Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

B26ř11e27t89i70s93l84a83v 28K31r63e14j44s73a 3444625347346

Díky za skvělý článek. Myslím, že mně i řadě lidí pomůže.

Taky mám v hlavě situaci, kdy jsem chtěl pomoci a musel jsem přemoct svůj stud před desítkami dalších lidí. Dva kluci se pravděpodobně prali a když jeden ležel na zemi, tak z mého pohledu do něj druhý chtěl kopnout. Bylo to před zahrádkou plnou lidí. Někteří možná mladíky znali.

Že se někdo pere ještě není neobvyklé, ale když dochází ke zjevně nevyrovnanému souboji stojícího a ležícího, tak je to alarmující. Jako jediný jsem se zvedl a šel klukům vstříc s pohledy spousty lidí v zádech.

Kluci se zvedli a se smíchem šli dál a já slyšel posměšky řady lidí na co si to hraju...

Do teď to cítím jako na živo. Takovéhle situace posilují "bystander effect" a myslím, že přesně tohle je jeden z důvodů, proč se rozhodne řada lidí nepomoct. "Co když jsem situaci vyhodnotil špatně? Je tu určitě někdo kompetentnější, kdo to vyhodnotil líp. Všichni stojí a nic nedělají, tak se asi nic neděje..."

Docela pak dává smysl, že když jste ve skupině, kde máte ujasněné role a znalosti navzájem, tak víte, že někdo začne jednat a někdo spíš druhotně pomůže. Když jste na veřejnosti, tak to prostě tak jasné není.

A tak se mi líbilo to co psal autor: "Nebojte se, co řeknou ostatní, a nabídněte pomoc!" Díky za to!

+64/0
doporučit
10.8.2018 12:22

J74o92s52e69f 87U51l45m70a30n 8680380808515

Podobný efekt se vyskytuje i jinde. Když k nám na střední přišel jako učitel angličtiny rodilý mluvčí, nějaký Christopher Anderson z Minnesoty, byli jsme z něj úplně paf. Jeho angličtina byla úplně jiná než ta naší učitelky a my mu rozuměli velké prd. On byl hrozně snaživý, pořád se snažil s náma komunikovat, ale my jen hleděli a nic. Postupem času jsme mu začali trochu rozumět, jenže on dělal zásadní chybu při práci s davem. On oslovoval ten dav a ne jednotlivce a z našeho pohledu neměl nikdo tendenci na jeho otázky odpovídat. Každý si pro to, proč neodpovědět, našel svou výmluvu. Někdo se bál, že odpoví s chybou a ztrapní se, někdo jinej zase "proč bych na jeho otázku odpovídal právě já, ať odpoví někdo jinej, však správnou odpověď zná jistě mnoho z nás". Takže ten učitel stál a kladl otázky, na které si pak musel odpovědět sám. Já jsem samozřejmě věděl, v čem spočívá chyba jeho přístupu, ale řekl jsem si "sakra, proč bych zrovna já mu měl říkat, jak to má dělat, ať mu to řekne někdo jinej, beztak na to časem přijde sám". A opravdu...Chris na to časem přišel sám. Položil otázku sice do davu, ale když nedostal odpověď, oslovil konkrétního studenta a odpověď dostal. No a časem, až se naše angličtina zlepšila, jsme již komunikovali normálně. :-)

+35/0
doporučit
10.8.2018 12:44

H57e36l34e47n10a 16Č43í47ž56k10o93v75á 9631311922908

Ta věc je širší.

Jakkoli se to zdá "vzdálené", tak podobný duševní proces se uplatňuje i v mnohem méně závažných (zato však mnohem běžnějších) situacích, jako je třeba udržování čistoty (na čisté ulici málokdo odhodí smetí na chodník, na špinavé si řekne "už je to jedno").

