Oslavovat slabocha a dlužníka neplatiče?

Byl to nemocný člověk.

Jak duševně,tak fyzicky.

Pro tyto všechny důvody také zvolil dobrovolný odchod ze světa.

Stefanika si muzeme vazit. Toho nesmyslnyho napadu mit se Slovakama jeden stat uz min.

Přesně před 100 lety, 4. května 1919, tragicky zemřel zakladatel Československa Milan Rastislav Štefánik. Doktor filozofie, astronom, badatel, matematik, pilot, rytíř Čestné legie, francouzský generál, diplomat a první ministr války Československé republiky – to vše byl Rastislav Štefánik. Byl ale také člověkem často osamělým, sužovaným vleklou nemocí, tak trochu snílek a dobrodruh v opravdovém smyslu slova. Procestoval svět od severní Afriky po Sibiř a Tahiti. Během první světové války se zasloužil o vznik československých vojenských jednotek ve Francii, v Itálii a Rusku. Ve společnosti měl mnoho přátel, ale i četné nepřátele.

Masaryk s Benešem neměli Štefánika rádi

Všimněme si některých méně známých faktů, které návratu Milana Rastislava Štefánika do vlasti předcházely. Už Ferdinand Peroutka v Budování státu poukázal na Štefánikovo roztrpčení z neochoty Masaryka a Beneše vzít ho od počátku do práce na budování Československa. V říjnu 1918 ho poslali za našimi legiemi do Ruska, aniž byl uvítán ve vlasti. Podle deníku generála Janina si stěžoval, že v Praze by zřejmě nebyl vítán a že uvažuje o funkci viceprezidenta pro Slovensko.

Štefánika si vážím mnohonásobně víc, než Masaryka a Beneše. Štefánik pro vytvoření Československa doslova dřel. Měl na vznik státu osobní obrovské zásluhy.

Na čele boja za dodržanie dohôd medzi Sloválmi a Čechmi v USA (clevelandská dohoda, pittsburgská dohoda) by určite stál Štefánik, ak by prežil - namiesto Andreja Hlinku. Ani Hlinkove gardy by pravdepodobne nevznikli, ovšem, ak by Masaryk a Beneš neustúpili zo svojich zradcovských pozícií voči uvedeným dohodám, Slovenský štát by vznikol pod vedením Štefánika ešte v 20. rokoch. Masaryk a Beneš by čelili enormnému diplomatickému tlaku prostredníctvom kontaktov Štefánika v Európe za dodržanie dohôd. A takéto silné Česko-Slovensko by sa v prítomnosti Štefánika nikdy nepoddalo Hitlerovi. Ovšem samotná Mníchovská dododa by z najväčšou pravdebodobnosťou nevznikla - ona bola iba odpoveď Francúzska, Británie a Talianska na pôsobenie čs. légií na Sibíri po smrti Štefánika. Na jeseň 1919 sa na popud gen. Syrového aj Gajdu vyvinul tlak na Masaryka aj Beneša, aby bol admirál Koľčak vydaný boľševikom a tí prikývli. Pritom západné mocnosti (F, UK, I, USA) naliali do Koľčaka 250mil. dolárov, pretože Leninovci víťazstvo nemali isté - úloha légií bola jasná -bezpečne dopraviť Koľčaka do Irkutska, kde sa mala sústrediť jeho armáda a spoločne s gen. Denikinom na Ukrajine a gen. Wranglerom sa mala organizovať vojenská ofenzíva bielogvardejcov proti boľševikom, ktorú by Lenin neustál. Ovšem legionárskou zradou hodnôt na ktorých ČSR vyrástla sa vlastne pomhlo ku etablovaniu ZSSR. Následne hneď po legionárskom vydaní boľševikom bol 7.2.1920 Koľčak bez súdu boľševikmi zastrelený. Légie dostali od boľševikov "protihodnotu" - bezproblémový odchod cez Vladivostok a trištvrte zemegule do ČSR aj s batožinou, ktorú nikto nekontroloval - časti cárskeho pokladu a korisť z lúpeží a drancovania domáceho sibírskeho obyvateľstva, ktoré tvorili neskôr základ pri založení Legionbanky v Prahe. Následne v Prahe vznikali ruské školy a zanedlho aj KSČ. Začala postupná implementácia tajných služieb typu ČEKA, neskôr NKVD, KGB do ČSR. Tie isté služby odpravili Jana Masaryka v 1948.