmelneni individualni odpovednosti v kontextu skupinove dynamiky a vzorce chovani ve skupine, kdy se na miste incidentu nachazi vice osob je pomerne znamy jev.

Shodou okolnosti byl pred nedavnem v rubrice Auto zverejnen vysledek testu nemecke policie, kdy u zinscenovane nehody vetsina ridicu nezastavila.

https://auto.idnes.cz/nemecko-policie-nehoda-test-ridic-prvni-pomoc-fa6-/automoto.aspx?c=A180628_103333_automoto_taj

Samozrejme, ze u "kolemjedouciho" budou hrat vetsi roli situacni faktory, specificke vnimani skupiny, rychlost reakce atp. Nicmene by me zajimalo, do jake miry lze "efekt kolemjdouciho" aplikovat v pripade kolemjedouciho v pripade automobilove nehody.

+3/0
doporučit
10.8.2018 20:02

L34u26d22m67i43l80a 25K27a45d95l25e95c54o36v38á 9338906357583

Také jsem před lety pomohla dívce,která měla epileptický záchvat,ležela na zemi,a nikdo nezavolal ani záchranku.Oslovila jsem konkrétního člověka a pak to pomohlo,i mobil mi držel u ucha a podle záchranky na telefonu jsem pomáhala než přijeli...

+3/0
doporučit
10.8.2018 19:16

J36i19ř32í 22M83l38n46a34ř35í77k 6921344977540

Je to tak půl roku, na kraji jara, jel jsem s dětmi do školy - kousek od autobusové zastávky ležel kluk. Zastavili jsme, klukovi se po vystoupení z autobusu udělalo divně a složil se, nevěděl proč - přikryli jsme ho, volali jsme rychlou... ale co mi vzalo dech, bylo, když jsme ho už s další zastavivší dívčinou uklidňovali a on jenom opakoval, že jsme po dvaceti minutách první, kdo se u něj zastavil. Není tu žádný václavák, možná člověk za minutu... ale ráno ty autobusy celkem lítají, lidi přicházejí a odcházejí. Jestli na něco jednou vymřeme, tak na lhostejnost.

+2/0
doporučit
17.8.2018 16:19

D26r27a17h54o11m71í52r 79S49t38r23o59u65h19a26l 4575438402194

Není to jen o tom, jestli se člověk ztrapní nebo neztrapní. Pamatujete první okamžik, když vám někdo nabídnul novoprozence k pochování a ten strach, že mu zlomíte krk?

Většina lidí se spíš bojí, že víc uškodí, než že pomůže.

+2/0
doporučit
14.8.2018 10:18

J70a45n 70C11h14o38d39u96r55a 1892499513703

článek jako na zavolanou

+2/0
doporučit
10.8.2018 16:42







Najdete na iDNES.cz