Jiný příklad: za mého dětství se stávalo, že nikoli vzácně vypadla elektřina, příp. i voda (myslím tím, že se to stalo např. v celé ulici či bloku domů). Já se dožadovala rodičů, ať se zavolá na pohotovostní linku (ta kupodivu existovala i za socíku), ale oni říkali "tam už dávno zavolal někdo jiný"; a mně napadalo, že takhle asi uvažují i jiní, takže nikdo nezavolá nikam... a když jsem už byla dost velká na to, abych se od toho telefonu nedala odehnat (asi tak v 14 či 15 letech), ukázalo se (opakovaně), že jsem měla pravdu, neboť jsem vždy (podle operátorů) byla první, kdo volal.

Zapomněla jsem, jak se tenhle psychický jev nazývá odborně, ale myslím si, že jde o jakýsi pocit "rozmělnění zodpovědnosti" ("určitě to zařídí někdo jiný"), spojený se snahou "nebýt trapný" (neplašit, zachovat klid...).

Dále pamatuji, jak táta opakovaně měl tendence (a většinou je i realizoval) ptát se každého ležícího opilce před hospodou, zda mu není zle a nepotřebuje zavolat lékaře ... a máma se na něj vždy za to zlobila. Usoudila jsem postupně (už jako malá), že správněji se chová táta; a snažím se následovat jeho příkladu, takže občas volám policii, když slyším, že někdo na ulici křičí o pomoc; nechci být alarmista, ale když si představím, že by někdo utrpěl vážnou újmu kvůli mé lhostejnosti, a jak by se mi s tím pak asi žilo...

+32/0
doporučit
10.8.2018 14:43

M13a45r78e31k 60Š21t58ě87t85k19a 4581528152453

Jeden mladík včera na koupališti v Dubí nebyl apaticky k bezpráví, které viděl kolem sebe, a se zlou se potázal:-/

+40/−4
doporučit
10.8.2018 13:51

P98e47t27r 76S93t24a47n82i87k 5445528717983

Mé osobní zkušenosti. Na ženu v obchodňáku spadla nějaká skříň, žena odletěla pár metrů, zůstala ležet a chrčela. Nebyl jsem blízko ani daleko, bylo tam dost lidí a přiběhli tam k ní hned tři lidé a mně se udělalo šoufl, tak jsem se otočil a mizel pryč. Pak jsem se za to několik dní styděl, jedna část mozku říkala, stejně bys tam překážel,už jí někdo pomáhal a ty nic ze záchranářských prací neumíš, druhá že se vždycky dá nějak pomoci nebo se alespoň o tom přímo přesvědčit.

Druhá událost měla trošku souvislost s tou první, protože jsem pak poučen svým svědomím u pána opřeného o dům, který se svalil jak rulička na zem, byl první, ikdyž jsem byl poměrně daleko a lidé nereagovali. Vytočil záchranku a postupoval podle pokynů operátorky. Po odečítání aktuální rychlosti tepu mne operátoka sdělila, že mám někoho oslovit, kdo bude masírovat srdce a já mu budu počítat. V tu chvíli kolem mne stálo už dost čumilů a poprosil jsem (bohužel ne konkrétně), zda by mne někdo nepomohl s masáží srdce. Ti bázlivější neregovali, ti méně bázliví začali teorie, že mu zlomíme žebra a stejně je beztak opilý, takže jsem se dostal do defenzívy proti zbytku chytráků. Musel jsem dát telefon na handsfree a dost se mně ulevilo, že pán po přiložení rukou otevřel oči, takže jsem mu znovu mačkal tep a operátorka odstoupila od té masáže. Záchranka, co přijela rychle, byla velmi profesionální, poděkovala a pána si okamžitě brali.

