Moje prababička narozená v roce 1886 zažila Rakousko, Československo, Protektorát a komunisty... Když se jí ptali v jaké době to bylo nejlepší,tak říkávala, že za Rakouska Uherska. Kdežto moje babička pamatovala na pěknou bídu za té uměle vychvalované 1. republiky. Většina lidí byla chudá a sedřená. Už přestaňte lidem lhát prosím...

Dá se říct, že jsme byli separatisti jako vyšití a urvali jsme značné území s obyvatelstvem, které nemělo s Čechy nic společného. A když někdo protestoval, tak jsme to občas potlačovali střelbou do lidí. Ale když má ten národ vůli být samostatný nebo se spojit s někým jiným, těžko se mu může bránit. Viz třeba Abcházie nebo Ukrajina.

Koukám, že jsou tu téměř všichni ohromě chytří. Jejich kritika, nebo spíše spílání českým politikům, kteří před sto lety vyhlásili nezávislý stát vychází především z toho, že vědí, co se tu za následujících sto let odehrálo. Z tohoto pohledu může být jejich jednání nazíráno jako chybné.

Jenže tenkrát opravdu nemohl nikdo tušit, co všechno bude následovat. Dá se říct, že před válkou byli vrcholní čeští politici k monarchii nebývale loajální, na rozdíl od buršáckých Němců a vypočítavých Maďarů. A to i přesto, že monarchie už po desítky let vůbec nebyla schopná nějaké zásadnější reformy. Po vypuknutí války už neměli moc na vybranou; před Čechy se otevírala jen perspektiva boje a umírání za německé zájmy. Tím, že se R-U v průběhu války čím dál víc měnilo v německý satelit, se vyhlídky českého národa stále zhoršovaly. Loajalitu si navíc monarchie v průběhu války vynucovala dost drakonicky; i za obyčejné hospodské řeči padaly občas rozsudky smrti. Snad ještě horší bylo, že zkostnatělý stát nedokázal v průběhu války svým občanům zajistit ani základní životní prostředky. V Plzni 1918 při nepokojích vyvolaných hladovými a frustrovanými lidmi bylo policií zastřeleno několik dětí; incident nebyl rozhodně ojedinělý. Vyhlášení nezávislého Československa bylo správným krokem.

Posuzováno čistě podle HDP, plus podle toho, že němčina je na rozdíl od češtiny světový jazyk, se to národní obrození zrovna dvakrát nevyplatilo... Ale pro lidstvo jako celek je to rozhodně pozitivní - Češi a jejich kultura jsou jednoznačně odlišní od Rakušanů i Němců.

Nemcina je vyznamny jazyk, ale svetovy neni. Podle poctu mluvcich (necelych 80M) nema ani na prvni desitku v zebricku.

Ale jinak souhlas. Babylon jazyku je problem. Zvlast kdyz se napriklad doba "objevu chemie" kryje s narodnim obrozenim. -ny, -naty, -ity, ... brzy tomu dosel dech diky neschopnosti popsat slozitejsi slouceniny, uz se to castene opustilo za cenu jeste vetsiho zmatku, kdy napriklad kyslik uz nevytvari kyslicniky, ale oxidy atd. Nebo prejmenovani mesicu v roce. Ach jo, takhle si zkomplikovat zivot,

Historik Jan Rychlík, ač sám katolík, dokázal ve své knize Češi a Slováci ve 20. století ocenit vznik ČSR následujícími slovy: "z hlediska Čechů a Slováků měl vznik Československa epochální význam: znemožnil totiž vytvoření pro Čechy nepřijatelné německé Mitteleuropy či jiné podobné varianty německého velikonočního programu, což byla v středoevropském prostoru jediná alternativa k vzniku ČSR; pro slovenský národ znamenal vznik republiky ochranu před postupující maďarizací". Internetoví experti tady zatím plivou na TGM, aniž by přečetli jedinou jeho knihu, a oslavují zřejmě hodného, ale naprosto neschopného posledního císaře Karla (viz jeho zesměšnění, kdy veřejně lhal v Sixtově aféře a následně se ve Spa absolutně podřídil německému velení, čímž de facto sám pohřbil rakousko-uherskou nezávislost). Již předtím, když kongres USA 7.12.1917 jednomyslně vyhlásil válku Rakousku-Uhersku, prezident Wilson tento krok odůvodnil slovy, že "R-U již není svým pánem, ale prostě vazalem německé vlády". Vyznavači módní habsburské nostalgie by se měli také zamyslet, proč sami Rakušané v roce 1918 vyhlásili Rakouskou republiku a konfiskovali habsburský majetek?