Jinak by stálo za to zanalyzovat ještě jeden zajímavý fenomén, že třeba napadení lidé mají vlastně často docela smůlu. Protože všichni ti, co tam měli zásahem božím na místě být, se vyskytují vždycky pak až na diskuzi na interentu. :-)

+21/0
doporučit
10.8.2018 21:14

O24n19d89ř95e17j 15Š48r31u84b51a88ř 1525461765456

Je dobre ze technet siri osvetu, ale obavam se, ze je to malo. Tohle (a dalsi podobnw veci napr. syndrom skupinoveho mysleni) se ma ucit ma zakladni skole (treba misto rozdeleni ptaku na vrubuzobe a bezzobakove, kterezta vedomost ma na prakticky zivot takrka nulovy vliv)

+19/0
doporučit
10.8.2018 17:05

J60a89k56u89b 41B21o11h56o57n86ě37k 8785536299567

Bohužel musím sám za sebe říct, že na mě tohle platí. Moje racionalizace v tu chvíli většinou je, že někdo jiný je blíž než já, tak proč bych to měl být právě já. Realita je spíš v trestuhodných mezerách v poskytování první pomoci, které se už nějakou dobu odhodlávám zaplnit.

V článku mě ale překvapily dvě věci. První, že v laboratorním experimantu reagovalo jenom 85% osamocených respondentů. Tam bych plně čekal 100% a docela mě zajímá, co dělalo těch 15%. Jenom tam seděli a čekali až pro ně někdo přijde?

A druhý bod, že ochota pomoci se zvyšuje, pokud je přítomen pachatel násilí. Tady bych to dokázal pochopit jedině v případě, že pomocí se myslí i zvednutí telefonu, protože - a za tohle se popravdě ani nestydím - já bych se třeba fyzicky nevložil do situace, kde třeba někdo do někoho bodá nožem a beru to jako přirozený bud sebezáchovy člověka, který není cvičený na takhle konfliktní situace.

+19/0
doporučit
10.8.2018 12:37

K43r78i88s22t44ý77n94a 22R51o46u66t23n23e94r38o33v56á 8461112321979

Stalo se mi několikrát, že jsem viděla někoho upadnout, tam je to jasné, hned pomůžu. Volala jsem policii na pár ožralců, kteří leželi na cestě nebo na jiném špatném místě atd. Nicméně i já si zpětně říkám "co když ten člověk, co ležel na trávě" (nebyla tam žádná cesta, ležel s rukama pod hlavou, bylo hezky) nechytal sluníčko. Čas už ale nevrátím.

Nicméně ten příkad z nádraží v Praze... každý rozumný člověk, který prochází Sherwoodem, zapne tunelové vidění, přidrží si kapsy/tašky a zrychlí krok.

+17/0
doporučit
10.8.2018 19:06

P86e61t39r 86J23a62n42í19č78e35k 1944129370171

ještě to pochopím u některých situací, popsaných v článku, kdy si ten člověk doopravdy může myslet, že je daná osoba opilá ... ale co jsem totálně nepochopil, byla situace, kterou jsem zažil před lety na vlastní kůži, kdy v McDonaldu v jednom z místních obchodních center jeden pán sletěl na hlavu asi z 5ti metrové výšky ze žebříku pří výměně žárovek a s velkou krvavou ránou na hlavě zůstal ležet pod ním, načež se většina osazenstva McDonaldu (bylo kolem oběda, takže v podstatě plno) prostě zvedla a šla, ani nezavolala záchranku!!

Nakonec jsme na situaci reagovali jen já, kolega (bývalý policista) a jeden klučina, který tam pracoval za pultem, zbytek se prostě zvedl a šel pryč ... pán naštěstí po pádu dýchal a po chvíli nabyl vědomí, takže jsme mu jen přikryli krvácející ránu a počkali dojezdu sanitky, kdy jsme ho s pomoci záchranářů přeložili na nosítka a hotovo, ale doopravdy si nedokážu představit, co by se dělo, kdyby jsme tam nebyli, jak dlouho by trvalo, než by se vůbec někdo podíval, jestli ten člověk vůbec ještě žije8-o

+14/0
doporučit
10.8.2018 16:20

M20a63r34t42i67n 65H77o15r53á74k 8967867605

Spousta lidí vůbec neví jak se zachovat, když někdo potřebuje první pomoc a proto se bojí něco dělat, když vidí člověka který zkolaboval. Je to strach z vlastní neschopnosti. První pomoc se školí všude stejně stylem "však to všichni znáte, nějak pumpovat, viděli jste pobřežní hlídku" je to něco jako školení BOZP, taky ho skoro nikdo nezažil kompletní, tak jak má být, protože "však to určitě všichni znáte".

+13/−1
doporučit
10.8.2018 12:06

B29l63a80n42k52a 96P58i56c26h58o34v31á 5256629132710

Toto se mi stalo v koloně jedoucích vozidel. Jedna paní nevydržela, začala na plné čáře předjíždět, bohužel zároveň začalo jiného vozidlo odbočovat vlevo. Poprvé jsem viděla, jak umí létat BMW X5. Na poli ještě min. 50 metrů provádělo kotrmelce. Celá kolona zastavila a všichni jsme čekali, co bude. Nevím, jak dlouho to trvalo, zdálo se mi to neskutečně dlouho. Nevydržela jsem a šla k havarovanému vozu. Mezitím tam již běželi lidé z auta, které odbočovalo. Přiznám se, že jsem se bála, co uvidím. Pak to vše bylo nějak samozřejmé, domluvili jsme se, volali záchranku, policii, rychle vypnuli motor havarovaného auta, pomohli paní, která naštěstí byla pouze v šoku a měla jen drobná poranění. Ostatní řidiči hned, jak viděli, že k nehodě někdo jde, jeli dál.

+10/0
doporučit
10.8.2018 14:30

Š21t70ě21p84á87n 27F68r31a13n42c66l 8294809184640

Zažil jsem takovou situaci dvakrát - jednou člověk ležel na zemi (a lidi ho obcházeli), podruhé chroptěl na lavičce. Ano, autor článku má pravdu - chvíli jsem se rozhlížel a hlavou mi běžely myšlenky typu "určitě už někdo zavolal" nebo "to je nějaká skrytá kamera?". A pak jsem vytáhl telefon a na tu záchranku zavolal. Poprvé o tom nevěděli a hned vyrazili, podruhé mi řekli "již o tom víme, ale přesto děkujeme za zavolání". Takže opravdu platí: Nebuďte lhostejní, hlavu vám nikdo neutrhne.

+9/0
doporučit
20.8.2018 18:25

L89í35d12a 22V55š97e92t52e14č78k60o92v15á 5100213519126

Před 10 lety jsem byla na brigádě v jednom obchůdku v obchodním centru, a najednou koukám kousek před vchodem se složí mladá holka a začne se na zemi klepat. Je tam s ní kluk. Kolem chodí lidi a nic. Tak sem zamkla obchod a vyběhla ven a šla se zeptat co se děje. Kluk nic moc nevěděl oboum bylo asi 18, nevzala jsem si z prodejny telefon, kousek od nás stal sekuriták jiného obchodu tak jsem mu řekla ať zavolá záchranku a vrátila se k k nim. Nikdo se u nás za celou dobu nezastavil a ten sekuriták by taky sám nikoho nezavolal protože nevim proč. Zavolal až když sem mu to řekla. Byla to silná hypoglekemie.

+9/0
doporučit
17.8.2018 17:57

F73i43l42i13p 85T11ř72e11b93a 6583380198406

Za mě, úplně férově:

Pokud se k pomoci nemá nikdo jiný, udělám, co můžu, jenže:

1) Nemám to nacvičené zase tak dobře, abych na to vsadil něčí život, pokud by mohl pomoct někdo zkušenější

2) Mám prostě trému. Nechci se k tomu hrnout, když pořádně nevím, co a jak, nechci poslouchat chytré rady ostatních (a řešit, který z protikladných povelů je správný) a zejména, nechci být na Youtube, ani jako idiot, ani jako případný hrdina. Takže pokud to může udělat - a správně udělat - někdo jiný, já řadím zpátečku.