Ona je ta idealizace možná dána tím, že Karel I. se filtruje přes jeho lidství a sociální cítění a František Josef zase přes Belle Epoque. Jinak objektivně a fakticky byl opravdu Karel I. slabý a nerozhodný císař, který si sice přál mír, ale jen za podmínek pro něj výhodných a pro Dohodu nepřijatelných. A pak ve Spa sám sebe naprosto popřel, dobrovolně se stal vazalem Německa a defakto pohřbil R-U. Kam vítr, tam plášť. Buď měl být rovnocenným spojencem a jít za vítězstvím nebo měl uzavřít separátní mír, který byl pro něj dokonce relativně velkorysý, protože Dohoda se snažila co nejdřív ukončit válku. Sice by to znamenalo vpád Německa do Čech, Tyrolska, ale budoucnost pro R-U. Ani co se týká jeho reforem R-U nebyl originální. Jen převzal myšlenky Františka Ferdinanda d.Este, což neznamená, že to bylo špatně, jen by neměl být považován za autora. Jeho velkým plusem ale bylo jeho lidství a sociální cítění, za což byl pak blahořečený, ale před tím, než se tomu stalo se právě musely probírat ty jeho lži, tzn. zda-li jsou křesťansky obhajitelné (křesťan může za určitých podmínek lhát).

Masaryk a spol byli vlastně takoví vlastizrádcové. Za Rakouska Uherska ani ti největší snílci nesnili o úplné samostatnosti, dokonce ani po začátku války, spíše jen reformě mocnářství, která se sice dlouhá léta odehrávala, ale příliš pomalu.

Kdyby válka dopadla jinak, byli by legionáři zločinci, kteří by se nesměli vrátit.

Masarykovi a spol se skrze špinavé politické triky naskytla možnost dostat se k moci, tak toho využili. Republika se jim podařila založit, protože se to hodilo "spojencům" jako způsob potrestat Rakouska-Uherska a způsob jak oslabit to co z něho zbude. Také zjevně byl úmysl oslabit německy mluvící obyvatele.

Bohužel to s tím trestáním přehnali, čímž vyprovokovali druhou světovou. Politika je špína a oslavování jsou vždy vítězové i když se zpravidla nechovají lépe než ti poražení. Je to hodně o štěstí a o tom jaké triky kdo použije. Masaryk není o nic lepší než průměrný politik té doby, jen se dostal ke korýtku, které si sám vyintrikoval, což z něj bohužel v očích mnohých dělá téměř nadčlověka. Je to ale jen propaganda vítězné strany.

Tohle je samozřejmě nesmysl, šlo jim o emancipaci a rovnoprávné postavení národa. Je jen logické že nejdříve toho zkoušeli dosáhnout v rámci mocnářství, postupem doby bylo stále více jasné že Rakousko je nereformovatelné. Rakousko si vykopali svůj hrob samo tím že významnou částí populace zacházeli jako s občany druhé nebo třetí kategorie a ti samozřejmě neměli zájem na záchraně Rakouska. Stejným postupem si například prošla i americká revoluce, kdy Benjamin Franklin věřil v narovnání v rámci impéria a později si uvědomil, že to není možné.

Císař Karel chtěl válku ukončit už po svém nástupu na trůn - ale zrovna ze strany budoucích vůdců Československa na tom nebyl vůbec zájem, protože to by ohrozilo jejich vizi republiky. Karel byl dobrý člověk a záleželo mu víc na jeho národech než vlastní moci, což se nedá říct o jiných...

Karel I. měl své stránky, za které jej obdivuji (lidství, sociální cítění - vydal na tu dobu docela revoluční sociální zákony, které sice bídu moc zmírnit nemohly, ale ukazuje to na jeho charakter). Ale zase je potřeba se držet faktů při jeho hodnocení. Válku zdědil, popravdě nevím, zda-li podporoval její začátek, protože nebyl na jednání o válce přizván. Druhým faktem je to, že první, kdo chtěl mír byl umírající František Josef I. Třetím faktem je to, že první nabídku k míru dali Němci a Karel I. z pozice síly, protože tehdy vyhrávali, ale státy Dohody jim odpověděly, že se před nimi nebudou sklánět, protože dosažené výsledky neodpovídají ekonomické síle a vše se příští rok zvrátí. Čtvrtým faktem je to, že dokud měl nějaké možnosti tak Karel I. odmítal separátní mír. Pátým faktem je to, že nabízel ve své druhé nabídce míru Dohodě víc ústupky Německého císařství než ty své (Belgie, Alsasko, Lotrinsko, ale celé se to třelo o jižní část R-U). Itálii Dohoda slíbila velké zisky, tak není divu, že nechtěla paběrkovat na drobcích a Německo na to taky nechtělo přistoupit. Dalším faktem je to, že nakonec začal uvažovat i o separátním míru, protože mu už nic jiného nezbývalo. Nakonec to ale dopadlo tak, že pod tlakem přísahal věrnost Německé říši a vydal svou armádu pod diktát Němců - viz smlouva ze Spa.

ČSR, to byl stát pro několik vyvolených, ale většina si oproti starému Rakousku značně ekonomicky pohoršila.

Spíše většině bylo jedno, zda bude ČSR, nebo nějaká RU federace. Byli rádi, že je po válce.

Hlavně bez krve, prosil císař po první světové válce... ;)

Ale to uz byl jinej, nez ten co ji vyhlasenim valky Srbsku rozpoutal, ne? :)