Záchranku ale zavolám, to snad ještě zvádnu...

+9/0
doporučit
10.8.2018 15:02

J38o75s18e93f 43U94l22m50a57n 8720270288165

Jednou z důležitých příčin je také to, že většina situací, kdy na ulici vidíte někoho ležet je ta, že je dotyčný opilý. Neříkám, že je to hlavní příčina toho, že lidé nepomohou, ale hraje to dost podstatnou roli.

+9/0
doporučit
10.8.2018 11:50

L34i63b31o91r 90N63e55v47r75k60l13a 7332391209604

Asi pred mesicem se mi stalo, ze jsem poprve presel kolem na chodniku leziciho chlapka bez zastaveni. Jen jsem letmo zkontroloval, ze dycha, kolem neni ani krev ani zvratky, a pokracoval dal. Lezel totiz asi 15 metru od venkovniho posezeni jedne hospody, kde sedela hromada lidi s mobilama v rukach a koukali smerem k nemu. Rikal jsem si, ze urcite uz volali zachranku. Nevolali. Kdyz jsem sel asi za hodinu zpatky, tak tam zrovna jedna pro pana prijizdela. Doufam, ze ne pozde.

Doted to mam pred ocima a v duchu se za sebe stydim. Volal jsem zachranku nebo policii uz mnohokrat, ale tentokrat jsem to neudelal. Opravdu nevim proc.

+7/0
doporučit
16.8.2018 21:16

I49v64a 42D73o49l84a83n21s65k25á 2383616260690

Je zajimave, ze o tehle prihode dnes pisu ve dvou ruznych clancich tady na idnes.Az do ted jsem nevedela, ze ten fenomen ma dokonce jmeno. Ja ho nedavno zazila na vlastni kuzi. Na tramvajove stanici u Andela lezel v bezvedomi opilec. Slunce do neho bilo a cekajici se tvarili, ze nic nevidi. Nekteri ho prekracovali jako kladu. Ten den jsem si zapomela telefon, ale doufala jsem, ze nekdo jiny zavola. Dlouho nic dokud jsem velmi nahlas nerekla, ze jestli nekdo nezavola policii, ten clovek dostane uzeh. Jen co jsem to dopovedela, najednou byl telefon v kazde ruce. Nemohla jsem si to vysvetlit. Ted konecne vim, co tem lidem branilo se angazovat.

Druha vec, ktera mne na tom clanku zaujala je to, ze se vseobecne povazuje za tragicke, kdyz clovek zemre sam. Premyslela jsem jestli by mi to vadilo a dosla jsem k zaveru, ze vubec ne. Dokonce by mi asi vadilo kdyby me nekdo drzel za ruku a mluvil mi do umirani. To je ovsem muj nazor.

+7/0
doporučit
11.8.2018 7:35

V24o84j78t94ě45c76h 39R36ů46ž28e75k 1827372424422

Jak dopadne ten, kdo chce pomoci, se ukázalo na jednom koupališti. Dostal cigánskou férovku a pravděpodobně to skončí podmínkami nebo ani nebude vzneseno obvinění proti útočníkům protože "neměl provokovat, bílá hlava"

+14/−6
doporučit
10.8.2018 11:51

J39i70ř82í 39M95l33n62a84ř41í65k 6511494527650

Je to tak půl roku, na kraji jara, jel jsem s dětmi do školy - kousek od autobusové zastávky ležel kluk. Zastavili jsme, klukovi se po vystoupení z autobusu udělalo divně a složil se, nevěděl proč - přikryli jsme ho, volali jsme rychlou... ale co mi vzalo dech, bylo, když jsme ho už s další zastavivší dívčinou uklidňovali a on jenom opakoval, že jsme po dvaceti minutách první, kdo se u něj zastavil. Není tu žádný václavák, možná člověk za minutu... ale ráno ty autobusy celkem lítají, lidi přicházejí a odcházejí. Jestli na něco jednou vymřeme, tak na lhostejnost.

+6/0
doporučit
17.8.2018 16:19

J75i61ř12í 38S77c60h75m34i38d93t 5420303224285

Člověk, který si je vědom svých schopností a umění pomoci pomáhá ihned bez ohledu na okolí, lidé ze zdravotnictví, záchranáři, hasiči, policisté, tím myslím ty v civilu mimo službu, pomáhají protože jsou v tom školeni a mnohdy mají s tím i zkušenosti, ostatní lidé si v tomto nevěří, když jsou sami, tak jdou na to, protože vědí, že lepší alespoň nějaká pomoc, než žádná, když je ovšem kolem více lidí, tak doufají nebo předpokládají, že mezi nimi jsou lidé znalejší, než oni sami a tak se laicky do toho nechtějí plést a tedy vznikne nějaká prodleva v rozhodování a také přichází do hry jistý alibismus.

+6/0
doporučit
10.8.2018 15:03
Foto

M24a96r66u56š51k77a 35S54t55e31r30n45o60v98á 3470390922376

To vykládejte p. Velíškovi či Hrůzovi...

+6/−1
doporučit
10.8.2018 15:10

M86i70l69a66n 73Z53e59i80d65l15e42r 2882961746209

Diky za vyborne pojaty a kvalitne zpracovany clanek o jednom z konceptu socialni psychologie. Ano, rozmelneni individualni odpovednosti v kontextu skupinove dynamiky a vzorce chovani ve skupine, kdy se na miste incidentu nachazi vice osob je pomerne znamy jev.

Shodou okolnosti byl pred nedavnem v rubrice Auto zverejnen vysledek testu nemecke policie, kdy u zinscenovane nehody vetsina ridicu nezastavila.

https://auto.idnes.cz/nemecko-policie-nehoda-test-ridic-prvni-pomoc-fa6-/automoto.aspx?c=A180628_103333_automoto_taj

Samozrejme, ze u "kolemjedouciho" budou hrat vetsi roli situacni faktory, specificke vnimani skupiny, rychlost reakce atp. Nicmene by me zajimalo, do jake miry lze "efekt kolemjdouciho" aplikovat v pripade kolemjedouciho v pripade automobilove nehody.

+5/−1
doporučit
10.8.2018 20:02

T44o70m44á97š 94Z96e73m39a31n 3165798184415

"Proč byl původní článek tak nepřesný? „Nechtěl jsem zkazit dobrý příběh,“ odpověděl prý tehdy autor Martin Gansberg. The New York Times po téměř padesáti letech doplnil do článku poznámku o tom, že pozdější článkytvrdí, že se věci udály jinak.

Zdroj: https://technet.idnes.cz/bystander-effect-pomoc-v-nouzi-dzq-/veda.aspx?c=A180807_135236_veda_pka"

A takto vznikají fake news - novinář nechce kazit dobrý příběh..

+4/0
doporučit
17.8.2018 18:00

L98u75d86m97i11l14a 43K51a57d57l33e22c96o69v21á 9298216657343

Také jsem před lety pomohla dívce,která měla epileptický záchvat,ležela na zemi,a nikdo nezavolal ani záchranku.Oslovila jsem konkrétního člověka a pak to pomohlo,i mobil mi držel u ucha a podle záchranky na telefonu jsem pomáhala než přijeli...

+4/0
doporučit
10.8.2018 19:16

D54r34a26h38o12m40í96r 39S22t41r48o60u93h45a27l 4815898282444

Není to jen o tom, jestli se člověk ztrapní nebo neztrapní. Pamatujete první okamžik, když vám někdo nabídnul novoprozence k pochování a ten strach, že mu zlomíte krk?

Většina lidí se spíš bojí, že víc uškodí, než že pomůže.

+4/−1
doporučit
14.8.2018 10:18



Najdete na iDNES.cz